Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT) vydal v březnu veřejné prohlášení, ve kterém informuje o svých zjištěních z návštěv regionu a nespolupráci Ruské federace na nápravě. Týká se zacházení s osobami zbavenými svobody policejními orgány v Čečensku a dalších republikách. Výbor se uchýlil k tomuto krajnímu kroku, když jednání s úřady dospělo do slepé uličky.

Výbor v třístránkovém veřejném prohlášení, jehož přílohou jsou výňatky ze zpráv z návštěv v listopadu a prosinci 2017 a v únoru 2016, sděluje, že má poznatky o přetrvávající praxi používání mučení a dalších forem špatného zacházení policejními orgány a že vyčerpal všechny možnosti, jak na úrovni dialogu přimět úřady učinit adekvátní opatření k vymýcení problému tohoto rozsahu.

Poslední návštěva, v roce 2017, proběhla v Čečensku. Od veřejného prohlášení v roce 2007 však do oblasti směřovalo celkem pět návštěv. Výbor konstatoval hlubokou lítost a znepokojení, že jeho doporučení opřená o opakované podložené poznatky nepřiměla ruské orgány vyslat z nejvyšší politické úrovně signál o „nulové toleranci“ k praktikám mučení a špatného zacházení a provést účinné vyšetřování případů, ve kterých oběti podaly stížnosti, nebo byla jiným způsobem zjištěna konkrétní podezření.

Poznatky Výboru předložené vládě

Když je řeč o mučení a závažném špatném zacházení v době, kdy je osoba zbavená svobody v rukách policejních orgánů, tak má Výbor na mysli praktiky odpovídající pravému významu těchto právních pojmů. Tedy podrobování elektrošokům, značnému bití, dušení za použití plastových pytlů a plynových masek a vyhrožování dalšími útoky, včetně sexuálních, vůči zadrženým a jejich blízkým. K tomuto zacházení mělo docházet v čase těsně po zadržení, tedy při prvotních výsleších v rukou operativních příslušníků usilujících získat rychlé doznání.

Členové Výboru zaznamenali nezprostředkovaně řadu hájitelných tvrzení zadržených osob, s nimiž prováděli důvěrné rozhovory, často již v období umístění v zařízeních vazebního typu. V řadě případů bylo možné dohledat lékařské zprávy dokumentující známky na těle odpovídající stížnosti vyšetřovaného, anebo je přímo pozorovat. Ze zjištění jasně vyplývá, že kdo se rychle nepřiznal ke spáchání činu, z něhož byl podezírán, ocitl se v bezprostředním nebezpečí mučení, přičemž se nejednalo jen o trestné činy spojené s terorismem, ale i o delikty drogové, loupeže a krádeže.  

Problémy v Čečensku a přístup Ruské federace

Zvláštní pozornost je věnována Čečensku, kde byly navíc zdokumentovány také případy nezákonných detencí a špatného zacházení v neoficiálních objektech. Podle Výboru tam dlouhodobě selhávají jednak republikové orgány, ale jde rovněž o zanedbání účinné kontroly z federální úrovně. Při návštěvě v roce 2017 pracoval Výbor i s aktuálními zprávami nezávislých médií o únosech, nezákonném zadržování, závažném špatném zacházení a zabitích většího počtu lidí včetně příslušníků LGBTI komunity. Po návštěvě vyzval úřady k vyšetření zveřejněných nařčení a trval na poskytnutí důkazů, že vyšetřování proběhlo. Protože nezískal plný přístup k vyšetřovacím spisům a nespokojil se se zprostředkovanými informacemi a závěry, že tvrzené události nenastaly, konstatoval CPT, že Ruská federace jako smluvní strana selhala v naplňování závazků plynoucích jí z Evropské úmluvy o zabránění mučení.

