Mezinárodní trestní soud po několikaměsíčním odkladu konečně vynesl rozsudek proti Al Hassanovi. Přestože případ zahrnoval historicky první obvinění ze zločinu proti lidskosti ve formě perzekuce z důvodu pohlaví, Al Hassan byl v tomto bodě zproštěn viny. 

Dne 26. června 2024 odsoudil 10. soudní senát Mezinárodního trestního soudu (MTS) většinou svých hlasů Al Hassana za mučení, kruté zacházení, pronásledování a další mezinárodní zločiny spáchané mezi dubnem 2012 a lednem 2013 v malijském Timbuktu (viz článek na Blogu Centra), které bylo v té době pod kontrolou dvou ozbrojených skupin Ansar Dine a Al-Káida v islámském Maghrebu (AQIM).

Proces byl velmi složitý a kontroverzní, což se promítlo i do rozsahu rozsudku, který má 822 stran a obsahuje také tři samostatná a částečně nesouhlasná stanoviska. Rozsudek měl být původně vynesen již v lednu tohoto roku, ale jeho zveřejnění bylo kvůli nemoci jednoho ze soudců odloženo (k tomuto blíže viz Bulletin květen 2024, s. 10).

Z celkových 14 obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti byl Al Hassan uznán vinným v osmi bodech a v šesti byl zproštěn viny. V mnoha bodech se senát nemohl shodnout, což vedlo k tomu, že jednotlivá rozhodnutí byla přijímána většinovým hlasováním, nikoli jednomyslně. Shoda soudců panovala pouze při zproštění obvinění z válečného zločinu vedení útoku proti chráněným objektům pro nedostatek důkazů.

Kontroverzní stanovisko soudce Minduy

Jedním z nejkontroverznějších aspektů rozhodnutí 10. soudního senátu se stalo samostatné stanovisko soudce Minduy. Senát byl mimo jiné kritizován za nedostatek transparentnosti, protože toto stanovisko nebylo zveřejněno současně s rozsudkem, jak předpokládá procesní řád MTS. Uveřejněno bylo až o čtyři dny později, a to pouze ve francouzštině. 

Ve svém stanovisku Mindua uznal, že některé ze zločinů byly opravdu spáchány, avšak dle jeho názoru není Al Hassan za jejich spáchání trestně odpovědný. Trestní odpovědnost Mindua u jednotlivých zločinů vylučoval ze dvou důvodů: jednání v nouzi či právní omyl.

Právní omyl představoval okolnost vylučující trestní odpovědnost u obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spojených s bičováním. Podle Minduy nemohl Al Hassan vědět, že páchá závažné mezinárodní zločiny, protože následoval platné právo šaría a své jednání vnímal jako legitimní výkon spravedlnosti. 

V otázce jednání v nouzi byl Mindua toho názoru, že se Al Hassan přidal k ozbrojené skupině Ansar Dine jen proto, aby se chránil před skupinou AQIM, která pro něj představovala trvalou hrozbu. Podle něj tak Al Hassan „neměl duši islámského teroristy“ – zločiny spáchal z donucení a pro svou ochranu. 

Mnozí odborníci však zpochybňují přesvědčivost této argumentace. Domnívají se, že Minduovy argumenty ve svém důsledku znemožňují odsoudit kohokoli z Ansar Dine za zločiny, které tato skupina spáchala.

Pronásledování žen a nucená manželství

Případ Al Hassana byl od počátku velice sledovaný také proto, že šlo o první případ MTS, ve kterém bylo vzneseno obvinění ze zločinů proti lidskosti na základě genderově podmíněné perzekuce. Ženy a dívky byly kontinuálně sledovány, musely dodržovat přísná pravidla oblékání a na veřejnosti se mohly pohybovat pouze v doprovodu mužského příbuzného. Přestože se povinnost nosit předepsané oblečení týkala také opačného pohlaví, muži byli za porušení trestáni jen zřídka. Naopak ženy byly veřejně napomínány a zadržovány. Dále byly také nuceny do sňatků s členy Ansar Dine, často pod hrozbou násilí.

