Ve světě je čím dál častější omezení přístupu k internetu pomocí státních opatření. Vede se proto debata, zda je přístup k internetu novým “digitálním základním lidským právem” a zda je možné ho omezit, případně za jakých podmínek. Soudní dvůr Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) svým přelomovým rozsudkem z letošního června rozhodl, že přístup k internetu je neoddělitelný od svobody projevu a je tedy i právem každého člověka.

Snahy omezit přístup k internetu

Spolu s příchodem internetu a sociálních sítí se lze čím dál častěji setkat s regulací jejich užívání. Zatímco v řadě zemí je přístup uživatelů omezen pouze ve vztahu k některým webovým stránkám, resp. IP adresám, jiné státy, jako například Čína nebo Írán, dokonce přistoupily k zavedení nezávislého národního internetu. K podobnému kroku se uchýlila též Rusko, kde v listopadu 2019 začal platit zákon, díky němuž země zavedla svůj vlastní internet, který je kontrolován výhradně státní mocí. Chce se tak chránit před možnými kybernetickými útoky. 

Odborníci však dlouhodobě varují, že tyto kroky mohou znamenat velký zásah do základních práv občanů a zároveň i zvýšenou cenzuru na internetu. Výsledkem těchto státních opatření může být omezení  přístupu k informacím a svobody projevu.

V současné době neexistuje žádná speciální mezinárodní smlouva, která by zakazovala či jinak upravovala regulaci internetu. Na tuto problematiku primárně upozorňují mezinárodní nevládní organizace, jako například Freedom House, který pravidelně publikuje výroční zprávy o svobodě na internetu s přehledy, žebříčky a analýzami stavu internetové svobody a regulace internetu v různých státech.

Omezení přístupu k internetu pod drobnohledem ESLP

K omezení přístupu k internetu se již několikrát vyjadřoval i Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Evropská úmluva o ochraně lidských práv v čl. 10 upravuje svobodu projevu následovně: „Každý má právo na svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.“ Přestože v době, kdy bylo znění tohoto článku formulováno, ještě nikdo neměl povědomí o internetu tak, jak ho známe dnes, ustanovení v sobě zahrnuje i svobodu projevu na internetu. 

ESLP již vydal několik rozsudků, které se týkaly blokování přístupu k internetu. Příkladem je Cengiz a jiní proti Turecku, v němž se ESLP zabýval stížností několika tureckých akademiků proti zablokování webové stránky YouTube v období od 5. května 2008 do 30. října 2010 na základě rozhodnutí ankarských soudů. Ty dospěly k závěru, že deset zveřejněných videí na platformě YouTube hanobilo památku Mustafy Kemala Atatürka, což bylo v rozporu s tureckým právem. ESLP ve svém rozhodnutí zdůraznil, že každý případ je nutné hodnotit individuálně a zkoumat, do jaké míry bylo do stěžovatelových práv a svobod skutečně zasaženo. V dané věci pak ESLP uzavřel, že Turecko porušilo jak svobodu projevu stěžovatelů, tak jejich právo na svobodný přístup k informacím, protože nebyli schopni získávat informace, které ke své akademické práci nutně potřebovali. 

V červnu letošního roku vydal ESLP dále rozsudek ve věci Vladimir Kharitonov proti Rusku, ve kterém stěžovatel namítal porušení svobody projevu v důsledku zablokování jeho internetové stránky Electronic Publishing News ruskými úřady. Platforma, která sloužila k prodeji a publikaci e-knih, sdílela hostingové služby a IP adresu se stránkou The Rastaman Tales, obsahující sbírku příběhů propagujících marihuanu. Společně s The Rastaman Tales se tak stala předmětem příkazu k zablokování vydaného Federální protidrogovou službou. ESLP ve svém rozsudku uvedl, že zablokování Electronic Publishing News představuje extrémní a neadekvátní zásah do svobody projevu stěžovatele, neboť předmětná internetová stránka neobsahovala žádný nezákonný obsah. Samotná blokace tak dle ESLP byla provedena bez jakéhokoliv zákonného základu.

Navzdory těmto rozhodnutím se kolem otázky, zda je přístup k internetu lidským právem, stále vedou debaty. Internet má v dnešní době nepochybně klíčové postavení při získávání informací a vyjadřování názorů (např. chaty). Technologie jemu podobné jsou na druhou stranu pouze nástroji napomáhajícími při výkonu lidských práv,  přístup k nim však nelze chápat jako právo samo o sobě.

