S účinností od 1. července přechází lidskoprávní agenda z Úřadu vlády pod jednotlivá ministerstva. Stalo se tak rozhodnutím vlády a podpisem tzv. delimitačních protokolů, kterými se jednotlivé lidskoprávní odbory a oddělení převádí pod gesce ministrů. Toto rozhodnutí vyvolalo kritiku ze strany odborné veřejnosti, spustilo vlnu rezignací, a dokonce vyústilo v historicky první stávku úředníků ve Strakově akademii. Je tímto rozhodnutím skutečně ohrožena ochrana lidských práv nebo jde o plané obavy?

Přesun agend za 19 dní

Tektonické pnutí v lidskoprávní agendě odstartovalo dne 18. května 2026, kdy vláda přijala usnesení č. 302, o přesunu některých agend Úřadu vlády České republiky (dále jen „usnesení“). K tomuto rozhodnutí došlo bez veřejné debaty s odbornou veřejností, jakož i se zaměstnanci Úřadu vlády, kteří byli postaveni před „hotovou věc“, čímž mělo podle nich dojít k porušení zákona o státní službě.[1] Ve snaze zvrátit toto rozhodnutí se již 20. května na předsedu vlády obrátili otevřeným dopisem zástupci a zástupkyně poradních orgánů vlády zastupující občanskou společnost. Dopis podepsalo 62 expertek a expertů z poradních orgánů. Nesouhlasně se vyslovil též Výbor pro práva cizinců, který 28. května přijal usnesení, kterým s rozhodnutím vlády vyjádřil nesouhlas a varoval před oslabením lidskoprávní agendy. Dne 1. června se uskutečnila výstražná stávka „O nás bez nás“ [2] a o tři dny později se na půdě Poslanecké sněmovny konal kulatý stůl nazvaný „Budoucnost lidskoprávní agendy v ČR?“, kterého se zúčastnili zástupci odborné veřejnosti, nevládních organizací a další relevantní aktéři působící v oblasti lidských práv. Proti přesunu agend se vymezil rovněž ombudsman a dětský ombudsman. V mezidobí začaly navíc jako projev odporu přicházet rezignace mnoha odborníků ze zasažených poradních orgánů. Rezignací se sešlo více než padesát a přibývají další. Dne 5. června situace eskalovala historicky první stávkou zaměstnanců Úřadu vlády, které se zúčastnilo 58 zaměstnanců. Navzdory široké kritice ze strany odborné veřejnosti, volání po debatě a probíhající stávce vlastních zaměstnanců, byl formální přesun agend ještě tentýž den uzavřen.

Systém, který fungoval 30 let

Kořeny institucionálního zázemí lidských práv na Úřadu vlády sahají do 90. let minulého století. Jak připomíná Ľubomír Majerčík, s první podrobnější představou o vnitrostátní lidskoprávní politice přišla vláda Miloše Zemana, která ve svém programovém prohlášení slibovala prosazovat „vytvoření mechanismu na sledování stavu dodržování lidských práv propojeného s legislativním procesem“. Tento mechanismus formálně vznikl v roce 1998, kdy byla na úrovni vlády zřízena Rada vlády pro lidská práva, zmocněnec pro lidská práva a zastřešující specializovaný úřednický aparát Úřadu vlády. Jak uvádí dále Majerčík, „začlenění zmocněnce na Úřadu vlády má svou logiku – ze zmocněnce se stává nadresortní orgán, nepodléhající působnosti jednoho ministerstva a představám konkrétního ministra (a strany). Agenda lidských práv je průřezová, dotýká se více resortů, je proto praktičtější, když je tento post ustavený mimo ně.“

Klíčovým hráčem v utváření lidskoprávní politiky státu je Rada vlády pro lidská práva. Jedná se o poradní orgán vlády složený ze zástupců státní správy a občanské veřejnosti, který se schází několikrát do roka a jeho hlavním úkolem je dohled nad dodržováním lidských práv, předkládání konkrétních návrhů, připomínkování právních předpisů, sledování naplňování mezinárodních závazků apod. Rada se však neobejde bez odborného zázemí, které představuje její sekretariát. Ten administrativně a organizačně zabezpečuje její činnost, činnost jejích výborů a pracovních skupin, včetně programu a přípravy jejich zasedání. Je také kontaktním místem pro orgány Rady Evropy. Sekretariát Rady je organizačně začleněn do Odboru lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády a skládá se z tajemníka Rady a dalších zaměstnanců, kteří jsou zpravidla tajemníky výborů a pracovních skupin Rady. [3] Odbor poskytuje odborný servis také zmocněnkyni pro lidská práva. Ta je rovněž místopředsedkyní Rady.

