Bojkot ze strany pěti evropských zemí a účast Izraele i přes obvinění ze spáchání válečných zločinů ze strany OSN. Politicky laděné debaty okolo letošního ročníku Eurovision Song Contest víc než kdy dřív odváděly pozornost od jindy naoko bezstarostné přehlídky okázalých vystoupení. Mezinárodní televizní soutěž založila Evropská vysílací unie v padesátých letech minulého století na podporu poválečného sjednocení Evropy. Po sedmi dekádách své existence však vyvolává značné kontroverze. Naplňují se její původní snahy o apolitičnost?

Více než hudební fenomén

O Eurovision Song Contest (ESC) se často hovoří jako o hudební události roku. O uznání více než stamilionového diváctva a odborné poroty se ucházejí umělkyně a umělci, kteří vystupují za veřejnoprávní, výjimečně komerční, televizní společnosti zemí spadajících do Evropského vysílacího prostoru. Přihlásit se tak mohou země kontinentální Evropy, části severní Afriky a jihozápadní Asie.

Rozměr Eurovize není však jen kulturní, ale i politický. Organizátoři dle svých slov zachovávají původní apolitičnost a nekomerčnost. Nicméně, podle výzkumníka míru Josefa Mühlbauera z Univerzity ve Štýrském Hradci je Eurovize vždy odrazem politické situace a tvrzení o apolitickém charakteru nelze obhájit.

Samotný formát soutěže navíc zpochybňuje deklarovanou neutralitu Eurovize. Přestože jednotlivé delegace financují vysílací společnosti, soutěžící reprezentují konkrétní stát — pod národní vlajkou a s podporou domácího publika i politického prostředí své země. 

Politický seismograf

Eurovize nevyhnutelně odráží geopolitickou realitu a vztahy mezi evropskými státy. Promítla se do ní studená válka, násilný rozpad Jugoslávie i nedávný začátek plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Bojkoty, které pozorujeme nyní, nejsou v soutěži zcela nové. V roce 1969 se rakouská veřejnoprávní televize ORF rozhodla odstoupit, protože hostitelem bylo Španělsko vedené fašistickým diktátorem Franciscem Francem.

Politický rozměr soutěže začal silněji rezonovat v roce 2009, kdy se Eurovize konala v Moskvě. Část evropské veřejnosti to vnímala jako symbolickou legitimaci Putinova režimu. Určité napětí vzrostlo po ruské anexi Krymu v roce 2014 [1]. O tři roky později pak hostitelská Ukrajina odmítla vpustit na své území ruskou reprezentantku, která předtím navštívila anektovaný Krym. 

Narativ apolitičnosti byl výrazně nabourán po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Evropská vysílací unie (EBU) vyslyšela hrozby bojkotem a Rusko ze soutěže hned 25. února po zvážení pravidel akce a vlastních hodnot vyloučila. Diskvalifikováno bylo již o rok dříve i Bělorusko a jednalo se tak o vůbec první diskvalifikace z politických důvodů [2].

Podle studie Christiny Öberg z Linnaeuské univerzity se soutěž od roku 2024 stala bitevním polem, což ukázalo zejména napětí kolem účasti Izraele. K této politizaci nedošlo v důsledku jejího vlastního jednání, nýbrž kvůli vnějším podmínkám a různorodým prvkům (hlasující, soutěžící, zúčastněné země a obsah), jejichž zapojení vytváří paradoxy vůči původním cílům ESC a vyvolává vnitřní napětí.

Ukazatel kulturní provázanosti a politických nálad

Divácké hlasování dnes tvoří 50 % výsledného skóre [3]. Lidé nemohou hlasovat pro svou domovskou zemi. Distribuce diváckých hlasů stále více odráží měnící se vzorce vnímání mezinárodního napětí a sociální solidarity. Určité země si udělují body již tradičně navzájem. Nesouvisí to s nacionalismem, ale s kulturní, geografickou a estetickou blízkostí. 