Přestože většina soudců potvrdila, že genderově motivované pronásledování pod vládou Ansar Dine skutečně probíhalo a Al Hassan se na páchání zločinů aktivně podílel, došlo v tomto bodě obžaloby ke zproštění viny kvůli absenci individuální trestní odpovědnosti.

Soudkyně Akane nadto ve svém samostatném stanovisku uvedla, že Al Hassan není vinen ze zprostředkování vynucených manželství. Použití prostředníků, jako byl Al Hassan, k zajištění těchto sňatků z nich podle ní činilo manželství „vyjednaná“, nikoli vynucená. Rozhodnutí soudkyně však opomíjí fakt, že některé z obětí takto vyjednaných manželství byly dívky ve věku 12–13 let, což samo o sobě naplňuje definici manželství vynuceného dle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

V kombinaci se zjištěním soudce Minduy, že Al Hassan nenese trestní odpovědnost, vedla tato stanoviska soudců ke zproštění viny za sexuální otroctví, znásilnění a jiné nelidské činy ve formě vynucených manželství. Závěrečné rozhodnutí zklamalo mnohé, především zástupce obětí, kteří věří, že „MTS opustil ženy“.

 

Zdroje

Alexander, A. (2024, červenec). Judge Mindua’s Separate Opinion in Al Hassan: International Humanitarian Law and the Right to Political, Legal and Cultural Self-Determination. OpinioJuris. Získáno z https://opiniojuris.org/2024/07/24/judge-minduas-separate-opinion-in-al-hassan-international-humanitarian-law-and-the-right-to-political-legal-and-cultural-self-determination/.

Gaynor, L. (2024, červenec). Is the ICC Al Hassan Judgment a Mess or the Future? Justiceinfo. Získáno z https://www.justiceinfo.net/en/133973-icc-al-hassan-judgement-mess-or-future.html.

Grey, R. & Oosterveld, V. (2024, srpen). Al Hassan: The International Criminal Court’s First Judgment on Gender Persecution (Part 1). OpinioJuris. Získáno z https://opiniojuris.org/2024/08/02/al-hassan-the-international-criminal-courts-first-judgment-on-gender-persecution-part-1/. 

Grey, R. & Oosterveld, V. (2024, srpen). Al Hassan: The International Criminal Court’s First Judgment on Gender Persecution (Part 2). OpinioJuris. Získáno z https://opiniojuris.org/2024/08/02/al-hassan-the-international-criminal-courts-first-judgment-on-gender-persecution-part-2/.

Gureghian Hall, M. (červenec 2024). The Perennial Question of the Scope of ‘Attack’ in Conduct of Hostilities War Crimes: The Al Hassan Trial Chamber’s Failure to Answer. OpinioJuris. Získáno z https://opiniojuris.org/2024/07/19/the-perennial-question-of-the-scope-of-attack-in-conduct-of-hostilities-war-crimes-the-al-hassan-trial-chambers-failure-to-answer/.

Haidara, B. S. (2024, červen). ICC/Mali: Al Hassan Verdict Leaves Bitter Taste. Justiceinfo. Získáno z https://www.justiceinfo.net/en/133680-icc-mali-al-hassan-verdict-leaves-bitter-taste.html.

Heller, K. J. (2024, červen). The Role of Gender Persecution in the Al Hassan Judgment. OpinioJuris. Získáno z https://opiniojuris.org/2024/06/27/the-role-of-gender-persecution-in-the-al-hassan-judgment/.

Mezinárodní trestní soud (2024, červen). Situation in Mali: Mr Al Hassan convicted of war crimes and crimes against humanity committed in Timbuktu [tisková zpráva]. Získáno z https://www.icc-cpi.int/news/situation-mali-mr-al-hassan-convicted-war-crimes-and-crimes-against-humanity-committed. 

O’Brien, M., Maloney, K. M. & Oosterveld, V. (2024, červenec). Forced Marriage in the Al Hassan Trial Judgment. OpinioJuris. Získáno z https://opiniojuris.org/2024/07/23/forced-marriage-in-the-al-hassan-trial-judgment/. 

Fotografie 

Al Hassan byl uznán vinným z osmi zločinů. Judgment in the Al Hassan case, autor: ICC-CPI, 26. červen 2024, zdroj: ICC-CPI.