Estonsko - země, která se připojila k internetu až v roce 1992, získala ve výroční zprávě Freedom on the Net každoročně vydávanou společností Freedom House první místo (společně s Islandem). Estonsko tak již po několikáté obhájilo titul nejsvobodnější země v přístupu k internetu a je celosvětově dáváno za vzor v oblasti rozvoje, techniky a e-government.

Právo na internet jako lidské právo

Estonsko si jako jeden z prvních států v Evropě uvědomilo, že budoucnost již nebude tištěna na papír, nýbrž bude sdílena online. Totéž platí o občanských a lidských právech, které je stále častěji nutné vymezit a chránit nejen v každodenním světě, ale i online.

Estonsko již v roce 2001 předběhlo svou dobu, když deklarovalo, že právo na internet je lidským právem. Pod toto právo nespadá jen svobodný přístup k internetu s co nejmenším možným omezením a cenzurou, ale například i veřejný wi-fi přístup ve městech či zabezpečení osobních dat a identity svých obyvatel na internetu či zabezpečení demokratické diskuze na webových portálech.

Co se na počátku nového tisíciletí mohlo zdát přelomové a revoluční, stalo se postupně stále diskutovanějším moderním pohledem na lidská práva. Internet a přístup k internetu přestal být luxusem a stal se naopak nedílnou součástí života zvláště západní části populace. V roce 2016 mělo přístup k internetu zhruba 40 % obyvatelstva, dnes je k internetu připojeno více jak 4 miliardy lidí.

V roce 2001 však bylo Estonsko skutečným průkopníkem. O patnáct let později, v roce 2016, potvrdilo toto stanovisko OSN, které svou nezávaznou rezolucí deklarovalo, že „státy, které úmyslně narušují svobodný přístup k internetu svých občanů zasahují do lidských práv“. OSN požadovalo po svých členech, aby při poskytování a rozšiřování přístupu k internetu zaujaly co nejširší lidskoprávní přístup. Ne všechny státy však s touto rezolucí souhlasily. Proti rezoluci se postavila Čína či Rusko.

V Estonsku naopak za posledních dvacet let díky tomuto moderní přístupu k lidským právům dosáhli nemalých pokroků. Přístup k internetu je důležitý pro transparentní a moderní fungování státní správy, zajištěné pomocí tzv. e-governmentu. Přehledný a jednoduchý přístup občana k justici spravuje e-justice. Pro vyšší zapojení občanů do demokratického rozhodování je Estonsko jednou z mála zemí, které zavedlo online volby. Právo na vzdělání zajišťuje Estonsko již od základní školy povinnou výukou informačních technologií.

Svoboda projevu a právo na informace

Další velkou kategorii v oblasti ochrany lidských práv pak představuje svoboda projevu a právo na informace na internetu a zabezpečení osobních dat uživatelů před jejich zneužitím online.

Svoboda projevu a právo na informace jsou stejně jako v České republice chráněné i v Estonsku. Podle estonské ústavy má každý občan právo svobodně informace přijímat, šířit svobodně své názory, ideje a informace. Občané mají právo na zachování důvěrnosti, když své názory posílají či přijímají. Svoboda projevu online je pro Estonce neoddělitelná od obecného práva na svobodný projev.

V roce 2017 se Evropský soudní dvůr zabýval jurisdikcí estonského Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud se zabýval trestním činem pomluvy. U estonského soudu se soudila poškozená strana se sídlem v Estonsku, přestože pomlouvačný text byl zveřejněn na švédských webových stránkách obžalovaného.

Evropský soudní dvůr v tomto případě přiznal, že poškozená strana má právo se soudit v zemi, kde leží centrum jejích zájmů, což mohlo být v tomto případě právě Estonsko. Zároveň však dodal, že se poškozená strana nemůže soudit v každé zemi, kde je pomlouvačný text dostupný.[1]

Cenzura internetu

V oblasti cenzury a blokace nevhodných webových stránek je Estonsko velmi liberální. Ve výše zmíněném výzkumu Freedom on the Net získalo za omezení obsahu 3 body ze 100, kdy 0 bodů představuje nejdemokratičtější a nejsvobodnější přístup. Kromě těchto 3 bodů za omezení obsahu získalo Estonsko dále 3 body porušování práv uživatele. Celkově tedy v celém výzkumu získalo Estonsko pouze 6 bodů ze 100.

