Okresní soud v Ostravě stěžovateli v projednávaném případě nepřiznal nárok na bezplatnou právní pomoc v jeho trestní věci. Stěžovatel se bezúspěšně svého nároku následně domáhal také u Krajského soudu v Ostravě. Jaký je právní názor Ústavního soudu a jaká kritéria je třeba při žádosti o bezplatnou pomoc obhájce zvážit?
Skutkové okolnosti případu
V červnu roku 2016 bylo proti stěžovateli zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví. V této věci mu byl Okresním soudem v Ostravě (dále jen „okresní soud“) ustanoven obhájce v rámci tzv. nutné obhajoby, jelikož stěžovateli bylo v této době sedmnáct let (a byl tedy mladistvý). V listopadu téhož roku byl pro tyto skutky obviněn.
Matka stěžovatele mu následně zvolila zástupkyni, která jménem stěžovatele požádala o přiznání nároku na bezplatnou právní pomoc. O tomto nároku však okresní soud rozhodl až o tři roky později, a to v lednu 2020.
Okresní soud svým rozhodnutím zamítl návrh stěžovatele o přiznání nároku na bezplatnou právní pomoc nebo právní pomoc za sníženou odměnu. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je nutné brát v potaz „potencialitu příjmů a přístup stěžovatele k řádnému obstarávání dostatečného příjmu“. Okresní soud uvedl, že stěžovatel byl v minulosti schopen obstarat si finanční prostředky prostřednictvím brigád a v současné době mu jeho zdravotní stav nikterak nebrání vykonávat práci za výdělek. Dále sdělil, že momentální nedostatek finančních prostředků na straně stěžovatele a fakt, že je nemajetný, automaticky neospravedlňuje nárok na bezplatnou právní pomoc.
Stěžovatel podal proti rozhodnutí stížnost, jež Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) v březnu roku 2020 zamítl. Uvedl, že stěžovatel nijak neosvědčil, že nemá dostatek finančních prostředků na náklady obhajoby, jelikož nedoložil svou nemajetnost či nepříznivý zdravotní stav.
Rozlišení bezplatné právní pomoci a nutné obhajoby
Dle Listiny základních práv a svobod (čl. 40 odst. 3) zákon stanoví, kdy má obviněný právo na bezplatnou právní pomoc. V případě nutné obhajoby zákon stanovuje situace, kdy obviněný zástupce mít musí. Tak je tomu například v případě zahájení trestního řízení proti mladistvému.
Pokud si v případech nutné obhajoby obviněný nezvolí zástupce sám, bude mu ustanoven. Náklady poté nese stát pouze v případě, že obžalovaný nebyl pravomocným rozsudkem uznán vinným nebo nebo v případě, že nemá nárok na bezplatnou obhajobu. Nutná obhajoba tedy automaticky neznamená, že bude osobě přiznán nárok na bezplatnou právní pomoc.
Sociální zázemí a situace stěžovatele
Základním východiskem pro posouzení nároku na bezplatnou obhajobu jsou konkrétní poměry jednotlivce. V této věci je důležité zmínit, že stěžovatel byl v době zahájení trestního stíhání nezletilý (mladistvý).
Stěžovatel pochází z chudých poměrů a je příslušníkem marginalizované etnické skupiny Romů, jež byla v minulosti vystěhována ze Vsetína. Dále je pro posouzení případu nutné přihlédnout k tomu, že stěžovatel neměl dostatek finančních prostředků, dosáhl pouze základního vzdělání a několik let žil v ústavní výchově. Rodiče stěžovatele jsou již po smrti. Všechny tyto skutečnost významně ovlivňují poměry stěžovatele.
Právní názor Ústavního soudu
Proti oběma rozhodnutím obecných soudů stěžovatel podal ústavní stížnost, ve které uvedl, že rozhodnutí porušují jeho právo na spravedlivý proces. Rozhodování soudů stěžovatel označil za diskriminační vůči sociálně slabým.
Ústavní soud uvedl, že obecné soudy nezohlednily situaci stěžovatele relevantně, jelikož své rozhodnutí odůvodnily především hypotetickými příjmy stěžovatele. Tento argument však nemá oporu v současné právní úpravě a nepřípustně zasahuje do práva na bezplatnou pomoc obhájce. Tím obecné soudy rovněž zasáhly do práva na spravedlivý proces.
K povinnosti obviněného osvědčit, že nemá dostatek finančních prostředků na náklady obhajoby Ústavní soud uvedl, že je nutné ji vykládat v souladu s článkem 6 odst. 3 písm. c) Evropské úmluvy o lidských právech (právo na bezplatné poskytnutí obhájce). Není nutné, aby byla nemajetnost prokázána „nade vší pochyby“, avšak bude dostačující, pokud bude ze spisového materiálu vyplývat, že obviněný je nemajetný.
Ústavní soud obě rozhodnutí označil za protiústavní a jako takové je zrušil. Rovněž uvedl, že v následném řízení budou obecné soudy povinny přiznat stěžovateli jeho nárok na bezplatnou obhajobu.
Zdroje
Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. II. ÚS 1411/20.
Fotografie
Interiér Okresního soudu v Ostravě. 2018 OS Ostrava, autor: Qasinka, datum pořízení: 30. 11. 2018, zdroj: Wikimedia Commons, CC0 1.0.