Na obdobném základu vznikly další expertní rady, jako je Rada vlády pro rovnost žen a mužů, Rada vlády pro národnostní menšiny, či Rada vlády pro záležitosti romské menšiny. Všechny rady si dále zřizují specializované výbory a pracovní skupiny, které jsou složeny z řady odborníků na různé oblasti a přináší tak komplexní pohled na aktuální dění na poli lidských práv. Rovněž pro činnost těchto dalších rad a výborů je stěžejní jejich stálé institucionální zázemí na Úřadu vlády, tedy existence jejich sekretariátů, respektive konkrétních odborů a oddělení, které jim zajišťují odpovídající odborný servis. Pavla Špondr Večl k tomu uvádí, že jde především o “expertní zpracování příslušných agend – příprava strategií, akčních plánů, monitorovacích zpráv mezinárodních úmluv, připomínek k materiálům předkládaným vládě z pohledu dopadu na lidská práva nebo rovnost žen a mužů, apod.”

Pro fungování politiky lidských práv v České republice je klíčová její koordinace na centrální úrovni a nadresortní přístup. Jelikož v zásadě každý lidskoprávní problém, má-li být efektivně řešen, přesahuje působnost jednoho ministerstva, je Úřad vlády místem, kde se průřezová témata potkávají a přijímaná řešení jsou komplexní a nezatížená „tunelovým viděním“. Uvedené lze ukázat na řešení odškodnění nedobrovolných sterilizací, legislativním vymezení domácího násilí, přístupem k obětem trestných činů, prevencí před mučením, ochraně práv osob se zdravotním postižením, řešením neregistrovaných zařízení sociálních služeb atd. Úřad vlády funguje také jako klíčové připomínkové místo, na němž je „hlas znevýhodněných” v legislativním procesu slyšet.

Z uvedeného vyplývá, že efektivní fungování politiky lidských práv v České republice stojí na symbióze mezi vládními radami, výbory, pracovními skupinami a zmocněnkyní na jedné straně a odborným a organizačním zázemím Úřadu vlády na straně druhé. Právě konkrétní odbory a oddělení Úřadu vlády zajišťují nezbytný expertní a administrativní servis, bez něhož by činnost rad, výborů i zmocněnkyně byla toliko formální. Přestože nejsou výstupy z těchto jednání pro vládu závazné, materiály vycházející z odborné a meziresortní diskuse šance na jejich schválení nepochybně zvyšují. Koncentrace lidskoprávní agendy na jednom místě je pro stát rovněž výhodná ekonomicky, neboť expertní činnost ze strany členů jednotlivých rad a výborů obvykle není nijak honorovaná a je vykonávána na dobrovolné bázi.

Stát si tak za bezmála 30 let vybudoval bez významnější finanční zátěže veřejných rozpočtů systém, který mu poskytuje stabilní odborný servis, jehož výsledky se následně promítají do konkrétních lidskoprávních politik a v konečném důsledku do zlepšování standardů života, svobody a bezpečnosti. Tento systém však nyní vláda opouští.

Jedná se však o důsledek dlouho neléčeného neduhu, že po celé tři dekády nebyl systém nijak legislativně či ústavně zakotven a jeho efektivita tak ve značné míře vždy závisela na přístupu konkrétního vládního složení. Jak příznačně shrnul Majerčík, „v různých obdobích se přitom aktivita Rady, respektive jejich výborů, značně liší. Je to způsobeno jednak obsazeností/přetížeností sekretariátu Rady, jednak postojem člena vlády, který má lidská práva ve své agendě.“ Ačkoli je férové přiznat, že efektivita systému v čase kolísala a nešlo jistě o dokonalý mechanismus, aktuální „vystěhování“ lidskoprávní agendy z Úřadu vlády je krokem nevídaným a zřejmě také nevratným. Podle Moniky Šimůnkové, bývalé zmocněnkyně vlády pro lidská práva, byly tendence ze strany různých vlád k oslabení lidskoprávní agend časté, nicméně žádná se dosud neodvážila udělat takto závažný krok. Podle Šimůnkové je nynější přesun agend „nejdramatičtějším zásahem do lidskoprávní agendy na vládní úrovni za posledních 30 let.“

Co se kam přesouvá, co zůstává a co se zřizuje?

