Kateřina Šimonová

V Evropě doutnající odpor proti migrantům vyústil nyní v dramatický závěr. Maďarský parlament schválil návrh zákona, který zavádí „hromadnou“ detenci všech žadatelů o mezinárodního ochranu, včetně dětí, a to v detenčních zařízeních budovaných na jižní hranici země. Jedná se tak potenciálně o jedno z největších porušení azylového, a potažmo tedy evropského a mezinárodního práva v rámci zemí Evropské unie.


Maďarský parlament přijal další zákon porušující lidská práva

Dne 7. března letošního roku odhlasoval maďarský parlament 138 hlasy proti 6 (22 se zdrželo) nový zákon, který zavádí obligatorní detenci všech žadatelů o mezinárodní ochranu (dále jen ,,žadatelů”) po dobu celé azylové procedury, a to navíc včetně dětí. V praxi to znamená, že každý žadatel v Maďarsku skončí v jednom z uzavřených azylových zařízení, které podmínkami v nich panujícími připomínají spíše věznice v rozvojových zemích světa. Obytné kontejnery, špína, hlad, nemoci, a to vše s ozbrojenou stráží, mřížemi a žiletkovým plotem. To je jen zevrubný popis toho, čím si dospělý žadatel, natož malé děti a ženy, v takovém zařízení musí projít.

Aktuálně přijatý zákon je dle názoru většiny odborníků v rozporu, jak s právem EU, tak s právem mezinárodním, a zanechá dalekosáhlé psychické a fyzické následky na osobách, které se již tak v důsledku útěku před válkou či z jiných příčin nacházejí ve velice špatném fyzickém i psychickém stavu. Psychické a fyzické útrapy, společně se všemi administrativními a právními překážkami, tak tvoří pomyslnou zeď (včetně té faktické v podobě plotu na hranicích se Srbskem [1]), která se stává pro mnohé nepřekonatelnou. Potenciální žadatelé v současné době pomalu ztrácí možnost o mezinárodní ochranu v Maďarsku vůbec požádat. I v případě, že se jim to podaří, je pravděpodobnost, že bude jejich žádosti vyhověno pozitivně, velice nízká. Stále neexistující legální cesta do Evropy a uzavřené hranice způsobují, že se mnoho osob obrací zpět na sítě pašeráků, proti kterým se EU snažila tak vehementně v posledním roce bojovat.

Dosud byli žadatelé poté, co na hranicích prošli tranzitní zónou, umístěni převážně v otevřených přijímacích střediscích vybudovaných po celém Maďarsku. Nyní již budou jen v uzavřených zařízeních. Aktuálně existující procedura, a s tím související tranzitní zóny, byly představeny už v září 2015 [2]. Tranzitní zóna, která je vybudována na hranicích se Srbskem, je místem, kde probíhá azylová procedura. Uvnitř této zóny se nachází kontejnery, ve kterých jsou osoby ubytovány po dobu, než bude rozhodnuto o jejich žádosti. Doba pobytu v této uzavřené zóně však nesmí přesáhnout 4 týdny.  Pokud se ale jedná o zranitelné osoby, ty by neměly v tranzitní zóně pobývat vůbec, a i podle dřívější maďarské právní úpravy by měly být přemístěny do otevřených přijímacích center ve zbylých částech Maďarska.

Neexistence funkčního mechanizmu, který by napomohl zranitelné osoby identifikovat, ovšem způsobila, že za zranitelné osoby jsou příslušnými maďarskými orgány považovány ti z principu nejsnadněji identifikovatelní, tedy rodiny, osamocené ženy, nezletilí bez doprovodu, staré či ,,na první pohled” zdravotně postižené osoby ( a dokonce i ti jsou do tranzitních zón umisťováni). Nikdo jiný za zranitelnou osobu považován není.

To nejsou však jediné problémy, které v souvislosti s tranzitní zónou na hranicích se Srbskem a v ní probíhající azylovou procedurou vyplouvají na povrch, což ostatně detailně ilustruje i nový rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ,,ESLP” nebo ,,Soud”).

Evropský soud pro lidská práva a detence v tranzitní zóně

K velice kontroverzní praxi Maďarska v rámci tranzitních zón se aktuálně ve svém rozsudku vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva ve věci Ilias a Ahmed proti Maďarsku [3]. V této věci se jednalo o stěžovatele z Bangladéše, kteří po překročení hranic se Srbskem požádali o mezinárodní ochranu v Röszke v Maďarsku. V tamější tranzitní zóně strávili celkem 23 dní. Poté, co byla jejich žádost o mezinárodní ochranu zamítnuta a azylové řízení skončilo, byli  navráceni do Srbska.  

