Referendum o ústavních změnách v italském soudnictví z pera vlády Giorgie Meloni neprošlo. Kritici odsuzovali jeho hlavní myšlenku jako pouhou zástěrku a upozorňovali na nebezpečí spojená s ostatními změnami. Co tedy bylo jeho cílem a proč bylo podrobeno četné kritice?

Na konci března letošního roku proběhlo v Itálii referendum o tzv. ústavní reformě Meloni-Nordio. Označení tato reforma získala podle jmen tamní předsedkyně vlády Giorgie Meloni a ministra spravedlnosti Carla Nordio. 

Dle tamní ústavy musela tato reforma ve veřejném hlasování získat pro svou platnost prostou většinu hlasů. Při 55,69% účasti voličů ovšem získala pouhých 46,76 % hlasů pro a 53,24 % hlasů proti. Reforma proto v platnost nevstoupí.

Cíle reformy

Dle současné italské ústavy jsou soudci i prokurátoři tzv. magistráti (magistrati). To zjednodušeně znamená, že jsou obě funkce rovnocennou součástí soudní moci. Do funkce se podle zákona dostávají skrze jednotné výběrové řízení, po kterém se rozhodují, kterou z funkcí chtějí zastávat. Následně mohou změnit kariérní dráhu pouze jednou, avšak ne později než 9 let od jejího začátku, a jen po splnění dalších předpokladů. Ani tak se z prokurátora ovšem nemůže stát trestní soudce a z trestního soudce prokurátor.

Deklarovaným cílem reformy bylo pevné rozdělení kariérních rolí a struktur prokurátorů a soudců již na ústavní úrovni, nikoliv pouze na úrovni zákonné. Také ze současné Vrchní rady magistrátů se měly stát dvě na sobě nezávislé instituce. Vrchní rada magistrátů v současné podobě vybírá magistráty, řeší jejich personální otázky a má nad nimi disciplinární pravomoc.

Právě nová Vrchní rada soudců a Vrchní rada prokurátorů se měly lišit od stávající instituce i co se týče metody výběru jejich členů. Dle současné úpravy jsou členové ze dvou třetin voleni magistráty z jejich řad a z jedné třetiny parlamentem z profesorů práva a z advokátů činných alespoň 15 let. Volených soudců zasedá v radě 12, prokurátoři 4.

Nově měli být Parlamentem dosud volení členové volbou pouze přidáni na seznam, ze kterého se náhodným výběrem určí ti, kteří získají v radách členství. Volba soudců, resp. prokurátorů měla být náhodným výběrem nahrazena úplně.[1] To mělo zabránit vlivu politicko-kulturních frakcí v rámci magistratury na řízení soudní moci. Právě korporativismus a politický aktivismus magistrátů byl jedním z tvrzených důvodů této reformy.

Rady dále měly ztratit disciplinární funkci na úkor nově zřízeného Vrchního disciplinárního soudu. Z jeho 15 členů měli být 3 jmenováni prezidentem z profesorů práva a alespoň 20 let praktikujících advokátů, 3 náhodně vybráni ze seznamu osob se stejnými kvalifikacemi vytvořeného parlamentem, 6 náhodně vybráno z kvalifikovaných soudců a 3 z kvalifikovaných prokurátorů.[2] Reforma měla taktéž zavést možnost odvolání se proti disciplinárnímu rozsudku k jinému senátu téhož soudu.

Kritika

Kritici reformy zpochybňují, že hlavním cílem reformy bylo oddělení kariérních dráh soudců a prokurátorů, jak to prezentovala italská vláda. Ve skutečnosti totiž díky zákonným omezením na rozdíl od dřívějších dob k přechodu mezi stavy dochází jen výjimečně. 

Dle dřívějšího rozhodnutí italského ústavního soudu tamní ústava úplné oddělení obou funkcí ani nevyžaduje a ani nezakazuje. Argumentace vlády, že právě tento aspekt reformy je klíčový a ostatní změny ji jen doplňují, je proto lichá. Stačila by prostá změna zákona. Pravým záměrem této změny dle kritiků bylo vyburcování voličů k tomu, aby referendum podpořili a umožnili tak přijetí ostatních změn.

Daná otázka je přitom velmi politicky atraktivní. Problematika sahá až do italské fašistické historie, kdy byli prokurátoři pod přímou mocí ministra spravedlnosti a nesvědčili jim garance nezávislosti magistrátů. Přijetí současné ústavy tento nedostatek napravilo, zároveň ale umožnilo snadný přechod mezi stavy. Tuto možnost laická i odborná veřejnost sice v zásadě odsuzuje, na zákonné úrovni je ovšem dostatečně řešena. 

