Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že Slovensko diskriminovalo romské občany. Došlo k tomu v rámci policejní razie v obci na východním Slovensku, kterou vnitrostátní orgány dostatečně neprošetřily. Soud oběma stěžovatelům přiřkl náhradu újmy ve výši 20 tisíc eur.

Stěžovatelé se obrátili na Evropský soud pro lidská práva („Soud“) se svým případem, který má kořeny v létě roku 2013. Tehdy v rámci policejní operace s názvem „Akce 100“ vtrhlo více než 60 policistů do ulice obývané příslušníky romské komunity ve východoslovenské obci Moldava nad Bodvou a fyzicky zaútočilo na přibližně třicet lidí. Do dneška není zřejmé, zda policie operaci zorganizovala z důvodu pátrání po podezřelých osobách nebo se jednalo pouze o záminku k pomstě ze strany policie vůči Romům. Tři dny před touto operací, v rámci místních oslav, házeli údajně někteří Romové kameny na policejní auta. Pomstě by nasvědčovaly informace uvedené ve zprávě slovenské veřejné ochránkyně práv, na kterou upozornil Soud. Ve zprávě stojí, že počet operací v oblastech s vysokou koncentrací Romů je nepřiměřený.

Z třiceti lidí, na které policie zaútočila, se několik z nich ohradilo proti nepřiměřenosti zásahu. Konkrétně stěžovatelé R. R. a R. D. namítali, že je policisté vyvlekli z domova, bili, kopali a dávali jim elektrošoky. Násilí pokračovalo i na policejní stanici. Policie později prvního stěžovatele odvezla k lékaři, který jej však odmítl ošetřit, jelikož prý nejevil žádné známky zranění. Druhý lékař, který stěžovatele viděl den po útoku, však uvedl detailní výčet zranění s délkou léčby až 40 dnů. Podobný scénář se opakoval i u druhého stěžovatele. Jeho zranění nicméně dle lékařů vyžadovala léčení kratší než sedm dnů.

První ze stěžovatelů pro server Romea.cz uvedl: „Zbytečně nám ublížili. My jsme nic neudělali. V den policejní razie k nám přišli, bez povolení šli do našich bytů a začali nás bít hlava nehlava.“ Zadržení obou stěžovatelů inspekce později vyšetřovala na základě stížností podaných mj. prvním stěžovatelem. Vedoucí policejní operace ve své zprávě deset dní po jejím ukončení uvedl, že byla vykonána profesionálně. Na základě odvolání stěžovatelů toto vyšetřování skončilo až rozhodnutím Ústavního soudu.

Kromě policie samotné se operací zabývala ve velké míře i slovenská média a parlamentní výbor pro lidská práva a národnostní menšiny.

Policejní operace je nutné vyšetřovat včetně rasového rozměru

Soud případ posuzoval jako porušení zákazu nelidského zacházení v rámci článku 3 Úmluvy. Z hmotněprávního hlediska Soud shledal, že Slovensko dostatečně nevysvětlilo, proč by měl Soud operaci, která dosahuje intenzity nelidského zacházení, považovat za nutnou a nedosahující míry excesu. Po procesní stránce pak dal za pravdu stěžovatelům, kteří namítali, že vyšetřování průběhu policejní operace a následného zadržení nebylo dostatečně rychlé a nezávislé, a tudíž ho nelze označit za účinný prostředek ochrany práv stěžovatelů.

Ve spojení s článkem 3 Soud zároveň posuzoval možné porušení zákazu diskriminace zakotveného v článku 14 Úmluvy. Ten stanoví zákaz diskriminace v užívání práv a svobod přiznaných Úmluvou založené na jakémkoliv důvodu, jako je kupř. rasa nebo barva pleti. Soud v minulosti jasně deklaroval, že „diskriminace založená mimo jiné na etnickém původu určité osoby je formou rasové diskriminace. Jedná se o obzvlášť zavrženíhodnou diskriminaci, která vzhledem ke svým nebezpečným důsledkům vyžaduje od úřadů mimořádnou ostražitost a ráznou reakci.“ Konkrétně ve vztahu k Romům Soud uvedl, že „kvůli své nestálosti a věčnému vykořenění tvoří Romové znevýhodněnou a zranitelnou menšinu, která vykazuje zvláštní specifika … Romové proto vyžadují zvláštní ochranu.“ [1] Pokud jde o důkazní břemeno v této oblasti, Soud judikoval, že jakmile stěžovatel dokáže existenci rozdílného zacházení, musí vláda prokázat jeho odůvodněnost.

