V připravované knize kolektivu pod vedením ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové Mužské právo se čtenáři seznámí se 44 kapitolami feministické kritiky práva. Na příkladu konkrétního problému trestní politiky lze velmi dobře ilustrovat základní otázku feministické kritiky práva: do jaké míry máme k ženám a mužům přistupovat bez rozdílů a do jaké míry je naopak nutné rozdíly zohledňovat?

Irena Marková, pracující pro Radu Evropy ve Štrasburku, se v Mužském právu, v kapitole s názvem V Rusku na doživotí – ochrana „něžného pohlaví”?, zabývá možnosti státu přistupovat odlišně k mužům a ženám v oblasti ukládání trestů.

Na začátku roku 2017 vydal velký senát Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „Soud“) kontroverzní rozsudek ve věci Khamtokhu a Aksenchik proti Rusku. Stěžovatelé, jakožto vězni odsouzení na doživotí, vnímali porušení Úmluvy v tom, že doživotní trest odnětí svobody může být uložen pouze mužům, a to ve věku mezi 18 a 65 let. Ženám trest doživotního odnětí svobody dle ruského trestního zákoníku být uložen nemůže. Tyto zákonné výjimky dle stěžovatelů porušily jejich právo na osobní svobodu chráněnou článkem 5 ve spojení s článkem 14 zaručujícím právo nebýt diskriminován. 

Velký senát byl v otázce diskriminace na základě pohlaví poměrně rozpolcený (deset hlasů proti sedmi ve prospěch neshledání porušení zákazu diskriminace). Osm soudců a soudkyň přiložilo svá odlišná stanoviska (souhlasná i nesouhlasná). Soud přitom nezpochybnil, že otázka vězeňství a ukládání trestů, týkající se osobní svobody, spadá do rámce článku 5, ani, že by nedošlo k odlišnému (a tudíž potenciálně diskriminačnímu) jednání mezi různými skupinami osob. 

Předmětem sporu byly dvě otázky: zaprvé, zda jsou muži a ženy, a lidé mezi 18 a 65 lety věku oproti osobám mladším a starším, ve srovnatelné situaci. Zadruhé, pokud srovnatelní jsou, zda je zákonné rozlišování mezi nimi odůvodněné a přiměřené. Soud ve své judikatuře v oblasti diskriminace konzistentně uvádí, že ne každé rozdílné chování představuje diskriminaci

Jsou muži a ženy srovnatelní?

Jelikož se velký senát šestnácti hlasy proti jednomu shodl, že nedošlo k diskriminaci na základě věku, klíčovou se stala otázka diskriminace na základě pohlaví.

Hovoříme-li o rovnosti jakožto hodnotě, na níž stojí zákaz diskriminace, lze o ní uvažovat v různých rovinách. První je rovina formální, která je založena na myšlence stejného přístupu ke všem bez rozdílu. Naopak rovina materiální vyžaduje zohledňování rozdílů mezi lidmi, resp. skupinami osob, a nastavení odpovídajících odlišných přístupů k jednotlivým skupinám.

V předloženém případě se Soud nejprve konstatoval, že dle jeho názoru lze odsouzené muže a ženy považovat za osoby ve srovnatelném postavení. Vůči tomu se ve svém stanovisku ohrazuje soudce Sajó. Tuto údajnou nesrovnatelnost mužů a žen zdůvodnil schopností žen rodit děti a hlavně je vychovávat. Sám na jednu stranu uznává, že spojování výchovy dětí pouze se ženami může být stereotypní, ale „jiní“ dle něj mohou odkazovat na údajná „specifika“ ženského mozku.

Tato úvaha je rozporovatelná na základě předchozí judikatury Soudu. Ten již v roce 2012 v případu Konstantin Markin proti Rusku dovodil, že stereotypy, mezi něž patří kupř. vnímání žen jako pečovatelek a mužů jako živitelů, nemohou samy o sobě představovat dostatečné odůvodnění pro odlišný přístup k mužům a ženám (stejně jako u stereotypů na základě etnicity nebo sexuální orientace). Analogicky tedy nelze používat stereotypní vnímání žen pro tvrzení, že ženy a muži jsou a priori v nesrovnatelné situaci, a tudíž nelze hovořit o možné diskriminaci.