Zformoval se tak například skandinávský a balkánský blok. Výměna vysokých bodů probíhá také mezi pobaltskými zeměmi navzájem, stejně jako mezi bývalými republikami Jugoslávie a státy bývalého Sovětského svazu. Arménie a Ázerbájdžán si za celou historii soutěže vyměnily jediný bod. Naopak nejvyšší možné bodové ohodnocení si vyměňují téměř tradičně Kypr a Řecko.

Eurovize díky hlasování veřejnosti zachycuje politické nálady v reálném čase. Diváci se tak například zasadili vítězstvím první transgender zpěvačky Dany International v roce 1998 o proměnu konzervativnější Eurovize v dnešní fenomén queer komunity. Výsledky hlasování také odrážely širší výsledek debaty o místě Turecka v Evropě během rozhovorů o vstupu této země do EU v roce 2003.

Ukázkovým příkladem sociální solidarity bylo vítězství Ukrajiny v roce 2022. Necelé tři měsíce po zahájení plnohodnotné ruské invaze jí diváci zaslali bezprecedentní množství hlasů. Politická prohlášení jsou na soutěži obecně zakázána. Organizátoři však Ukrajinu nediskvalifikovali, když v závěru vystoupení vyzvala k podpoře napadené vlasti.

Zmíněné kulturní vazby stále existují, ale jejich význam postupně opadá s nástupem digitálně propojenějšího publika v éře sociálních sítí a globálních hudebních trendů. Diváci často nehodnotí technická hudební kritéria a průmyslové standardy, ale pod vlivem světových událostí hlasují stále emotivněji a političtěji. Eurovize takto odhaluje širší kulturní a politické posuny napříč kontinentem.

Izrael a krize neutrality

Stejně jako na ruského prezidenta Vladimira Putina, tak na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua vydal Mezinárodní trestní soud zatykač [4]. OSN navíc ve své zprávě uvádí, že Izrael páchá v Pásmu Gazy genocidu [5]. Eurovize má spojovat publikum a Evropu na jednom pódiu. Kvůli postojům jejích organizátorů v posledních třech letech ovšem společnost spíše rozděluje.

Povolení účasti izraelského interpreta mnozí vnímají jako dvojí metr. Mezi ně se řadí i španělský premiér Pedro Sánchez, který poukazuje na ruský precedens. EBU se však hájí dodržováním apolitického postoje nezávislého na vládách. S apolitičností soutěže však například nesouhlasí předseda španělské rozhlasové a televizní společnosti José Pablo Lopéz: „Všichni si uvědomujeme, že tato soutěž má značný politický dosah.“ 

Australský historik a přední světový akademický odborník na historii a politický význam Eurovize Dean Vuletic však nevidí podobnost v situaci s vyloučením Ruska a Izraele. V případě Ruska se totiž všichni členové EBU sjednotili při uvalení mezinárodních sankcí na Moskvu, ale v postoji vůči Izraeli a jeho vojenským akcím je Evropa rozdělená. 

„Aby Evropská vysílací unie mohla přijmout rozhodnutí namířené proti Izraeli, potřebuje k tomu podporu většiny svých členů,“ dodal Vuletic. Investigativní vyšetřování deníku The New York Times ovšem odhalilo, že právníci v soukromí poskytli pořadatelům Eurovize radu, že mohou Izrael legálně vyloučit, pokud chtějí.

Odpor vůči setrvání Izraele v soutěži postupně zesiloval, a to v souvislosti s pokračující válkou v Gaze a izraelskými vojenskými operacemi v Íránu a Libanonu. Aktivisté i část umělecké scény volali po vyloučení Izraele ze soutěže. Na konci loňského roku vůbec první nebinární vítěz ESC 2024, švýcarský zpěvák Nemo, vrátil svou trofej, coby protest, zpět na centrálu do Ženevy s výzvou „žijte hodnoty, které hlásáte,“

Otevřený dopis iniciativy No Music For Genocide, jehož heslem je „žádná Eurovize, dokud se jí bude účastnit Izrael,” podepsalo více než 1100 umělců. Upozorňují mj. i na situaci v hudebním průmyslu. Během několika měsíců od ruské invaze v roce 2022 velká vydavatelství stáhla své katalogy z Ruska, nebo zcela ukončila provoz. Proti Izraeli však nebyla po desetiletích okupace a během války v Gaze přijata obdobná opatření.

