Poslanecká sněmovna v březnu tohoto roku přijala zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Po dlouhém očekávání se tak stát přihlásil k odpovědnosti za újmu na zdraví, která může v souvislosti s očkováním nastat a narovnává tak vztah mezi ochranou veřejného zdraví a základními právy jednotlivce. Jde však o vhodnou právní úpravu?

Stát přebírá odpovědnost

O nutnosti přijmout odškodňovací právní úpravu povinného očkování [1] se diskutovalo minimálně od roku 2012, kdy byl přijat občanský zákoník, který pozměnil koncepci právní odpovědnosti poskytovatelů zdravotních služeb (lékařů, nemocnic). Podle nové právní úpravy totiž poskytovatelé zdravotních služeb odpovídají pouze za zaviněné porušení právních povinností, což pro poškozeného znamená, že musí vždy prokázat, že újma nastala v příčinné souvislosti s provedeným očkováním. V tomto nastává „kámen úrazu“, neboť je z právního i medicínského hlediska v praxi velice obtížné (ne-li nemožné) s jistotou prokázat, že očkování tou či kterou vakcínou vedlo skutečně ke konkrétní újmě na zdraví. 

Stát tak na jedné straně vyžadoval povinné očkování pod hrozbou sankce,[2] na straně druhé zde reálně neexistoval mechanismus, kterým by se případní poškození domohli efektivní nápravy. Na tuto nerovnost upozornil i Ústavní soud, který v obiter dictu k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/14 uvedl, že je namístě, aby legislativa zvážila úpravu odpovědnosti státu za újmu na zdraví způsobenou očkováním. Opětovně se Ústavní soud k potřebě přijetí odškodňovací právní úpravy vyjádřil ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14, v němž uvedl, že „jde o úkol, jehož se ve světle lidskoprávních dokumentů a standardů nelze zříci.“

Domněnka příčinné souvislosti

Odškodnění újmy na zdraví je podle schváleného zákona založeno na tzv. objektivní odpovědnosti státu. To znamená, že stát přebírá odpovědnost za újmu na zdraví bez nutnosti zkoumat příčinnou souvislost mezi provedeným očkováním a vznikem újmy. Jedná se o model, který je běžný v celé řadě zemí, kde byl podobný mechanismus vytvořen.

Uvedené však neznamená, že by stát plánoval odškodit jakoukoliv újmu na zdraví, která po očkování vznikla. Zásadní je totiž ustanovení § 3 zákona, které zakotvuje tzv. domněnku příčinné souvislosti:

„Jedná-li se o újmu na zdraví, kterou prováděcí právní předpis stanoví jako pravděpodobný následek daného povinného očkování a tento následek nastane po provedení daného povinného očkování v době stanovené tímto prováděcím právním předpisem, má se za to, že újma na zdraví byla způsobena povinným očkováním.”

Návrhovatel zákona zde našel zjevnou inspiraci v odškodňovacím modelu Spojených států, který je založen na výčtu typických nežádoucích účinků daných vakcín a doby, kdy se tyto nežádoucí účinky projeví. Zjednodušeně řečeno, pokud se újma na zdraví projeví vyjmenovanými vedlejšími účinky v předepsané době, má poškozený bez dalšího na odškodnění nárok. Pokud se projeví jinými nežádoucími účinky nebo v jiné době, poškozený nárok na odškodnění ztrácí. Zákon však stanoví, že pokud ministerstvo náhradu újmy nepřizná, nebo ji nepřizná v požadované výši, je poškozenému zachována možnost domáhat se náhrady újmy u soudu.

Vedle samotného zákona bude velice významný text prováděcího právního předpisu (vyhlášky Ministerstva zdravotnictví). Pokud vyhláška stanoví seznam nežádoucích účinků široce a k tomu nastaví poměrně dlouhé lhůty, v nichž k těmto nežádoucím projevům dojde, bude mít poškozený poměrně velkou naději, že na odškodnění podle tohoto zákona dosáhne. Na druhou stranu, pokud vyhláška vymezí seznam nežádoucích účinků úzce (například jen na ty, které lze očkování bezesporu přičítat) a k tomu nastaví krátké lhůty, je pravděpodobné, že se řada poškozených ocitne mimo rámec odškodňovacího systému.