Jedno z mála omezení dopadá v Estonsku na domácí a zahraniční stránky nabízející hazardní hry, jelikož estonské právo zde vynucuje speciální licenci. K jinému omezení dochází pak zejména při nevhodném obsahu, a to převážně u internetových diskuzích. V roce 2009 estonský Nejvyšší soud uložil zpravodajským webovým portálům odpovědnost za anonymní příspěvky třetí strany, které jsou protiprávní, i přesto, že takové portály jsou pouze „zprostředkovatelem“ diskuze, ve které se pomlouvačné či protiprávní komentáře mohou vyskytnout.

Tento spor se v roce 2015 dostal až před Velký senát Evropského soudu pro lidská práva (dále jen ESLP), který rozhodnutí estonského Nejvyššího soudu potvrdil s tím, že založení odpovědnosti za příspěvky na webových stránkách či diskuzních fórech není zásahem práva navrhovatele na svobodu projevu, tedy práva chráněného čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jako Úmluvy).

Ochrana osobních dat

Třetí výzvou pro lidskoprávní ochranu na internetu je rozsáhlá oblast ochrany osobních údajů. Neoprávněné nakládání s citlivými osobními údaji tak může být zásahem do soukromí (čl. 8 Úmluvy), na veřejné celostátní úrovni pak zásahem do práva na svobodu a osobní bezpečnost.

V Estonsku je tento problém řešen na několika úrovních. Prvně při přístupu k wi-fi připojení, dále v oblasti ochrany a zabezpečení veřejných dat, ale také v rámci ochrany před kyberútoky na veřejnoprávní úrovni.

Estonsko poskytuje několik veřejných wi-fi sítí, přesto však pro připojení není nutné povolit přístup k jakýmkoliv osobním údajům uživatele. Stát tak zastává názor, že tyto údaje by neměly být požadovány a zpracovávány jako podmínka pro svobodný přístup k internetu.

Pro ochranu dat byl v roce 2008 zřízen zákonem Inspektorát ochrany dat (Data Protection Inspectorate). Dále spadá i do pravomoci estonského ombudsmana předkládat návrhy týkající se ochrany dat. S novou evropskou směrnicí GDPR je ochrana osobních dat unifikována i na regionální úrovni.

Na státní úrovni jsou veřejná data chráněna díky spolupráci soukromého a veřejného sektoru, ochranu navíc dobrovolně zabezpečuje více jak 150 IT expertů, sdružených do dobrovolnické organizace National Cyber Defence League. Estonsko také jako první země připravuje s Lucemburskem tzv. mezinárodní ambasádu pro ochranu a uskladnění veřejných dat. V případě kyberútoku či jiné politické krize tak může Estonsko zabezpečit přístup, uskladnění a ochranu veřejných dat celé státní správy na této ambasádě, a to ve formě “cloudu”.[2] Tento přístup k veřejné správě je důležitým posunem pro zabezpečení fungujícího demokratického státu a jeho občanů i v době útoku či jiné krize.

Budoucnost lidských práv v kyberprostoru

Z Estonska a jeho přístupu k ochraně lidských práv skrze moderní technologie by si měla vzít příklad každá evropská země, která chce efektivně zabezpečit práva svých občanů v 21. století. Tato ochrana je tím důležitější, čím více dochází k autoritativnímu přístupu státu a omezování svobody na internetu.

V této pobaltské zemi jsem strávila pět měsíců, ráda bych jí tímto článkem vyjádřila obdiv za odvážný a pokrokový přístup k lidským právům a fungující digitalizaci státní správy, ze které by si mohla vzít příklad i Česká republika.

 

Poznámky

[1] Rozsudek Velkého senátu ESLP ve věci Delfi AS vs. Estonsko.  

[2] Služby či programy poskytované servery, ke kterým mohou uživatelé přistupovat vzdáleně.

Zdroje

Data Freedom on the Net 2018, Estonia, House of Freedom, Dostupné z: https://freedomhouse.org/report/freedom-net/2018/estonia

Freedom on the Net 2018, House of Freedom, Dostupné z:

https://freedomhouse.org/report/freedom-net/freedom-net-2018/rise-digital-authoritarianism

Internet Freedom, Ministry of Foreign Affairs, Republic of Estonia, Dostupné z: https://vm.ee/en/internet-freedom

Sandle T., UN thinks internet access is a human right, Business Insider. Dostupné z: https://www.businessinsider.com/un-says-internet-access-is-a-human-right-2016-7

Fotografie

[1] Bezdrátový přístupový bod v Tartu v Estonsku, autor: A. Fiedler, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5., provedené změny: foto oříznuto na výšku.