Kateřina Šimonová

Nově zveřejněné odhady hovoří o tom, že přibližně 21,000 Rohingya muslimů uteklo v posledních týdnech právě uplynulého roku z Myanmaru, a to v důsledku údajně páchané genocidy na této menšině. Myanmarská vláda však na tuto zvýšenou pozornost a kritiku reagovala pouze tím, že podala formální protest proti oficiálnímu zástupci OSN v Bangladéši, který jednání myanmarské vlády označil za „etnickou čistku.“ Žádné více či méně věcné reakce či opatření se však svět ze strany Myanmaru nedočkal.

Počátky konfliktu

Muslimská menšina žila v oblasti, kterou dnes označujeme za území státu Myanmar, dle prvních zmínek přibližně již od 11. století. Ve skutečnosti však různé muslimské skupiny pobývají na tomto území již mnohem déle. V celé této dlouhé historii nikdy nebylo jejich postavení jednoduché. Ve srovnání s většinovou buddhistickou společností se nikdy nedalo hovořit o jejich plné rovnoprávnosti a více či méně se vždy potýkali s utlačováním, diskriminací a konflikty, které mnohdy vyústily až v jejich smrt.

Rohingya muslimové reprezentují nejpočetnější muslimskou menšinu v Myanmaru, přičemž většina z nich i do dnešní doby žije na území státu Rakhine. Samotní Rohingya muslimové sami sebe identifikují jako samostatnou a nezávislou etnickou skupinu s vlastním jazykem a kulturou.  Myanmarská vláda nicméně nikdy neuznala jejich nároky. Navíc byli Rohingya muslimové vyčleněni z oficiálního seznamu etnických skupin žijících v Myanmaru a většina z nich je v důsledku toho bez státní příslušnosti.

Náboženské a etnické menšiny mají v Myanmaru poměrně složitou a strastiplnou historii. Přestože dohoda přijatá v roce 1947 v rámci Panglonské konference předpokládala vznik federální unie států s dobrovolným členstvím a politickou rovností, pozdější realita byla jiná. Tehdejší Barma se v roce 1948 po získání nezávislosti stala kvazi-federální unií s převážnou dominancí barmské etnické skupiny, která vždy tvořila a i dodnes tvoří většinu myanmarské společnosti. K podstatnějšímu zhoršení situace místních menšin nicméně došlo roku 1962 po vojenském převratu, kdy se moci ujala Revoluční rada složená z armádních velitelů. Byla zrušena platnost ústavy, rozpuštěn parlament i vláda a veškerou zákonodárnou i výkonnou moc převzala právě Revoluční rada. V důsledku toho byly etnické menšiny vyčleněny nejen z oficiálních vládních míst a funkcí, ale náhle musely čelit i vyloučení ze vzdělávacího systému, omezení svobody jejich vyznání, pohybu a mnoha dalším restrikcím.

Současné vyostření situace a nárůst počtu osob na útěku

V roce 2011 po desetiletích vojenské nadvlády došlo k náhlým změnám místního vojenského režimu, které v listopadu 2015 vyvrcholily historickým momentem, kterým bylo konání demokratických voleb. V květnu 2016 došlo k přesunu výkonu veřejné moci na demokraticky zvolenou vládu složenou z civilního obyvatelstva. Přestože události posledních let a politické změny, které se v Myanmaru nastaly, by mohly znamenat příslib zlepšení postavení etnických a náboženských menšin zde žijících, realita je spíše opačná. Armádní představitelé mají i v současnosti přibližně 25 procent křesel v parlamentu a mohou tak de facto vetovat jakýkoliv zákon či novelizaci ústavy.

V roce 2015 přijal parlament balíček zákonů, jejichž účelem měla být ,, ochrana rasy a náboženství.” Tyto zákony svoji dikcí však zcela diskriminují etnické a náboženské menšiny, a dále i všechny ženy obecně. Myanmar touto legislativou, a s tím spojenou aplikační praxí, naprosto explicitně a bezprecedentně porušuje mnoho svých mezinárodněprávních závazků. Jako příklad můžeme zmínit ,,zákon o náboženské konverzi,” který zavedl státem regulovaný systém změny náboženství a víry jedince [1].

Dalším kontroverzním předpisem je ,,zákon o kontrole populace a zdravotní péči,” který zavedl řadu striktních pravidel kontroly růstu populace, mezi něž patří povinnost zachovat dobu 36 měsíců mezi narozením jednotlivých dětí. [2] Dále je třeba zmínit také ,,zákon o uzavření manželství u žen s buddhistickým vyznáním,” který omezuje ženy pocházející z buddhistické majority ve věci možnosti uzavřít manželství s mužem jiného vyznání [3].

