A.R. proti Polsku: zásah do soukromého života ve věci zákazu potratů

Případ Mazowiecki: uznávání stejnopohlavních manželství uzavřených v jiných státech EU

Stanovisko Generální advokátky ve věci povinného očkování vojáků

Agentura FRA: Jak efektivně chránit základní práva v éře vysoce rizikové AI?

A.R. proti Polsku: zásah do soukromého života ve věci zákazu potratů

Evropský soud pro lidská práva ve věci A. R. proti Polsku (č. 6030/21) shledal porušení článku 8 Úmluvy. Případ se týkal rozhodnutí polského Ústavního soudu z října 2020, kterým bylo za protiústavní prohlášeno ustanovení umožňující umělé přerušení těhotenství v případě závažných abnormalit plodu. Stěžovatelka namítala, že v důsledku tohoto rozsudku nemohla potrat podstoupit v Polsku a byla nucena vycestovat za zákrokem do zahraničí.

Soud zdůraznil, že polský stát vytvořil nepředvídatelný právní rámec v oblasti poskytování reprodukční zdravotní péče, který vedl k právní nejistotě jednotlivců. Zvláštní význam přisoudil tříměsíčnímu zpoždění ve zveřejnění rozsudku Ústavního soudu, jež narušilo požadavek předvídatelnosti práva, neboť vnitrostátní právní úprava v mezidobí neposkytovala dostatečnou jistotu ohledně použitelnosti dotčeného zákona. Evropský soud přitom odkázal i na svou předchozí související judikaturu a konstatoval, že samotné rozhodnutí Ústavního soudu bylo zatíženo vážnými pochybnostmi o jeho legitimitě.

Případ Mazowiecki: uznávání stejnopohlavních manželství uzavřených v jiných státech EU

Soudní dvůr EU ve věci Mazowiecki (C-713/23) rozhodl, že členský stát je povinen uznat manželství osob stejného pohlaví uzavřené v jiném členském státě EU, pokud je to nezbytné k zajištění výkonu práv plynoucích z unijního práva, zejména práva na volný pohyb a pobyt na území členských států. Případ se týkal polských občanů, kteří uzavřeli manželství v Německu a usilovali o jeho uznání v Polsku, kde však právní řád stejnopohlavní manželství neumožňuje.

SDEU zdůraznil, že občané EU musí mít možnost pokračovat v rodinném životě vytvořeném v jiném členském státě, jinak hrozí vznik závažných praktických obtíží. Odmítnutí uznání manželství ze strany Polska proto shledal neodůvodněným a připomněl i judikaturu ESLP o pozitivní povinnosti států zajistit právní uznání a ochranu párů stejného pohlaví, což Polsko nesplnilo.

Stanovisko Generální advokátky ve věci povinného očkování vojáků

Generální advokátka SDEU vydala stanovisko ve věci  C-522/24, Ministero della Difesa, týkající se povinného očkování příslušníků ozbrojených sil během pandemie covidu-19. Žalobce očkování odmítl z důvodu obav o bezpečnost a účinnost očkování a kvůli absenci odpovědnosti státu za případné nežádoucí účinky vakcíny. Proti svému dočasnému vyloučení ze služby se bránil s tím, že se jedná o diskriminaci ve smyslu směrnice o rovném zacházení v zaměstnání a povolání (2000/78/EC).

Generální advokátka se domnívá, že uvedená směrnice se na projednávaný případ nevztahuje. Připomněla, že směrnice zakazuje diskriminaci z taxativně vymezených důvodů, mezi něž patří „náboženství nebo víra“. Judikatura SDEU přitom rozlišuje mezi vírami náboženské, filozofické či spirituální povahy, které jsou chráněny, a jinými názory, například politickými či odborovými, jež do působnosti směrnice nespadají. Osobní přesvědčení založené na zdravotních obavách z účinků vakcíny nebo na nesouhlasu s vládní očkovací politikou podle jejího názoru nepředstavuje „víru“ ve smyslu směrnice.

Pro případ, že by Soudní dvůr přesto dospěl k závěru, že takové přesvědčení lze pod pojem „víra“ podřadit, generální advokátka dodala, že by se jednalo nanejvýš o nepřímou diskriminaci. Ta by však byla odůvodněna legitimním cílem ochrany veřejného zdraví. Povinné očkování vojenského personálu považuje v kontextu mimořádné zdravotní krize způsobené šířením koronaviru za nezbytné a přiměřené opatření k dosažení tohoto cíle.

