Tip měsíce z Bulletinu

V březnu a červnu proběhla v Ženevě pravidelná zasedání Rady OSN pro lidská práva, která se zabývala problematickými otázkami ochrany lidských práv ve vybraných zemích. Podkladem pro jednání byly zprávy zvláštních zpravodajů, shrnující jejich poznatky ze setkání se státními představiteli, zástupci nevládních organizací, médii a akademickou sférou. K jakým závěrům zvláštní zpravodajové došli?

Turecko: porušování zákazu mučení

Zvláštní zpravodaj pro otázky mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení se ve své zprávě věnoval situaci v Turecku po potlačení státního převratu v červenci 2016. Ačkoliv se turecká vláda zavázala jako smluvní strana dodržovat ustanovení řady lidskoprávních úmluv (např. Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv) a vyhlásila politiku nulové tolerance mučení, praxe je značně odlišná.

V souvislosti s neúspěšným státním převratem bylo ze svých úřadů propuštěno přibližně 100 000 státních zaměstnanců a více než 40 000 osob bylo zatčeno. Podle informací zvláštního zpravodaje byli zatčení při výsleších podrobeni mučení, bití, vyhrožování a sexuálnímu násilí. Přijetím dekretu

č. KHK/667 ze dne 22. 7. 2016 dále došlo k prodloužení maximální doby vazby bez možnosti soudního přezkumu až na 30 dní a omezení práva na kontakt s obhájcem bez přítomnosti třetích osob.[1]

Ačkoliv se pro mnohé zatčené situace podstatně zlepšila po převozu do vězeňských zařízení, zdejší podmínky podle názoru zvláštního zpravodaje nadále odporovaly lidskoprávním standardům. Po umístění více než 42 000 nových vězňů byla kapacita některých vězení překročena až o 100 %, což přineslo řadu problémů se zajišťováním řádné zdravotní péče a kontaktu s obhájci a rodinnými příslušníky. Hygienické podmínky stejně jako stravování však byly zvláštním zpravodajem označeny za uspokojivé.

Navzdory vysokému počtu evidovaných případů mučení a jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení bylo jen zřídka zahájeno trestní stíhání odpovědných příslušníků bezpečnostních složek. Z 24 osob podezřelých z mučení nebyl v roce 2016 nikdo pro tento trestný čin obžalován.

Zvláštní zpravodaj negativně hodnotil zejména vyjádření Úřadu státního zástupce města Trabzon, který odmítl vyšetřovat a stíhat osoby podezřelé z mučení, k němuž docházelo po vyhlášení výjimečného stavu v Turecku, s odkazem na jejich imunitu přiznanou jednotlivými dekrety. Na základě svých poznatků zvláštní zpravodaj turecké vládě doporučil, aby upozornila bezpečnostní složky a státní zastupitelství na jejich povinnost hlásit a prošetřit každé podezření z mučení či jiného krutého, nelidského a ponižujícího zacházení, o němž se dozví.

Tanzanie: útoky proti osobám postiženým albinismem

Nezávislý expert pro lidská práva osob trpících albinismem předložil souhrnnou zprávu, ve které hodnotí bezpečnostní situaci postižených v Tanzanii. Podle údajů z roku 2017 žije v zemi odhadem 18 000 obyvatel s tímto genetickým onemocněním. Nejčastěji se projevuje ve formě tzv. generalizovaného albinismu, který v důsledku poruchy tvorby melaninu způsobuje nedostatek pigmentu v kůži, vlasech a očích. Osoby trpící albinismem se potýkají s různými formami zrakových postižení a jsou navíc vystaveny vysokému riziku vzniku karcinomu kůže, jehož následkem umírá většina postižených ještě před dosažením 40 let.

Situaci v Tanzanii je věnována soustavná pozornost od roku 2006, kdy se zvýšil počet útoků proti osobám trpícím albinismem. Ty souvisí s řadou hluboce zakořeněných mýtů a představ, podle nichž mají části těla postižených magickou sílu, jež je využívána při rituálech šamanů. Vzhledem k vysoké poptávce je i nadále evidováno několik desítek případů vražd, únosů a mrzačení, jen malé množství z nich je však nakonec předmětem trestního stíhání. Situaci dále komplikuje odlehlost některých lokalit, kde dochází k častému napadání, a nedostatek informací o rozdílech mezi tradiční medicínou a čarodějnickými praktikami.