Podpis výše zmíněných delimitačních protokolů znamená, že se s účinností od 1. července přesouvá agenda lidských práv, včetně agendy práv menšin, rovnosti žen a mužů, osob se zdravotním postižením, práv obětí, cizinců, agendy závislostí a duševního zdraví. Tyto agendy si mezi sebe rozdělí ministerstvo spravedlnosti (MS), ministerstvo kultury (MK), ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) a ministerstvo zdravotnictví (MZDR).

Formálně změna znamená to, že na Úřadu vlády zaniká Odbor pro lidská práva a ochranu menšin, tedy odbor, který zajišťuje servis Radě vlády pro lidská práva a zmocněnkyni vlády pro lidská práva. Ten je nyní složen z dílčích pěti oddělení: Oddělení spolupráce s občanskou společností, Oddělení lidských práv a rovného zacházení, Oddělení národnostních menšin a romských záležitostí, Oddělení práv osob se zdravotním postižením a Oddělení paměťových agend.

Stejně tak zaniká Odbor rovnosti žen a mužů, jehož agenda přechází pod resort ministerstva spravedlnosti.

Oddělení spolupráce s občanskou společností a Oddělení lidských práv a rovného zacházení se přesouvá pod MS. Sem se také přesouvá Odbor rovnosti žen a mužů. Celkem by mělo být na MS přesunuto 22 tabulkových míst.

Oddělení národnostních menšin a romských záležitostí se rozdělí. Oddělení národnostních menšin přechází pod MK, přičemž romské záležitostí budou nově spadat pod MPSV. Sem se rovněž přesouvá Oddělení práv osob se zdravotním postižením. Oddělení paměťových agend bylo rozhodnutím zrušeno bez náhrady. Odbor protidrogové politiky a Oddělení duševního zdraví má nově spadat pod MZDR.

Formálně zůstává zachována role zmocněnkyně vlády pro lidská práva (Taťána Malá) i zmocněnkyně vlády pro záležitosti romské menšiny (Edita Stejskalová).[4] Zůstává rovněž formálně zachován systém expertních rad na úřadu vlády, kdy předsedou rad nadále zůstává předseda vlády. Nově dochází ke zřízení kanceláří vládních zmocněnců pro lidská práva a ochranu menšin a kanceláří vládních zmocněnců pro duševní zdraví a závislosti. [5]

Technický přesun nebo demontáž systému?

Vláda na svých internetových stránkách zveřejnila dokument „Odpovědi na časté otázky k přesunům agend“, v němž kritiku odborné veřejnosti odmítá a zdůrazňuje, že výsledkem přesunu bude naopak posílení uvedených agend a jejich efektivnější fungování. Vznikne nová kancelář zmocněnců, stejně tak zůstávají zachovány vládní rady, jejich výbory a podvýbory, přičemž v čele rad stojí nadále předseda vlády. Zdůrazňuje tedy, že nadresortní přístup, koordinace ze strany vlády a kontinuita agend zůstává zachována, přesouvá se toliko výkonná část těchto agend. Právě jednotlivá ministerstva mají totiž podle vlády potřebné nástroje, zkušenosti s implementací a přímou vazbu na praxi. Mění se toliko institucionální uspořádání agend, nikoli jejich obsah a kvalita.

Ze strany odborné veřejnosti je však k uvedenému patrná značná skepse.[6] Není totiž stále zřejmé, jak zůstane zachována stávající činnost a kontinuita rad a výborů, které formálně existují na úřadu vlády a podléhají vládě, když se jejich odborné administrativní zázemí přesouvá pod jednotlivá ministerstva a bude se řídit pokyny konkrétních ministrů.

