Soudní dvůr EU shledal daňový režim finanční podpory v rámci programu Erasmus+ neslučitelným s právem na volný pohyb a pobyt v Unii
Pátá zpráva Komise o obchodování s lidmi v Evropě: rok 2022 zaznamenal nejvyšší počet obětí od roku 2013
ESLP shledal stížnosti týkající se francouzských zákonů o shromažďování zpravodajských informací jako nepřípustné
Soudní dvůr EU shledal daňový režim finanční podpory v rámci programu Erasmus+ neslučitelným s právem na volný pohyb a pobyt v Unii
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) se ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2025 zabýval předběžnou otázkou vznesenou Ústavním soudem Chorvatské republiky. Předběžná otázka se týkala výkladu článků 18, 20, 21 a čl. 165 odst. 2 druhého pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), jakož i článku 67 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Zatímco první tři z uvedených článků SFEU se týkají úpravy občanství EU a zákazu diskriminace, čl. 165 odst. 2 je zaměřen na činnost EU, spočívající mimo jiné také v podpoře mobility studentů.
Spor v původním řízení vznikl na základě toho, že chorvatská daňová správa zohlednila finanční podporu studenta získanou v rámci programu Erasmus+ pro účely výpočtu odpočtu z daně z příjmu rodiče. V důsledku toho tak došlo k navýšení celkových příjmů rodiče a pozbytí nároku rodiče na odpočet z daně z příjmu za vyživované dítě. Program Erasmus+ přitom vychází z článků 165 a 166 SFEU a jeho cílem je mimo jiné podporovat mobilitu studentů v rámci Unie. Poskytnutá podpora studentům má přispět k překonání nejrůznějších překážek spojených s touto mobilitou.
Soudní dvůr vyložil, že vnitrostátní právní úprava, která zohledňuje podporu v rámci programu Erasmus+ pro účely stanovení částky základního osobního odpočtu, na který má rodič — daňový poplatník — nárok za vyživované dítě, může představovat omezení práva volného pohybu a pobytu. Takovýto způsob výpočtu by totiž byl podle SDEU v rozporu s článkem 21 SFEU. Soudní dvůr dále zdůraznil, že takové omezení může být odůvodněno pouze tehdy, když se zakládá na objektivních hlediscích obecného zájmu a je přiměřené cíli legitimně sledovanému vnitrostátním právem.
Rozhodnutí Soudního dvora tak především zdůrazňuje význam práva občanů EU na volný pohyb a pobyt a potvrzuje, že vnitrostátní daňové předpisy, které by mohly toto právo omezovat, musí být řádně odůvodněné a přiměřené.
Pátá zpráva Komise o obchodování s lidmi v Evropě: rok 2022 zaznamenal nejvyšší počet obětí od roku 2013
Koncem měsíce ledna letošního roku zveřejnila Evropská komise svoji nejnovější zprávu o boji proti obchodování s lidmi, která poskytuje analýzu dat z let 2021-2022. Celkem se jedná již o pátou zprávu Komise v této oblasti a nejnovější data ukazují, že celkový počet obětí v Evropě mezi lety 2021 a 2022 výrazně vzrostl.
Obchodování s lidmi představuje druhou nejrozšířenější nelegální hospodářskou činnost na světě; je přitom mnohdy spojováno s dalšími trestnými činy jako jsou obchodování s drogami, pašováním migrantů, praní špinavých peněz či majetkovou trestnou činnost. Navzdory snahám Evropské unie zamezit těmto praktikám přijetím strategie EU pro boj proti obchodování s lidmi (2021-2025) či revidovaná směrnice o prevenci obchodování s lidmi, počet obětí obchodování s lidmi v Evropě roste.
Nejnovější zpráva EU o pokroku v boji proti obchodování s lidmi ukazuje, že celkový počet registrovaných obětí v Evropě mezi lety 2021 a 2022 vzrostl o 41 % ze 7 155 obětí v roce 2021 na celkem 10 093 obětí v roce 2022. Celkový počet obětí oproti letům 2019 a 2020 navíc představuje nárůst o 20,5 %. V roce 2022 tak bylo dosaženo nejvyššího zaznamenaného počtu obětí obchodování s lidmi od roku 2013. Předpokládá se ovšem, že celkové počty budou ve skutečnosti ještě daleko vyšší, neboť mnoho obětí těchto trestných činů zůstává i nadále neodhaleno.
