Lidskoprávní multikoncert. Tak by šlo nazvat setkání 400 delegátů lidskoprávních organizací z více než 100 zemí světa, kteří se sešli na 40. kongresu Mezinárodní federace lidských práv na Taiwanu v říjnu loňského roku. S heslem „Naše práva, náš zápas, naše budoucnost“ si setkání dalo za cíl povzbudit efektivitu celosvětové ochrany lidských práv, která je v současné době na ústupu.
Mezinárodní federace lidských práv (FIDH) je mezinárodní nevládní organizace fungující od roku 1922 a sdružující 184 organizací ze 112 zemí světa. Zaměřuje se na dodržování všech kategorií základních lidských práv (práva občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní) zakotvených ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948.
FIDH se podílí na pomoci obětem porušování lidských práv kdekoliv ve světě a usiluje o postih zločinů podle mezinárodního práva. Pravidelně například realizuje vyšetřovací mise a dává podněty ke stíhání pachatelů těchto zločinů před mezinárodními trestními soudy. Vedle odpovědnosti států se FIDH zabývá též otázkami souvisejícími s dodržováním lidských práv ze strany ozbrojených skupin či nadnárodních korporací. Hlavní důraz klade na všestrannou pomoc nevládním organizacím, individuálním ochráncům lidských práv a dalším subjektům, které se na ochraně lidských práv podílí.
Průběh setkání
Vůbec poprvé ve své téměř stoleté historii se FIDH rozhodla uspořádat kongres na asijském kontinentu a Taiwan nebyl pro místo konání vybrán náhodou. Jak zdůraznila Debbie Stohard, generální tajemnice FIDH, jde o stát, který se po desetiletích represí stal jedním z nejvíce otevřených, svobodných a demokratických míst v Asii.[1]
Kongres probíhal v týdnu od 21. do 25. října a nabídl jak veřejnou část, otevřenou lidskoprávním obhájcům, pracovníkům nevládních organizací, akademikům a dalším expertům v této oblasti, tak neveřejnou část, určenou výhradně členským organizacím FIDH. První dvoudenní část nabídla bohatou diskuzi nad obecnou situací lidských práv ve světě a zaměřila se též na specifické problémy v jednotlivých zemích a regionech. Během druhé části bylo přijato několika rezolucí ke konkrétním lidskoprávním problémům a k diskuzi interních záležitostí včetně volby předsednictva FIDH a přijetí nových členů. Za Českou republiku se kongresu zúčastnil Dan Petrucha z Ligy lidských práv. Liga je členem FIDH od roku 2004.
Univerzální ochrana lidských práv v ohrožení?
Kongres poukázal na postupnou erozi vytvořených lidskoprávních mechanismů v globálním měřítku. Jak vyplynulo z diskuze, problémy trpí samotný hlídací pes mezinárodních lidských práv, tedy OSN. FIDH poznamenává, že Rada bezpečnosti OSN, která je klíčovým aktérem pro udržování míru ve světě, selhává a stává se rukojmím práva veta uplatňovaného pěti stálými členy. Dokladem toho je neschopnost OSN vypořádat se efektivně s řadou aktuálních konfliktů a humanitárních krizí, jako je například válka v Sýrii či genocida Rohingů v Myanmaru.
Kongres poukázal dále na skutečnost, že stávající supervelmoci přestávají respektovat zavedené kontrolní mechanismy mezinárodní spravedlnosti, jak dokazuje například dlouhodobá kritika jurisdikce Mezinárodního trestního soudu ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dále delegáti často poukazovali na celkové překreslování geopolitické mapy světa, kdy dochází k dramatickým změnám vztahů mezi státy, jakož i mezi státy a nadnárodními korporacemi. Jsou tak plíživě vytvářeny a upevňovány nové mocenské struktury, pro něž demokracie a ochrana lidských práv zpravidla nehrají klíčovou roli.
