Zatímco se situace v Číně podle tamních médií stabilizovala, počet nakažených v jiných zemích rapidně stoupá. Nekontrolovatelnému šíření nákazy, která v posledních týdnech ochromila celý svět, se přitom možná mohlo zabránit či alespoň zpomalit její postup. Dle některých zdrojů měla šíření epidemie napomoci prvotní snaha čínských úřadů o zabránění šíření informací týkajících se výskytu nového viru.
Rostoucí počet států bojujících s šířením nového COVID-19 dokazuje, jak snadno se jakákoliv země může stát novým epicentrem nákazy. Pandemie koronaviru SARS-CoV-2, kterou Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila 11. března, názorně demonstrovala, jak lehce a rychle se může z problému regionu stát problém globální. Současně také ukázala, že omezená svoboda slova a projevu může mít dopad na celosvětovou bezpečnost. Porušování lidských práv a svobod Čínskou lidovou republikou, která v loňském roce oslavila 70 let od svého založení, je přitom téměř po celou dobu její existence předmětem kritiky řady západních zemí.
Opakující se scénář z roku 2003
O tom, jaké nebezpečí s sebou nese absence svobody slova, se svět přesvědčil již v roce 2003, kdy se veřejnost až po několikaměsíční prodlevě dozvěděla o šíření viru SARS rovněž v Číně. Právě epidemie, kterou se před sedmnácti lety nakazilo přibližně 8 tisíc osob a téměř 800 jí podlehlo, mohla být varováním nejen čínské společnosti před právě odehrávajícím se scénářem.
Přestože se HDP Číny zvýšilo od té doby téměř osminásobně, ekonomický růst k posílení lidských práv a svobod obyvatelstva nijak nepřispěl. Cenzura je v Číně v současné době naopak uplatňována více než kdykoliv předtím a komunistická propaganda nabírá na ještě větší síle. Scénář z roku 2003 se tak začíná opakovat, tentokrát však s dramatickým průběhem a dalekosáhlými následky, s nimiž se bude svět vypořádávat ještě dlouho poté, co se stávající krizi podaří zažehnat.
Na výskyt pacientů nakažených virem podobnému SARS v hlavním městě provincie Chu-pej - Wu-chanu upozornil své kolegy již na konci prosince oftalmolog Li Wen-liang. Přestože tak učinil prostřednictvím soukromé konverzace v aplikaci WeChat, začala jeho zpráva brzy kolovat také na sociální síti Weibo. Lékařovo varování neuniklo ani pozornosti tamních úřadů, které Li Wen-lianga následně obvinily z šíření poplašné zprávy. Po výslechu na policejní stanici nezbylo lékaři nic jiného než svým podpisem přijmout udělené napomenutí. Wuchanská vláda se pak měla pokusit výskyt nákazy utajit a vyčkávat s přijetím vhodných opatření. Poté, co se o výskytu epidemie dozvěděla WHO a následně také veřejnost, byly již ve Wu-chanu tisíce nakažených. Ani následně přijatá drakonická opatření už však nedokázala zabránit šíření nákazy do dalších částí Číny i mimo ni. Jedním z více než 80 tisíců infikovaných byl také Li Wen-liang, jenž musel být kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu hospitalizován v jedné z wuchanských nemocnic, kde onemocnění nakonec podlehl. Přestože úřady připustily, že v Li Wen-liangově případě došlo z jejich strany k pochybení, měly dle některých médií usilovat o utajení smrti lékaře a zabránění její medializace.
Kybernetický prostor pod dohledem vlády
Reakce úřadů na Li Wen-liangovo varování a jeho smrt rozpoutala mezi mnoha Číňany vlnu nevole a prohloubila jejich nedůvěru vůči stávajícímu režimu. K jeho kritice lidé využívají především sociální sítě a další internetové platformy. Příspěvky obsahující kombinaci slov týkající se nákazy, postupu vlády či nedostatečné informovanosti občanů, jsou však většinou neprodleně mazány.
Dle studie kanadského výzkumného střediska Citizen Lab působícího při Torontské univerzitě měla sociální síť WeChat během ledna cenzurovat až 132 kombinací klíčových slov týkajících se koronaviru, čínských ústavních činitelů i vládních opatření. V polovině února byl přitom seznam „nežádoucích“ slov rozšířen o dalších 384 položek. Obdobně měla činit také streamovací platforma YY, která na konci prosince cenzurovala v souvislosti s šířením nákazy 45 klíčových slov. Dle Citizen Lab však není jasné, zda k takovému kroku sociální sítě přistoupily na základě nařízení vlády či jednaly z vlastní iniciativy, aby předešly případným sporům s čínskými úřady.