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že expertní rady a jejich výbory jsou konstruovány jako poradní orgány bez vlastní výkonné či implementační kapacity. Jejich činnost se typicky omezuje na periodická zasedání (zpravidla několikrát ročně), v jejichž rámci projednávají, připomínkují a odborně oponují materiály předkládané výkonným aparátem, který byl dosud institucionálně ukotven na Úřadu vlády. Samotné materiály tedy nejsou standardně produkovány poradními orgány, nýbrž jejich sekretariáty, které disponují potřebným odborným zázemím. Konkrétní materiál, který iniciuje poradní orgán, je následně zpracován odborným aparátem a zpravidla je jako doporučení předložen k projednání vládě danou Radou vlády.

Dojde-li k oddělení výboru či rady od tohoto institucionálního zázemí, fakticky to znamená, že poradní orgán zůstane „viset ve vzduchoprázdnu“, protože nebude mít odborný aparát, který by mu připravoval podklady, ale například i zajistil technické zázemí.  Stejně tak může být rozbita institucionální cesta k tomu, aby se jednotlivé materiály dostávaly na vládní úroveň. Na tomto nemění nic ani skutečnost, že formálně zůstává zachována pozice zmocněnkyň, neboť ty rovněž nedisponují žádným odborným aparátem a nemohou ani samy předkládat materiály na jednání vlády. Stejně tak problém sám o sobě neřeší ani vytvoření nových kanceláří zmocněnců.

Pavla Špondr Večl dále upozorňuje, že pakliže nebude mít zmocněnkyně pro lidská práva vlastní odborný aparát, nebude mít zřejmě kapacitu k připomínkování materiálů předkládaných vládě, především pak v rámci tzv. vnějšího připomínkového řízení. Připomínkování legislativy v oblasti lidských práv tak bude fakticky probíhat přes jiné resorty nebo jejich úředníky, kteří nemusí mít odpovídající specializaci na tuto agendu. Tím však dochází k oslabení koordinace i vyjednávací síly v rámci připomínkového řízení, což může vést k neefektivnímu nebo roztříštěnému prosazování ochrany lidských práv.

V novém uspořádání agend se tak faktická odpovědnost za jejich přípravu i prosazování nevyhnutelně přesouvá na jednotlivá ministerstva, která nesou jak obsahovou, tak procesní odpovědnost za výstupy vůči vládě. Představa, že tuto roli může plnohodnotně suplovat koordinační funkce zmocněnců či zachované formální rady bez adekvátního aparátu, je proto z hlediska reálného fungování tohoto procesu spíše deklaratorní než institucionálně nosná. Navíc může být příprava materiálů ovlivněna i politickou (ne)vůlí řešit systémové otázky přesahující rámec daného resortu. To je navíc v přímém rozporu se závěry Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE), podle kterého „hierarchické postavení vládních orgánů pro rovnost žen a mužů (lidských práv obdobně) má přímý dopad na účinnost a viditelnost jejich činností a na jejich schopnost prosazovat rovnost žen a mužů v rámci vlády“. [7]

Právě na výše uvedené nejasnosti a rizika upozornili experti vládu ve svém otevřeném dopise. Výslovně uvedli: „Současný krok vlády proto nevnímáme jako technickou reorganizaci státní správy, ale jako zásadní politické rozhodnutí, které může mít dlouhodobé důsledky pro kvalitu ochrany lidských práv, postavení občanské společnosti i důvěru veřejnosti v demokratické instituce.“ Současně zdůraznili, že rozdělení agend mezi několik resortů znamená jejich fragmentaci, oslabení a ztrátu schopnosti koordinovaně reagovat na komplexní společenské výzvy. „Hrozí, že lidskoprávní agenda bude nově podřízena krátkodobým prioritám jednotlivých ministerstev a ztratí svou potřebnou autoritu i politickou váhu. Za mimořádně nebezpečný považujeme zejména zánik odborného institucionálního zázemí, které dlouhodobě zajišťovalo expertizu, meziresortní koordinaci a fungování vládních rad. Tyto rady nevznikly jako poradní orgány jednotlivých ministerstev, ale jako nástroje vlády České republiky jako celku a prostor pro participaci občanské společnosti na tvorbě veřejných politik.“

Na uvedené obavy však odborná veřejnost odpovědi nedostala. Je to škoda již z toho důvodu, že není zřejmé, že by dosavadní systém vykazoval nějaké závažné deficity. Nabízí se proto otázka, proč měnit model, který v zásadě po téměř tři dekády funguje, a jakým konkrétním způsobem má navrhovaná změna vést ke zvýšení efektivity lidskoprávní ochrany.

