Palestina požádala Mezinárodní trestní soud o vyšetřování údajných zločinů Izraele

Nikola Klímová

V květnu letošního roku požádala Palestina Mezinárodní trestní soud o vyšetřování zločinů, kterých se měl v období od 13. června 2014 na jejím území údajně dopustit Izrael. V oznámení dle čl. 13 Římského statutu Palestina vyzývá Úřad žalobce, aby přezkoumal zejména izraelskou politiku výstavby židovských osad a násilné potlačení palestinských demonstrací proti přesunu velvyslanectví Spojených států z Tel Avivu do Jeruzaléma.

Palestina jako smluvní strana Římského statutu

Palestina se formálně zařadila mezi smluvní strany Římského statutu 2. ledna 2015.[1] Přistoupení k Mezinárodnímu trestnímu soudu (MTS) je mimo jiné reakcí na neúspěch posledního kola mírových rozhovorů, které ztroskotalo v dubnu 2014. Ve snaze vyřešit bezvýchodnou situaci ohledně svého nejasného postavení na mezinárodní scéně se již před několika lety Palestina rozhodla prosazovat svou státnost jednostranně žádostmi o členství v mezinárodních organizacích. Se svou strategií zaznamenali palestinští představitelé úspěch již v roce 2012, kdy pomocí hlasů 138 členských států OSN dosáhli povýšení Palestiny z pozorovatelské entity na nečlenský stát OSN.

Od přistoupení k Římskému statutu si podle slov prezidenta Mahmúda Abbáse Palestina slibuje zejména zastavení kontroverzní výstavby židovských osad. Téma se stalo zároveň ústředním motivem oznámení podaného na základě čl. 13 Římského statutu, v němž se Palestina dožaduje vyšetřování všech zločinů, které byly spáchány Izraelem na jejím území v období od 13. června 2014.[2] Palestina obviňuje izraelské nejvyšší představitele z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, jichž se měli dopustit v souvislosti s osídlováním Západního břehu Jordánu a východní části Jeruzaléma, násilným potlačováním demonstrací a svévolným zatýkáním Palestinců. Podle jejího názoru navíc Izrael systematicky diskriminuje palestinské obyvatelstvo a uplatňuje vůči němu režim apartheidu.

Izrael okamžitě vyzval MTS k odmítnutí palestinské žádosti. Dle Izraele MTS nemá jurisdikci ve vztahu k izraelsko-palestinskému konfliktu, neboť Izrael není smluvní stranou Římského statutu a Palestina není státem podle mezinárodního práva. Ve svém vyjádření navíc označil obvinění Palestiny za „cynická“ a upozornil na palestinskou praxi používání lidských štítů při útocích na obydlené izraelské aglomerace.

Předběžné šetření situace v Palestině

Oznámení podle čl. 13 Římského statutu však není prvním podnětem k vyšetřování zločinů spáchaných během izraelsko-palestinského konfliktu. Od 16. ledna 2015 je situace v Palestině zároveň předmětem tzv. předběžného šetření (preliminary investigation), během něhož Úřad žalobce vyhodnocuje dostupné informace, aby mohl učinit závěr, zda zahájí vyšetřování v souladu s čl. 53 Římského statutu.

Podle zprávy o předběžných šetřeních z roku 2017 se Úřad žalobce ve své analýze zabývá zejména osadnickou politikou Izraele na území Západního břehu Jordánu a východní části Jeruzaléma a zločiny spáchanými oběma stranami během tzv. padesátidenní války, která proběhla na území Pásma Gazy v období od 7. července do 26. srpna 2014 a vyžádala si přes dva tisíce obětí.[3]

Vedle faktických otázek však Úřad žalobce v souvislosti se situací v Palestině řeší i řadu právních problémů, především jurisdikci MTS ve vztahu k jednotlivým zločinům. Izrael považuje Západní břeh Jordánu a východní část Jeruzaléma za sporná území, na něž se nevztahuje působnost Ženevských úmluv de iure. Izraelská vláda na druhou stranu projevila ochotu dodržovat vybraná ustanovení humanitárního práva dobrovolně. Mezinárodní soudní dvůr však již v roce 2004 vydal posudek, v němž potvrdil okupační status obou území a došel k závěru, že izraelské aktivity jsou v rozporu s Ženevskou úmluvou o ochraně civilních osob za války (1949). Obdobné nejasnosti se týkají i vyšetřování zločinů v Pásmu Gazy, neboť dosud neexistuje shoda, zda izraelsko-palestinské boje naplňují znaky mezinárodního konfliktu.

Současné předběžné šetření je již třetím v pořadí, které je v souvislosti s Palestinou Úřadem žalobce vedeno. První předběžné šetření bylo zahájeno na základě jednostranného prohlášení z 22. ledna 2009, které učinila Palestina v reakci na izraelskou operaci Lité olovo v roce 2008 v Pásmu Gazy, při níž zemřelo téměř 1500 osob. Druhé předběžné šetření se týkalo izraelského útoku na tureckou loď Mavi Marmara, jež se v roce 2010 pokoušela prorazit blokádu Pásma Gazy a dopravit tam humanitární pomoc. Obě předběžná šetření však byla uzavřena ještě před postoupením do fáze vyšetřování.

Podáním žádosti o vyšetřování ze strany Palestiny se probíhající předběžné šetření nepřerušuje, ale bude nadále probíhat paralelně. Pokud by však Úřad žalobce dospěl k závěru, že při probíhajícím předběžném šetření byly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení vyšetřování, není již vzhledem k palestinskému oznámení povinen navíc žádat přípravný senát MTS o povolení ve smyslu čl. 15 Římského statutu.