Převratný rozsudek Soudního dvora ECOWAS

Zajímavý příspěvek do této debaty představuje červnové rozhodnutí Soudního dvora Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS). Jeho rozsudek byl bez nadsázky již dlouho očekáván, neboť k blokování přístupu k internetu se v posledních letech uchyluje rostoucí počet afrických zemí. V roce 2019 se tak stalo například v Etiopii, Egyptě a Zimbabwe, přičemž doposud je toto opatření v účinnosti v Etiopii, kde vypukly občanské nepokoje. Internet je zpravidla omezen v případech, kdy vláda cítí ohrožení své moci a chce tak potlačit mimo jiné vliv politických oponentů, lidskoprávních organizací či nezávislých novinářů. 

Rozhodnutí Soudního dvora ECOWAS z 25. června 2020 se zabývalo případem zablokování přístupu k internetu v západoafrické republice Togo. V roce 2017 se v ulicích Toga rozhořely protesty stovek demonstrantů, kteří  požadovali odstoupení prezidenta Faure Gnassingbé a zkrácení jeho doby vlády na maximálně 10 let.[1] Vláda však protesty násilně potlačila a od 6. září 2017 omezila přístup k mobilnímu internetu, aby znemožnila komunikaci jednotlivých skupin protestujících.

Sedm lidskoprávních organizací, včetně Amnesty International, spolu s tožskou novinářkou však tento krok vnímaly jako porušení lidskoprávních závazků tožské vlády a obrátily se na Soudní dvůr ECOWAS, který má pravomoc rozhodovat o porušování základních lidských práv zakotvených nejen v regionálních, ale též mezinárodních úmluvách. Stěžovatelé konkrétně namítali, že Togo omezilo jejich svobodu projevu dle čl. 9 Africké charty práv člověka a národů, čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 66 Smlouvy ECOWAS. 

Případ si vysloužil širokou pozornost od světových aktérů v oblasti ochrany lidských práv. Například zvláštní zpravodaj OSN pro podporu a ochranu práva na svobodu názoru a projevu David A. Kaye předložil Soudnímu dvoru své stanovisko k věci jako amicus curie. Zásadní otázkou, kterou si soudci v dané věci kladli, bylo, zda a jak může být z existujícího katalogu lidských práv odvozeno i právo na přístup k internetu. Jejich odpověď na tuto otázku v odůvodnění je sice krátká, ale převratná.

„Přístup k internetu není striktně vzato základním lidským právem. Internet však  poskytuje platformu pro usnadnění výkonu práva svobodného projevu, čímž se z něho stává odvozené právo, které je součástí výkonu práva svobodného projevu. [...] Je nezbytné, aby přístup k internetu a právo na svobodu projevu byly považovány za nedílné součásti tohoto lidského práva, které vyžadují zákonnou ochranu a činí jeho porušení vynutitelné.“

Soudní dvůr ECOWAS tak dovodil, že přístup k internetu je v současné době neoddělitelný od svobody projevu a proto také právem každého člověka. K jeho omezení by mělo dojít pouze v zákonem stanovených a odůvodnitelných případech, což v dané věci tožská vláda neprokázala. Soud proto rozhodl, že vládní omezení přístupu k mobilnímu internetu bylo zásahem do svobody projevu v rozporu s lidskoprávními závazky tožské vlády.

 

Poznámky

[1] Prezident Faure Gnassingbé  je u moci již od roku 2005, kdy převzal úřad po svém otci Gnassingbé Eyadémovi, který v Togu vládl od násilného převratu v roce 1967.

Zdroje

Amnesty International. Is Internet Access a Human Right?, 10. ledna 2012, dostupné z: https://blog.amnestyusa.org/middle-east/is-internet-access-a-human-right/.

Bundestag. Blockierung des Internetzugangs im Lichte des Völkerrechts, 2019, dostupné z: https://www.bundestag.de/resource/blob/670870/049dd5949992b46fec9baef73aafc3f5/WD-2-131-19-pdf-data.pdf.

Freedom House. Internet Freedom Status, 2019, dostupné z: https://freedomhouse.org/explore-the-map?type=fotn&year=2019.

Klimke, Romy. Menschenrecht auf einen Internetzugang?, Verfassungsblog, 26. července 2020, dostupné z: https://verfassungsblog.de/menschenrecht-auf-einen-internetzugang/.

Reiber, Maximilian. Veranstaltungsberichte: Zugang zum Internet muss als Menschenrecht betrachtet werden, Konrad Adenauer Stiftung, 22. listopadu 2017, dostupné z: https://www.kas.de/de/veranstaltungsberichte/detail/-/content/zugang-zum-internet-muss-als-menschenrecht-betrachtet-werden.

Spiegel. Wladimir Putin koppelt Russland vom Internet ab, 1. listopadu 2019, dostupné z: https://www.spiegel.de/politik/ausland/wladimir-putin-koppelt-russland-vom-internet-ab-umstrittenes-gesetz-a-1294331.html.

Fotografie

Přístup k sociálním sítím, autor: Erik_Lucatero, 2. srpna 2017, Pixabay, CC0, editace: ořez.