Kongres proto zdůraznil nutnost probíhající změny pochopit a nastavit úzkou spolupráci na národní i mezinárodní úrovni se zapojením všech lidskoprávních aktérů a občanské společnosti. Dále bylo zdůrazněno, že je třeba podrobit lidskoprávním požadavkům i ty oblasti, v nichž se lidská práva dosud plně nerealizovala. Jedná se zejména o digitální technologie, ochranu životního prostředí a odpovědnost korporací.
Panelisté závěrečné diskuse s vlajkou FIDH
Hlavní témata
Kongres předně vyzdvihl nutnost ochrany samotných lidskoprávních aktivistů, právníků, akademiků či pracovníků nevládních organizací. Ti jsou totiž často vládami jednotlivých států vnímáni jako nepohodlné osoby, které jsou v některých případech sledovány, zastrašovány, zatýkány, či dokonce vystaveny přímému ohrožení života. V tomto smyslu kongres účastníkům poskytl základní „školení“ o tom, jak lépe chránit své osobní údaje a předcházet sledování či krádeži dat.
Dalším významným tématem byly otázky uprchlictví a migrace. Kongres zdůraznil nutnost změny „narativu” o migrantech a uprchlících, kteří jsou často (a to i z nejvyšších politických míst) nálepkováni jako „vetřelci“, nikoliv jako lidé na útěku hledající pomoc. K tomuto problému vystoupil například Khadija Ryadi z Marocké organizace pro lidská práva , který zdůraznil nutnost budovat vztah důvěry a respektu a nezbytnost se za migrující osoby postavit.
Dalšími diskutovanými oblastmi byla ochrana práv žen, boj s diskriminací LGBT+ osob, zrušení trestu smrti a řešení klimatické krize. K poslednímu zmíněnému bodu vystoupil zvláštní zpravodaj OSN pro extrémní chudobu a lidská práva Philip Alston, který prezentoval svou zprávu o změně klimatu a chudobě. Zdůraznil, že změna klimatu bude mít největší dopad na osoby z nejnižších příjmových skupin, představuje však také hrozbu pro demokracii a lidská práva kdekoliv ve světě.
Významným bodem byla též ochrana nezávislosti a efektivity mezinárodní trestní spravedlnosti, k čemuž vystoupila například hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensouda, která zdůraznila nutnost podpory soudu při prosazování jeho jurisdikce. Na několika případech dokumentovala, jak je v současnosti obtížné dohnat pachatele zločinů podle mezinárodního práva k trestní odpovědnosti a jak tuto situaci velmoci neřeší nebo k ní dokonce přispívají.
Rezignace není řešení
Přestože byl kongres k současnému vývoji na mezinárodní scéně dosti skeptický, jedním dechem vyzýval k aktivní každodenní práci všech součástí občanské společnosti. Jak přiléhavě ve svém závěrečném projevu zdůraznila Fatou Bensouda: „You must have courage not to be discouraged.”
Poznámky
[1] Navzdory tomu, že Taiwan není mezinárodně uznáván jako nezávislý stát a není ani členem Společnosti národů.
Zdroje
Liga lidských práv (2004). Mezinárodní federace přijala Ligu lidských práv za člena. Dostupné z: https://llp.cz/2004/03/mezinarodni-federace-prijala-ligu-lidskych-prav-za-clena-2/.
Report of the Special Rapporteur on extreme poverty and human rights. UN Human Rights Council, A/HRC/41/39, 25. 6. 2019. Dostupné z: https://www.ohchr.org/Documents/Issues/Poverty/A_HRC_41_39.pdf.
Tisdall, Simon (2018). Trump attack on ICC is the unacceptable face of US exceptionalism. The Guardian, 10. 9. 2018. Dostupné z: https://www.theguardian.com/us-news/2018/sep/10/trump-attack-on-icc-is-the-unacceptable-face-of-us-exceptionalism.
Fotografie
[1] Kongres zahájila prezidentka Taiwanu Tsai Ing-wen, autor: w:en:Presidential Office Building, Taiwan, 13. června 2017, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 4.0., editace fotografie: ořez.
[2] Panelisté závěrečné diskuse s vlajkou FIDH, autor: Pavel Doubek, 22. října 2019.
