Nová politika žalobce Mezinárodního trestního soudu posouvá závažné poškození životního prostředí do roviny mezinárodního trestního práva. Namísto debat o zakotvení ekocidy jako nového mezinárodního zločinu se do popředí dostává pojem environmentálních zločinů. Jak se budou prohřešky proti životnímu prostředí stíhat?

V prosinci 2025 vydal úřad žalobce Mezinárodního trestního soudu Politiku pro řešení environmentálních škod podle Římského statutu (Politika). Ta stanovuje, jak bude žalobce využívat svých pravomocí k vyšetřování a stíhání zločinů na základě Římského statutu, které byly spáchány způsobem, který vážně poškodí životní prostředí nebo jejichž důsledkem je škoda na životním prostředí. Politika tyto trestné činy nazývá environmentální zločiny.   

Jaká je motivace pro novou Politiku?

Úřad žalobce odůvodňuje toto rozšíření výkladu Římského statutu účelem celého Mezinárodního trestního soudu (MTS) - ochranou lidského života. Žalobce v Politice vyzdvihuje trojitou planetární krizi, které náš svět čelí: znečištění, klimatickou změnu a ztrátu biodiverzity, což představuje pro lidský život přímé ohrožení v podobě vysídlování, utrpení, újmy nebo smrti. 

Politika se také opírá o nedávné poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora, které konstatuje povinnost států chránit klimatický systém a další aspekty životního prostředí před antropogenními emisemi skleníkových plynů. Porušení této povinnosti může založit mezinárodní odpovědnost státu za protiprávní jednání. Dále se žalobce opírá o Agendu 2030 pro udržitelný rozvoj přijatou OSN, jejímž cílem je mimo jiné ochrana planety. MTS se tímto chce přidat ke snahám mezinárodní komunity chránit životní prostředí.

Nové pojmy ve slovníku žalobce

Politika pracuje s několika klíčovými pojmy. Environmentální zločin označuje genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny či zločin agrese, které byly spáchány pomocí nebo jejichž důsledkem jsou environmentální škody. Environmentální újma představuje jakékoliv vážné škody způsobené člověkem životnímu prostředí včetně dopadů na zdraví a prosperitu jednotlivých ekosystémů a jejich živočichů.

Mezi environmentální zločiny patří zaprvé válečný zločin v článku 8 odst. 2 písm. b bodu (iv) Římského statutu, který výslovně uvádí rozsáhlé, dlouhodobé a závažné poškození životního prostředí jako součást skutkové podstaty. Zadruhé jsou to zločiny spáchané prostřednictvím poškození životního prostředí, kdy je toto poškození podstatnou skutkovou okolností relevantní pro prokázání znaku zločinu, zejména jeho objektivní stránky. Zatřetí se sem řadí zločiny, které vedou k poškození životního prostředí, přičemž toto poškození představuje informaci relevantní pro posouzení závažnosti nebo dopadu zločinu a pro rozhodování o ukládání trestů a nápravě škody.

Stíhání environmentálních zločinů je možné pouze na základě předepsaného právního rámce, tedy Římského statutu a dalších podpůrných dokumentů MTS. Římský statut musí být aplikován v souladu s mezinárodně uznávanými lidskými právy a vyšetřované případy musí naplňovat běžné požadavky pro teritoriální nebo personální jurisdikci MTS. Environmentální zločiny navíc musí dosáhnout dostatečné závažnosti, která je měřena pomocí tří ukazatelů: rozsahu škody, její povahy a jejího dopadu.

Zajímavostí Politiky je i její přístup ke stíhání korporací za protiprávní jednání, které vedlo k environmentální újmě. Přestože MTS nemá jurisdikci nad právnickými osobami, může žalobce přistoupit ke stíhání korporátních funkcionářů, pokud jsou splněny podmínky personální nebo teritoriální jurisdikce.

Praktické dopady Politiky na Římský statut

Podstatou Politiky je vytvořit prostředí a nástroje ke stíhání environmentálních zločinů pomocí již existujících zločinů dle Římského statutu. Environmentální újma může například přispět k prokázání nuceného vysídlení, pronásledování či jiných zločinů proti lidskosti. Za určitých okolností může být relevantní také při posuzování genocidy, pokud je environmentální újma součástí úmyslu směřujícího k likvidaci chráněné skupiny.