Naopak iniciativa Creative Community for Peace se o účast Izraele zasazuje. Ve svém dopise prohlašuje, že Izrael na masakr Hamásu a dalších palestinských ozbrojených skupin ze 7. října reaguje přiměřeně a bojuje tak proti terorismu. Signatáři zároveň tvrdí, že ti, kteří volají po vyloučení Izraele, podkopávají ducha soutěže a mění ji z oslavy jednoty v politický nástroj.

Největší politická krize v historii soutěže

Proti rozhodnutí EBU ponechat v soutěži Izrael se vzbouřily i některé evropské státy. Hudební událost se letos konala bez Irska, Islandu, Nizozemska, Slovinska a Španělska. Celkový počet účastníků byl nejnižší od roku 2003 a vůbec poprvé se tak stalo z politických důvodů.

Španělsko, Slovinsko a Irsko svůj bojkot završily tím, že Eurovizi ani neodvysílaly, přičemž slovinská vysílací společnost RTV místo ní zařadila sérii dokumentů a filmů o Palestině. Postoj Evropy k izraelským válkám, které hlasitě kritizuje například slovinský premiér Robert Golob, je však nejednotný. Většina zemí se k bojkotu nepřipojila a Německo v případě diskvalifikace Izraele avizovalo vlastní odstoupení.

Protesty se ovšem projevily i ve státech, které se z Eurovize nestáhly. Na Maltě zorganizovalo protestní průvod přes sto padesát osobností z umělecké a intelektuální sféry. Ve Švédsku řada umělců odmítla vystoupit v doprovodném programu. Část belgické umělecké obce odsoudila rozhodnutí frankofonní stanice RTBF podílet se na události. Šestnáct portugalských talentů z národních kol odmítlo případnou reprezentaci své země.

Eurovize jako nástroj soft power

Investigativa deníku The New York Times odhalila rozsáhlou státní kampaň na podporu izraelských soutěžících. Tvrdí, že Izrael využívá Eurovizi jako nástroj soft power a snaží se prostřednictvím kultury posilovat mezinárodní podporu a zlepšovat svou pověst v zahraničí. O hudební soutěži se tak začalo hovořit jako o nástroji geopolitického vlivu. 

Podle investigativy izraelská vládní agentura platila za reklamy a využívala státní účty na sociálních sítích k povzbuzování lidí k hlasování pro jejich zemi. Izraelská vláda nakoupila reklamu v několika jazycích a sám Netanjahu sdílel příspěvek podněcující k hlasování maximálním počtem hlasů na diváka.

Od roku 2018 Izrael vynaložil nejméně jeden milion dolarů do propagace svých reprezentantů. Jen v roce 2024 šlo zhruba 800 tisíc dolarů na podporu hlasování pro izraelskou zpěvačku Eden Golan. Většina financí na zahraniční kampaň pochází od ministerstva zahraničí, ale část prostředků na tyto propagační aktivity, známé jako „hasbara“, vynaložil Úřad premiéra prostřednictvím svého ředitelství pro veřejnou diplomacii.

V ESC ovšem platí, že vlády do hlasování zasahovat nesmí, protože se jedná o soutěž veřejnoprávních vysílatelů. Nakupování reklamy a koordinace sdělení na sociálních sítích není nezákonné, ale doposud žádné propagační úsilí vedené vládou nebylo tak rozsáhlé a kontroverzní jako to izraelské. Nezávislost přitom patří mezi jeden z pilířů Eurovize.

Letošní ročník proto provázely změny týkající se hlasování. Diváci mohou nově hlasovat maximálně deseti hlasy namísto dvaceti. Některé veřejnoprávní televize zároveň po soutěži vyžadují detailní analýzu hlasování a externí vyšetřování výsledků.

Izrael totiž dosahuje vysokých bodových ohodnocení i od zemí, kde panují silné propalestinské nálady a u odborné poroty je úspěšný o něco méně. Přestože divácké hlasy rozhodují o výsledném pořadí, ředitel Eurovize Martin Green tvrdí, že izraelské kampaně nenarušují výsledky.

Konec iluze o apolitické Eurovizi?