Když je v sázce víc, aneb nejde jen o systemizaci…

Ačkoliv může přesun agend působit čistě technicistně a formálně, ze strany rezignujících členů rad a výborů zaznívají hlasy, že změny mohou negativně ovlivnit i kvalitu a kontinuitu poskytovaných služeb. Jak totiž upozorňuje bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, v důsledku přesunu protidrogové agendy na Ministerstvo zdravotnictví budou muset omezit provoz nebo dokonce skončit kontaktní centra, která pomáhají lidem se závislostmi. Ta jsou totiž financovaná z Úřadu vlády, přičemž resort zdravotnictví může hradit pouze zdravotnický materiál, nikoliv však náklady na mzdy pracovníků. Omezení fungování center by tak mohlo mít přímý dopad na veřejné zdraví a dostupnost, kvalitu a kontinuitu péče o klienty.

Přesun lidskoprávních agend pod konkrétní resort může být vnímán též jako symbolické gesto, kterým se určitá agenda marginalizuje – kdy ochrana určitých lidských práv přestává být „tématem“. Uvedené kontroverze se týkají především přesunu romské agendy pod MPSV, neboť existuje obava, že tento krok posílí stereotyp, že „Romové jsou především sociálním tématem“, jak upozorňují Marián Dancso, rezignující místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a rezignující člen rady, Tomáš Ščuka. Obavu z posilování protiromských předsudků a stereotypů vyjádřila i rezignující vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny, Lucie Fuková.

Zástupci odborné veřejnosti upozornili též na možné ohrožení čerpání evropských dotací, neboť lidskoprávní agenda je též navázaná na dotační tituly. Bývalá zmocněnkyně vlády pro lidská práva, Klára Šimáčková Laurenčíková, upozornila v této souvislosti na zrušení Oddělení paměťových agend s dotačním programem, který rozděloval 30 milionů korun.

Co dál?

Ačkoliv je přesun agend formálně ukončen a z vyjádření vlády plyne, že se žádná revize nechystá, konkrétní podoba fungování nového systému zůstává nejasná. Zástupci občanské společnosti na schůzce s předsedou vlády konané dne 27. května představili tři konkrétními návrhy, jak fungování agend zajistit:

Zaprvé navrhli vytvoření samostatné sekce pro lidská práva při Úřadu vlády vedené vrchním ředitelem či ředitelkou s nadresortním mandátem, která by koordinovala lidskoprávní témata napříč resorty a zároveň převzala administrativní agendu sekretariátů vládních rad včetně správy dotačních programů a související administrativy. Dále navrhli zachovat věcnou a koordinační lidskoprávní agendu na Úřadu vlády a na jednotlivá ministerstva přesunout pouze dotační programy, což by snížilo administrativní zátěž Úřadu vlády. Třetím navrhovaným opatřením bylo posílení pravomocí zmocněnkyně pro lidská práva tak, aby mohla samostatně předkládat materiály vládě, v souladu s doporučeními OECD, což by vyžadovalo i úpravu jednacího řádu vlády.

Přestože je zřejmé, že uvedené návrhy nebyly ze strany vlády akceptovány, nejedná se o opatření, která by nebylo možné přijmout dodatečně. To platí zejména pro zřízení samostatné sekce pro lidská práva či pro posílení pravomocí zmocněnkyně pro lidská práva.

Lze sice uvažovat o alternativních formách koordinace lidskoprávní agendy, například prostřednictvím parlamentní platformy, posílením role národní lidskoprávní instituce či vytvořením nového modelu mimo struktury exekutivy. Tyto varianty však mohou stěží plně nahradit institucionální ukotvení v rámci Úřadu vlády, které jako jediné zajišťuje skutečně průřezovou, systematickou a výkonnou koordinaci napříč resorty. Přesun těžiště mimo tuto úroveň by proto znamenal spíše dílčí kompenzaci než plnohodnotnou náhradu dosavadního uspořádání.

Zůstává tak otevřenou otázkou, jak se absence institucionálního zakotvení agend ochrany lidských práv na Úřadu vlády v praxi projeví, a především jaké jsou další vize vlády, pokud jde o určení směru, kterým se má Česká republika v lidskoprávní agendě dále ubírat. Nezbývá než vyčkávat, ptát se a zůstat ostražitými.

