Je dobře známo, že Václav Havel rád trávil čas na své chalupě na Hrádečku, která mu po dlouhá desetiletí skýtala druhý domov mimo město. Ještě mnohem dříve však jako dítě běhal s bratrem po mýtině uprostřed lesů tyčících se nad údolím řeky, v místě zvaném Havlov. Tak se jmenovalo tehdejší rodinné sídlo ležící na samotě nedaleko Tišnova. Pojďme při příležitosti 90 let od narození Václava Havla alespoň nahlédnout do místa jeho dětství.

Na úvod bych rád zmínil, že tento příspěvek se nevěnuje přínosu Václava Havla k ochraně lidských práv a demokracie, který je dobře známý a zdokumentovaný. V souvislosti s letošním výročím je jeho cíl jiný – přiblížit čtenářům místo, které hrálo důležitou roli v jeho dětství a dospívání.

Když se dnes podíváme na několik dochovaných fotografií ze 40. let minulého století, Havlov působí až idylicky. Patrový bíle omítnutý dřevěný dům, před ním venkovní posezení a bazén s prostorem pro slunění, tehdy označovaným jako sluneční lázně, nedaleko tenisový kurt, hájenka a kolem husté lesy. Pod Havlovem se vine údolí řeky Bobrůvky a v okolních lesích se nachází hluboká Trenckova rokle. Nejbližší obec je vzdálená přibližně dva kilometry. Na Havlov, ležící na jihomoravském okraji Vysočiny, jezdila rodina po tři generace, aby si zde mohla v létě a o svátcích odpočinout od ruchu svého podnikatelského a společenského života.

Rodinné sídlo Havlových

Havlov nechal v roce 1908 vystavět děd budoucího prezidenta, stavitel Vácslav Havel, jako rodinné venkovské sídlo. Vácslav v Praze vystavěl Palác Lucerna a také bytový dům na dnešním Rašínově nábřeží, kde Havlovi žili. Po něm Havlov využívala rodina jeho syna Václava M. Havla, otce pozdějšího prezidenta, který provozoval Lucernu a stál za výstavbou pražského Barrandova. Jezdil sem také jeho bratr Miloš Havel, strýc pozdějšího prezidenta a vlivný filmový producent, v jehož společnosti Lucernafilm vznikly filmy jako Kristian nebo Eva tropí hlouposti.

Havlov tak kromě rodinné rekreace představoval místo setkávání s významnými osobnostmi z řad podnikatelů, politiků, sportovců a umělců. Patřili mezi ně spisovatelé, ale především lidé od filmu, se kterými se Miloš Havel přátelil a spolupracoval. Na Havlov tak zavítaly mimo jiné Adina Mandlová nebo Nataša Gollová.

Mezi méně známé přátele, kteří Havlov navštěvovali, patřila například rodina pražského advokáta Veleslava Wahla, účastníka protinacistického odboje, který za své aktivity zaplatil životem. Jeho syn, rovněž Veleslav, pozdější významný český ornitolog, daroval začátkem 40. let rodině dva svazky vlastních akvarelů nazvané Ptáci na Havlově. Také on se zapojil do protinacistického odboje a po válce do odboje protikomunistického, za což jej na počátku 50. let potkal stejný osud jako jeho otce.

Dětství na samotě u lesa

Václav Havel spolu s o dva roky mladším bratrem Ivanem na Havlov jezdil již od útlého věku. Jeho otec Václav M. Havel se staral o podnikání v Praze, chlapci tak nejvíce času trávili s maminkou Boženou. Její otec Hugo Vavrečka byl diplomat a později také významný představitel Baťových závodů ve Zlíně. Božena ovládala několik jazyků, studovala kunsthistorii a byla výtvarně nadaná. Po narození synů se však rozhodla věnovat rodině.

Ve 40. letech, když byli bratři Václav a Ivan malí, na Havlově pobývali i dlouhodobě a v nedalekém Žďárci chodili do školy. Za války se zde rodina postupně usadila, jelikož venkovské prostředí daleko od událostí v Praze bylo vhodnější pro výchovu malých dětí. V únoru 1945 byl navíc při náletech poškozen dům na nábřeží, ve kterém Havlovi v Praze bydleli, a bylo tedy potřeba počkat, než bude opraven.

Chlapci tak trávili několik let v přírodě uprostřed lesů, kde si hráli například na indiány. Dobové fotografie je zachycují i s dalším kamarádem, převlečené za tři mušketýry nebo staré Římany. V okolí měli relativně velkou volnost, a tak poznávali místní přírodu.

