Mohou být zbrojařské korporace stíhané za válečné zločiny? Krize v Jemenu ukázala škálu prodeje zbraní evropskými korporacemi do konfliktních zón. Je právně možné prošetřit a případně začít soudní proces s korporacemi ve věci možného podílení se na válečných zločinech spáchaných v Jemenu?

V prosinci 2019 skupina nevládních organizací sdružená kolem European Centre for Constitutional and Human Rights (ECCHR) podala stížnost Mezinárodnímu trestnímu soudu v souvislosti s válkou mezi Saúdskou Arábií a Jemenem. Ve stížnosti žádá Úřad žalobkyně MTS o prošetření možné komplicity evropských zbrojařských firem na válečných zločinech spáchaných proti civilní infrastruktuře v Jemenu.

Předmět stížnosti a případné prvotní prekážky

Stížnost ECCHR je dalším z řady právních sporů, které se zabývají legalitou prodeje vojenského materiálu z Evropy do rukou států podezřelých z porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv ve vojenských konfliktech, v nichž působí. Zatímco dosavadní podání se převážně zabývaly odpovědností samotných států, stížnost podaná Mezinárodnímu trestnímu soudu je zaměřená na samotné výrobce zbraní a vojenského materiálu. 

I když samotná stížnost zmiňuje britské, italské nebo francouzské firmy, je zajímavá i pro náš region, jelikož Česko i Slovensko rovněž patří mezi exportéry zbraní na Blízký východ. Kromě Saúdské Arábie, která je v posledních letech největším odběratelem vojenského materiálu z obou zemí, se zbraně vyrobené u nás dostávají i ke skupinám bojujícím v Sýrii.  

Ačkoli je snaha o vyvození odpovědnosti vůči výrobcům ušlechtilá, praktických problémů v jejím dosažení je hned několik. Mezinárodní obchod se zbraněmi je regulován primárně skrze domácí právní systém jednotlivých států, i když je jeho základ ukotven v mezinárodní smlouvě, kterou je Smlouva o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty). Tato smlouva vyžaduje, aby státy zavedly licenční systém pro export vojenské technologie a vojenského materiálu. Smlouva je na úrovni EU doplněna také Společným postojem rady 2008/944/SZBP, který je právně závazný pro všechny členské státy. 

Jedním z kritérií, které exportující stát musí při udělování licencí brát v potaz, je použití vojenské technologie a vojenských materiálů v přijímající zemi. Pokud existuje zřejmé riziko, že budou zbraně použité k závažnému porušování mezinárodního humanitárního práva nebo pro vnitřní represi lidských práv, podle Společného postoje rady musí exportující stát licenci zamítnout.

Podobně striktní postoj zaujímá také Smlouva o obchodu se zbraněmi. Pokud by exportující stát věděl o použití zbraní pro páchání genocidy, zločinů proti lidskosti, závažných porušení Ženevských úmluv z roku 1949 nebo válečných zločinů. Jak je ovšem vidět právě na příkladu Saudské Arábie, aplikace tohoto kritéria je často problematická a nedůsledná – ačkoli je porušování humanitárního práva ze strany Saudské Arábie v Jemenu veřejně známé a dokázané, mnohé evropské země nadále udělují licence na vývoz vojenského materiálu do země.

Pokud by producenti vojenské technologie a vojenského materiálu byli uznáni odpovědnými v souladu s mezinárodním trestním právem za komplicitu při páchání zločinů podle mezinárodního práva, vznikla by tak paradoxní situace, kde by tito výrobci byli stíháni za vnitrostátně legální činnost, kterou explicitně povolila země, ve které mají sídlo. Tato situace může nejen vytvářet nejistotu pro výrobce, ale také napětí mezi Mezinárodním trestním soudem a exportní zemí, která by licenci vydala. ECCHR se ve svém podání zaměřuje na tento problém přímo a tvrdí, že „neschopnost státu vymáhat příslušné zákony o kontrole vývozu zbraní nezbavuje společnosti od jejich odpovědnosti za dodržování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva“. 

Problém jurisdikce nad právnickými osobami

Nejistota a potenciální rozpor mezi přístupem exportujících států a Mezinárodního trestního soudu jsou však jen jednou částí mozaiky problémů, kterým může stíhání zbrojařů za komplicitu při páchání válečných zločinů čelit. Zatímco výše zmíněný problém je spíše politický, zásadním právním problémem je fakt, že Mezinárodní trestní soud nemá jurisdikci nad právnickými osobami, a tedy ani nad zbrojařskými firmami jako takovými.