CPT závěrem prohlašuje, že primárním cílem jeho současného kroku je přimět – nyní i skrze tlak veřejného mínění a politické odezvy, jež bude následovat – ruské orgány k rozhodným činům k nápravě, včetně provedení účinného vyšetřování, a že je připraven navázat na dosavadní dialog. Zda k tomu bude příležitost, se brzy ukáže, neboť na svém březnovém plenárním zasedání přijal Výbor také zprávu o návštěvě Ruské federace zaměřené v roce 2018 na zcela jinou oblast, a totiž zacházení v psychiatrických a sociálních zařízeních. Černý scénář by nastal, pokud by na silná slova CPT zareagovaly úřady uraženým mlčením. Veřejnost to nicméně zjistí, jen pokud bude vláda Ruské federace chtít – CPT může zveřejňovat své zprávy a navazující komunikaci s vládami jen na základě jejich žádosti, což ruská vláda dosud učinila v případě tří zpráv z 26 dosud vydaných.

Oči všech se tedy budou nyní upírat k reakci Výboru ministrů Rady Evropy jako platformy pro politický tlak na Ruskou federaci. Zpravodaj Parlamentního shromáždění Rady Evropy pro otázky lidských práv na Severním Kavkaze Frank Schwabe se již nechal slyšet, že očekává, že Výbor ministrů splní svůj slib z roku 2017, že bude vhodně reagovat na veřejná prohlášení CPT. Mediální odezva již přišla a mimo jiné přinesla i rychlou negaci od čečenských úřadů, jež označily prohlášení za neopodstatněné. Nepřekvapivě téma v médiích zvedli obhájci zájmů LGBTI komunity, ve francouzském L‘Obs se lze dokonce dočíst o genocidě a výzvě, aby jednala také Evropská unie.

Veřejné prohlášení jako krajní prostředek

Aktuální veřejné prohlášení je teprve deváté za 30 let existence CPT, nicméně již čtvrté k situaci na Severním Kavkaze. Výbor jen naprosto výjimečně využívá toto své oprávnění zakotvené v čl. 10 odst. 2 Evropské úmluvy o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a činí veřejné prohlášení jen při opravdu nezpochybnitelné nespolupráci nebo odmítnutí zlepšit situaci na straně smluvního státu. Stát je vždy předem informován o tom, že se zahajuje procedura zvažování tohoto opatření, a má šanci vyjádřit své názory.

Výbor je celkově velmi zdrženlivý proto, že ačkoli je ve zveřejňování zpráv závislý na žádostech vlád, je veřejné prohlášení tím jediným, co mu úmluva dává k dispozici k prolomení suverenity členských států. A také ví, že dialog, byť v důvěrnosti, mívá pozitivnější výsledek pro prevenci špatného zacházení, než tvrdý postup.

Světlou výjimkou budiž příklad Bulharska, jehož vláda veřejné prohlášení z roku 2015 využila k tlaku na přijetí opatření k humanizaci vězeňství. Už méně přesvědčivý je případ Belgie, kde se ani s CPT v zádech dosud nepodařilo právně zakotvit zajištění minimální služby ve věznicích; personál věznic léta stávkuje za lepší pracovní podmínky za cenu ochromení provozu věznic a závažného zanedbávání vězňů a vláda nemá nástroj, jak tomu zamezit.     

Snad ještě zajímavější je, kdy výbor veřejné prohlášení neučinil. Připomeňme si loňské zveřejnění balíku zpráv na žádost vlády Ázerbájdžánu. Poznatky o policejním špatném zacházení, situaci v tamních věznicích a panující nepostižitelnosti a korupci jsou otřesné čtení, nicméně tento stát se zjevně zachránil před zahanbujícím veřejným prohlášením a nelze mu upřít první krok v boji s těmito problémy.      

 

Autorka článku Mgr. Marie Lukasová, Ph.D., je právnička Kanceláře veřejného ochránce práv a členka Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (CPT).


Zdroj

Sestaveno na základě informací zveřejněných na internetových stránkách CPT. (https://www.coe.int/en/web/cpt)

Fotografie

Grozny, Čečenská republika, autor: Christiaan Triebert, zdroj: Flickr, CC-BY-NC 2.0

6. 4. 2019   Marie Lukasová