Poznámky:

[1] Ustanovení §§ 129 až 133 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, zakládají právo státních zaměstnanců na informace a projednání v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu.

[2] Výstražná stávka Asociace poskytovatelů adiktologických služeb (APAS) a Adiktologická sekce Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

[3] Viz čl. 9 Statutu Rady vlády pro lidská práva

[4] Posledně jmenovaná nově nahradila bývalou zmocněnkyni, Lucii Fukovou, která v reakci na přesun agend na svou funkci rezignovala.

[5] Usnesení vlády ze dne 25. května 2026 č. 319, ke zřízení Kanceláří vládních zmocněnců a ke změně usnesení vlády ze dne 18. května 2026 č. 302.

[6] Odborná veřejnost kritizuje též podobu tohoto dokumentu, jakož i analýzy, z níž měla nutnost přesunu agend vyplývat. Vytýkají jim jejich nízkou kvalitu a upozorňují na podezření, že jde o texty generované umělou inteligencí. Na uvedené upozorňuje též Pavla Špondr Večl, rezignující místopředsedkyně Výboru pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích.

[7] Governmental gender equality bodies, EIGE. [cit. 2026-06-22]. Dostupné zde: https://eige.europa.eu/gender-mainstreaming/institutions-and-structures/eu-member-states

Zdroje:

Článek vychází z cenných připomínek a postřehů expertek vládních výborů. Především patří poděkování Mgr. at Mgr. Pavle Špondr Večl, rezignující místopředsedkyni Výboru pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích. Za asistenci patří poděkování též Mgr. Adrianě Degram, místopředsedkyni Rady vlády pro lidská práva a Mgr. Monice Šimůnkové, bývalé zmocněnkyni pro lidská práva a rezignující člence této rady.

ČTK. (2026, červen). „Změna je dořešená.“ K přesunu agend lidských práv a závislostí se vláda vracet nebude, rozhodnutí je podle Babiše definitivní. Hospodářské noviny. Získáno z: https://domaci.hn.cz/c1-67884610-bdquo-zmena-je-doresena-ldquo-k-presun-agend-lidskych-prav-a-zavislosti-se-vlada-vracet-nebude-rozhodnuti-je-podle-babise-definitivni

ČTK. (2026, červen). Odbory na Úřadu vlády vyhlásily kvůli přesunu agend stávkovou pohotovost. Seznam zprávy. Získáno z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-odbory-na-uradu-vlady-vyhlasily-kvuli-presunu-agend-stavkovou-pohotovost-307706

ČTK. (červen 2026). Babiš: Z celkem 255 lidí v radách vlády se přesune 48 úředníků. České noviny. Získáno z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2832513

Tomeš, M. & Frouzová, K. (2026, květen). „Bylo to frustrující a bolestivé.“ Experti líčí, co se dělo na jednání s Babišem o přesunu lidských práv. Deník N. Získáno z: https://denikn.cz/2076733/bylo-to-frustrujici-a-bolestive-experti-lici-co-se-delo-na-jednani-s-babisem-o-presunu-lidskych-prav/

ČTK. (červen 2026). Vládní zmocněnkyně pro romské záležitosti Fuková rezignovala kvůli přesunu agend. České Noviny. Získáno z: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vladni-zmocnenkyne-pro-romske-zalezitosti-fukova-rezignovala-kvuli-presunu-agend/2839316

Česká justice (2026, květen). Babiš couvá: Rady pro lidská práva a závislosti se nepřesunou, jen úředníci. Česká justice. Získáno z: https://www.ceska-justice.cz/2026/05/babis-couva-rady-lidska-prava-zavislosti/

Černohorská, V. (2026, červen). Seděla jsem u toho, když vláda rozkládala lidskoprávní agendu. Nic podobného jsem neviděla. Deník N. Získáno z: https://denikn.cz/2100494/sedela-jsem-u-toho-kdyz-vlada-rozkladala-lidskopravni-agendu-nic-podobneho-jsem-nevidela/

ČTK. (2026, květen). Babiš pod palbou odborů: Přesun agendy drog a duševního zdraví z Úřadu vlády narazil na odpor. Zdravotnický deník. Získáno z: https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/05/babis-presun-agendy-drog-a-dusevniho-zdravi-z-uradu-vlady-odbory/

