Evropská unie dne 19. listopadu 2024 přijala nařízení, kterým se zakazuje dovoz, prodej a vývoz produktů, při jejichž výrobě byla použita nucená práce. Nařízení popisuje mechanismus, kterým se bude zákaz na území Evropské unie vynucovat. Nová právní úprava by měla přispět k ochraně lidských práv osob, které jsou oběťmi nucené práce.
Zákaz nucených prací
Hlavním důvodem, proč vzniklo nové nařízení EU je, že se s celosvětovým lidskoprávním problémem využívání nucených prací stále nedaří efektivně bojovat. Zákaz nucených prací je zakotven ve všech významných lidskoprávních dokumentech, jmenovitě například v čl. 5 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 4 Evropské úmluvy o lidských právech nebo také v čl. 8 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Moderní otroctví tvoří dle Mezinárodní organizace práce (MOP) dvě hlavní oblasti, kterými jsou nucené manželství a nucená práce. Pod nucenou práci patří zaprvé vykořisťování nucenou prací, zadruhé nucené sexuální vykořisťování dospělých a komerční sexuální zneužívání dětí a zatřetí nucená práce uložená státem. Oběti nucených prací pracují například pod pohrůžkou tělesné či sexuální újmy, nebo zpočátku vůbec netuší, že se jedná o nucenou práci, protože jsou jim prezentovány lživé informace. Takové praktiky mají největší dopad na zranitelné a marginalizované skupiny ve společnosti, kterými jsou například děti, ženy nebo migranti. Zaměstnavatelé totiž zneužívají zranitelného postavení těchto osob, které jsou pak donuceny v práci pokračovat.
MOP k roku 2021 uvádí, že se na celém světě nachází 27,6 milionů osob vykonávajících nucenou práci, z nichž 3,3 milionů tvoří děti. K většině nucené práce dochází v soukromém sektoru. Nejvíce je zasažen sektor služeb, zpracovatelský průmysl, stavební průmysl, zemědělství a domácí práce.
Produkty vyrobené nucenou prací
Nařízení EU zakazuje veškeré produkty ve všech průmyslových odvětvích, které byly za využití nucené práce vyrobeny, uvedeny nebo dodávány na trh EU nebo vyváženy z trhu EU. Nařízení přebírá definici nucené práce z Úmluvy MOP o nucené nebo povinné práci č. 29, podle které výraz „nucená nebo povinná práce“ označuje „každou práci nebo službu, která se na kterékoli osobě vymáhá pod pohrůžkou jakéhokoli trestu a ke které se řečená osoba nenabídla dobrovolně.“
Šetření týkající se produktů a hospodářských subjektů
Jestliže existuje podezření, že byl určitý produkt vyroben za použití nucené práce, zahajuje se šetření. Pokud k domnělé nucené práci dochází mimo území EU, šetření spadá pod působnost Evropské komise. Pokud k ní však dochází na území členského státu, šetření zahájí příslušný orgán daného členského státu.
Nařízení stanovuje tři kritéria, podle kterých má orgán posoudit, zdali je třeba produkt zakázat, stáhnout, anebo odstranit. Těmito kritérii jsou rozsah a závažnost nucené práce, množství nebo objem produktů a podíl části produktu vyrobené nucenou prací na konečném produktu. Po posouzení těchto kritérií by měl příslušný orgán dojít ke konečnému rozhodnutí, které následně bude aplikovatelné ve všech ostatních členských státech. Tím dojde k jednotnému zákazu produktu na trhu EU.
Rozhodnutí o zákazu produktu nutně neznamená, že daný produkt bude zakázán navždy. V případě, že výrobce nucenou práci ze svých činností odstraní, může zažádat o přezkum rozhodnutí. Pokud výrobce prokáže, že nucenou práci eliminoval, správní orgán své předchozí rozhodnutí zruší a produkt bude moct být opět uveden na trh.
Informace o produktech, hospodářských odvětvích a zeměpisných oblastech, kde hrozí riziko nucených prací, budou následně publikovány v databázi, která bude zpřístupněna veřejnosti. Databáze bude součástí internetové stránky „Jednotný portál pro problematiku nucené práce“, na kterém se budou nacházet také relevantní informace pro veřejnost, například údaje příslušných orgánů nebo všechna rozhodnutí o zákazu produktu.
Potenciální dopad nařízení na ekonomiku a životní prostředí
Za předpokladu, že budou státy nařízení efektivně uplatňovat, nelze pochybovat o pozitivním dopadu na oběti nucených prací, které toto nařízení chrání. Výrobci budou pod hrozbou hospodářské sankce motivováni k upuštění od nemorálních praktik, kterými vykořisťují své zaměstnance.
Nová evropská úprava však může mít široké dopady také na celou společnost. Například textilní průmysl v posledních desetiletích hojně využívá nucených prací, aby uspokojil poptávku spotřebitelů po co nejlevnějším oblečení. Nejen značky v rámci tzv. fast fashion, ale i luxusní značky oblečení využívají levné práce osob žijících v rozvojových zemích, které často nedosáhnou ani na minimální mzdu. Tím dochází k udržování chudoby v těchto zemích. Podobně to vypadá i v jiných odvětvích těžících z konzumerismu, který z důvodu nadměrné výroby negativně ovlivňuje také životní prostředí. Nadužívání přírodních zdrojů, produkce emisí či hromadění odpadu jsou v těchto průmyslových oblastech nevyhnutelné důsledky.
Vliv nařízení na ekonomiku a životní prostředí závisí na aktivitě Evropské unie a jejích členských států. První projevy této právní úpravy snad uvidíme v nejbližší době v praxi.
Zdroje:
Environmental Sustainability in the Fashion Industry (2024, listopad 28). Získáno z https://www.genevaenvironmentnetwork.org/resources/updates/sustainable-fashion/.
International Labour Organization, Walk Free, International Organization for Migration. (2022). Global Estimates of Modern Slavery: Forced Labour and Forced Marriage. Získáno z International Labour Organization: https://www.ilo.org/sites/default/files/wcmsp5/groups/public/%40ed_norm/%40ipec/documents/publication/wcms_854733.pdf.
Mezinárodní organizace práce. (1930). Úmluva č. 29 o nucené nebo povinné práci. Dostupné z https://www.mpsv.cz/documents/20142/372805/029.pdf/481731cd-5301-2c7f-3a67-f1ab14fbc69d.
Nařízení Rady (EU) 2022/0269 ze dne 19. listopadu 2024, kterým se na trhu Unie zakazují produkty pocházející z nucené práce a kterým se mění směrnice (EU) 2019/1937. Dostupné z: https://data.consilium.europa.eu/doc/document/PE-67-2024-INIT/cs/pdf.