U ESLP stěžovatelé namítali porušení čl. 5 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen ,,Úmluvy”), jelikož byli po dobu 23 dní zbaveni své osobní svobody, a to aniž by pro to existoval právní základ. K tomu všemu v rozporu s čl. 5 odst. 4 Úmluvy neměli ani možnost toto zbavení svobody nechat přezkoumat soudem. Jednou z posledních námitek bylo, že jejich vydání do Srbska by mohlo vést k hrozbě tzv. chain-refoulementu [4] ze Srbska do Makedonie, odkud mohli být dále přemístěni do Řecka, kde recepční podmínky dle judikatury samotného Soudu dlouhodobě nesplňují požadavky čl. 3 Úmluvy.

Senát čtvrté sekce Soudu jejich stížnosti vyhověl a konstatoval porušení čl. 5 odst. 1; čl. 5 odst. 4 Úmluvy. Dále Soud rozhodl i o porušení čl. 3 ve spojení s čl. 13 Úmluvy z důvodu již zmíněné neexistence prostředku nápravy v případě hájitelného tvrzení nelidských podmínek v tranzitní zóně. Konstatoval rovněž i porušení čl. 3 Úmluvy samostatně kvůli chybějícím zárukám v azylovém řízení, které by chránily stěžovatele před jejich vystavením špatnému zacházení. Stěžovatelé také namítali porušení článku 3 Úmluvy ve vztahu k podmínkám panujícím v samotné tranzitní zóně v Röszke, které dle jejich názoru představovaly nelidské zacházení. Této námitce však Soud nevyhověl a porušení neshledal.

Nově přijatý zákon nejen, že apriori předpokládá detenci v tranzitních zónách po dobu celé azylové procedury, ale především počítá s detencí naprosto všech osob, tzn. i zranitelných skupin, včetně dětí. To je, jak již bylo několikrát uvedeno, v rozporu nejen s evropským a mezinárodním právem obecně, ale samozřejmě i s dlouholetou judikaturou ESLP, která se zejména v otázce detence dětí v minulém roce posunula velice výrazným způsobem dopředu. Maďarsko se tímto dalším ze svých ,,protiuprchlických” opatření dostává čím dál tím více za hranici standartu ochrany lidských práv, tak dlouho v Evropě budovaného a pomyslně se tím i vzdává práva označovat se za  ,,demokratický právní stát s evropskými hodnotami.”

Poznámky:

[1] V důsledku dokončení plotu na hranicích Maďarska se Srbskem je na dvou hraničních přechodech v posledních měsících vpuštěno do země pouze cca 50 osob týdně.

[2] Upraveno v §72/A,  zákona č. LXXX/2007 o azylu, dostupné na: http://www.refworld.org/docid/4979cc072.html.  

[3] Ilias a Ahmed proti Maďarsku, stížnost č. 47287/15, rozsudek ze dne 14. března 2017, dostupné na: http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-172091.

[4] Obecně tzv. chain refoulement nastává v případě pokud stát, kde byl žadatel o mezinárodní ochranu neúspěšný, jej vyhostí do třetího státu, který ovšem žadatele dále vyhostí do země, kde jsou jeho svoboda či život ohroženy. Hovoříme-li konkrétně o aktuálním případě, ESLP a jeho judikatuře, máme pak daným nebezpečím na mysli hrozbu, že bude daná osoba vystavena jednání v rozporu s čl. 3 Úmluvy.

Zdroje:

UNHCR. Hungarian law that could detain all asylum-seekers violates country’s legal obligations, 7. března 2017, dostupné na: https://refugeesmigrants.un.org/hungarian-law-could-detain-all-asylum-seekers-violates-country%E2%80%99s-legal-obligations-%E2%80%93-un-agency.

Hungarian Helsinki Committee. Asylum at the Hungarian border, 2015, dostupné na: http://www.helsinki.hu/wp-content/uploads/Transit_english.pdf.

Human Rights Watch. Asylum seekers stuck outside transit zones in Hungary, 4. dubna 2016, dostupné na: https://www.hrw.org/news/2016/04/04/dispatches-asylum-seekers-stuck-outside-transit-zones-hungary.

Foto:

 

Syrští uprchlíci demonstrují na nádraží Keleti v Budapešti, Foto: Mstyslav Chernov, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-4.0.