Držitelem Nobelovy ceny míru za rok 2019 se stal v České republice málo známý premiér Etiopie Abiy Ahmed. Před udělením ceny ve funkci strávil pouhý rok a půl, i za tak krátkou dobu však stihl zahájit liberalizaci a demokratizaci silně autoritářského režimu a přispět k ukončení několika konfliktů v oblasti. Kdo je mladý premiér, který mění Afriku?

Nobelova cena za mír 2019

Nobelova cena míru za rok 2019 putovala do Etiopie. Norská Nobelova komise ji udělila tamnímu premiérovi Abiymu Ahmedovi za jeho snahu dosáhnout míru a mezinárodní spolupráce, a obzvláště pak za jeho úsilí vyřešit konflikt týkající se hranice se sousední Eritreou. Mírová dohoda, jíž uzavřel se svým eritrejským protějškem, Isaiasem Afwerkim, oficiálně ukončila patovou situaci ve vztazích mezi zeměmi.

Nobelova komise také ocenila rozsáhlé reformy, které Abiy implementoval od svého nástupu do funkce, a roli, jíž sehrál v urovnávání konfliktů napříč východní Afrikou. Bez povšimnutí však nezůstaly ani výzvy, kterým jeho vláda na domácí půdě čelí, jako jsou etnické tenze a situace přibližně tří milionů vysídlených osob.

Z vojáka reformátorem

Abiy Ahmed Ali, někdejší voják a syn muslimského otce a křesťanské matky, se dostal k moci v dubnu 2018, kdy v Etiopii vrcholila vládní krize. Hailemariam Desalegn, premiér stojící v čele Etiopské lidové revoluční demokratické fronty (Ethiopian Peoples’ Revolutionary Democratic Front, EPRDF), tehdy čelil masivním nepokojům, které hrozily každým dnem přerůst v občanskou válku. Po Desalegnově rezignaci se uvnitř EPRDF [1] rozpoutal boj o nástupnictví, z nějž vítězně vyšel právě Abiy. Stal se tak historicky prvním příslušníkem etnika Oromo,[2] jenž se stal předsedou EPRDF, a tudíž i premiérem.

Ihned po svém nástupu do funkce zahájil Abiy rozsáhlé politické a ekonomické reformy. Povolil do té doby zakázané politické strany, nechal zatknout vysoce postavené funkcionáře obviněné z korupce, mučení či vražd, ukončil cenzuru a garantoval svobodu projevu. Dále propustil na svobodu 60 000 politických vězňů včetně všech novinářů, na polovinu postů ve svém kabinetu dosadil ženy a částečně liberalizoval státem kontrolovanou ekonomiku. Abiy se také zavázal uspořádat svobodné volby, které jsou nyní plánovány na květen 2020, a do pozice předsedy volební komise jmenoval prominentního opozičního aktivistu.

Odvážným krokem se stalo rozpuštění vládnoucí EPRDF a vytvoření nové pan-etiopské Strany prosperity (Prosperity Party, PP) ve snaze překlenout silně etnicky polarizovanou politickou debatu. Projektu se účastní tři ze čtyř stran působících v koalici EPRDF. Zatímco v rámci původní koalice byl kladen důraz na etnický charakter participujících stran, v nově vzniklé PP dojde ke sloučení regionálních stran do jediného multietnického uskupení, ke kterému se budou moci připojit příslušníci jakéhokoliv etnika. Kritici se ovšem obávají možného narušení stávajícího federálního systému založeného na etnické příslušnosti a eroze regionální autonomie.

Mír s Eritreou

Přes všechny vnitropolitické reformy však Abiymu Nobelovu cenu vynesla zejména snaha urovnat spor se sousední Eritreou. Po vyhlášení nezávislosti na Etiopii v roce 1993 se oba státy nebyly schopny dohodnout na podobě společné hranice, což v roce 1998 vyústilo ve válečný konflikt, který si dle odhadů vyžádal až 100 000 životů. Přestože aktivní boje skončily v roce 2000, vztahům mezi státy po dvě dekády dominovala silná nevraživost. V roce 2002 komise, jež měla za úkol vyřešit otázku sporné hranice (tzv. Eritrea-Ethiopia Boundary Commission), přidělila sporné území Eritrei. Etiopie se však rozhodnutí komise odmítla podřídit.