V roce 2002 přijala tanzanská vláda zákon o tradiční a alternativní medicíně, který zavedl povinnou registraci léčitelů. Podle informací nezávislého experta se však dosud registrovala jen menšina z nich. V reakci na útoky dále začala vláda umisťovat postižené děti do škol a jiných zařízení s ubytovacími kapacitami, která se stala útočištěm před nebezpečím, jež jim hrozilo ve městech a vesnicích. Ačkoliv se tímto způsobem podařilo snížit počet trestných činů proti osobám trpícím albinismem, podle názoru nezávislého experta tato praxe zároveň posiluje jejich segregaci ve společnosti a neřeší skutečné příčiny útoků.


Polsko: kontroverzní justiční reforma

Ve své zprávě z dubna 2018 upozornil zvláštní zpravodaj pro nezávislost soudců a advokátů na rozsáhlou reformu soudního systému v Polsku, která ohrožuje nezávislost soudních institucí a narušuje princip dělby moci. Zatímco polská vláda reformu prezentuje jako nezbytný krok ke zvýšení efektivity soudů a odpovědnosti soudců, podle zvláštního zpravodaje však národně-konzervativní strana Právo a spravedlnost umožnila orgánům zákonodárné a výkonné moci zasahovat do výkonu spravedlnosti v zemi.

Reforma soudnictví proběhla v Polsku ve dvou fázích. Před parlamentními volbami na podzim 2015 navrhl dosavadní Sejm celkem pět soudců Ústavního soudu, kteří měli nahradit soudce, jimž vyprší mandát do konce roku 2015. Prezident Andrzej Duda však odmítl kandidáty jmenovat. Po ustavení nově zvoleného Sejmu zákonodárci přijali rezoluci, jíž anulovali nominace schválené předešlou dolní komorou, a navrhli pět vlastních kandidátů, kteří složili slib do rukou prezidenta Dudy. Ústavní soud označil některé nominace bývalé i nástupnické dolní komory za protiústavní, prezident Duda však odmítl rozhodnutí vykonat.[2]

V prosinci 2015 polský Sejm novelizoval zákon o Ústavním soudu, který zvýšil kvórum pro přijetí rozhodnutí v plénu, zavedl hlasování dvoutřetinovou většinou a změnil pravidla přidělování případů. Novelizaci, jež byla kritizována i Benátskou komisí, Ústavní soud opět označil za protiústavní, jeho rozhodnutí však nebylo na popud politických představitelů vůbec publikováno. Reforma Ústavního soudu byla dovršena na konci roku 2016, kdy Sejm přijal sérii zákonů, které umožnily výkon funkce všem soudcům navrženým nově zvolenou dolní komorou, daly stávajícím soudcům právo předčasného ukončení své funkce a rozšířily funkce prezidenta republiky při obsazování soudu v situacích, kdy v čele Ústavního soudu chybí jeho předseda. Zákony vstoupily v účinnost

20. prosince 2016, pouhý den po konci mandátu tehdejšího předsedy Ústavního soudu, což umožnilo prezidentu Dudovi jmenovat na tento post soudkyni Julii Przylebskou.

V rámci druhé fáze reformy byly i přes masové protesty schváleny celkem tři návrhy zákonů, jež upravují organizaci a činnost obecné soustavy soudů. Nová pravidla posilují pravomoc ministra spravedlnosti při jmenování a odvolávání předsedů a místopředsedů soudů a snižují věk odchodu do důchodu stávajících soudců. Výběr náhradních soudců provádí v Polsku Národní soudcovská rada, v níž tradičně zasedalo mimo jiné patnáct soudců volených samotnými soudy. Podle současného znění zákona o Národní soudcovské radě se však členové budou vybírat již jen z kandidátů navržených zákonodárnou a výkonnou mocí, přičemž jejich zvolením zároveň skončí mandát dosavadním členům Rady.

