V rozsudku ve věci Laghman Soudní dvůr Evropské Unie rozhodl, že muži pocházející z afghánských rodin zapojených do krevní msty nepředstavují „určitou společenskou vrstvu“ ve smyslu kvalifikační směrnice. Tímto rozhodnutím se soud odchýlil od předchozí judikatury, která uznávala určité skupiny, například ženy čelící domácímu násilí, za sociální skupiny hodné mezinárodní ochrany. Rozsudek vyvolává otázky ohledně konzistence v posuzování, kdo je považován za příslušníka pronásledované skupiny.

Kontext případu

Věc C-217/23 Laghman se týká afghánského státního příslušníka, který požádal o mezinárodní ochranu v Rakousku. Tvrdil, že čelí vážnému ohrožení života kvůli tradiční krevní mstě, která vznikla v důsledku konfliktu mezi jeho rodinou a jinou rodinou v provincii Laghman. Tyto odvetné praktiky jsou v některých částech Afghánistánu hluboce zakořeněné a předpokládají princip kolektivní odpovědnosti. Členové znepřátelených rodin, zejména muži, jsou tak považováni za legitimní cíl msty, a to bez ohledu na to, zda se sami dopustili nějakého násilného činu.

Vzhledem k tomu, že v případě krevní msty může být nebezpečí trvalé a neomezené, žalobce tvrdil, že patří k „určité společenské vrstvě“, a proto má nárok na status uprchlíka podle článku 10 odst. 1 písm. d)  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (kvalifikační směrnice).

Rakouský Nejvyšší správní soud (Verwaltungsgerichtshof) položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU (SDEU), zda za takových okolností může být daná skupina považována za určitou společenskou vrstvu.

Výklad Soudního dvora EU

SDEU dospěl k závěru, že muži z rodin zapojených do krevní msty v Afghánistánu nemohou být automaticky považováni za určitou společenskou vrstvu. Podle článku 10 odst. 1 písm. d) kvalifikační směrnice je třeba, aby daná skupina sdílela buď nezměnitelnou charakteristiku, nebo charakteristiku, kterou osoba nemůže změnit, aniž by tím porušila své svědomí nebo ztratila svou identitu. Zároveň musí být tato skupina vnímána jako odlišná ve společnosti.

Soud uvedl, že příslušnost k rodině, která se stala terčem krevní msty, může sice splňovat první z těchto kritérií (např. na základě narození), nicméně obecně takové osoby nejsou afghánskou společností vnímány jako odlišná skupina. Nejde o skupinu, kterou by bylo možné jasně rozpoznat v širší sociální struktuře země nebo která by sdílela určitou identitu – jako je tomu např. u žen, etnických menšin či náboženských komunit.

Rozhodnutí tedy spočívá na důrazu na vnímání skupiny společností a její „sociální identifikovatelnost“, nikoli pouze na individuálním ohrožení nebo rodinné situaci.

Srovnání se staršími rozsudky

Rozsudek Laghman je zajímavé porovnat s předchozí judikaturou, kde Soudní dvůr přistoupil k pojmu „určitá společenská vrstva“ mnohem šířeji.

V případu WS (C-621/21) šlo o ženu z Turecka, která byla vystavena domácímu násilí. Soudní dvůr zde uznal, že pokud ženy v dané společnosti systematicky čelí násilí a stát selhává v jejich ochraně, mohou tvořit určitou společenskou vrstvu. Tato judikatura tedy zohledňuje strukturální genderovou nerovnost jako základ pro přiznání ochrany.

V případě K a L (C-646/21) SDEU posuzoval situaci dvou dívek, které věřily v rovnoprávnost pohlaví, a právě kvůli těmto názorům jim hrozilo pronásledování. Soud opět uznal, že pokud dané postoje nejsou v souladu s dominantními normami společnosti a vedou k diskriminaci, může být taková skupina považována za určitou společenskou vrstvu.

Ve světle těchto rozhodnutí se jeví výklad v případě Laghman jako restriktivnější, neboť nezohledňuje kontextová specifika afghánské společnosti, kde krevní msta může představovat hluboce zakořeněný a strukturální problém s výrazným dopadem na bezpečnost jednotlivce.