Soud posuzoval možné porušení zákazu diskriminace ve dvou aspektech – zaprvé, zda byla policejní operace rasově motivována, zadruhé, zda byla možná rasová motivace dostatečně vyšetřena. Soud v této věci konstatoval, že není schopen identifikovat opravdové motivy policejní operace, zároveň je však zřejmé, že Slovensko nedostálo svým pozitivním závazkům spočívajícím v povinnosti vyvinout účinnou snahu odhalit případné rasové motivy. Tím, že státní orgány nedostatečně vyšetřily možný rasový motiv samotné přípravy policejní operace tedy došlo k porušení článku 14 Úmluvy. Slovenská prezidentka Zuzanu Čaputová k rozsudku uvedla, že: „občané potřebují policii důvěřovat, a proto je nutné, abychom měli nezávislou policejní inspekci, která by vyšetřovala podezření z nezákonného jednání policistů."

Dochází na Slovensku k institucionálnímu rasismu?

Soud při řešení tohoto případu navázal na svou předchozí judikaturu, ve které upozorňuje na institucionální rasismus v zemích Rady Evropy. Podobně jako nyní v případě Slovenska, i v případě Rumunska, Bulharska nebo České republiky Soud v minulosti shledal porušení práva na život a/nebo práva nebýt podrobován nelidskému zacházení ve spojení se zákazem diskriminace na základě rasy a barvy pleti. V těchto konkrétních případech se jednalo o diskriminaci z důvodu romského původu. Soud se však zabývá stížnostmi proti zmíněným zemím namítajícími diskriminaci osob i jiných etnik.

Ve vztahu ke Slovensku se nejedná o první případ týkající se porušování práv Romů. Nicméně ne všechny případy jsou posuzovány na poli článku 14 Úmluvy, který zakotvuje zákaz diskriminace. Do této kategorie spadají případy nucených sterilizací romských žen. Jiné případy k článku 14 Soud sice posuzoval, ale z hlediska stěžovatelů neúspěšně. Tak tomu bylo například ve věci Mižigárová proti Slovensku, v níž Slovensko úspěšně přesvědčilo Soud, že jednání policie, porušující právo na život chráněný článkem 2 Úmluvy, nebylo rasově motivováno. Lze tedy považovat za úspěch, že Soud se opět otázkou diskriminace zabýval a neopomenul diskriminační aspekt věci.

 

Poznámky pod čarou

[1] Evropský soud pro lidská práva, D. H. a ostatní v. Česká republika, stížnost č. 57325/00 ze dne 13. listopadu 2007, § 176.

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. R.R. a R.D. v. Slovensko, stížnost č. 20649/18 ze dne 1. září 2020.

Evropský soud pro lidská práva. Nachova v. Bulharsko, stížnosti č. 43577/98 a 43579/98 ze dne 6. července 2005.

Evropský soud pro lidská práva. Mižigárová v. Slovensko, stížnost č. 74832/01 ze dne 14. října 2010.

Evropský soud pro lidská práva, D. H. a ostatní v. Česká republika, stížnost č. 57325/00 ze dne 13. listopadu 2007.

Evropský soud pro lidská práva, Moldovan (č. 2) a ostatní v. Rumunsko, stížnost č. 41138/98 a 64320/01 ze dne 12. července 2005.

Evropský soud pro lidská práva, V. C. v Slovensko, stížnost č. 18968/07 ze dne 8. listopadu 2011.

Evropský soud pro lidská práva. Factsheet - Roma and travellers. July 2020.

Evropský soud pro lidská práva. Factsheet – Racial discrimination. April 2013.

Evropský soud dal za pravdu zbitým Romům z Moldavy nad Bodvou. Státní orgány útok kukláčů nedostatečně vyšetřily, Romové dostanou odškodnění. 1. 9. 2020. Romea.cz. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/zahranicni/evropsky-soud-dal-za-pravdu-zbitym-romum-z-moldavy-nad-bodvou.statni-organy-utok-kuklacu-nedostatecne-vysetrily-romove. 

Fotografie

Romové se stávají terčem diskriminace nejen ze strany jiných občanů, ale i policie, BiH Roma Gračanica, author: Dans, 31 October 2017, source: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.