Salvador: pouliční válka gangů

Zvláštní zpravodaj pro mimosoudní popravy se ve své zprávě z června 2018 zabýval problematikou závažné kriminality v Salvadoru. Ačkoliv počet vražd v zemi od roku 2015 vytrvale klesá, s 3 950 evidovanými případy v loňském roce zůstává Salvador stále na předních příčkách v žebříčku zemí s nejvyšší mírou kriminality na světě. Násilí má dopad zejména na ženy a mladistvé, kteří jsou zároveň nejčastějšími oběťmi sexuálních útoků.[3]

Vysoká kriminalita je spojena s pouličními válkami gangů MS-13 a Barrio 18, které operují na většině území Salvadoru. Podle odhadů mají gangy celkem 60 000 členů, přičemž dalších zhruba 500 000 osob jim poskytuje doplňkovou podporu. Rozrůstání členské základny souvisí především s vysokou nezaměstnaností v zemi, přetížením soudního systému a nedostatečnou kontrolou bezpečnostních složek nad územím státu.

Podle zprávy zvláštního zpravodaje převzaly gangy de facto kontrolu již nad 247 z 262 obvodů v Salvadoru. Mezi jednotlivými oblastmi byly vytvořeny fiktivní hranice, jejichž překročení je přísně monitorováno a může být trestáno smrtí. Prostřednictvím vydírání místních obchodníků si gangy zároveň zajistily výrazný ekonomický vliv. Ten je dále posilován úplatky ze strany salvadorských politiků, kteří se snaží s podporou gangů uspět ve volbách.

V reakci na rostoucí míru násilí přijala salvadorská vláda pro boj proti gangům tzv. strategii mano dura spočívající v militarizaci policie, privatizaci veřejné bezpečnosti a rozsáhlém uvězňování.[4] K poklesu počtu násilných trestných činů však nedošlo. Nepříznivé statistiky přiměly vládu zaměřit se spíše na systematická opatření v podobě prevenčních a rehabilitačních programů (např. Plan El Salvador Seguro, Jóvenes Con Todo). Ani jejich výsledky nicméně nelze považovat za uspokojivé, neboť implementace většiny programů je zpomalována nedostatkem potřebných finančních prostředků.

 

 

Poznámky
[1] Dekretem č. 684 ze dne 23. 1. 2017 byla maximální doba vazby zkrácena na 7 dní, s možností prodloužení o dalších 7 dní na žádost státního zástupce.

[2] Původní Sejm byl podle Ústavního soudu oprávněn jmenovat pouze tři ústavní soudce, jejichž mandát končil spolu s volebním obdobím Sejmu. Nově zvolený Sejm měl dle rozhodnutí Ústavního soudu jmenovat pouze dva ústavní soudce, jejichž funkční období končilo po parlamentních volbách. Dva z pěti soudců navržených nově zvoleným Sejmem byli v lednu 2016 přijati k Ústavnímu soudu.

[3] Podle údajů zvláštního zpravodaje je každých 19 hodin zavražděna 1 žena. Každé tři hodiny zároveň dochází k sexuálnímu napadení, jehož obětí jsou až v 70 % případů mladiství.

[4] Ve snaze zajistit plnou kontrolu nad vězeňskými zařízeními byl v roce 2016 přijat dekret č. 321, který zakázal osobní kontakt i písemnou korespondenci vězňů s rodinnými příslušníky, převoz vězňů k soudním jednáním a přístup zástupců mezinárodních organizací do vězeňských zařízení. Účinnost dekretu byla v dubnu letošního roku prodloužena o dalších šest měsíců.

 

 

Zdroje
Report of the Special Rapporteur on torture and other cruel, inhuman or degrading treatment or punishment on his mission to Turkey, A/HRC/37/50/Add.1, 18 December 2017.

Report of the Independent Expert on the enjoyment of human rights by persons with albinism on her mission to the United Republic of Tanzania, A/HRC/37/57/Add.1, 20 December 2017.

Report of the special Rapporteur on the independence of judges and lawyers on his mission to Poland, A/HRC/38/38/Add.1, 5 April 2018.

 

Report of the Special Rapporteur on extrajudicial, summary or arbitrary executions on her mission to El Salvador, A/HRC/38/44/Add.2, 18 June 2018.

 

Fotografie
[1] Demonstrace proti reformě soudnictví v Polsku, autor: Adrian Grycuk, Wikimedia Commons,

CC BY-SA 30.