Jezdil za nimi také dědeček z matčiny strany Hugo Vavrečka, který se dětem rád věnoval. Vystudoval elektrotechniku, svými zájmy byl ale tak trochu renesančním člověkem. A tak jim vysvětloval, jak fungují různé stroje či vynálezy, a vůbec v nich podporoval zvídavost.

Vzpomínky bratrů

Ivan později vzpomínal na své bezstarostné dětství na Havlově s velkou nostalgií. V rozhovorech mluvil o tom, jak se vždy těšil na dědečkova vyprávění, jak si stále podrobně vybavuje dvoukilometrovou cestu do školy, jak běhali s bratrem po lesích či jak sbíral brouky. S odstupem let dokonce dobu strávenou na Havlově označil za nejkrásnější roky svého života.

Mladšímu Ivanovi prý rodiče tehdy vysvětlili, že je válka a že Němci jsou ti hodní a Angličané jsou ti zlí. Rodiče se totiž obávali, aby se ve škole neprořekl a někdo je kvůli tomu neudal. O dva roky starší bratr mu však po čase tajně prozradil, že je to naopak, a vysvětlil, proč mu to rodiče takto řekli.

Václav Havel zase vzpomínal na osvobození v roce 1945, které prožíval právě na Havlově. Sovětští vojáci na něj prý tehdy působili vcelku zbídačeně. Poukazoval přitom na paradox, že byli na jednu stranu vítáni jako osvoboditelé, ale zároveň z nich podle jeho slov „šla hrůza“, jelikož brali lidem věci a bylo s nimi těžké pořízení.

Václav v této době spatřoval také počátky svého pozdějšího zájmu o ochranu životního prostředí. Vyprávěl, že nedaleko Havlova byla nějaká zbrojní továrna a že když chodil jako dítě kolem, vždycky ho rozčilovalo, jak její komíny svým kouřem „špiní nebe“.

Konec rodinného Havlova

Po osvobození a následném dokončení oprav domu na nábřeží se rodina přemístila zpět do Prahy a oba chlapci postupně nastoupili do prestižní internátní školy v Poděbradech. Po únoru 1948 však rodina postupně přicházela o svůj majetek a o dva roky později museli chlapci s ohledem na svůj rodinný původ školu opustit.

Ivana přitahovala především matematika a přírodní vědy, Václava obory humanitní. Václav se hlásil na FAMU i DAMU, z kádrových důvodů se však ani jednomu z bratrů nepodařilo dostat na vysokou školu podle svých představ. Především matka z toho byla nešťastná, protože si velmi přála, aby byli její chlapci vysokoškolsky vzdělaní.

Z poloviny 50. let pocházejí poslední fotografie bratrů na Havlově – již nikoliv jako dětí, ale jako mladých mužů. V té době sem jezdili i se skupinou tzv. šestatřicátníků, což byl neformální okruh kolem Václava Havla, tvořený převážně začínajícími literáty a intelektuály narozenými v roce 1936, kteří se scházeli a tvořili mimo rámec tehdejší oficiální kultury.

V roce 1958 pak Havlovi o svůj venkovský domov přišli. Areál začal být využíván pro pionýrské tábory či pořádání akcí Lidových milicí. Dřevěný dům byl zbourán a na jeho místě byla postavena jiná budova. Přibyly nové chatky a někdejší rodinné sídlo tak na několik desetiletí získalo zcela jiný účel i charakter.

Po roce 1989 byla Havlovým vrácena Lucerna a Barrandovské terasy, Havlov se jim však získat zpět nepodařilo. Podrobnosti nejsou veřejně známé, Ivan se v pozdějším rozhovoru vyjádřil, že o vrácení Havlova usilovali, ale došlo k určitému právnímu pochybení. Výsledkem bylo, že jim byla vrácena pouze hájenka, nikoliv však pozemek pod ní ani okolní areál.

Ten byl v roce 2003 prodán firmě regionálního podnikatele Zdeňka Šouly. V následujících letech prošel Havlov dalšími úpravami a jeho objekty postupně sloužily jako školicí a rekreační středisko, sídlo moravského Harley klubu a později jako hotel.

Místo, které zůstalo ve vzpomínkách

Otec chlapců psal kroniku Havlova. V posledním zápisu mimo jiné uvedl: „Pro všechny členy mé rodiny zůstane provždy Havlov spjat s krásnými dny našeho mládí – mládí tří generací – idylického života v milé moravské přírodě […]“ S vděkem tak vzpomínal na rovných 50 let, během nichž toto místo navštěvoval nejprve se svými rodiči a později se svými dětmi.

Ivan se ke svému dětství na Havlově v pozdějších rozhovorech často vracel. Tamní prostředí a přírodu si zamiloval. Václav o Havlově po sametové revoluci mluvil mnohem méně než Ivan. Těžko však soudit, zda na něj zdejší prostředí mělo menší vliv, nebo se jej lidé v tomto období jednoduše ptali na jiné věci.