Tomeš, M. & Frouzová, K. (2026, červen). Nestandardní jednání výboru po přesunu vládních agend: úředníci museli hlasovat podle pokynů rezortu. Deník N. Získáno z: https://denikn.cz/2099534/nestandardni-jednani-vyboru-po-presunu-vladnich-agend-urednici-museli-hlasovat-podle-pokynu-rezortu/

Šimůnková, M. (2026, červen). Monika Šimůnková: Naděje se rozplynula, dialog vlády s občanskou společností dostal povážlivou trhlinu. Co bude dál? Romea.cz. Získáni z: https://romea.cz/cz/komentare/monika-simunkova-nadeje-se-rozplynula-dialog-vlady-s-obcanskou-spolecnosti-dostal-povazlivou-trhlinu-co-bude-dal?

Ryšavý, Z. (2026, červen). Romská vládní rada se rozpadá. Rezignoval místopředseda Marián Dancso i Tomáš Ščuka. Další odchody se chystají. Romea.cz. Získáno z: https://romea.cz/cz/domaci/romska-vladni-rada-se-rozpada-rezignoval-mistopredseda-marian-dancso-i-tomas-scuka-dalsi-odchody-se-chystaji

Vláda České republiky. (červen 2026). Odpovědi na časté otázky k přesunům agend. Získáno z: https://vlada.gov.cz/cz/clenove-vlady/cz/presun-agend-227285

Ryšavý, Z. (2026, červen). Pět pracovnic romské agendy přechází na MPSV, podle Barthy je převod připravený. Další kroky jsou podle Fukové k debatě. Romea.cz. Získáno z: https://romea.cz/cz/domaci/pet-pracovnic-romske-agendy-prechazi-na-mpsv-podle-barthy-je-prevod-pripraveny-dalsi-kroky-jsou-podle-fukove-k-debate

Česká justice. (2026, červen). Měnit se nic nebude, tvrdí Tejc k přeřazení úředníků. Tak k čemu to celé je, ptají se. Získáno z: https://www.ceska-justice.cz/2026/06/menit-nic-nebude-tejc-urednik/

Vláda České republiky. (2026, květen). Podnět Výboru pro práva cizinců k přesunu některých agend Úřadu vlády, přijatý formou per rollam 27. května 2026. Získáno z: https://vlada.gov.cz/cz/ppov/rlp/vybory/pro-prava-cizincu/ze-zasedani-vyboru/podnet-vyboru-pro-prava-cizincu-k-presunu-nekterych-agend-uradu-vlady--prijaty-formou-per-rollam-27--kvetna-2026-227209/

ČTK. (2026, květen). Přesun protidrogové agendy ohrozí kontaktní centra i veřejné zdraví. Advokátní deník. Získáno z: https://advokatnidenik.cz/2026/05/29/presun-protidrogove-agendy-ohrozi-kontaktni-centra-i-verejne-zdravi/

APAS. (2026, květen). Vyhlášení výstražné stávky O NÁS BEZ NÁS. Získáno z: https://www.asociace.org/vyhlaseni-vystrazne-stavky-o-nas-bez-nas/

Majerčík, Ľ. Ochrana lidských práv v České republice-HR policy-making. In: Pavel Dufek, Hubert Smekal, Lidská práva v mezinárodní politice, Wolters Kluwer, 2014, str. 337-356.

Otevřený dopis zástupců a zástupkyň poradních orgánů vlády zastupujících občanskou společnost ze dne 20. 5. 2026 (dopis Centru poskytla Monika Šimůnková).

Usnesení Vlády České republiky ze dne 18. května 2026 č. 302, k přesunu některých agend Úřadu vlády České republiky

Usnesení Vlády České republiky ze dne 25. května 2026 č. 319, ke zřízení Kanceláří vládních zmocněnců a ke změně usnesení vlády ze dne 18. května 2026 č. 302

Fotografie:

Strakova akademie (Úřad vlády), autorka: Dana Koštová, 7. října 2025, zdroj: vlastní archiv autorky.

* Pavel Doubek je vedoucí Centra a člen Výboru proti mučení Rady vlády pro lidská práva za občanskou společnost