Kritici upozorňují, že pokračující účast Izraele je sama o sobě politickým rozhodnutím. Studie Christiny Öberg poukazuje na rozdílný přístup ESC k Izraeli a Rusku či Bělorusku. Z ní také vyplývá, že rozhodnutí EBU nejsou založena na univerzálních pravidlech, ale vznikají v konkrétním geopolitickém a historickém kontextu. Neutralita soutěže se tak ukazuje spíše jako proměnlivá a selektivní než absolutní.

Eurovize dlouhodobě fungovala na principu snahy nezaujímat explicitní postoje k mezinárodním konfliktům a zachovávat obraz kulturní platformy sjednocující Evropu navzdory politickým rozdílům. Po roce 2022 se však geopolitické prostředí zásadně proměnilo. Ruská invaze na Ukrajinu i válka v Gaze výrazně proměnily podmínky, ve kterých soutěž funguje.

Právě současná krize ukazuje limity původní představy o apolitické Eurovizi. Ve chvíli, kdy jeden z účastníků soutěže čelí obviněním z válečných zločinů nebo tlaku veřejnosti a členských států EBU, se i samotné rozhodnutí nezaujmout postoj stává politickým aktem. Snaha EBU zachovat neutralitu tak paradoxně působí stále více politicky.

Eurovize přitom nikdy nebyla od politiky skutečně oddělená. Jako soutěž mezi jednotlivými státy vždy odrážela mezinárodní vztahy, kulturní identitu i společenské nálady v Evropě. Jak upozorňuje historik Vuletic, právě tento politický rozměr způsobuje její dlouhodobou přitažlivost a popularitu. Eurovize není pouhá hudební show, ale také zrcadlo Evropy a jejích aktuálních problémů.

 

Poznámky

[1] Od ruské anexe Krymu v roce 2014 byla reakce publika na ruské soutěžící natolik vyostřená, že organizátoři museli začít používat technologii na potlačení nežádoucích zvuků v sále. 

[2] Do té doby byly zákazy spojovány výhradně s konkrétními písněmi obsahující skrytou či přímou politickou kritiku nebo reklamu.

[3] Divácké hlasování, které je dnes zavedeno plošně do všech kol, bylo poprvé zavedeno v roce 1997.

[4] Netanjahu je od listopadu 2024 obviněn z válečných zločinů. 

[5] Na genocidu v Pásmu Gazy upozornila zpráva Nezávislé vyšetřovací komise OSN pro okupovaná palestinská území v září minulého roku.

[6] Mezi signatáři iniciativy najdeme Björk, Lorde, Petera Gabriela, Rogera Waterse nebo skupinu Paramore.

[7] Mezi podporovatele se řadí Helen Mirren, Mila Kunis nebo Sharon Osbourne.

[8] Od srpna 2025 tam platí zákaz dovozu produktů z izraelských osad na okupovaném Západním břehu Jordánu. 

Zdroje

Eurovision - Open Letter (2026, duben). Creative Community For Peace. Získáno z www.creativecommunityforpeace.com/blog/2026/04/15/eurovision2026/.

Eurovizi vyhrála ukrajinská skupina Kalush Orchestra, roli sehrála i válka (květen, 2022). Seznam Zprávy. Získáno z www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-eurovizi-vyhrala-ukrajinska-skupina-kalush-orchestra-roli-sehrala-i-valka-202292.

Hamás a ozbrojené skupiny 7. 10. 2023 v Izraeli: Válečné zločiny a zločiny proti lidskosti (2025, prosinec). Amnesty International. Získáno z amnesty.cz/hamas-a-ozbrojene-skupiny-7-10-2023-v-izraeli-valecne-zlociny-a-zlociny-proti-lidskosti/.

Hašková, A. (květen, 2026). Eurovize řeší politický vliv Izraele. Investigace mluví o státní kampani za milion dolarů. Radio Wave. Získáno z wave.rozhlas.cz/eurovize-resi-politicky-vliv-izraele-investigace-mluvi-o-statni-kampani-za-9616403.