V posledních týdnech byl rovněž zaznamenán skokový nárůst příspěvků vyzývajících k větší svobodě slova a projevu, jenž je připisován právě smrti lékaře Li Wen-lianga, který se stal novou ikonou Číňanů zasazujících se o svobodu slova v Číně. Hashtag „Chci svobodu slova“ měly možnost zhlédnout ještě před jeho smazáním miliony osob. Cílem komunistické garnitury není dle lidskoprávních ochránců pouze snaha o zabránění šíření kritiky a hněvu lidu, ale také úsilí zamezit jakémukoliv sjednocení občanů a jejich vzájemné informovanosti. Číňané však cenzuře vzdorují a vytváří si svůj vlastní slovník umožňující alespoň na chvíli uniknout pozornosti rozpoznávacích systémů. Internetové příspěvky se lidé snaží rovněž překládat do angličtiny a dalších jazyků. Mnoho z nich je pak ukládáno do virtuálních archivů a skupin či publikováno na méně známých platformách.
Kontrolu a selekci obsahu na internetu přitom zajišťuje rok od roku dokonalejší umělá inteligence a dle odhadů také několik milionů školených cenzorů. Dohled čínské vlády nad kybernetickým prostorem dále usnadňuje povinnost správců webů a platforem předkládat tamním úřadům kromě jiného osobní údaje uživatelů či pravidelné hodnotící zprávy. Přestože celosvětově nejpopulárnější sociální sítě a platformy jako jsou Facebook, Twitter, Instagram a YouTube jsou v Číně zakázány, její obyvatelé mohou využívat jejich čínské obdoby. Ty jsou pak nejen stěžejním zdrojem zpráv, ale mnohdy také klíčovým nástrojem pro organizování protestů.
K zabránění šíření nežádoucích informací současný režim nepoužívá pouze cenzuru. Osobám zveřejňujícím jiné než oficiální informace týkající se šířící se nákazy hrozí až sedmileté vězení. Dle lidskoprávních organizací nejsou ojedinělé ani únosy a tajná věznění kritiků postupu čínské vlády. Ty byly potvrzeny také výkonnou ředitelkou lidskoprávní organizace Human Rights in China, Sharon Homovou, dle níž bylo uneseno několik osob, mezi nimiž byli i žurnalisté či právníci působící v oblasti ochrany lidských práv. Jeden z posledních zaznamenaných případů se týkal i jednoho z předních čínských disidentů Sü Č'-junga, jenž otevřeně popsal realitu přetížených nemocnic ve Wu-chanu a snahu režimu zabránit šíření jiných než úřady schválených informací. V první polovině března bylo také zaznamenáno zmizení vlivného čínského realitního magnáta Žen Č’-čchianga, jenž ve své eseji kritizoval omezování svobody slova a přístup čínského prezidenta k problematice COVID-19.
Zkušenost posledních dnů tak ukazuje nejen zranitelnost populace ve stínu biologické hrozby, ale také rizika, která mohou představovat nedemokratické režimy pro celou společnost. Navzdory všem fatálním následkům to však může být právě koronavirová krize, která může posílit čínskou společnost v jejím boji za právo (nejen) na svobodu slova.
Zdroje
Amnesty International (6. března 2020). Pho noodles and pandas: How China’s social media users created a new language to beat government censorship on COVID-19. Amnesty International
Koettl Christoph, Xiao Muyi, Tabrizy Nilo and Khavin Dmitriy (23. února 2020). China Is Censoring Coronavirus Stories. These Citizens Are Fighting Back. The New York Times
Li Yuan (28. února 2020). Coronavirus Weakens China’s Powerful Propaganda Machine. The New York Times
(https://www.nytimes.com/2020/02/26/business/china-coronavirus-propaganda.html)
Verna Yu (8. února 2019). If China valued free speech, there would be no coronavirus crisis. The Guardian
Swart Mia (12. března 2020). How the coronavirus has deepened human rights abuses in China. Aljazeera
Fotografie
Prezident Číny Si Ťin-pching. Official visit of the President of China, autor: UN Photo / Jean-Marc Ferré, 18. ledna 2017, zdroj: Flickr, CC BY-NC-ND 2.0, editace: ořez.
