Tip měsíce z Bulletinu

V období od září do prosince loňského roku proběhla pravidelná zasedání jednotlivých lidskoprávních výborů OSN, během nichž experti posuzovali periodické zprávy o plnění závazků, jež státům vyplývají z mezinárodních lidskoprávních smluv, a řešili stížnosti jednotlivců na porušování lidských práv. K jakým závěrům vybrané výbory došly?

Lidskoprávní výbory OSN jsou expertní orgány, jež byly založeny na základě mezinárodních lidskoprávních smluv za účelem monitorování plnění závazků jednotlivých smluvních stran. Na rozdíl od Rady OSN pro lidská práva (Human Rights Council), jež je pomocným orgánem Valného shromáždění OSN a jejíž členové jsou vybíráni z řad politických zástupců členských států OSN, smluvní výbory jsou složeny z odborníků v různých oblastech souvisejících s lidskými právy. V současné době existuje celkem devět výborů,[1] přičemž každý z nich se schází několikrát ročně na pravidelných zasedáních.

Výbor pro lidská práva: Situace v Bělorusku

V pořadí již 124. zasedání Výboru pro lidská práva, který se schází třikrát ročně za účelem vyhodnocení dodržování závazků smluvních stran Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (International Covenant on Civil and Political Rights, ICCPR), proběhlo v období od 8. října do 2. listopadu loňského roku. Během zasedání se experti na základě periodických zpráv států a informací od nevládních organizací zabývali otázkami dodržování lidských práv v celkem sedmi státech, mezi něž patřilo i Bělorusko. 

Výbor ocenil přistoupení Běloruska k Opčnímu protokolu k Úmluvě o odstranění všech forem diskriminace žen a k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, stejně jako novelizaci zákona o boji proti obchodování s lidmi, jež zavádí národní mechanismus pro identifikaci a ochranu obětí této trestné činnosti. Zároveň však upozornil, že Bělorusko nadále neratifikovalo druhý opční protokol k ICCPR a uplatňuje trest smrti. K jeho výkonu navíc dochází i v situaci, kdy Výbor pro lidská práva vydá prozatímní opatření nařizující odklad exekuce.

Ke znepokojivým závěrům došel Výbor pro lidská práva i při posuzování situace lidskoprávních aktivistů a novinářů, kteří jsou v souvislosti se svou účastí na veřejných shromážděních pravidelně zadržováni za účelem následné identifikace a následně ponecháni ve vazbě či podrobováni nucené hospitalizaci na psychiatrických odděleních. Disproporční zásahy bezpečnostních složek souvisí podle Výboru pro lidská práva s celkově nevyhovující legislativou týkající se organizace veřejných shromáždění. Ačkoliv nově postačuje pouhé oznámení o konání veřejného shromáždění, tento režim se vztahuje pouze na akce konané na místech předem určených správními orgány. Novelizace zákona o veřejných shromážděních navíc doposud neodstranila omezení týkající se místa a kapacity shromáždění pořádaných fyzickými osobami.

Otázek zatýkání novinářů a svobody shromažďování se týkala i jedna z individuálních stížností podaných k Výboru pro lidská práva proti Bělorusku. Stěžovatelka se v roce 2007 zúčastnila veřejné diskuze s novinářem a aktivistou Pavlem Severinetsem, během níž byla spolu s dalšími 28 osobami zatčena za účelem identifikace. Po svém zatčení byla nejprve podrobena výslechu a následně obviněna ze správního deliktu porušování předpisů o organizaci a pořádání veřejných shromáždění. Ze stejného správního deliktu bylo obviněno i dalších 15 účastníků diskuze.

Po shledání, že individuální stížnost je přípustná, přistoupil Výbor pro lidská práva k meritornímu posouzení. Vzhledem k tomu, že Bělorusko nepodalo k případu vlastní vyjádření, založili experti svůj závěr na tvrzeních stěžovatelky. Výbor pro lidská práva souhlasil, že zadržení nebylo podloženo řádným odůvodněním a s nejvyšší pravděpodobností souviselo s profesní činností stěžovatelky. Jednání policie a následná správní sankce ve formě napomenutí též podle expertů představují nepřípustný zásah do svobody vyjadřování, která zahrnuje i právo na vyhledávání informací. Vzhledem k tomu, že omezení práv stěžovatelky nebylo v daném případě ani nezbytné, ani proporcionální, došel Výbor pro lidská práva k závěru, že Bělorusko porušilo čl. 9 odst. 1 a čl. 19 odst. 2 ICCPR.