Soud v tomto případě shledal situaci odsouzených mužů a žen srovnatelnou. Aby však bylo odlišné zacházení na základě pohlaví v souladu s Úmluvou, vyžaduje Soud objektivní a rozumné odůvodnění na základě tzv. velmi významných důvodů pro tento rozdíl v zacházení. Rozdíl zároveň nesmí být nepřiměřený z hlediska cílů a prostředků k jeho dosažení.

Jak velký má stát prostor pro uvážení v případě ukládání trestu doživotí?

Velký senát dospěl k závěru, že v dané situaci lze rozlišování mezi vězni a vězeňkyněmi vnímat jako ospravedlnitelné, protože má legitimní cíl podporující zásady spravedlnosti a lidskosti. O jaký cíl se jedná?

Soud se v případech týkajících se diskriminace na základě pohlaví dostává do nelehké situace způsobené jeho vlastní doktrínou prostoru pro uvážení. V rámci ní dává Soud jednotlivým zemím svobodu zajišťovat dodržování lidských práv zaručených Úmluvou různými způsoby s tím, že tato svoboda je tím širší, čím menší panuje v dané věci konsenzus mezi jednotlivými zeměmi. Konkrétně v otázce trestu doživotí pro ženy pak nejen Rusko, ale i Albánie, Ázerbájdžán a Moldávie vyjímají všechny ženy, zatímco jiné země (Ukrajina nebo Arménie) vyjímají jen ženy těhotné. V otázce ukládání trestu doživotí tedy zjevně mezi zeměmi nepanuje shoda a mají proto poměrně široký prostor pro uvážení.

Na druhou stranu ovšem Soud opakovaně rozhodl, že u rozlišování na základě pohlaví je prostor pro uvážení vždy malý. Je tedy otázkou, jak vyřešit případ, ve kterém má být prostor pro uvážení zároveň velký i malý. Toto dilema již Soud jednou vyřešil v případu transgender osob A.P., Garçon and Nicot proti Francii, kde se Soud namísto konsenzu spokojil s určitým „trendem“, tedy vývojem určitým směrem, který ovšem zatím nedosahuje takové míry shody, aby ho bylo již možné považovat za konsenzus. Tentokrát Soud uvedl, že Rusko svůj prostor pro uvážení, ať už byl jakkoliv malý nebo velký, nepřekročilo.

Je rozlišování mezi vězni mužského a ženského pohlaví odůvodněné?

To, že Rusko v daném případě mělo dostatečně vážné důvody pro rozlišování mezi muži a ženami, ruská vláda obhajovala s odkazem na jejich odlišné fyziologické vlastnosti. Soudce Pinto de Albuquerque ve svém nesouhlasném stanovisku konstatoval, že sice nelze popřít, že ženy stále v jistých ohledech tvoří zranitelnou skupinu a jsou vystaveny méně příznivým podmínkám než muži, nicméně zvláštní ochrana žen se nesmí stát záminkou k paušální viktimizaci žen, která by jim škodila a v konečném důsledku by se ukázala být kontraproduktivní. 

Jak upozornila soudkyně Turković ve svém souhlasném stanovisku, jedná se o formu tzv. soudního paternalismu. Jedno z hlavních úskalí tohoto přístupu spočívá v zachovávání archaických předsudků vztahujících se k roli žen ve společnosti. Přetrvávání takových schémat se může ukázat stejně nebezpečným jako sociální nevýhody postihující ženy v porovnání s muži, neboť k nim přispívají zachováváním víry v rozdílné schopnosti vlastní oběma pohlavím. Nadto zcela přehlíží, jak patriarchální, nebo - slovy doktorky Šimáčkové - „mužské“ právo dopadá na muže.

Progresivní opatření nebo krok do minulosti?

Z teoretických pozic lze nabídnout řešení spočívající nikoliv ve formální nebo materiální rovnosti, ale v rovnosti transformativní. Ta spočívá ve strukturálních změnách při zohledňování různých potřeb. To by v tomto konkrétním případě znamenalo proměnu justice směrem k větší individualizaci trestů (kupř. s ohledem na zranitelnost LGBT+ osob ve vězení) a odstranění paušálních výjimek založených na stereotypech.

Nicméně, jak uvedla soudkyně Nussberger, jelikož Rusko samo prohlásilo, že by v případě porušení šlo cestou rozšíření doživotního trestu na všechny dotčené kategorie osob a tím by snížilo ochranu lidských práv všech, musel se velký senát shodnout na jakémsi, slovy Markové, minimálním společném jmenovateli, spočívajícím v neporušení článku 14, tedy zákazu diskriminace.