O tom, že jeho vztah k místu byl silný, však svědčí i to, že se tam po odchodu z prezidentské funkce rozhodl ještě podívat. Dříve se prý vrátit nechtěl, aby si Havlov uchoval ve vzpomínkách v původní podobě, ale pak si to rozmyslel. V roce 2007 se tak po mnoha desetiletích na Havlov vypravil se svou ženou Dagmar. Setkali se se současným majitelem, prošli si místo i starou hájenku, ze které si prý na památku odnesli původní kachličku.

V jednom předvánočním rozhovoru také vzpomínal na tehdejší Vánoce na Havlově – jak bylo zasněženo, kolem ležely závěje a na samotě se svítilo jako na Ladově obrázku. Těšil se na dárky a dostal kompas. Ten pak prý ztratil v lese a moc ho to trápilo.

Původní Havlov, který rodině sloužil půl století, tak zůstal výraznou součástí vzpomínek několika jejích generací. S trochou nadsázky lze říci, že se v osudu Havlova zároveň odráží i kus českých dějin 20. století.

 

Zdroje

Havel, I. M. (2018). Ivan Miloš Havel. Paměť národa. Získáno z:

https://www.pametnaroda.cz/cs/havel-ivan-milos-20180515-0 

Havel, V. (2010). Václav Havel. Paměť národa. Získáno z: https://www.pametnaroda.cz/cs/havel-vaclav-20100317-0 

Havel, V. M. (2018). Mé vzpomínky. Knihovna Václava Havla.

Hotel Havlov. Historie Havlova. Získáno z:

https://hotelhavlov.cz/historie-havlova 

Hudec, K. (2008, duben). „Ptáci na Havlově“ od Veleslava Wahla. Vesmír, 87(4), 266. Získáno z:

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2008/cislo-4/bdquoptaci-havloveldquo-od-veleslava-wahla.html 

Knihovna Václava Havla. (2021, duben). Ivan M. Havel: Právě proto, že jsem… I. Havel Channel. Získáno z:

https://havelchannel.cz/cs/01572/ivan-m-havel-prave-proto-ze-jsem-i 

Knihovna Václava Havla. (2021, duben). Ivan M. Havel: Právě proto, že jsem… II. Havel Channel. Získáno z:

https://havelchannel.cz/cs/01573/ivan-m-havel-prave-proto-ze-jsem-ii 

Knihovna Václava Havla. (2021, duben). Ivan M. Havel: Právě proto, že jsem… III. Havel Channel. Získáno z:

https://havelchannel.cz/cs/01574/ivan-m-havel-prave-proto-ze-jsem-iii 

Kroupa, M. (2026, březen). Přišli o obrovský majetek, ale doma před dětmi se Havlovi nikdy nehádali. Český rozhlas Plus. Získáno z:

https://plus.rozhlas.cz/prisli-o-obrovsky-majetek-ale-doma-pred-detmi-se-havlovi-nikdy-nehadali-9602663 

Laudin, R. (2011, prosinec). Původní letní rodinné sídlo na Vysočině sebrali Havlovým komunisté. iDNES.cz. Získáno z:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rodinne-sidlo-havlovym-na-vysocine-sebrali-havlov-pak-nahradil-hradecek.A111219_1703643_jihlava-zpravy_bor 

Ornitologické zastavení Veleslava Wahla. Získáno z:

https://www.pribehynasichsousedu.cz/media/panely-naucna-stezka-700x1000-modra-finalni-nahled.pdf 

Soukupová, J. & Saiver, F. (2012, prosinec). Sen o Havlově. Mladá fronta DNES, Magazín, 49, 12–15.

Soukupová, J. (2012, prosinec). Muž, který koupil Havlov. Mladá fronta DNES, Magazín, 49, 16–19.

Údolí Havlov: prezidentovu rodinu vystřídaly milice a pionýři. (2012, leden). E15.cz. Získáno z:

https://www.e15.cz/clanek/magazin/udoli-havlov-prezidentovu-rodinu-vystridaly-milice-a-pionyri-836596 

Wanatowiczová, K. (2019). Havlovi a jejich dům – Rašínovo nábřeží 2000. Městská část Praha 2. Získáno z:

https://encyklopedie.praha2.cz/sites/default/files/publikace/havlovi_a_jejich_dum.pdf

Žantovský, M. (2014). Havel. Argo.

Fotografie

Ilustrační fotografie – kniha Michaela Žantovského Havel a kniha Mé vzpomínky Václava M. Havla, otce Václava Havla, autor Jan Lhotský.