Evropský soud pro lidská práva se v květnu zabýval určením hranice pro homofobní výroky. Jaká vyjádření na adresu homosexuálních menšin jsou již natolik závadná, že je členský stát Rady Evropy nesmí tolerovat? A ve kterých případech má stát prostor pro uvážení?

Dva litevští mladíci, Pijus Beizaras a Mangirdas Levickas, tvořili od roku 2014 homosexuální pár. Když se radost ze svého vztahu rozhodli před pěti lety, v době, kdy jeden z nich ještě studoval střední školu, sdílet na sociální síti Facebook prostřednictvím fotografie svého polibku, vyvolali tím značný ohlas veřejnosti. Pod příspěvkem se sešlo více než 800 komentářů, z nichž většina měla podle mladíků charakter nenávistných vyjádření. Mezi výroky nechyběly ani výzvy k upálení zaživa, nabídka líbánek v krematoriu či přání rozličných způsobů násilné smrti. 

Stěžovatelé se takovými vyjádřeními cítili ohroženi, a tak požádali litevskou neziskovou organizaci podporující práva sexuálních menšin o pomoc s trestním oznámením, protože  individuálně podanému návrhu by podle nich úřady nevěnovaly žádnou pozornost. Ani tento krok jim však nepomohl; státní zástupce se rozhodl trestní stíhání nezahájit ani u jednoho z 31 označených komentářů. Po několika odvoláních jej nakonec podpořila i litevská soudní soustava. 

Můžou si za to sami?

Vnitrostátní úřady přitom svá rozhodnutí opíraly hlavně o dva argumenty. První namítal, že nenávistné příspěvky sice byly nemorální, ve skutečnosti však nemohly být vážnými výhružkami, neboť postrádaly prvek systematičnosti. Většina komentujících se do změti urážek zapojila pouze jedním komentářem a své myšlenky nijak dál nerozváděla. Tato výmluva se však Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen „Soud“ nebo „ESLP”) nezdála přesvědčivá, neboť požadavek soustavnosti nemá v litevském právním řádu jakoukoliv právní oporu a navíc i na vnitrostátní úrovni byli v minulosti stíháni autoři jednotlivých nenávistných příspěvků.

Druhý argument působil daleko znepokojivěji – spočíval zjednodušeně v tom, že pokud dva homosexuálové v Litvě, kde 66 % obyvatel neschvaluje stejnopohlavní sexuální vztahy, zveřejní fotografii svého polibku, nemohou se dle litevských úřadů divit, že tím vyvolají nenávistné reakce. Fotku podle vnitrostátních orgánů stěžovatelé nemuseli zpřístupňovat široké veřejnosti, ale pouze blízkému okruhu přátel, neboť Facebook takové nastavení umožňuje. 

Rovněž polibek nebyl dle národních soudů jedinou možností, kterou mohli stěžovatelé pro uchování svých vzpomínek prezentovat. Vadilo jim také, že na svetru měl jeden z mladíků zčásti viditelný křesťanský kříž. Z toho litevské úřady dovodily, že takto „excentrickým” příspěvkem stěžovatelé jistě chtěli pouze provokovat veřejnost. Tím údajně ztratili možnost legálně se bránit proti jejím rozhořčeným reakcím. 

Obě úvahy Soud smetl ze stolu. Argumenty vlády označil za nepřípustný victim-blaming (tedy přenášení odpovědnosti za trestný čin z pachatele na oběť) a důkaz zaujatosti litevských úřadů vůči homosexuální menšině. 

Z těchto důvodů senát štrasburského soudu jednomyslně prohlásil, že Litva porušila práva stěžovatelů zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Konkrétně došlo k porušení zákazu diskriminace (čl. 14) ve spojení s právem na respektování soukromého a rodinného života (článek 8) a k zásahu do práva na účinné opravné prostředky (článek 13).

Urážka je škodlivá, i když nikoho neohrožuje

Již o dva dny dříve stejný senát vydal rozhodnutí ve věci, která s rozhodnutím Beizaras a Levickas proti Litvě úzce souvisí. Konkrétně se v případě Lilliendahl proti Islandu jednalo o definování hranice, proti jakým nenávistným komentářům již stát zakročit může, aniž by tím porušil práva potenciálního stěžovatele na svobodu projevu garantovanou článkem 10 Úmluvy.