Jednou z obav je, že soudce, který svou kariéru začal jako prokurátor, se spíše přikloní na stranu obžaloby než obviněného. Současná vláda tuto možnou předpojatost rozšiřuje i na jiné než trestní soudce (např. opatrovnické). To ale odborníci zpochybňují a říkají, že takto vláda jen zasévá další sémě nevíry v justici a politizuje ji.

Kritice byla podrobena i změna výběru magistrátských členů vrchních rad z volby v rámci stavu na náhodný výběr. Kritici poukazují na to, že takto vybraní členové mohou být méně kvalifikovaní pro takovou funkci a snáze podléhat politickým tlakům. Ostatně i Evropská komise se proti tomuto způsobu výběru vyslovila v rámci své zprávy o stavu vlády práva v Itálii za rok 2024.

Z podobného důvodu bylo zpochybňováno i přenesení disciplinární funkce z rad na nový Vrchní disciplinární soud. Díky částečně náhodnému výběru jeho soudců mezi kritiky existovaly obavy o nezávislost tohoto soudu na moci výkonné. Kritice se nevyhnul ani fakt, že odvolání proti jeho rozsudkům mělo být možné jen k jinému senátu téhož soudu. V současné době je proti obdobnému rozhodnutí možné podat odvolání ke Kasačnímu soudu.

Neúspěch reformy

Narozdíl od dvou předchozích referend s podobnou tématikou, letošní referendum netrpělo nízkou účastí. Dle bývalého předsedy italské vlády a Evropské komise Romano Prodiho se referendum efektivně stalo hlasováním o důvěře vládě Giorgie Meloni.  Političtí komentátoři hovoří o velké porážce její vlády. 

Po neúspěchu v referendu byla italská premiérka opozicí vyzvána k rezignaci a vypsání předčasných voleb. Meloni nicméně výzvy odmítla a uvedla, že chce zůstat v úřadu až do konce mandátu. Parlamentní volby čekají Itálii již příští rok.

 

Poznámky

[1] V obou úpravách je předsedou rady, resp. rad prezident republiky. Členy ex officio zůstávají (v příslušné radě) první předseda a generální prokurátor kasačního soudu.

[2] Kvalifikovanými by byli soudci a prokurátoři, kteří funkci zastávají alespoň 20 let a v minulosti sloužili u kasačního soudu.

Zdroje

Bonato, S. (2026, březen). Italy Referendum 2026: What the Judicial Reform Means for the Rule of Law. JURISTnews. Získáno z https://www.jurist.org/commentary/2026/03/italy-referendum-2026-what-the-judicial-reform-means-for-the-rule-of-law/.

Confirmatory Constitutional Referendum on Justice: Voting on March 22 and 23, 2026 (2026). Italian Yearbook of Human Rights. Získáno z https://unipd-centrodirittiumani.it/en/news/confirmatory-constitutional-referendum-on-justice-voting-on-march-22-and-23-2026.

Eligendo - Il Portale delle elezioni. Referendum costituzionale e Suppletive Camera 22-23 marzo 2026. Získáno z https://elezioni.interno.gov.it/risultati/20260322/referendum/scrutini/incomplesso/01.

Gentile, C. & Mazzotti, P. (2026, leden 20). Reforming the Italian “Magistracy” [příspěvek na blogu]. Získáno z https://verfassungsblog.de/italy-magistracy-reform/.

Italy: Giorgia Meloni's failed gamble on judicial reform (2026, březen 24).  Le Monde Welle. Získáno z https://www.lemonde.fr/en/opinion/article/2026/03/24/italy-giorgia-meloni-s-failed-gamble-on-judicial-reform_6751782_23.html.

Janjevic, D. (2026, březen). Italy's Meloni concedes defeat on judiciary referendum.  Deutsche Welle. Získáno z https://www.dw.com/en/italys-meloni-concedes-defeat-on-judiciary-referendum/a-76494232.

Lattanzi, U. & Martinico, G. (2026, duben 11). Neither What Italy Needed, Nor What it Deserved [příspěvek na blogu]. Získáno z https://verfassungsblog.de/nor-what-it-deserved/.

Rainsford, S. (2026, březen). Referendum defeat leaves Italy's Meloni looking more vulnerable.  BBC. Získáno z https://www.bbc.com/news/articles/crl1ne8dj1eo.

Fotografie

[1] Deklarovaným cílem reformy bylo pevné rozdělení kariérních rolí a struktur prokurátorů a soudců. Italská vlajka, Řím, autor: Michaela Luzio Stenzel, 2020.