Jak moc závažná musí být újma?

Oproti původnímu návrhu zákona, který obecně zakotvil odškodnění majetkové i nemajetkové újmy (tak jak je chápáno občanským zákoníkem), § 2 zákona  pojednává již jen o odpovědnosti za zvlášť závažné ublížení na zdraví očkovaného.

Omezení rozsahu náhrady škody se setkalo s kritikou nevládních organizací, zejména spolku Rozalio a Ligy lidských práv. Ta ve svém prohlášení uvedla, že zvlášť závažné ublížení je pojem, který není nijak definován a je navíc judikaturou vykládán poměrně přísně. Toto znění tak fakticky vede k tomu, že celá řada poškozených, včetně těch, kteří utrpěli závažnou újmu na zdraví (ale nikoliv zvlášť závažnou), zůstanou zcela mimo odškodňovací schéma.

Zpětná náhrada škody?

Návrh zákona počítá s odškodněním újmy na zdraví pouze u těch poškozených, u nichž k újmě došlo po nabytí účinnosti zákona. Nepřipouští tedy odškodnění újmy, ke které došlo v době od nabytí účinnosti občanského zákoníku a do nabytí účinnosti tohoto zákona. Tuto skutečnost kritizuje Liga lidských práv, která uvádí, že „stát tak porušuje svůj závazek z Úmluvy o biomedicíně zajistit spravedlivou náhradu újmy i těm, kterým újma vznikla v tomto přechodném období.“

Závěr

Po letech diskuzí se stát přestane zříkat své odpovědnosti na poli povinného očkování a tuto odpovědnost promítá do konkrétního legislativního řešení. Schválení zákona je tedy bezesporu krok správným směrem. „Vadou na kráse“ však zůstává uvedený § 2, který z okruhu odškodnění vylučuje celou řadu poškozených, včetně těch s vážnou újmou na zdraví. Dle mého názoru by bylo žádoucí tuto chybu nejbližší možnou novelou napravit. Ministerstvo zdravotnictví dále stojí před velkou výzvou, jak správně koncipovat vyhlášku, která uvede odškodňovací mechanismus v život. Je pravděpodobné, že tvorba vyhlášky bude ještě podrobena široké odborné debatě.

 

Poznámky

[1] Povinné očkování je zakotvené v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhlášce č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů.

[2] Za odmítnutí očkování hrozí pokuta až do výše 10 000 Kč.

Zdroje

Zákon č. 116/2020 Sb., o náhradě újmy způsobené povinným očkováním

Liga lidských práv, Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním byl schválen, ale ani těžká újma na zdraví nemusí být odškodněna, 5. března 2020 (https://llp.cz/blog/2020/03/zakon-o-nahrade-ujmy-zpusobene-povinnym-ockovanim-byl-schvalen-ale-ani-tezka-ujma-na-zdravi-nemusi-byt-odskodnena/)

Rozalio, Rozhodnuto – poškození očkováním mají nárok na odškodnění v plné šíři , 4. března 2020 (http://rozalio.cz/nase-projekty/legislativni-zmeny-v-systemu-ockovani/1432-rozhodnuto-poskozeni-ockovanim-maji-narok-na-odskodneni-v-plne-siri)

Keelan, J; Wilson, K. Designing a No-Fault Vaccine-Injury Compensation Programme for Canada: Lessons Learned from an International Analysis of Programmes, University of Toronto, 2011 (https://munkschool.utoronto.ca/wp-content/uploads/2012/07/Keelan-Wilson_NoFaultVaccine_CPHS_2011.pdf)

US Health Resources and Services Administration, Vaccine Injury Table (https://www.hrsa.gov/sites/default/files/vaccinecompensation/vaccineinjurytable.pdf)

Fotografie

Ilustrační foto, autor: Amanda Mills, USCDCP, 25. srpna 2016, zdroj: Pixnio, CC 0, editace: ořez.