5. 9. 2020   ​​​​​​​Eva Kostolanská

Krizová opatření přijatá kvůli koronaviru vedla k omezení našeho běžného života. V mnoha zemích byla dokonce zrušena i školní výuka a zcela mimořádně se celé rodiny ocitly na delší dobu doma. To s sebou přineslo nové výzvy a problémy, které rodiny musely řešit. Situace však ukázala, že jen málokdo při přijímání krizových opatření zvažoval jejich dopad na práva dětí.

V Bulletinu jsme se již v předchozích článcích věnovali krizovým opatřením, které státy přijaly v návaznosti  na pandemii COVID-19. Rozebrali jsme také jejich přiměřenost s ohledem na lidská práva a zda při jejich přijímání hrála roli proporcionalita (viz Bulletin květen 2020, s. 3). V debatě však obecně chybí ještě jeden úhel pohledu, který doposud nezískal takovou pozornost, jakou by si zasloužil. Jaký vliv měla přijatá koronavirová opatření na děti a na jejich práva?

5. 9. 2020   ​​​​​​​Jana Šikorská

Podobně jako jiné instituce se Rada pro lidská práva musela vyrovnat s koronavirovou situací. Pandemie protnula 43. zasedání a jedna část se musela přesunout o celé tři měsíce. Během nucené pauzy se k pandemii přičlenily i jiné problémy, mezi které patřily i rasové nepokoje v USA. Rada pro lidská práva se kromě plánovaných položek rozhodla zaměřit na obě naléhavá témata. 

Zasedání Rady OSN pro lidská práva probíhající od konce února do poloviny března 2020 s sebou přineslo nové výzvy a specifika. Jedním z nich byla i nutnost přesunout kvůli zhoršující se pandemii Covid-19 v Ženevě a ve světě finálních 8 dní o tři měsíce. Rada pro lidská práva obnovila zasedání opět v červnu a během osmi dní řešila aktuální témata zasahující do oblasti lidských práv, které se vyvinuly během tří měsíců pauzy způsobené pandemií.

5. 9. 2020   Jana Šikorská

Červen 2020 se nesl ve znamení nebývalého tahu USA proti Mezinárodnímu trestnímu soudu. Administrativa prezidenta Trumpa se rozhodla vydat vládní nařízení, kterým uvalila možnost zmrazení finančních prostředků  a omezení vstupu na pracovníky soudu, jejich rodiny, ale i širší podporovatele. Sankce mají dopad nejen na vyšetřování možných zločinů spáchaných vojenskou posádkou USA v Afghánistánu, ale na budoucnost soudu a mezinárodní trestní spravedlnost jako takovou.

V červenci si mezinárodní společenství připomělo 22. výročí podpisu Římského statutu, mezinárodní smlouvy, která zřídila Mezinárodní trestní soud (MTS). Jednalo se rovněž o skutečný mezník v mezinárodní spolupráci. Při vyjednávání statutu byly přítomny všechny velmoci, včetně USA, stejně jako menší státy s probíhajícími nebo čerstvě ukončenými konflikty z různých koutů světa. Společné hodnoty jednacích stran jsou patrné hned v preambuli, která poukazuje na hrůzy 20. století, stejně jako nutnost udržovat mír a bojovat proti beztrestnosti. O více než dvě dekády později je o to důležitější věnovat pozornost současnému jednání USA proti soudu, jenž Spojené státy tehdy pomáhaly zakládat.

5. 9. 2020   Petra Olivová

Podle žalobce tzv. Kosovského tribunálu má Hashim Thaçi, společně s dalšími obviněnými, na svědomí téměř 100 vražd, včetně mučení a nucených zmizení. Dané zločiny měly být spáchány během kosovské války za nezávislost proti Srbsku na konci 90. let minulého století. V té době byl současný prezident jedním z hlavních představitelů Kosovské osvobozenecké armády.

Cesta ke vzniku Kosovského tribunálu

Poprvé byla Kosovská osvobozenecká armáda (Ushtria Çlirimtare e Kosovës, UÇK) z obchodování s lidskými orgány obviněna v roce 2008, kdy tato obvinění přednesla Carla del Ponte, bývalá žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. V roce 2011 byla vypracována zpráva Rady Evropy, která přímo jmenovala Hashima Thaçiho, v té době předsedu vlády, že na konci 90. let vedl zločineckou odnož UÇK, která se měla podílet na organizovaném zločinu v souvislosti se zločiny obchodování s lidskými orgány, zbraněmi a drogami. Tehdy se kosovská vláda vůči obviněním ostře vymezila a označila je za nepodložená a pomlouvačná. 

