Otázka platových restrikcí soudkyň a soudců se před Ústavním soudem objevuje takřka cyklicky. Nejnovější nález představuje již devatenácté rozhodnutí týkající se legislativních změn v oblasti materiálního zabezpečení soudců. Jak Ústavní soud rozhodl tentokrát?
Předmětem přezkumu byl § 4 zákona č. 236/1995 Sb., jenž pro rok 2025 dočasně stanovil platovou základnu pro soudce na 121 685 Kč – tedy částku o 7 675 Kč nižší, než jaká by vyplynula z automatické valorizace podle průměrné hrubé mzdy.
Návrh na zrušení uvedeného ustanovení podal Okresní soud v Děčíně v souvislosti s řízením o žalobě jednoho ze svých soudců, který se domáhal doplatku platu po státu. Ústavní soud v nynějším nálezu ze dne 1. října 2025 sp. zn. Pl. ÚS 19/25 (dále jen „nález Pl. ÚS 19/25“) konstatoval, že použití napadeného ustanovení je v řízení nevyhnutelné, a otevřel tak prostor pro komplexní ústavněprávní přezkum.
Vývoj předcházející letošnímu nálezu
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již dříve formuloval klíčové principy týkající se platových restrikcí: 1) posouzení ústavnosti platových restrikcí spadá do rámce soudcovské nezávislosti; 2) zákonodárce má v případě úpravy platů soudců zúžený dispoziční prostor; 3) zásah do platů musí být odůvodněn výjimečnými okolnostmi, vycházet ze zásady proporcionality a odlišovat rozdílnost funkce soudců od představitelů zákonodárné a výkonné moci.
Opakovaně se k platům v justici vyjádřil také Soudní dvůr Evropské unie. Ten ve spojených věcech C-146/23 a C-374/23 zdůraznil, že zásah do soudcovských platů je přípustný jen tehdy, je-li založen na objektivních a obecně použitelných kritériích, je přiměřený a netýká se výlučně soudců. V každém případě jsou vyloučeny jakékoliv restrikce, které jsou svévolné.
Restrikce lze z hlediska časového působení rozdělit na dvě skupiny – trvalé, tedy měnící parametry určování platů, a dočasné, které na omezenou dobu zavádí zvláštní pravidla pro výpočet platů. Míra přísnosti, s níž je dočasná restrikce posuzována, závisí na závažnosti změny (snížení). V tomto ohledu se rozlišuje mezi snížením míry pravidelného přírůstku, zmrazením platu a snížením platu jako takového, tedy nejintenzivnějším zásahem.
Minulý rok Ústavní soud nálezem ze dne 15. května 2024 sp. zn. Pl. ÚS 5/24 (dále jen „nález Pl. ÚS 5/24“) zrušil novelu soudcovských platů spočívající v trvalém snížení koeficientu pro výpočet platové základny z trojnásobku na 2,822násobek průměrné hrubé mzdy. Konstatoval, že přijatá restrikce postrádala legitimní cíl a nebyla podložena pádnými argumenty odůvodňujícími její potřebnost a přiměřenost.
Zákonodárce na loňský nález reagoval přijetím úpravy, která vrací koeficient na hodnotu trojnásobku průměrné mzdy. Pro rok 2025 však zavedl přechodnou platovou základnu pro soudce, která snížila míru přírůstku základu pro výpočet platů. Konkrétně byla platová základna stanovena v částce o 7 675 Kč nižší, než jaká by vyplynula z automatické valorizace podle průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. Oproti roku 2024 však částka vzrostla o 734 Kč.
Ústavnost zvláštní úpravy pro rok 2025?
Nyní posuzovanou restrikci zákonodárce odůvodnil především potřebou konsolidace veřejných financí, a to zejména vzhledem ke zvýšeným výdajům v souvislosti s povodněmi v září 2024, energetickou krizí, zhoršenou bezpečnostní situací v Evropě či doznívajícím důsledkům pandemie COVID-19.
Ústavní soud upozornil, že restrikce týkající se soudců byla do vládního návrhu zavedena až dodatečně a bez jasného vysvětlení, proč byly soudcovské platy vyčleněny z jinak plošného růstu mezd ve veřejné sféře. Dále konstatoval, že provedený ekonomický rozbor nebyl dostatečně komplexní.
Jeden z nejzásadnějších problémů posuzované úpravy spatřoval v její selektivnosti. Snížení platů se nemůže týkat pouze soudců, ale i ostatních činitelů zákonodárné a výkonné moci, zejména pak nejvýše postavených představitelů těchto mocí. I v tomto je však posuzovaná úprava nedostatečná. Pokud představitelům meziročně vzrostla platová základna o 6,95 % a soudcům pouze o 0,6 %, nelze dovodit, že by tato úprava byla součástí obecnějšího rámce pro řešení významné krize, který by rovnocenně dopadal na další služebníky státu.