Vzdalování se od mírové dohody

Žádost Palestiny o vyšetřování je dalším z důvodů vyostření vztahů mezi oběma státy. Panující napětí eskalovalo zejména po rozhodnutí Spojených států uznat Jeruzalém za hlavní město Izraele a přesunout sem své velvyslanectví. V den jeho oficiálního otevření, který připadl na 70. výročí vzniku Izraele, si střelba izraelských bezpečnostních sil na Palestince protestující podél hranic Pásma Gazy vyžádala více než padesát obětí. Podle Izraele byla ozbrojená akce nezbytná kvůli ochraně před teroristickými aktivitami organizovanými Hamasem.

K dalšímu vyhrocení vztahů bezesporu přispěje i nově schválený návrh zákona, který definuje Izrael jako výlučně židovský stát a označuje „sjednocený a celý“ Jeruzalém za hlavní město. Zákon o národním státu navíc odnímá arabštině postavení oficiálního jazyka, ponechává jí však zvláštní status, díky němuž ji bude možné nadále používat v úředním styku. Výstavba židovských osad byla povýšena na národní zájem státu.

Přijetí zákona o národním státu okamžitě vyvolalo kritiku arabských poslanců, kteří obvinili Izrael z prosazování politiky apartheidu a diskriminace arabského obyvatelstva. Arabská menšina má sice formálně stejná práva jako židovské obyvatelstvo, dlouhodobě si však stěžuje na postavení občanů druhé kategorie, kterým se dostává horších služeb v oblasti zdravotnictví či vzdělávání.

 

Poznámky

[1] Římský statut vstoupil pro Palestinu v platnost 1. dubna 2015.

[2] Ačkoliv Palestina formálně přistoupila k MTS 2. ledna 2015, již 1. ledna 2015 přijala v souladu s čl. 12 odst. 3 Římského statutu jakožto nesmluvní stát jednostranným prohlášením jurisdikci MTS ve vztahu k zločinům spáchaným na svém území od 13. června 2014.

[3] Zločiny spáchané během 50denní války se staly také předmětem vyšetřování nezávislé komise, která byla ustavena Radou OSN pro lidská práva. Ve své závěrečné zprávě obvinila izraelské i palestinské ozbrojené složky ze závažného porušování pravidel humanitárního práva a zkritizovala obě strany za jejich neochotu stíhat pachatele těchto zločinů.

Zdroje

BBC (2018). Gaza begins to bury its dead after deadliest day in years (https://www.bbc.com/news/world-middle-east-44116340, last accessed on 24 July 2018).

BBC (2018). Jewish nation state: Israel approves controversial bill (https://www.bbc.com/news/world-middle-east-44881554, last accessed on 24 July 2018).

Beaumont, Peter (2014). Palestinian president signs up to join international criminal court. The Guardian, 31 December 2014 (https://www.theguardian.com/world/2014/dec/31/palestinian-president-inte..., last accessed on 24 July 2018).

Holmes, Oliver (2018). Palestinian minister delivers Israel war crimes referral to ICC. The Guardian, 22 May 2018 (https://www.theguardian.com/world/2018/may/22/palestinian-minister-israe..., last accessed on 24 July 2018).

ICC (2015). The Prosecutor of the International Criminal Court, Fatou Bensouda, opens a preliminary examination of the situation in Palestine (https://www.icc-cpi.int//Pages/item.aspx?name=pr1083, last accessed on 24 July 2018).

ICC (2017). Report on Preliminary Examination Activities: 2017, Office of the Prosecutor, 4 December 2017 (https://www.icc-cpi.int/itemsDocuments/2017-PE-rep/2017-otp-rep-PE_ENG.pdf, last accessed on 24 July 2018).

ICC (2018). Preliminary examination: Palestine (https://www.icc-cpi.int/palestine, last accessed on 24 July 2018).

ICC (2018). Referral by the State of Palestine Pursuant to Articles 13(a) and 14 of the Rome Statute (https://www.icc-cpi.int/itemsDocuments/2018-05-22_ref-palestine.pdf, last accessed on 24 July 2018).

ICC (2018). Statement by ICC Prosecutor, Mrs Fatou Bensouda, on the referral submitted by Palestine (https://www.icc-cpi.int//Pages/item.aspx?name=180522-otp-stat, last accessed on 24 July 2018).

Israel Ministry of Foreign Affairs (2018). Israel’s response to Palestinian referral to the ICC (http://mfa.gov.il/MFA/PressRoom/2018/Pages/Israel-s-response-to-Palestin..., last accessed on 24 July 2018).

Legal Consequences of the Construction of a Wall in the Occupied Palestinian Territory, Advisory Opinion, ICJ Reports 2004.

Resolution adopted by the General Assembly, Status of Palestine in the United Nations, A/RES/67/19, 4 December 2012.

Rome Statute of the International Criminal Court (last amended 2010), 17 July 1998.

Tait, Robert (2014). Israel peace talks: Timeline of failure. The Telegraph, 25 April 2014 (https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/middleeast/israel/10787184/Is..., last accessed on 24 July 2018).

UN Human Rights Council (2014). Report of the Independent Commission of Inquiry on the 2014 Gaza Conflict, A/HRC/29/52, 24 June 2015.

Fotografie

[1] Jeruzalém, autor: Wayne McLean, Commons Wikimedia, CC BY 2.0.