Nejčastějším účelem obchodování s lidmi je především sexuální vykořisťování, které se týká téměř poloviny všech obětí, přičemž 92 % z nich tvoří ženy. Druhým nejčastějším je poté pracovní vykořisťování, které se týká převážně mužů. Téměř každou pátou obětí obchodování s lidmi jsou poté děti, jejichž počet oproti dřívějším roků o 3 % klesl. Téměř polovina obětí obchodování s lidmi byli státní příslušníci zemí Evropské unie.
Nárůst celkového počtu obětí je možno spojit mimo jiné také s novými možnostmi vykořisťování online. Obchodníci s lidmi stále častěji využívají online prostředí k navazování romantických vztahů s oběťmi, vytváření citových vazeb a lákání svých obětí za účelem sexuálního vykořisťování. Digitální svět pro ně také představuje příležitost k inzerování falešných či lživých pracovních nabídek za účelem pracovního vykořisťování. Nárůst zaznamenal také počet dětských obětí pohlavního vykořisťování online, které se týká především mladých dívek, které jsou velmi aktivní na sociálních sítích.
ESLP shledal stížnosti týkající se francouzských zákonů o shromažďování zpravodajských informací jako nepřípustné
Dne 16. 1. 2025 rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve věci stížnosti č. 49526/15 Asociace Confraternelle de la Presse Judiciaire a 13 dalších stížností proti Francii. Tyto stížnosti byly směřovány především proti francouzskému zákonu o shromažďování zpravodajských informací. ESLP však tuto úpravu shledal v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a svobod (Úmluva) a tyto stížnosti zamítl.
Stěžovalelé, představováni nejen novináři, ale také právníky a advokáty, se domnívali, že francouzská právní úprava týkající se způsobu shromažďování zpravodajských informací není v souladu s články 8 (právo na respektování soukromého a rodinného života), 10 (svoboda projevu) a 13 (právo na účinné ochranné prostředky) Úmluvy. Dle stěžovatelů tato právní úprava navíc porušuje právo na ochranu novinářských zdrojů a soukromého života a porušuje také důvěrnost komunikace mezi advokáty a jejich klienty.
Francouzská právní úprava v podobě zákona o zpravodajství dělí shromažďování zpravodajských informací, které mohou zpravodajské služby provádět, do tří kategorií; jednotlivé kategorie poté zahrnují například přístup k datům o geografické poloze, odposlechům korespondence či záznamům soukromých rozhovorů. Všechny tyto způsoby však nejprve vyžadují poradu u nezávislého orgánu CNCTR, který také přijímá stížnosti od dotčených osob. Zákon také stanoví možnosti podat opravný prostředek v podobě žaloby u Státní rady.
Podle stěžovatelů však takováto kontrola není účinná a CNTCT má velmi omezené pravomoci, nebo nemůže například vydávat závazná rozhodnutí.
ESLP ve svém rozhodnutí nejprve upozornil, že většina ze stěžovatelů nevyužila veškeré vnitrostátní opravné prostředky, ani se u příslušných orgánů nedovolávali Úmluvy. Dále se však soud zabýval už samotnou otázkou, zda je francouzská právní úprava proporcionální a zda poskytuje osobám dostatečnou ochranu a právo na spravedlivý proces.
I přes to, že řízení u Státní rady obsahuje určitá omezení zásadou kontradiktornosti z důvodu potřeby chránit národní bezpečnost, ESLP nakonec konstatoval, že francouzská právní úprava je v souladu s Úmluvou, a stížnosti stěžovatelů proto zamítnul.
Zdroje
Evropský soud pro lidská práva (2025). Rozsudek ve věci Asociace Confraternelle de la Presse Judiciaire proti Francii a 13 dalších stížností. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/fre#{%22itemid%22:[%22001-241479%22]}
Soudní dvůr Evropské unie. Věc C‑277/23: E. P. proti Ministarstvo financija Republike Hrvatske, Samostalni sektor za drugostupanjski upravni postupak, 16. ledna 2025. Dostupné z: .https://curia.europa.eu/juris/liste.jsf?nat=or&mat=or&pcs=Oor&jur=C%2CT%2CF&num=C-277%252F23&for=&jge=&dates=&language=en&pro=&cit=none%252CC%252CCJ%252CR%252C2008E%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252C%252Ctrue%252Cfalse%252Cfalse&oqp=&td=%3BALL&avg=&lgrec=en&lg=&page=1&cid=401546
Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o pokroku dosaženém v Evropské Unii v oblasti boje proti obchodování s lidmi (pátá zpráva) (2025). Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=COM:2025:8:FIN