Hvistendahl, M. & Marshall, A. (2026, květen). How Israel Turned Eurovision´s Stage Into a Soft Power Tool. The New York Times. Získáno z www.nytimes.com/2026/05/11/world/europe/eurovision-israel-gaza-netanyahu.html?unlocked_article_code=1.hlA.xuox.8VC7Rrha5drT&smid=url-share.

Kovačević. M. (2026, květen). Dvanáct bodů pro přítele, nula pro nepřítele. Eurovize nikdy nebyla jenom o hudbě. Hey FOMO. Získáno z heyfomo.cz/dvanact-bodu-pro-pritele-nula-pro-nepritele-eurovize-nikdy-nebyla-jenom-o-hudbe.

Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na Netanjahua a Galanta. Viní je z válečných zločinů (listopad, 2024). iRozhlas. Získáno z www.irozhlas.cz/zpravy-svet/izrael-benjamin-netanjahu-joav-galant-zatykac-icc_2411211303_ako.

Nedělová, A. (2026, květen). Bojkoty, nejnižší počet účastníků i přísná bezpečnostní opatření. Letošní Eurovizi provází napětí. iRozhlas. Získáno z www.irozhlas.cz/zpravy-svet/bojkoty-nejnizsi-pocet-ucastniku-i-prisna-bezpecnostni-opatreni-letosni-eurovizi_2605100700_adn.

[autor neuveden]. No Music For Genocide. Získáno z nomusicforgenocide.org/.

Öber, Ch. (2025). Eurovision Song Contest: From Apolitical to Mega-Political?. Politics & Policy 53(3). Dostupné z www.researchgate.net/publication/393047405_Eurovision_Song_Contest_From_Apolitical_to_Mega-Political.

Srba, M. (2025, květen). Eurovision Song Contest: 70 let evropské hudební zábavy. Studentské listy. Získáno z slisty.cz/eurovision-song-contest-70-let-evropske-hudebni-zabavy/.

Straková, E. (2026, duben). Slovinsko bojkotuje Eurovizi, vadí mu soutěžící z Izraele. Ve stejný čas odvysílá cyklus o Palestině. iRozhlas. Získáno z www.irozhlas.cz/zpravy-svet/slovinsko-bojkotuje-eurovizi-vadi-mu-soutezici-z-izraele-ve-stejny-cas-odvysila_2604271633_elev.

Šindlerová, D., Borek, D. et al. (září, 2025). Izrael páchá v Gaze genocidu, ukázalo vyšetřování OSN. ČT24. Získáno z ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/izrael-pacha-v-gaze-genocidu-ukazalo-vysetrovani-osn-365090.

Vilgut, R. (2026, květen). Eurovision: Why the Song Contest is always political. Uni Graz. Získáno z www.uni-graz.at/en/news/eurovision-warum-der-song-contest-immer-politisch-ist/.

Vorobjovas-Pinta, O. (2026). 8 The Eurovision Song Contest: The Celebration of Queer Identity and Belonging. Tourism, Events and Leisure Perspectives on the Eurovision Song Contest. Dostupné z www.degruyterbrill.com/document/doi/10.21832/9781845419103-009/html.

Vorobjovas-Pinta, O. (2026, květen). How public voting has turned Eurovision from a song contest into a political platform. Creatives Unite. Získáno z creativesunite.eu/article/how-public-voting-has-turned-eurovision-from-a-song-contest-into-a-political-platform.

York, J. (květen, 2026). Eurovision hopes 70th anniversary celebration outhines Israel controversy. France24. Získáno z www.france24.com/en/europe/20260508-eurovision-hopes-70th-anniversary-celebration-outshines-israel-controversy?utm_slink=go.france24.com%2F3kYA&utm_term=FRANCE24.English&utm_campaign=facebook&utm_source=nonli&utm_medium=social.

Zpěvák Nemo vrátí pohár pro vítěze Eurovize. Účast Izraele v soutěži podle něj odporuje jejím hodnotám (2025, prosinec). iRozhlas. Získáno z www.irozhlas.cz/kultura/hudba/zpevak-nemo-vrati-pohar-pro-viteze-eurovize-ucast-izraele-v-soutezi-podle-nej_2512120915_dns.

Fotografie

Ilustrativní fotografie. Autor: Madlen Seibertová.