Agentura FRA: Jak efektivně chránit základní práva v éře vysoce rizikové AI?

V souvislosti s implementací unijního nařízení o umělé inteligenci (nařízení č. 2024/1689, neboli AI Act) vydala Agentura EU pro základní práva (FRA) zprávu zaměřenou na posuzování rizik u vysoce rizikových systémů AI. Toto nařízení je první závazný právní rámec pro regulaci AI, jehož cílem je podpořit inovace v oblasti umělé inteligence a zároveň zajistit vysokou úroveň ochrany základních práv, bezpečnosti a zdraví. Zavádí přístup založený na míře rizika, kdy rozlišuje zakázané, vysoce rizikové, omezeně rizikové a minimálně rizikové systémy AI a stanoví pravidla pro jejich vývoj a používání v celé EU.

FRA upozorňuje, že navzdory významnému regulačnímu rámci přetrvávají v praxi jisté mezery. Zatímco ochrana soukromí a osobních údajů je obecně reflektována, dopady AI na další základní práva, jako je přístup ke vzdělání, sociálnímu zabezpečení či spravedlnosti, bývají opomíjeny. Zpráva doporučuje vykládat pojem systému AI široce, aby byla zajištěna účinná ochrana základních práv a právní jistota, a to i u méně komplexních či méně automatizovaných systémů. Zároveň však vyzývá k restriktivnímu a obezřetnému výkladu při určování “vysoce rizikových systémů”, protože i zdánlivě podpůrné technologie mohou významně ovlivňovat rozhodování a život jednotlivců. Je nutné zabránit vzniku mezer v právní úpravě, které by mohly v praxi oslabit ochranu základních práv napříč EU.

Podle nařízení jsou poskytovatelé a některé zavádějící subjekty vysoce rizikových systémů povinni provádět FRIA (fundamental rights impact assessment), neboli posuzování dopadů na základní práva. Zpráva zdůrazňuje potřebu provádění FRIA podle jasných metodických pokynů a příkladů implementace. Tyto pokyny by se měly zaměřit zejména na ochranu soukromí, rovnost, nediskriminaci a přístup k nápravným prostředkům. Zpráva upozorňuje, že samotné sebehodnocení však nestačí a je nutné, aby bylo doplněno účinným dohledem nezávislých orgánů s odborností v oblasti základních práv. EU a členské státy by proto měly zajistit takovým orgánům dostatečné finanční, personální i technické kapacity, zejména tam, kde jim AI Act ukládá nové úkoly.

 

Zdroje:

Evropský soud pro lidská práva (2025). A. R. proti Polsku.  Rozsudek ze dne 13. listopadu 2025, č. 6030/21. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/#{%22itemid%22:[%22001-245820%22]}

EUR-Lex (2025) Rozsudek Soudního dvora ve věci C-713/23 ze dne 25. listopadu 2025, řízení o předběžné otázce. Dostupné z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/SUM/?uri=CELEX%3A62023CJ0713_RES&qid=1768766381714

Nowicka, Zuzanna. 2025. Case C‑713/23 Wojewoda Mazowiecki: On the Rise of Fundamental Rights Strategic Litigation before the CJEU. European Law Blog, Prosinec 2025. Dostupné z: https://www.europeanlawblog.eu/pub/f2jlhwib/release/1.

InfoCuria. Stanovisko ze dne 20. listopadu 2025, Ministero della Difesa (Obligation vaccinale des militaires), C-522/24. Dostupné z: https://infocuria.curia.europa.eu/tabs/jurisprudence?sort=DOC_DATE-DESC&searchTerm=%22C-522%2F24%22

European Union Agency for Fundamental Rights (2025). Assessing High-risk Artificial Intelligence: Fundamental Rights Risks. Dostupné z: https://fra.europa.eu/en/publication/2025/assessing-high-risk-ai

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/1689 ze dne 13. června 2024

Fotografie:

ESLP rozhodoval v otázce přístupu k reprodukční péči. Ilustrační foto (ESLP Štrasburk). Autor: Aneta Cermanová, 18. 12. 2024.