Výbor pro odstranění diskriminace žen: Tádžikistán a Dánsko

V období od 22. října do 9. listopadu loňského roku dále proběhlo 71. zasedání Výboru pro odstranění diskriminace žen, který se schází třikrát ročně k projednání národních zpráv o plnění závazků vyplývajících z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women, CEDAW) a posouzení individuálních či skupinových stížností. V rámci podzimního zasedání přijal Výbor pro odstranění diskriminace žen závěrečná doporučení pro osm posuzovaných států, mezi něž patřil i Tádžikistán.

V případě Tádžikistánu se jednalo celkem již o šesté kolo přezkumu implementace ustanovení CEDAW. Stejně jako v předešlých kolech, i během tohoto zasedání se Výbor pro odstranění diskriminace žen obsáhle věnoval otázkám genderového násilí, obchodování se ženami a šíření HIV/AIDS, jež patří dlouhodobě mezi problematická témata. Experti ocenili přijetí celostátních programů na podporu prevence šíření HIV/AIDS a boje proti domácímu násilí či obchodování s lidmi, zároveň však poukázali na jejich nedostatečné financování stejně jako na absenci průběžného monitoringu.

Násilí proti ženám, včetně domácího násilí a znásilnění v manželství, není doposud v Tádžikistánu kriminalizováno, což ve spojitosti s neochotou policie zabývat se vyšetřováním těchto činů zaručuje pachatelům faktickou beztrestnost. Obětem násilí není navíc podle Výboru pro odstranění diskriminace žen poskytována dostatečná právní ani lékařská podpora, což dále prohlubuje jejich znevýhodněné postavení v tádžické společnosti. V souvislosti s násilím proti ženám zaujali experti kritické stanovisko dále vůči novelizaci zákona o rodině z roku 2016 zavádějící povinné lékařské prohlídky nastávajících nevěst, které jsou v praxi využívány pro testy panenství, v jejichž důsledku došlo ke zvýšení počtu sebevražd mezi mladými ženami.

Závažné nedostatky shledal Výbor pro odstranění diskriminace žen i v otázkách boje proti obchodování se ženami a jejich sexuálního zneužívání. Navzdory přijetí poměrně robustního právního rámce zabývajícího se touto problematikou má Tádžikistán dlouhodobě potíže s neefektivním vynucováním právních předpisů a nedostatečnou implementací národních strategií a akčních plánů. Nízká úspěšnost Tádžikistánu v boji proti sexuálnímu zneužívání navíc přispívá k šíření nákazy HIV/AIDS mezi ženami, jež se v důsledku svého onemocnění potýkají s rozsáhlou stigmatizací ve společnosti. V této souvislosti poukázali experti zejména na dekrety tádžické vlády zakazující HIV pozitivním ženám adopci, pěstounskou péči či získání medicínského vzdělání.

Vedle přezkumu národních zpráv projednal Výbor pro odstranění diskriminace žen též dvě individuální stížnosti podané na základě Opčního protokolu k CEDAW. Oba případy se týkaly zamítnutí žádostí o azyl dánskými úřady. Stěžovatelky z Ruska a Somálska shodně argumentovaly, že dánské úřady nezohlednily vážná rizika související s návratem do zemí jejich původu, kde jim údajně hrozila perzekuce, mučení a sexuální násilí. Dánsko však vyhodnotilo výpovědi stěžovatelek v azylovém řízení jako nekonzistentní, nevěrohodné a v řadě tvrzení též nepodložené a odmítlo žádostem o udělení azylu vyhovět. Podle stěžovatelek tak Dánsko porušilo zejména čl. 2 písm. d) a čl. 15 CEDAW.

Při posouzení stížností Výbor pro odstranění diskriminace žen odkázal na tzv. všeobecná doporučení č. 32 a 35 k CEDAW, která zavazují smluvní strany k dodržování tzv. principu nenavracení (non-refoulement) do zemí, kde by stěžovatelkám hrozilo vážné porušování jejich lidských práv, zejména mučení či jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Násilí proti ženám, jež omezuje či zcela potlačuje jejich základní lidská práva a svobody, je zároveň považováno za diskriminaci ve smyslu čl. 1 CEDAW.  

Po zhodnocení faktů v obou případech experti došli k závěru, že při aplikaci národní legislativy je státům obecně přiznávána poměrně široká diskrece, do níž by Výbor pro odstranění diskriminace žen byl povinen zasáhnout pouze v případě, že by byla uplatňována zcela svévolně nebo pokud by vedla k odepření spravedlnosti. V případě azylových řízení týkajících se stěžovatelek však experti neshledali žádná procesní pochybení a obě stížnosti tak zamítli ještě před meritorním posouzením.