5. 9. 2020   Tereza Šťastná

Ali Kushayb obviněný z více něž padesáti bodů zločinů spáchaných v súdánském Dárfúru je ve vazbě Mezinárodního trestního soudu. Velitel džandžavídských milic se dobrovolně vydal orgánům ve Středoafrické republice, kterými byl na začátku června 2020 vydán do rukou haagské spravedlnosti. Ali Kushayb má čelit obviněním ze spáchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

V roce 2003 zaútočily povstalecké jednotky nazvané Súdánská osvobozenecká armáda (Sudanese Liberation Army/Movement, SLA/SLM) a Hnutí pro spravedlnost a rovnost (Justice and Equality Movement, JEM)  na pozice centrální súdánské vlády v dárfúrském Al-Fašíru. Tímto byla rozdmýchána dosud neukončená válka za účasti vládou podporované milice Džandžavíd.

5. 9. 2020   ​​​​​​​Zuzana Andreska

Téměř 90 % občanů EU si myslí, že lidská práva jsou důležitá pro spravedlivější společnost. Zároveň ale 68 % věří, že někteří lidé tato práva zneužívají, a třetina si dokonce myslí, že lidská práva prospívají jen těm, kdo si je ani nezaslouží, jako zločinci a teroristé. Panuje v Evropě nedůvěra ke konceptu lidských práv? Kdo se cítí vyloučený a co učinit, aby se tak cítilo co nejméně lidí? Odpovědi nastiňuje výzkum Agentury Evropské unie pro základní práva.

Článek 2 Smlouvy o Evropské unii zakotvuje hlavní hodnoty unijního společenství. Mezi ně vedle dodržování lidských práv patří také demokracie, rovnost a právní stát. Nicméně pro běžné lidi mohou být tyto hodnoty velmi abstraktní a postrádat jakýkoliv hmatatelný obsah. Agentura Evropské unie pro základní práva (Fundamental Rights Agency, FRA) proto provedla celoevropský výzkum na téma „Co pro lidi znamenají lidská práva?“, jehož výsledky popisujeme níže. 

5. 9. 2020   ​​​​​​​Jakub Drahorád

Evropský soud pro lidská práva se v květnu zabýval určením hranice pro homofobní výroky. Jaká vyjádření na adresu homosexuálních menšin jsou již natolik závadná, že je členský stát Rady Evropy nesmí tolerovat? A ve kterých případech má stát prostor pro uvážení?

Dva litevští mladíci, Pijus Beizaras a Mangirdas Levickas, tvořili od roku 2014 homosexuální pár. Když se radost ze svého vztahu rozhodli před pěti lety, v době, kdy jeden z nich ještě studoval střední školu, sdílet na sociální síti Facebook prostřednictvím fotografie svého polibku, vyvolali tím značný ohlas veřejnosti. Pod příspěvkem se sešlo více než 800 komentářů, z nichž většina měla podle mladíků charakter nenávistných vyjádření. Mezi výroky nechyběly ani výzvy k upálení zaživa, nabídka líbánek v krematoriu či přání rozličných způsobů násilné smrti. 

5. 9. 2020   ​​​​​​​Eva Kostolanská

Německý Spolkový ústavní soud se v průběhu června zabýval několika případy, které souvisely s tresty za urážku. Podrobně uvedl jednotlivá kritéria, která musí soudy při poměřování práva na svobodu projevu a osobnostních práv zvažovat.

V rozsudcích vydaných dne 19. června Spolkový ústavní soud rozhodoval o čtyřech ústavních stížnostech, které byly podány proti rozhodnutím trestních soudů ohledně urážky (zveřejňování urážlivých označení soudců na blogu, urážka státního úředníka v podané žalobě nebo urážlivé vyjádření stěžovatele při vyměřování daně).

5. 9. 2020   ​​​​​​​Jana Šulcová

Evropský soud pro lidská práva využil případ S. M. proti Chorvatsku k objasnění konceptu obchodování s lidmi v rámci článku 4 Úmluvy, který zakazuje otroctví a nucené práce.

Obchodování s lidmi se dostalo pod ochranu článku 4 Evropské úmluvy o lidských právech už na základě rozsudku Rantsev proti Kypru a Rusku z roku 2010. Jeho definice vycházela z Palermského protokolu a Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. Přesto dlouho nebylo jasné, jak koncept obchodování s lidmi aplikovat na konkrétní případy a chyběly také definice některých nejednoznačných termínů. 

4. 9. 2020   Andrea Šťástková

Didier Reynders, evropský komisař pro spravedlnost, oznámil na konci dubna dlouho očekávaný záměr Evropské komise připravit v příštím roce návrh na zavedení povinnosti „due diligence“ pro obchodní korporace. Co vedlo k tomuto kroku?

Odpověď na to, co lze rozumět pod pojmem „due diligence“ se liší v závislosti na právním systému. Vymezit tento koncept mají za cíl mezinárodní dokumenty jako Zpráva Evropského parlamentu o udržitelném financování nebo Obecné zásady OSN v oblasti podnikání a lidských práv. V podstatě se jedná o zásadu nikomu neškodit, známou již z římského práva jako zásada neminem laedere.