Kritické úvahy

Rozhodnutí Soudního dvora, že muži z rodin zapojených do krevní msty v Afghánistánu nepředstavují „určitou společenskou vrstvu“, lze zpochybnit ve světle stanoviska Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky s názvem Position on claims for refugee status under the 1951 Convention relating to the Status of Refugees based on a fear of persecution due to an individual’s membership of a family or clan engaged in a blood feud z roku 2006. Podle bodu č. 18 tohoto stanoviska představuje rodina klasický příklad „určité společenské vrstvy“, neboť je vnímána jako společensky rozpoznatelná jednotka a členství v ní je vrozené a nezměnitelné.

Generální advokát v závěrečném bodě 57 svého stanoviska k této věci rovněž uvádí, že odlišnost skupiny má být posuzována podle kolektivního vnímání širší společnosti, nikoli izolovaně pachatelem pronásledování. V afghánském kontextu, kde krevní msta vychází z hluboce zakořeněných rodinných struktur, může příslušnost k určité rodině zcela zásadně ovlivnit riziko pronásledování. Rozhodnutí Soudního dvora se tak jeví jako příliš restriktivní a málo reflektující mezinárodní standardy i reálnou situaci žadatelů.

Důsledky pro praxi a budoucnost

Rozsudek má potenciál ovlivnit rozhodovací praxi členských států EU, které se při posuzování žádostí o mezinárodní ochranu musí řídit výkladem Soudního dvora. Je možné, že po tomto rozhodnutí budou azylové orgány striktněji posuzovat žádosti založené na rodinných nebo individuálních okolnostech, které nejsou propojeny s rozpoznatelnou sociální skupinou.

Otázkou zůstává, zda se tímto přístupem neotevírá prostor pro vyloučení osob, které čelí reálnému ohrožení života, ale nesplňují formální kritéria. Soudní dvůr tím zdůrazňuje rozdíl mezi individuálním rizikem a strukturálním pronásledováním – ovšem v praxi může být toto rozlišení problematické, zejména v kontextech, kde se stát vzdává monopolu na násilí a spravedlnost přechází do rukou tradičních struktur.

Závěr

Rozsudek Laghman představuje důležitý precedent pro výklad azylového práva EU. Zatímco formálně zpřesňuje kritéria pro určení „určité společenské vrstvy“, zároveň otevírá prostor k debatě o tom, zda evropské právo dostatečně reflektuje různé formy nestátního pronásledování, které mají v některých regionech vážné dopady na bezpečnost a důstojnost jednotlivce. Oproti progresivnějším rozhodnutím ve věcech WS a K a L se tento rozsudek jeví jako krok směrem k restriktivnější ochraně, což vybízí k širší diskuzi, proč SDEU nezohlednil alternativní skupinu – například muže, kteří se účasti na krevní mstě brání.

 

Zdroje:

Soudní dvůr EU. (2025, březen). Rozsudek ve věci C‑217/23. Získáno z: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=4C731179A8D8E73BA8745BCE0E4E3B84?text=&docid=297240&pageIndex=0&doclang=cs&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=5544761

Jean Richard de la Tour. (2024). Stanovisko generálního advokáta ve věci C‑217/23. Získáno z: https://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=289825&pageIndex=0&doclang=cs&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=5545391

UNHCR. (27. březen, 2025) Bundesamt für Fremdenwesen und Asyl v. A.N., Case C‑217/23 (Laghman). Získáno z: https://www.refworld.org/jurisprudence/caselaw/ecj/2025/en/149779?prevDestination=search&prevPath=/search?order=desc&sm_country_name%5B0%5D=Bélgica&sort=score&result=result-149779-en

UNHCR. (17. březen, 2006). UNHCR position on claims for refugee status under the 1951 Convention relating to the Status of Refugees based on a fear of persecution due to an individual’s membership of a family or clan engaged in a blood feud. Získáno z: https://www.refworld.org/policy/legalguidance/unhcr/2006/en/38378?order=desc&prevDestination=search&prevPath=/ru/search%3Fkeywords%3DNota%20de%20orientaci%C3%B3n%20sobre%20las%20solicitudes%20de%20la%20condici%C3%B3n%20de%20refugiado%20relacionadas%20con%20las%20v%C3%ADctimas%20de%20pandillas%20organizadas&result=result-38378-ru&sort=score