Patová situace přezdívaná „žádná válka, žádný mír“ tak trvala až do roku 2018, kdy premiér Abiy a prezident Isaias podnikli kroky ke sblížení obou zemí. Nezbytnou podmínkou pro urovnání vztahů bylo uznání verdiktu z roku 2002, k čemuž došlo Abiyho rozhodnutím odevzdat sporné území Badme pod správu Eritrei. V návaznosti na tento akt státy přistoupily na znovuotevření ambasád v Addis Abebě a Asmaře, mezi oběma zeměmi byla obnovena letecká spojení i telefonní linky. Vlády podepsaly přelomovou mírovou dohodu a v září 2018 konečně došlo k dlouho očekávanému otevření společné hranice.

Směrem k míru napříč Afrikou?

Abiyho zásluhy o mír urovnáním konfliktu s Eritreou ovšem nekončí; etiopský premiér, sám držitel doktorátu v oboru mírová a bezpečnostní studia, se zasadil o mír a rekonciliaci i v rámci jiných východoafrických konfliktů. V roce 2018 jeho vláda přispěla k normalizaci diplomatických vztahů mezi Eritreou a Džibuti, jež byly dlouhodobě značně napjaté. Sám Abiy také medioval spor mezi Keňou a Somálskem, týkající se jejich námořní hranice. Po selhání bilaterálních jednání v roce 2014 se Somálsko rozhodlo případ předat Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Účelem Abiyho mediace bylo zmírnit rostoucí tenze mezi zeměmi a posílit jejich spolupráci nejen na diplomatické úrovni.

Pravděpodobně největší ohlas však vyvolalo Abiyho angažmá v Súdánu zmítaném vlnou nepokojů, které neslábly ani po sesazení prezidenta al-Bašíra. Moci se chopila přechodná vojenská rada, která však s demonstranty zacházela velmi nevybíravým způsobem. V červnu 2019 došlo k brutálnímu zásahu proti protestujícím, při němž přišlo o život přes 100 lidí. Demonstranti odmítli další pokusy o vyjednávání a občanská válka se zdála být téměř nevyhnutelná. Právě v této situaci Abiy vstoupil do konfliktu jako mediátor mezi vojenskou radou a demonstranty. Ve spolupráci s Africkou unií Etiopie představila návrh dohody o přechodné vládě a obě strany se podařilo dostat zpět k jednacímu stolu. Konečná dohoda byla podepsána o měsíc později.

Kontroverzní výběr laureáta?

Někteří komentátoři vyjádřili obavy, že k udělení Nobelovy ceny došlo příliš brzy (poté, co premiér ve funkci strávil pouhý rok a půl) a není jasné, jakým směrem se Abiyho vláda bude dále ubírat. Nobelova komise se však nechala slyšet, že právě nyní je ideální doba ocenit Abiyho snahy a podpořit jej. Kritici však upozorňují na nedostatek změn v praxi, který oficiální dojednání míru mezi Etiopií a Eritreou přineslo. Přestože hranice mezi státy byla otevřena, Eritrea ji zanedlouho opět uzavřela. Kroky Eritrei je nutné chápat v kontextu tamního režimu, který od vyhlášení nezávislosti ospravedlňuje represe vykreslováním Etiopie jako nebezpečného souseda.

Panují tudíž obavy, že Abiyho eritrejský protějšek Isaias může snahy o mír mezi oběma zeměmi zhatit, neboť vnitrostátní reformy – pravděpodobně nezbytné v důsledku ztráty hlavního vnějšího nepřítele – by byly v rozporu se zájmy tamního režimu. Tato skutečnost je zároveň odpovědí na kritiku týkající se udělení Nobelovy ceny pouze premiérovi Etiopie.[3] Dle některých hlasů měly být oceněny i snahy Isaiase, neboť za mír jsou zodpovědné obě strany. Eritrejský režim však patří k nejrepresivnějším na světě a tamní vláda byla OSN obviněna z páchání zločinů proti lidskosti.

Zatímco na hranicích s Eritreou vládne klid, vnitrostátně Abiy čelí kritice spojené s růstem etnického násilí, které za poslední dva roky zintenzivnilo. Do velké míry se jedná o důsledek reforem, jež přinesly svobodu projevu a zrušily restrikce, které na novináře uvalil předchozí režim. Etiopská média se tak často stávají prostředkem pro rozdmýchávání etnických animozit a separatistických nálad, které vyústily i v pokus o puč v regionu Amhara. Další vážný incident propukl poté, co aktivista Jawar Mohammed obvinil ozbrojené složky z pokusu naplánovat útok na jeho osobu. V důsledku nepokojů organizovaných premiérovými odpůrci v ulicích zahynuly desítky lidí. Dle kritiků je tedy nejisté, zda Abiyho politika skutečně přinese mír.