V současnosti žije v Myanmaru přibližně 1 milion Rohingya muslimů. Pravděpodobně statisíce jich však již bylo nuceno zemi opustit a žijí jak v okolních zemích, tak i v jiných státech světa. V posledních letech se situace začala opět vyostřovat. V roce 2012 důsledkem násilností, a dokonce vražd členů této menšiny, bylo 140 000 Rohingya muslimů nuceno opustit své domovy, z toho 120 000 vnitřně přesídlených osob zůstává v uprchlických táborech v oblasti státu Rakhine.

Systematické porušování lidských práv a nedostatek příležitostí vedly k nárůstu migračních toků i v následujících letech. Podle odhadů UNHCR opustilo zemi v roce 2014 až 94 000 Rohingya muslimů s vyvrcholením na počátku roku 2015, kdy odešlo dalších 31 000 osob.

Nejčastější zemí, kam při svém útěku Rohingya muslimové míří, je Bangladéš. Přestože život v sousedících zemích pro ně není mnohdy o mnoho snadnější než tomu bylo v Myanmaru, příčinou migračních toků právě tímto směrem je převážně geografická blízkost, snadné překročení hranice a také na této trase již značně rozvinutá síť pašeráků. Mezi další státy, kam tato menšina nejčastěji prchá, jsou Thajsko, Malajsie a Indonésie, kde jako muslimská menšina nemusí čelit diskriminaci z důvodu svého náboženství, jelikož ve všech těchto státech je majoritní společnost muslimského vyznání.

Jak již bylo nicméně naznačeno, jejich situace není ideální ani poté. Ve výše zmíněných cílových státech je jejich ,,diskriminace a pronásledování” často marginalizována a bývají vyčleněni z místní společnosti. V naprosté většině zemí jim není přiznán status uprchlíka či jakákoliv jiná forma ochrany nebo pobytového oprávnění. Důsledkem jejich neregulérního postavení jsou nuceni nelegálně pracovat často v životu ohrožujících podmínkách. Nemají nárok na lékařskou péči, vzdělání, žijí v extrémní chudobě, a zůstávají tak i nadále velice zranitelnou menšinou.

Na počátku současných násilností a zvýšeného počtu osob prchajících ze svých domovů je incident, který se odehrál v říjnu předešlého roku, kdy mělo dojít k útoku na 3 policejní stanice a k zabití 9 policistů. Za útočníky byli označeni právě Rohingya muslimové. Ihned po incidentu vláda v této oblasti vyhlásila tzv. ,,operační zónu” a započala s pátráním po útočnících a zbraních, které měli k útoku použít. Pod záminkou této operace byla omezena svoboda pohybu osob a byl vydán zákaz vycházení, který trval po dobu několika měsíců. Dle zpráv organizace Human Rights Watch, stejně jako jiných nevládních organizací, došlo ze strany armádních složek k řadě vražd, fyzickému a sexuálnímu násilí, mučení, hromadnému zatýkání osob, destrukci a vypalování domovů a dalším hrůzným činům, které byly všechny cíleně namířeny právě vůči Rohingya muslimům.

Jedním z klíčů k transformaci Myanmaru je vyřešení křivd z minulosti a zastavení pokračujícího porušování lidských práv, které by jinak mohlo ohrozit přechod k demokratickému právnímu státu. Jedná se o náročný proces, který vyžaduje odhodlání, prostředky a čas. Je nutné, aby došlo nejen k celospolečenské změně postojů vůči menšinám, ale především ke zrušení či novelizaci zákonů, které jednání vlády a společnosti umožňují.  Diskriminační praxi státu a celospolečenské klima zajisté nelze změnit ze dne na den, nová vláda má však nyní jedinečnou příležitost vytvořit pozitivní impuls tím, že učiní zásadní kroky k zastavení diskriminace menšin v právu i v praxi.

Poznámky:

[1] Viz Všeobecná deklarace lidských práv, článek 18.

[2] Ibid., článek 12 a 16; Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, článek 16; Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, článek 23.

[3] Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, článek 16.

Zdroje:

United Nations High Commissioner for Human Rights. Situation of human rights of Rohingya Muslims and other minorities in Myanmar, červen 2016, dostupné na: http://reliefweb.int/report/myanmar/report-united-nations-high-commissioner-human-rights-situation-human-rights-rohingya.

UNHCR. Mixed Maritime Movements in South-East Asia, 2015, dostupné na: https://unhcr.atavist.com/mmm2015.

Human Rights Watch. Burma: Massive Destruction in Rohingya Villages, listopad 2016, dostupné na: https://www.hrw.org/news/2016/11/13/burma-massive-destruction-rohingya-villages.

Government of Myanmar. The 2014 Myanmar Population and Housing Census: The Union Report, Census Report Volume 2, květen 2015, dostupné na: http://reliefweb.int/report/myanmar/2014-myanmar-population-and-housing-census-union-report-census-report-volume-2-b-enmy.

Wikipedia. Persecution of Muslims in Myanmar, prosinec 2016, dostupné na: https://en.wikipedia.org/wiki/Persecution_of_Muslims_in_Myanmar.

Foto:

 

Rohingya: děti ve škole sirotčince, Foto: Firdaus Latif, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-2.0.