V souladu s čl. 25 Římského statutu disponuje soud pouze jurisdikcí pro stíhání fyzických osob. Alternativou by tedy mohlo být pouze řízení proti konkrétním osobám zastupujícím zbrojařské firmy, např. vysoko postaveným manažerům nebo členům statutárních orgánů. Bohužel, ani v tomto ohledu však Římský statut není nápomocný. Jak poznamenal německý profesor Kai Ambos, zmiňovaný čl. 25 obsahuje jen limitovaná pravidla ohledně komplicity při páchání zločinů podle mezinárodního práva (čl. 25 para. 3(c)) a dotčené ustanovení lze aplikovat za předpokladu, že samotný akt komplicity je nelegální.

Avšak situace firem označených ve stížnosti ECCHR je opačná – vývoz vojenského materiálu byl legálně povolen licencí, kterou zbrojařům udělily jejich domovské státy. Může se tedy klidně stát, že v současnosti Úřad žalobkyně Mezinárodního trestního soudu nebude moci najít ustanovení, o které by mohl stížnost ECCHR právně opřít .  

Mezinárodní aktivizace v oblasti odpovědnosti korporací 

Objevují se však i náznaky, že situace se může v budoucnu změnit. Situace, jako je tato, neustále vyvolávají otázky o odpovědnosti korporací za porušování mezinárodního trestního práva a lidských práv. Existuje několik iniciativ, které usilují o vytvoření jasných právních norem v této oblasti. Jednou z nich je proces otevřené mezivládní pracovní skupiny o nadnárodních společnostech a jiných podnicích s ohledem na lidská práva (open-ended intergovernmental working group on transnational corporations and other business enterprises with respect to human rights). Má za cíl vypracovat právně závazný dokument na mezinárodní úrovni, který by specifikoval odpovědnost korporací za porušování lidských práv.

I když vyjednávání tohoto dokumentu jsou zatím v rané fázi, aktuální pracovní verze obsahuje provizi, která ustanovuje odpovědnost firem za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a to i v případě jejich komplicity (čl. 6(7) a 6(9)). Nadia Bernaz, profesorka na univerzite vo Wageningene, považuje zahrnutí této provize ve zmíněném dokumentu za důležitou záplatu na mezeru vzniklou na sklonku 90. let, kdy v průběhu vyjednávání o založení Mezinárodního trestního soudu bylo téma korporátní odpovědnosti za zločiny podle mezinárodního práva na stole, avšak nedostala se do finální verze Římského statutu. 

Závěr

Navzdory stížnosti ECCHR se zdá, že zbrojaři mohou prozatím klidně spát. Praxe státního licencování exportu vojenské technologie a vojenského materiálu stejně jako nejasná existence korporátní odpovědnosti za zločiny podle mezinárodního práva naznačují, že Úřad žalobkyně bude muset stížnost neziskovek zamítnout. Je však jasné, že tato oblast je pro revizi zralá – a z tohoto pohledu mohou hrát aktivity neziskovek důležitou roli při vytváření dostatečného tlaku na právní změnu v této oblasti. 

 

Zdroje

Ambos, Kai. Complicity in war crimes through (legal) arms supplies? Ejil:Talk! 20. leden 2019. https://www.ejiltalk.org/complicity-in-war-crimes-through-legal-arms-supplies/.

Bernaz, Nadia. Including Corporate Criminal Liability for International Crimes in the Business and Human Rights Treaty: Necessary but Insufficient. Business & Human Rights Resource Centre. https://www.business-humanrights.org/en/including-corporate-criminal-liability-for-international-crimes-in-the-business-and-human-rights-treaty-necessary-but-insufficient.

Bernaz, Nadia. The Developing Notion of Corporate Criminal Liabiliy under International Law: a presentation at Copenhagen Business School. Rights as Usual. 24. květen 2016. http://rightsasusual.com/?p=1051.

Holcová, Pavla. Blízkovýchodní bomba kšeft. Investigace.cz. 27. červenec 2016. https://www.investigace.cz/blizkovychodni-bomba-kseft/.

European Centre for Constitutional and Human Rights. Accountability for alleged war crimes in Yemen – European arms exporters’ responsibility is a case for the International Criminal Court.  ECCHR. Leden 2020. https://www.ecchr.eu/fileadmin/Q_As/QA_ICC_arms_Yemen_ECCHR_CAAT_Mwatana_Amnesty_Delas_Rete.pdf.

Maletta, Giovanna. Legal challenges to EU member states‘ arms exports to Saudi Arabia: Current status and potential implications. Sipri. 28. červen 2019. https://www.sipri.org/commentary/topical-backgrounder/2019/legal-challenges-eu-member-states-arms-exports-saudi-arabia-current-status-and-potential.

Fotografie

Protestující na pochodu proti zbrojení Saudské Arábie. Stop Arming Saudi Arabia. Autor: Alisdare Hickson. 7. březen 2018. Zdroj: Flickr. CC BY-SA 2.0, editace: ořez.