Kontroverzním bylo i Abiyho odmítnutí poskytnout rozhovory médiím a participovat na tradičních tiskových konferencích souvisejících s předáním Nobelovy ceny. Premiér byl za tento krok široce kritizován a komentátoři často poukazovali na jeho širší neochotu spolupracovat s médii. Premiérova tisková mluvčí tento krok zdůvodnila Abiyho pokorou a objevily se i spekulace, že odmítnutí mediální pozornosti mělo být výrazem Abiyho nesouhlasu s přehnanými očekáváními, jimž musí jakožto držitel Nobelovy ceny nyní dostát. 

Závěrem

Přestože podle kritiků je krátký čas, jenž premiér strávil ve funkci, důvodem k pochybám o správnosti výběru laureáta, lze namítnout, že právě o to více obdivuhodné jsou reformy, které v tak krátkém čase uskutečnil. Odhodlání a konzistentnost, se kterou Abiy Ahmed započal transformaci autoritářského režimu v demokracii, si nepochybně zaslouží uznání.

Ve spojení s jeho zásluhami o podporu míru napříč regionem byl etiopský premiér pro Nobelovu komisi nepochybně dobrou volbou. Přestože pozornost, které se Abiymu dostalo v souvislosti s udělením Nobelovy ceny, může být pro čerstvého držitele jisté břemeno, jeho příběh dodává také naději, že uvnitř autoritářských států může vyrůst demokratický leadership.

V případě Etiopie však bude pro pokračování stávajícího směřování nutné, aby prodemokratické síly uspěly i v plánovaných květnových volbách. Přestože představitelé PP deklarovali úmysl zachovat regionální práva a stávající model etnického federalismu, pro mnohé voliče není tento závazek kredibilní a obávají se centralizace moci. Nová strana tak bude ve volbách muset čelit stranám regionálním, které budou lákat voliče vyhraněnou etnickou rétorikou. Až volby ukáží, zda má silnější mobilizační potenciál etnická identita, nebo touha po změně.

 

Poznámky

[1] EPRDF byla koalicí čtyř etnických stran, jež zároveň absolutně kontrolovala etiopský parlament (všechny poslanecké mandáty náležely právě jejím členům). Po rozpuštění EPRDF byly mandáty rozděleny mezi PP a TPLF. 

[2] Oromové jsou nejpočetnějším etnikem v Etiopii, tvoří přibližně třetinu populace.

[3] V minulosti nebylo neobvyklé, že Nobelovu cenu dostaly všechny strany, jež se zasloužily o mír. V roce 1994 takto například získal Nobelovu cenu Šimon Peres a Jicchak Rabin za Izrael a Jásir Arafat za Palestinu.

Zdroje

Gardner, Tom. Will Abiy Ahmed’s Bet on Ethiopia’s Political Future Pay Off? Foreign Policy. 21 January 2020 (https://foreignpolicy.com/2020/01/21/will-abiy-ahmed-eprdf-bet-ethiopia-political-future-pay-off/).

Gerth-Niculescu, Maria. Can PM Abiy Ahmed breach Ethiopia’s ethnic divide? Deutsche Welle. 3. ledna 2020 (https://www.dw.com/en/can-pm-abiy-ahmed-breach-ethiopias-ethnic-divide/a-51877108).

Hagmann, Tobias a Kjetil Tronvoll. Abiy Ahmed Won the Nobel Peace Prize. Now He Needs to Earn It. The New York Times. 17. října 2019 (https://www.nytimes.com/2019/10/17/opinion/abiy-ahmed-nobel-peace-prize.html).

Norwegian Nobel Institute. The Nobel Peace Prize 2019. 11. října 2019 (https://www.nobelpeaceprize.org/Announcements/The-Nobel-Peace-Prize-2019). 

Pilling, David a Lionel Barber. Ethiopia’s Abiy Ahmed: Africa’s new talisman. Financial Times. 21. února 2019 (https://www.ft.com/content/abe678b6-346f-11e9-bb0c-42459962a812).

Taylor, Adam. Why Eritrea didn’t win a Nobel for its peace accord when Ethiopia did. The Washington Post. 11. října 2019 (https://www.washingtonpost.com/world/2019/10/11/why-eritrea-didnt-win-nobel-its-peace-accord-when-ethiopia-did/).

Van Eyssen, Benita. Does Ethiopian Nobel laureate Abiy Ahmed have new enemies? Deutsche Welle. 10. prosince 2019 (https://www.dw.com/en/does-ethiopian-nobel-laureate-abiy-ahmed-have-new-enemies/a-51612010). 

Fotografie

Abiy Ahmed Ali. PM Abiy Ahmed Ali, autor: Aron Simeneh, 19. listopad 2018, zdroj: Wikimedia Commons, CC0 1.0.