3. 5. 2020   ​​​​​​​Simona Úlehlová

Mají vězni právo na zvláštní požadavky ve výběru jejich stravování? Do jaké míry mohou jejich požadavky věznice odmítnout a za jakých podmínek jsou povinny jim věznice vyhovět? To jsou aktuální otázky, kterými se v minulosti zabývala veřejná ochránkyně práv, a nyní i krajské soudy. Mohou věznice samy na základě své úvahy rozhodovat o požadavku odsouzených na volbu stravy?

Právní základ

Podle zákona o výkonu vazby a zákona o výkonu trestu odnětí svobody má každý obviněný a odsouzený právo na poskytování stravy ve vězeňském zařízení. Obviněným a odsouzeným se poskytuje pravidelná strava třikrát denně za podmínek a v hodnotách, které odpovídají udržení zdraví a přihlížejí k jeho zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonané práce. V rozsahu, v jakém to umožňuje provoz věznice, se přitom přihlíží i k požadavkům kulturních a náboženských tradic vězněných osob. 

2. 4. 2020   ​​​​​​​Eliška Mocková

Ženevská akademie je pro ty, které zajímá právo ozbrojených konfliktů (mezinárodní humanitární právo), něco jako splněný sen. Marco Sassòli, Jean-Marie Henckaerts, Gloria Gaggioli nebo Nils Melzer jsou zde od toho, aby Vás provedli nejzapeklitějšími otázkami tohoto letitého a krásně kodifikovaného odvětví mezinárodního práva. A když toho během dne nemáte dost, tak večer strávíte na nějaké další přednášce pořádané Mezinárodním výborem Červeného kříže nebo s podobně založenými spolužáky u piva debatujete o preventivním zákazu plně autonomních zbraní.   

Jako mnoho dalších, i já patřím mezi právníky, kteří většinu předmětů na fakultě nějak přežili a pak si pomocí volitelných předmětů, stáží a moot courtů vynahrazovali svou nepříliš praktickou vášeň pro mezinárodní právo. Jako mnoho dalších, i já patřím mezi ty, kteří nevyhráli v loterii ani se nenarodili se zlatou lžičkou v puse. Proto si dobře vybavuji ten pocit, když jsem brouzdávala na stránkách Ženevské akademie a říkala si, že tam patřím, že to je přesně to, co chci – specializovaný studijní program na právo ozbrojených konfliktů, mezinárodní trestní právo a lidská práva se světově uznávanými odborníky. Zároveň jsem si ale nemohla nespočítat, že i kdybych si na poplatky za toto studium odkládala třeba tři tisíce měsíčně po dobu následujících pěti let (!), pořád bych neměla ani na jejich polovinu. A k tomu studentský život v jednom v nejdražších měst na světě… 

2. 4. 2020   Barbora Valíková

Držitelem Nobelovy ceny míru za rok 2019 se stal v České republice málo známý premiér Etiopie Abiy Ahmed. Před udělením ceny ve funkci strávil pouhý rok a půl, i za tak krátkou dobu však stihl zahájit liberalizaci a demokratizaci silně autoritářského režimu a přispět k ukončení několika konfliktů v oblasti. Kdo je mladý premiér, který mění Afriku?

Nobelova cena za mír 2019

Nobelova cena míru za rok 2019 putovala do Etiopie. Norská Nobelova komise ji udělila tamnímu premiérovi Abiymu Ahmedovi za jeho snahu dosáhnout míru a mezinárodní spolupráce, a obzvláště pak za jeho úsilí vyřešit konflikt týkající se hranice se sousední Eritreou. Mírová dohoda, jíž uzavřel se svým eritrejským protějškem, Isaiasem Afwerkim, oficiálně ukončila patovou situaci ve vztazích mezi zeměmi.

1. 4. 2020   Jana Šikorská

Mohou být zbrojařské korporace stíhané za válečné zločiny? Krize v Jemenu ukázala škálu prodeje zbraní evropskými korporacemi do konfliktních zón. Je právně možné prošetřit a případně začít soudní proces s korporacemi ve věci možného podílení se na válečných zločinech spáchaných v Jemenu?

V prosinci 2019 skupina nevládních organizací sdružená kolem European Centre for Constitutional and Human Rights (ECCHR) podala stížnost Mezinárodnímu trestnímu soudu v souvislosti s válkou mezi Saúdskou Arábií a Jemenem. Ve stížnosti žádá Úřad žalobkyně MTS o prošetření možné komplicity evropských zbrojařských firem na válečných zločinech spáchaných proti civilní infrastruktuře v Jemenu.

1. 4. 2020   ​​​​​​​Petra Olivová

V prosinci 2019 se v Haagu uskutečnilo 18. Shromáždění smluvních stran Římského statutu, jehož hlavním cílem bylo vymezit formální postup a stanovit cíle, jež mají posílit a zefektivnit činnost Mezinárodního trestního soudu.