Výbor pro práva dítěte: Situace v Salvadoru

Od 17. září do 5. října loňského roku se uskutečnilo již 79. zasedání Výboru pro práva dítěte, do jehož působnosti spadá monitoring implementace a plnění závazků vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte (Convention on the Rights of the Child, CRC), Opčního protokolu o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů a Opčního protokolu o obchodování s dětmi, dětské prostituci a dětské pornografii. Během zasedání vydal Výbor pro práva dítěte závěrečná stanoviska k národním zprávám celkem šesti států. Mezi posuzovanými smluvními stranami figuroval na podzim i Salvador.

Na úvod přezkumu vyzdvihl Výbor pro práva dítěte ratifikaci Opčního protokolu k CRC zavádějící postup předkládání oznámení. V pořadí již třetí opční protokol k CRC vytváří nový mechanismus pro zasílání individuálních oznámení konkrétních případů porušování ustanovení samotné CRC nebo předešlých dvou opčních protokolů k projednání Výboru. Navzdory pokroku v řadě oblastí však Výbor pro práva dítěte vyjádřil znepokojení nad dlouhodobě kritickou situací dětí ohrožených ozbrojenými gangy „maras“ a nedostatečnou zdravotní péčí pro mladistvé.

Podle závěrečné zprávy expertů má působení mladistvých gangů „maras“ na území Salvadoru vysoce negativní dopad na chlapce od věku 5 let a dívky od věku 12 let. Zatímco chlapci tvoří převážnou většinu z téměř 4 100 obětí vražd připisovaných jednotlivým gangům, dívky jsou ohroženy především sexuálním násilím, včetně znásilnění, jež bylo v první polovině roku 2017 registrováno v celkem 769 případech. Dle Výboru pro práva dítěte Salvador značně podceňuje dopady kriminální činnosti „maras“, což je patrné zejména ve světle neefektivního vyšetřování oznámených trestných činů a nízkého počtu odsouzení.

Problematika „maras“ je navíc úzce spojená s vysokým počtem těhotenství dívek ve věku od 10 do 18 let a absolutním zákazem potratů, a to včetně případů rizikových těhotenství či otěhotnění v důsledku znásilnění. Řada dívek tak řeší situaci pomocí nelegálně prováděných potratů či sebevraždou. Otázka zákazu potratů v Salvadoru se stala i předmětem zájmu celosvětových médií na konci loňského roku, kdy salvadorský soud osvobodil dvacetiletou Imeldu Cortez obviněnou z pokusu o vraždu kvůli podezření z podstoupení neúspěšného potratu po znásilnění nevlastním otcem. Rozhodnutí znovu oživilo debatu o podobě zákazu, který vyžaduje od lékařů povinné oznámení každého případu podezření pokusu o potrat, a přísnosti salvadorských úřadu při jeho vynucování. V závěrečné zprávě proto Výbor pro práva dítěte mimo jiné vyzval Salvador k dekriminalizaci potratů a zajištění adekvátní lékařské péče pro mladistvé dívky.

 

Poznámky

Vedle devíti výborů byl navíc ustaven i Podvýbor pro prevenci mučení, který zahájil svou činnost v roce 2007.

Zdroje

BBC (2018). El Salvador court frees woman jailed under anti-abortion laws (https://www.bbc.co.uk/news/world-latin-america-46600886).

Committee on the Elimination of Discrimination Against Women, Concluding observations on the sixth periodic report of Tajikistan, CEDAW/C/TJK/CO/6, 14 November 2018.

Committee on the Elimination of Discrimination against Women, Decision adopted by the Committee under article 4 (2) (c) of the Optional Protocol, concerning communication No. 101/2016, CEDAW/C/71/D/101/2016, 27 November 2018.

 

Committee on the Elimination of Discrimination against Women, Decision adopted by the Committee under article 4 (2) (c) of the Optional Protocol, concerning communication No. 81/2015, CEDAW/C/71/D/81/2015, 27 November 2018.

Committee on the Rights of the Child, Concluding observations on the combined fifth and sixth periodic reports of El Salvador, CRC/C/SLV/CO/5-6, 29 November 2018.

Human Rights Committee, Concluding observations on the fifth periodic report of Belarus, CCPR/C/BLR/CO/5, 22 November 2018.

Human Rights Committee, Views adopted by the Committee under article 5 (4) of the Optional Protocol, concerning communication No. 2251/2013, CCPR/C/124/D/2251/2013, 10 December 2018.

Fotografie

Protest proti zákazu potratů v Salvadoru, autor: Amnistía México, Flickr, CC BY 2.0.