Sedmdesátiletý Carl Jóhann Lilliendahl se v roce 2015 zapojil do diskuze o rozhodnutí rady města Hafnarfjörður posílit na tamních základních a středních školách výuku o záležitostech týkajících se LGBT komunity. Svým příspěvkem vyjadřujícím znechucení nad tím, aby „byly děti indoktrinovány informacemi o tom, jak se páří úchylové“, si však přivodil trestní stíhání, jehož výsledkem byla pokuta 100 000 islandských korun (přibližně 800 eur). S tím stěžovatel nesouhlasil – domníval se totiž, že jeho slova nebyla nijak společensky škodlivá, neboť v nich nevyzýval k žádnému násilí či projevům nenávisti, ale pouze expresivními prostředky vyjádřil svůj názor. 

Soud se však stížností odmítl meritorně zabývat a prohlásil ji za zjevně neopodstatněnou. Tím dal jednoznačně najevo, že nenávistné či očerňující výroky nejsou chráněny svobodou projevu dle Úmluvy ani ve svých nejmírnějších formách, pokud se stát při jejich potírání drží v mezích zákonnosti a přiměřenosti. Právě namítanou nepřiměřenost trestu vzhledem ke škodlivosti příspěvku pak Soud označil za smyšlenou. Souhlasil sice, že stěžovatelův komentář patřil k méně škodlivým, ovšem za očerňování lidí kvůli jejich sexuální orientaci je možné na Islandu odsoudit pachatele až ke dvěma letům vězení. Mírnější sankce tedy byla přiměřená nižší závažnosti činu.

Trestání homofobních výroků

Význam obou květnových rozhodnutí Soudu spočívá v jednoznačném potvrzení nastoleného směřování judikatury a v jejím doplnění. V případě Lilliendahl se konkrétně jedná o rozšíření možnosti států potírat homofobní výroky v celé šíři jejich škály škodlivosti - ESLP v něm potvrdil, že státy mohou v mezích zákonnnosti, přiměřenosti a nezbytnosti v demokratické společnosti trestat jakékoliv očerňující nenávistné projevy v této oblasti. Není přitom důležité, zda má vyšetřovaný příspěvek potenciál opravdu reálně vyvolat homofobní či dokonce násilné reakce.

V případě Beizaras a Levickas Soud naopak vyslovil závazek povinnosti účinně vyšetřit nenávistné projevy, které dosahují vysokého stupně závažnosti a zasahují přímo do osobní sféry oběti. Touto sférou je přitom myšlen nejen bezprostřední kontakt pachatele a oběti, ale rovněž například profil uživatele v online prostoru.

 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. Rozsudek Lilliendahl proti Islandu, č. 29297/18. 12.     května 2020. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-203199.

Evropský soud pro lidská práva. Rozsudek Beizaras a Levickas proti Litvě, č. 41288/15. 14. května 2020. Dostupné z: http://hudoc.echr.coe.int/fre?i=001-200344.

Fedele, Giulio. No Room for Homophobic Hate Speech Under the EHCR: Carl Jóhann Lilliendahl v. Iceland. Strasbourg Observers. 26. 6. 2020. Dostupné z: https://strasbourgobservers.com/2020/06/26/no-room-for-homophobic-hate-speech-under-the-ehcr-carl-johann-lilliendahl-v-iceland/.

Milkaite, Ingrida. A picture of a same-sex kiss on Facebook wreaks havoc: Beizaras and Levickas v. Lithuania. Strasbourg Observers. 7. 2. 2020. Dostupné z: https://strasbourgobservers.com/2020/02/07/a-picture-of-a-same-sex-kiss-on-facebook-wreaks-havoc-beizaras-and-levickas-v-lithuania/.

Fotografie

Pochod hrdosti za Litvu. Pride London 2009: Marching for those who can't, autor: Peter O'Connor aka anemoneprojectors, 4. červenec 2009, Flickr, CC BY-SA 2.0, editace: ořez.