Zcela vhodný nebyl ani způsob, jakým byl zákon přijat. K připomínkám zástupcům soudní moci byl totiž zaslán návrh zákona, který platové restrikce ještě neobsahoval, proto na ně nemohli reagovat. Tyto nedostatky by však samy o sobě nedostačovaly pro závěr o rozporu předpisu s ústavním pořádkem, nicméně podtrhují neuspokojivý postup vlády.
Podle Ústavního soudu je z výše uvedených skutečností dočasná úprava neústavní, a proto napadenou část § 4 zákona č. 236/1995 Sb. zrušil. V návaznosti na předchozí judikaturu konstatoval, že je v zájmu budoucí ochrany soudcovské nezávislosti neústavně zkrácené platy zpětně doplácet, pokud tomu nebrání jiný důležitý veřejný zájem. Povinnost zpětně dorovnat platy soudců je navíc zvlášť namístě, pokud zákonodárce nerespektuje závěry předchozího rozhodnutí Ústavního soudu dopadající na posuzovanou materii.
Odlišný pohled profesora Wintra
V odlišném stanovisku soudce Jan Wintr souhlasí, že protiústavním zásahem do soudcovské nezávislosti mohou být i platové restrikce – zejména tehdy, jestliže představují odměňování či trestání soudců za jejich rozhodovací činnost nebo by paralyzovaly fungování soudní moci odnětím finančních prostředků. Podle něj však o takový případ v posuzované věci nešlo.
Profesor Wintr upozorňuje, že se v současnosti finanční problémy v justici projevují především v platech nesoudcovského personálu (asistentů soudce, vyšších soudních úředníků, zapisovatelek či administrativních pracovníků). Právě nízké platy této skupiny podle něj mnohem více ohrožují fungování soudní soustavy než skutečnost, že soudcům v daném roce nerostou platy tempem stanoveného koeficientu. Naopak zdůrazňuje, že platy soudců rostou dlouhodobě rychleji než platy úředníků.
Wintr také kritizuje současnou judikaturu Ústavního soudu, která je v otázkách platových restrikcí soudců až příliš přísná, což se projevuje zejména v požadavku na velmi podrobný a komplexní ekonomický rozbor či požadavku na detailní projednání návrhu zákona se soudní mocí. Podle něj se tím vytváří až rigidní model, který prakticky znemožňuje zákonodárci pružně reagovat na měnící se ekonomické okolnosti, i když jeho motivace nejsou protiústavní.
Také vytýká závěr Ústavního soudu, že přijetím posuzované úpravy nebyly respektovány nosné závěry nálezu Pl. ÚS 5/24. Poukazuje na to, že se tento nález týkal trvalé restrikce. Zákonodárce v intencích rozhodnutí vrátil koeficient pro výpočet platů na trojnásobek, pouze dočasně snížil platovou základnu pro rok 2025. V tomto ohledu tedy nespatřuje nerespektování předchozího rozhodnutí zákonodárcem.
Zdroje:
Nález Ústavního soudu ze dne 1. října 2025 sp. zn. Pl. ÚS 19/25.
Nález Ústavního soudu ze dne 15. května 2024 sp. zn. Pl. ÚS 5/24.
Ústavní soud (říjen, 2025). Dočasné restrikce soudcovských platů pro rok 2025 jsou neústavní [tisková zpráva]. Získáno z https://www.usoud.cz/aktualne/docasne-restrikce-soudcovskych-platu-pro-rok-2025-jsou-neustavni.
C. H. BECK. (2025). Platy soudců, státních zástupců a politiků. Právní zpravodaj, 5. 3. 2025.
Ústavní soud (květen, 2024). Soudcovské platy 2021, 2022 a 2024 po čase opět na stole Ústavního soudu: třikrát stejně, ale pokaždé trochu jinak [tisková zpráva]. Získáno z https://www.usoud.cz/aktualne/soudcovske-platy-2021-2022-a-2024-po-case-opet-na-stole-ustavniho-soudu-trikrat-stejne-ale-pokazde-trochu-jinak.
Fotografie:
[1] Ústavní soud se opětovně zabýval platy soudkyň a soudců. Schodiště vedoucí do sněmovního sálu Ústavního soudu, autor: Jonáš Hodaň, 14. května 2025, zdroj: vlastní archiv autora, úpravy: oříznuta.
