Jedenáct let poté, co Úřad žalobkyně Mezinárodního trestního soudu shromažďoval údaje o událostech v Afghánistánu, podala jeho hlavní představitelka žádost o povolení formálního vyšetřování. Započal tak dlouhý proces plný překážek. Nyní je vyšetřování schváleno, přesto není zdaleka jisté, zda bude možné pohnat viníky ke spravedlnosti.

V listopadu 2017 podala Fatou Bensouda, žalobkyně Mezinárodního trestního soudu (dále MTS), přípravnému senátu návrh na zahájení vyšetřování válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v rámci konfliktu v Afghánistánu. Úřad žalobkyně MTS provádí předběžné šetření situace v Afghánské islámské republice od roku 2006. Aby bylo možné zahájit formální vyšetřování, bylo nutné splnit kritéria stanovená článkem 15 Římského statutu (dále Statut). Procedura podle čl. 15 vyžaduje posouzení samotné žalobkyně, zda existuje opodstatněný důvod pro pokračování ve vyšetřování. Pokud dojde k závěru, že tomu tak skutečně je, požádá přípravný senát o souhlas se zahájením formálního vyšetřování. Přípravný senát tuto žádost přezkoumává a zvažuje, zda věc spadá do jurisdikce MTS a zda pro pokračování ve vyšetřování existuje oprávněný důvod.

Vyšetřování se mělo zaměřit na údajné zločiny spáchané na území Afghánistánu od 1. května 2003, kdy nabylo účinnosti přistoupení Afghánistánu ke Statutu. Zahrnuty měly být i činy, k nimž došlo v souvislosti s afghánským konfliktem na územích dalších smluvních stran Statutu (Polsko, Litva, Rumunsko) od 1. července 2002.

Z nashromážděných důkazů vznikl podle žalobkyně právní základ pro podezření na tyto zločiny: (i) zločiny proti lidskosti a válečné zločiny spáchané skupinou Tálibán a přidruženou povstaleckou skupinou Síť Haqqani, (ii) válečné zločiny spáchané afghánskými národními bezpečnostními silami, a (iii) válečné zločiny spáchané ozbrojenými silami Spojených států amerických a americkou Ústřední zpravodajskou službou (Central Intelligence Agency, dále CIA).

Úřad žalobkyně zároveň zvážil možnost stíhat tyto zločiny před národními soudy, přičemž došel k závěru, že na národní úrovni nebylo doposud zahájeno žádné trestní stíhání. 

V dubnu roku 2019 vydal přípravný senát rozhodnutí, že se žádost žalobkyně zamítá. Od roku 2006, kdy žalobkyně začala situaci prošetřovat, uběhlo mnoho času a politická situace se změnila. Představitelé dotčených zemí navíc odmítali spolupráci, což podle přípravného senátu snižovalo šanci na dovedení vyšetřování ke zdárnému konci. Ačkoliv přípravný senát došel k závěru, že daná věc spadá do jurisdikce MTS a byly též splněny všechny procesní podmínky, odmítl udělit svůj souhlas k zahájení vyšetřování, které by podle jeho názoru „nesloužilo zájmům spravedlnosti”.

Druhý dech a nový návrh

Proti rozhodnutí se žalobkyně odvolala k odvolacímu senátu MTS, který 5. března 2020 vydal přelomový rozsudek. Nové rozhodnutí totiž stálo v kontrastu s dosavadním postupem přípravného senátu, který v šesti předchozích případech prošetřovaných na základě proprio motu pravomoci žalobkyně aplikoval čl. 53 odst. 1 Statutu. Teprve v tomto rozsudku odvolací soud uvedl, že postup čl. 53 odst. 1 Statutu se zde neaplikuje.  

V odvolání byl vyzdvižen problém vyplývající ze vztahu mezi článkem 15 odst. 4 Statutu, který upravuje povolení vyšetřování, a článkem 53 odst. 1 písm. a) až c) upravujícím způsob rozhodování o tom, co je a co není v zájmu spravedlnosti. Žalobkyně totiž tvrdila, že přípravný senát může její žádost přezkoumat podle čl. 53 odst. 1 Statutu. Pokud však bere v úvahu jiné skutečnosti než sama žalobkyně, překračuje svoji pravomoc. Zástupci obětí naproti tomu byli toho názoru, že čl. 53 odst. 1 Statutu se při posuzování přípravným senátem nemá aplikovat vůbec.

Tři roky od svého návrhu na zahájení vyšetřování tak žalobkyně získala povolení rozkrýt události a najít pachatele zločinů datujících se až do roku 2002.

Postoj USA

Podle návrhu by měly být vyšetřeny i činy příslušníků amerických ozbrojených sil a CIA, což se ukázalo jako problematické. USA totiž nejsou smluvní stranou Statutu – nepřijaly tedy jurisdikci MTS nad svými občany. Bývalý americký prezident Bill Clinton dohodu o přistoupení podepsal v roce 2000, nepředal ji ale Senátu k ratifikaci. Po útocích 11. září 2001 se USA celkově od činnosti MTS distancovaly.

V roce 2002 byl člen Bushovy administrativy John Bolton pověřen vedením kampaně za uzavření bilaterálních dohod s ostatními státy garantujících imunitu vůči jurisdikci MTS. USA uzavřely tyto dohody nazývané také „dohody podle článku 98 Statutu” s více než stovkou států, mimo jiné i s Afghánistánem. Podle některých názorů tyto dohody porušují mezinárodní právo, neboť stojí na chybném výkladu článku 98 [1]. Navíc jdou proti celkovému smyslu MTS, kterým je spolupráce na mezinárodní úrovni.

