Stěžovatel byl obecnými soudy odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let. V ústavní stížnosti mimo jiné namítal, že obecné soudy nezohlednily nejlepší zájem jeho nezletilé dcery. Jaký je právní názor Ústavního soudu? Jak je tato problematika řešena na evropské úrovni?

Shrnutí skutkového stavu

Stěžovatel byl v březnu 2018 Krajským soudem v Brně (dále jen „krajský soud“) shledán vinným ze spáchání zločinu neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Krajský soud stěžovateli uložil mimo jiné trest odnětí svobody v délce tří let s tím, že jeho výkon byl odložen na dobu pěti let. Současně byl uložen dohled probačního úředníka a povinnost zdržet se ve zkušební době požívání jiných návykových látek. 

Trest byl v tomto případě uložen pod zákonem stanovenou dolní hranici osmi let. Krajský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel byl jinak bezúhonným občanem a k činu se doznal. Dále sdělil, že jsou dány další důvody pro mimořádné snížení trestu, například fakt, že stěžovatel žije se svou družkou a nemocnou dcerou. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody by tedy zasáhl negativně především do rodinných poměrů stěžovatele.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal státní zástupce odvolání, jež se týkalo výroku o trestu. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) sdělil, že předchozí trest považoval za nepřiměřeně mírný a následně uložil mimo jiné nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání šesti let. Ačkoli byl trest i v tomto případě uložen pod dolní zákonnou hranici, výkon trestu již nebylo možné podmíněně odložit. 

Vrchní soud uvedl, že při rozhodování vzal v potaz zejména osobní poměry stěžovatele, které dle jeho názoru nejsou nikterak odlišné od ostatních běžných občanů. Dále sdělil, že dcera stěžovatele netrpí žádnou vážnou chorobou a její zdravotní stav je odpovídající jejímu věku. Vrchní soud rovněž vyslovil pochybnost, že by množství THC, jež při pěstování rostlin stěžovatel vyprodukoval, mohlo být pouze pro osobní potřebu. Stěžovatel podal následně proti rozhodnutí vrchního soudu dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „NS“), ten jej však svým usnesením odmítl. NS se v zásadě shodl se závěry vrchního soudu. 

Následná ústavní stížnost

Stěžovatel se neztotožnil se závěry obecných soudů a proti usnesení NS podal ústavní stížnost. Obecným soudům vytýkal mimo jiné nepřiměřenost trestu a dále to, že při ukládání trestu nezohlednily nejlepší zájem dítěte.  

Stěžovatel zdůraznil, že rostliny konopí pěstoval za účelem výroby konopné masti, jež mu pomáhala při bolestech. Tím dle jeho názoru realizoval své právo na rodinný a soukromý život a svým počínáním nikoho jiného neohrožoval. Dále uvedl, že při uložení nepodmíněného trestu vrchní soud postupoval čistě formalisticky, když konstatoval, že si stěžovatel měl být vědom rizika svého jednání. 

Judikatura evropských soudů neposkytuje výslovný názor

Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) doposud neposkytl výslovný názor ohledně vlivu nejlepšího zájmu dítěte na ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody. Sdělil však, že tento trest je vždy spjatý s omezením práva na soukromý a rodinný život, jež je odsouzený povinen snášet. To automaticky neznamená, že by rodič ztrácel právo na kontakt se svou rodinou. Dle dosavadní judikatury ESLP není v rozporu s čl. 8 Evropské úmluvy o lidských právech uložit nepodmíněný trest rodiči, který pečuje o nezletilé dítě. 

Z judikatury Soudního dvora EU vyplývá, že není možné, aby nejlepší zájem dítěte převážil za všech okolností. Na úrovni EU byl k této problematice rovněž formulován závěr, že je vhodné upřednostňovat alternativní tresty před nepodmíněným trestem odnětí svobody u osob, jež pečují o nezletilé děti. Jiné tresty než uvěznění by měly být ukládany především v situacích, kdy není nebezpečí pro společnost vysoké a uložený trest je nízký. 

Právní názor Ústavního soudu

Z judikatury Ústavního soudu (dále jen „ÚS“) vyplývá, že v rámci ukládání trestů je nutné, aby byl nejlepší zájem dítěte zohledněn. Tento požadavek vyplývá z trestního zákoníku, protože soud musí zohlednit rodinné poměry pachatele. Obecně je nutné rozlišovat, zda se jedná o rozhodnutí, která se dotýkají přímo zájmů dítěte a ta, která se dítěte dotýkají nepřímo. Čím menší a zprostředkovanější je dopad na dítě, tím větší je prostor pro převážení konkurujících zájmů. 

Soud je povinen při ukládání nepodmíněného trestu zvážit určitá kritéria jako je například míra péče obžalovaného o dítě či emoční vztah dítěte k obžalovanému. Zároveň je nutné tato kritéria hodnotit ve vztahu ke konkurujícím zájmům jako je ochrana společnosti. ÚS sdělil, že obecné soudy při zohlednění nejlepšího zájmu dítěte nepochybily, jelikož dostatečně zvážily všechna kritéria. Z těchto důvodů ÚS stěžovateli nevyhověl a ústavní stížnost zamítl.

Závěr

Při ukládání trestů za trestné činy je nutné, aby byl nejlepší zájem dítěte dostatečně reflektován. Neznamená to však, že by soud musel vždy rozhodnout v souladu s tímto zájmem a ten by za každých okolností převažoval nad ostatními zájmy. Skutečnost, že pachatel pečuje o nezletilé dítě automaticky nevylučuje možnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.

 

Zdroje

Nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19. 

Fotografie

Ilustrační fotografie, autor: falco, datum pořízení: 18. prosince 2019, zdroj: Pixabay, CC0, editace: ořez.