Environmentální újma se v kontextu Politiky už nevnímá jen jako vedlejší následek zločinů, ale jako relevantní okolnost významná v rámci dokazování. Pokud žalobce dojde k závěru, že zločin má environmentální přesah, může rovněž využít speciální vyšetřovací postupy. Ty zahrnují využití špičkových technologických nástrojů a vědeckých poznatků či svědectví ohrožených skupin obyvatel. Kombinací nástrojů budou získána nejen analytická data, ale i informace o dopadech újmy na život a zdraví obětí.

Aktuálně je nadále obtížné splnit předpoklady pro spáchání jediného válečného zločinu speciálně zaměřeného na životní prostředí v článku 8 odst. 2 písm. b bodu (iv) Římského statutu. Újma totiž musí být kumulativně rozsáhlá, dlouhodobá a závažná. Nová Politika však zdůrazňuje, že environmentální újmu lze stíhat prostřednictvím jiných zločinů, například jako nucené vysídlení nebo perzekuce, přestože ve skutkové podstatě těchto zločinů není environmentální újma výslovně zmíněna.

Silné stránky Politiky 

Za vyzdvihnutí v Politice stojí přístup k vnímání planetárního systému. Místo rozdělení životního prostředí na jednotlivé komponenty, např. voda, vzduch a půda, se žalobce přiklání k výkladu environmentálního systému jako vzájemně propojených sfér. Z toho vyplývá, že environmentální újmy jsou vnímány jako narušení celého systému.

Politika také bere v potaz újmu na lidech i ostatních formách života a také kulturní a duchovní vztahy s životním prostředím. To by mohlo znamenat možnost rozšířit hodnocení újmy napříč všemi zločiny, nejen environmentálními. Tyto dva aspekty umožňují žalobci považovat výrazně širší okruh environmentálních dopadů za právně relevantní ve vztahu ke zločinům podle Římského statutu. 

Výzvy a limity Politiky

Nedostatkem Politiky může být omezený přístup k finančním zdrojům. Nově nastavené vyšetřovací standardy jsou velmi nákladné a vyžadují specializované expertízy, dlouhodobé monitoringy a trénovaný personál, což se může prodražit. 

Další překážkou může být také problém s kooperací některých států. Újmy na životním prostředí totiž často vznikají v rámci mezistátních konfliktů. V kombinaci s omezenou jurisdikcí MTS, tak mnoho konfliktů s environmentálním dopadem může zůstat mimo jeho dosah.

 

Zdroje:

Amnesty International. (2025). Comment on the ICC prosecutor draft policy on environmental crimes under the Rome Statute. Získáno z: https://www.amnesty.org/en/wp-content/uploads/2025/02/IOR3090842025ENGLISH.pdf 

Conflict and Environment Observatory. (2025). Has the ICC just advanced accountability for wartime environmental damage?. Získáno z: https://ceobs.org/has-the-icc-just-advanced-accountability-for-wartime-environmental-damage/ .

European Civil Protection and Humanitarian Aid Operations. (2023). A disaster in photos: Nova Kakhovka dam breach in Ukraine. Získáno z: https://civil-protection-humanitarian-aid.ec.europa.eu/news-stories/stories/disaster-photos-nova-kakhovka-dam-breach-ukraine_en 

International Criminal Court. (2025). Policy on addressing environmental damage through the Rome Statute. Získáno z: https://www.icc-cpi.int/sites/default/files/2025-12/2025-env-eng.pdf 

Investigate.cz. (2024). Ekocidu je těžké trestat, její důsledky však přesahují hranice států, upozorňuje odbornice na klimatické právo. Získáno z: 

https://www.investigace.cz/jak-stihat-ekocidu/ 

International Criminal Court. (2013). Elements of Crimes. Dostupné z: https://www.icc-cpi.int/sites/default/files/Publications/Elements-of-Crimes.pdf. 

Opinio Juris. (2026). From Policy to Practice: Operationalising Environmental Justice. Získáno z: https://opiniojuris.org/2026/01/09/from-policy-to-practice-operationalising-environmental-justice/ 

Fotky: 

Politika vyzdvihuje trojitou planetární krizi - znečištění, klimatickou změnu a ztrátu biodiverzity. Taipei101, autor: Pavel Doubek, 22.10. 2025.