Legalita těchto dohod zakazujících vydávání amerických občanů k MTS zůstává ve světle čl. 98 Statutu stále nevyřešenou otázkou. Březnové rozhodnutí se totiž týkalo pouze povolení zahájení vyšetřování.

Pompeova hrozba

Krátce po přijetí rozhodnutí se antagonismus USA vůči MTS projevil naplno. Americký ministr zahraničních věcí Mike Pompeo veřejně pohrozil soudcům, kteří schválili vyšetřování v záležitostech konfliktu v Afghánistánu. Vyšetřování, které před MTS probíhá, označil za předpojaté a řekl, že bude soudce a jejich rodiny hnát k odpovědnosti. Podle jeho názoru je MTS zklamáním“, protože zneužívá své postavení.

Řada lidskoprávních organizací vyjádřila své znepokojení a šest bývalých zástupců americké administrativy sepsalo prohlášení, ve kterém Pompeovy výroky kritizují. Kromě jiného uvádějí, že „[t]ento akt čirého zastrašování zaměstnanců úřadu žalobkyně je bezohlednou a šokující ukázkou strachu spíše než síly.“ Jedním z autorů prohlášení je hlavní žalobce jednoho z poválečných Norimberských procesů Benjamin Ferencz.

Dohoda s Tálibánem jako dodatečný důvod kritiky MTS

Jedním z důvodů, proč se USA tak brání spolupráci s MTS, může být i únorová dohoda, kterou podepsaly v katarském hlavním městě Doha s Tálibánem. Smluvními stranami dohody jsou mimo jiné Pákistán, Turecko, Indie, Indonésie, Uzbekistán a Tádžikistán a jejím cílem má být postupné stažení amerických vojáků a vojáků NATO z území Afghánistánu. USA má být výměnou garantována bezpečnost ze strany ozbrojených skupin operujících ve výše uvedených zemích.

Dohoda počítá se stažením pěti tisíc amerických vojáků do konce května, vojáci OSN a NATO by měli území opustit do 14 měsíců od podpisu smlouvy. USA rovněž přislíbily zrušení sankcí proti Tálibánu, pokud dodrží svou část dohody. Ta obsahuje mj. závazek nepřipustit působení extremistických skupin na svém území. V neposlední řadě dohoda počítá také s výměnou vězňů mezi Tálibánem a afghánskou vládou, která se však vyjednávání o smlouvě neúčastnila. Na přelomu března a dubna došlo k setkání vlády a Tálibánu, avšak jednání nebylo úspěšné. Podle dohody s USA měla vláda propustit pět tisíc členů tohoto hnutí. Nyní jich však nabídla propustit pouze patnáct set, což zástupci Tálibánu odmítli.

 

Poznámky

[1] Čl. 98 Statutu nese název Spolupráce ohledně vzdání se imunity a souhlasu s předáním a upravuje situace, kdy MTS nemůže pokračovat v projednávání žádosti o předání nebo pomoc, kvůli níž by dožádaný stát musel jednat v rozporu se svými mezinárodněprávními závazky.

Zdroje

Buchwald, Todd; Crane, Michael David; Ferencz, Benjamin; Rapp, Steven J.; Scheffer, David a Williamson, Clint (2020). Former Officials Challenge Pompeo’s Threats to the International Criminal Court. Just Security, 18. března 2020, dostupné na:  https://www.justsecurity.org/69255/former-officials-challenge-pompeos-threats-to-the-international-criminal-court/.

Hursh, Andrew (2020). Former US officials and war crimes prosecutors condemn Pompeo’s threat to ICC. Jurist, 19. března 2020, dostupné na:  https://www.jurist.org/news/2020/03/former-us-officials-and-war-crimes-prosecutors-condemn-pompeos-threats-to-icc/.

International Criminal Court (2020). Afghanistan: ICC Appeals Chamber authorises the opening of an investigation. 5. března 2020, dostupné na:  https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=pr1516.

International Criminal Court (2017). The Prosecutor of the International Criminal Court, Fatou Bensouda, requests judicial authorisation to commence an investigation into the Situation in the Islamic Republic of Afghanistan. 20. listopadu 2017, dostupné na:  https://www.icc-cpi.int/Pages/item.aspx?name=171120-otp-stat-afgh#_blank.

Pompeo, Michael R. (2020). Secretary Michael R. Pompeo’s Remarks to the Press. U.S. Department of State, 17. března 2020, dostupné na: https://www.state.gov/secretary-michael-r-pompeo-remarks-to-the-press-6/.

Qazi, Shereena (2020). Afghanistan’s Taliban, US sign agreement aimed at ending war. Al Jazeera, 29. února 2020, dostupné na: https://www.aljazeera.com/news/2020/02/afghanistan-taliban-sign-deal-america-longest-war-200213063412531.html.

Shenoy, Rupa (2020). International Criminal Court says Pompeo is threatening its staff. Public Radio International, 23. března 2020, dostupné na: https://www.pri.org/stories/2020-03-23/international-criminal-court-says-pompeo-threatening-its-staff.

Fotografie

Američtí vojáci zasahující proti členům Tálibánu. U.S. Army Spc. Chris Avila, right, and other soldiers engage Taliban forces during a halt to repair a disabled a disabled vehicle near the village of Allah Say, Afghanistan, on Aug. 20, 2007, autor: Staff Sgt. Michael L. Casteel, 20. srpna 2007, zdroj: Flickr, CC BY 2.0, editace: ořez.