Soud tak ve jménu ochrany lidských práv ze strany Ruska alespoň pro určitou část populace musel akceptovat stereotypní vnímání žen jako a priori zranitelnějších než muži.

Závěr

Jak uvedla autorka projektu Mužské právo Kateřina Šimáčková, „žijeme ve společnosti, kde byla pravidla nastavena v minulosti tak, aby (třeba v pracovním prostředí) vyhovovala mužům; a to jen těm, kteří jednají podle tradiční představy muže.”[1] Role vězně, resp. vězeňkyně zřejmě nezapadá ani do ideálu tradičního muže, ani ženy. Je tedy otázkou, zda se v případě trestního práva nepřiklonit k soudkyni Yudkivské, která tvrdí, že každý, kdo podléhá systému trestního soudnictví, je sám o sobě zranitelný.

Kapitola Ireny Markové, na kterou tento článek navazuje, představuje ukázku témat, které se objeví v připravované knize Mužské právo. Kniha je editovaná docentkou na Právnické fakultě Oxfordské univerzity Barbarou Havelkovou a právničkou s širokou praxí v oblasti genderové rovnosti Pavlou Špondrovou. Přes čtyři desítky autorů a autorek připravilo jednu z prvních českých právních publikací věnující se feministické kritice práva. Čtenáři se seznámí jak s teoretickými východisky, historickými kořeny feministického myšlení, mezinárodněprávní úpravou genderových vztahů, tak se zcela konkrétními tématy z praxe, mezi něž patří otázky role žen v právních profesích nebo nucené sterilizace romských žen. Jak uvedla recenzentka knihy Lenka Bahýľová: „smyslem této publikace však není požadavek na revoluci v podobě celospolečenského obratu na matriarchát, preferenci žen či smazání rozdílů mezi muži a ženami, nýbrž snaha přispět k tomu, aby právo bylo efektivním nástrojem zrovnoprávnění v oblastech, kde se nerovnost projevuje.”

 

Více o projektu a knize „Mužské právo”, včetně jejího obsahu a seznamu autorů a autorek naleznete na: http://muzskepravo.cz/ a https://twitter.com/muzskepravo.

 

Poznámky

[1] Šimáčková, Kateřina. Mužské právo aneb jsou právní pravidla neutrální? 2020. Dostupné z: http://muzskepravo.cz/katerina-simackova-muzske-pravo-aneb-jsou-pravni-pravidla-neutralni. 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. A.P., Garçon and Nicot proti Francii, stížnosti č. 79885/12, 52471/13 and 52596/13, rozsudek z 6. dubna 2017.

Evropský soud pro lidská práva. A.V. proti Ukrajině, stížnost č. 65032/09, rozsudek ze dne 29. 1. 2015.

Evropský soud pro lidská práva.  Belgian Linguistics (č. 2) proti Belgii, stížnost č. 1474/62 et al., rozsudek ze dne 23. července 1968.

Evropský soud pro lidská práva. Khamtokhu a Aksenchik proti Rusku, stížnosti č.  60367/08 a č. 961/11, rozsudek ze dne 24. 1. 2017.

Evropský soud pro lidská práva. Konstantin Markin proti Rusku, stížnost č. 30078/06, 22. března 2012.

Heri, Corina. Between a Rock and a Hard Place: The Court´s Difficult Choice in Khamtokhu and Aksenchik v. Russia. Strasbourg Observers. 17. března 2017. https://strasbourgobservers.com/2017/03/17/between-a-rock-and-a-hard-place-the-courts-difficult-choice-in-khamtokhu-and-aksenchik-v-russia/

Marková, Irena. 2020. V Rusku na doživotí – ochrana „něžného pohlaví“? v Šimáčková, Kateřina (ed.) Mužské právo. Praha: Wolters Kluwer, (připravované).

Šimáčková, Kateřina. Mužské právo aneb jsou právní pravidla neutrální? 2020. Dostupné z: http://muzskepravo.cz/katerina-simackova-muzske-pravo-aneb-jsou-pravni-pravidla-neutralni/.

Fotografie

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, zdroj: © Ústavní soud, úpravy: oříznutí.