Předcházející události procesu přezkumu

Již dlouhou dobu se hovoří o možné reformě mezinárodního trestního systému. V posledních letech se Mezinárodní trestní soud (MTS) setkává s kritikou nedostatku efektivity a pozitivního dopadu své činnosti od samotných smluvních stran Římského Statutu (Statut), nezávislých expertů, občanské společnosti, ale i ze strany svých vlastních zaměstnanců (viz Bulletin září 2019, str. 8). Nicméně sám MTS uznal, že pro svou lepší akceschopnost musí čelit současným výzvám.

1. 4. 2020   ​​​​​​​Tereza Šťastná

Žalobkyně Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensouda zveřejnila v listopadu 2019 shrnutí zprávy externích odborníků o tom, jak Úřad žalobce MTS postupoval v keňských případech, které byly prvním vyšetřováním, jež Úřad žalobce zahájil ze své vlastní iniciativy. Společně se zprávou odborníků zveřejnila žalobkyně i své stanovisko k předmětné zprávě.

Pozadí keňských případů

Keňa ratifikovala Římský statut, zakládající smlouvu Mezinárodního trestního soudu (MTS) v roce 2005. MTS má však pravomoc pouze v případech, kdy se stát ukáže jako neochotný nebo neschopný (unwilling or unable) tyto zločiny vyšetřovat a stíhat.

1. 4. 2020   ​​​​​​​Zuzana Andreska

Poslední lednový den byl ve Štrasburku zahájen nový soudní rok Evropského soudu pro lidská práva. Slavnostnímu zasedání pléna předcházel odborný seminář o živoucím nástroji jako jednom ze základních interpretačních principů Úmluvy. Jak slavnostní zahájení probíhalo? Jaké otázky v rámci něj vyvstaly?

Rok v číslech

Soudní statistiky ukazují, že v roce 2019 došlo k nárůstu počtu stížností, a to primárně z důvodu přílivu případů z Bosny a Hercegoviny, Ruska, Turecka a Ukrajiny. Tento 3% nárůst je však zanedbatelný v porovnání s počtem stížností v roce 2017, jichž bylo 63 400, zatímco v roce 2019 jen 44 500. 

1. 4. 2020   ​​​​​​​Eva Kostolanská

Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozsudku odškodnil Albánce, který byl z důvodu nařízení povinné léčby svého duševního onemocnění od roku 2008 umístěn ve vězeňských zařízeních.

Nařízená povinná léčba v Albánii

Stěžovatel Arben Strazimiri byl v roce 2008 chycen při pokusu o vraždu. V průběhu řízení však vznikly pochybnosti o jeho trestní odpovědnosti z důvodu duševního onemocnění. To potvrdil znalecký posudek, na jehož základě mu byla nařízena povinná léčba ve zdravotnickém zařízení, nejprve ve věznici Kruja a od roku 2011 ve vězeňské nemocnici v Tiraně. Rozhodnutí o nařízení povinné léčby několikrát přezkoumávaly soudy, ale pokaždé se stejným výsledkem – povinná léčba je nutná a hospitalizace musí nadále pokračovat. 

1. 4. 2020   ​​​​​​​Jana Šulcová

Satirická politická strana nazvaná „Strana maďarského dvouocasého psa“ vyhrála spor s Maďarskem. Ten vznikl kvůli mobilní aplikaci, kterou politická strana začala provozovat před referendem v roce 2016. Maďarská volební komise jí dala pokutu a nařídila zastavit provoz aplikace, protože se obávala volebních podvodů a porušení principu tajnosti hlasování. Podle Evropského soudu pro lidská práva tím ale došlo k porušení práva na svobodu projevu.

Pokuta za zprostředkování fóra pro interakci voličů

Strana maďarského dvouocasého psa (stěžovatelka) je známá tím, že si dělá legraci z maďarské politické elity a vládní politiky. Soudní spor začal v roce 2016, kdy se v Maďarsku konalo referendum, ve kterém hlasující odpovídali na následující otázku: „Chcete, aby Evropská unie nařizovala povinné přemístění osob bez maďarského občanství do Maďarska bez souhlasu maďarského parlamentu?“. Před referendem několik opozičních stran včetně stěžovatelky vyzvalo občany, aby hlasovali s neplatnými hlasovacími lístky na protest proti pořádání referenda. Hlavním důvodem bylo, že referendum v podstatě představovalo zneužití demokratické právní instituce. V této situaci představovalo neplatné hlasování aktivní způsob, jakým mohl volič vyslat jasný signál, že odsuzuje nedostatečnou legitimitu referenda.

1. 4. 2020   ​​​​​​​Jakub Drahorád

Evropský soud pro lidská práva sloučil dohromady 32 stížností od stěžovatelů různých národností, aby se vyjádřil k podmínkám panujícím ve francouzských věznicích. Shledal,  že situace vládnoucí v zařízeních napříč celou Francií a neschopnost tamního vězeňského systému ji jakkoliv účinně řešit představují strukturální porušování článku 3 a článku 13 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

Soud se zabýval podmínkami panujícími v šesti různých věznicích rozesetých po celém světě (na ostrovech Martinik a Guadeloupe, ve Francouzské Polynésii, ale i na předměstí Paříže a dalších místech pevninské Francie), které dle názoru stěžovatelů nesplňovaly požadavky kladené článkem 3 Úmluvy na vhodnost podmínek k životu.