Evropský soud pro lidská práva využil případ S. M. proti Chorvatsku k objasnění konceptu obchodování s lidmi v rámci článku 4 Úmluvy, který zakazuje otroctví a nucené práce.

Obchodování s lidmi se dostalo pod ochranu článku 4 Evropské úmluvy o lidských právech už na základě rozsudku Rantsev proti Kypru a Rusku z roku 2010. Jeho definice vycházela z Palermského protokolu a Úmluvy Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. Přesto dlouho nebylo jasné, jak koncept obchodování s lidmi aplikovat na konkrétní případy a chyběly také definice některých nejednoznačných termínů. 

Případ S. M. proti Chorvatsku se týká ženy, kterou přes Facebook kontaktoval pan T. M., známý jejích rodičů a bývalý policista, který jí nabídl pomoc s hledáním práce. Místo toho ji ale začal nutit k prostituci. Stěžovatelka měla strach mu odporovat a na jeho žádost se s ním přestěhovala do bytu, kde poskytovala sexuální služby. Když odmítala v této činnosti pokračovat nebo když mu odporovala, tak ji, dle jejího vyjádření, fyzicky trestal. Měl ji neustále pod kontrolou a nenechával ji odejít z bytu. Zůstala zde přibližně měsíc a půl, než se jí podařilo utéct.

Poté jí psal zprávy a vyhrožoval, ale protože zprávy ustaly, stěžovatelka události neohlásila na policii. Když ji T. M. kontaktoval o rok později a zmiňoval její matku, stěžovatelka se to rozhodla ohlásit na policii ze strachu o sebe a svou rodinu. Při vyšetřování chorvatské úřady zjistily, že T. M. byl v minulosti odsouzen za znásilnění a násilné nucení k prostituci. 

T. M. bojoval ve válce v 90. letech a trpěl posttraumatickou stresovou poruchou a poruchou osobnosti. Ačkoliv bylo prokázáno, že T. M. zprostředkovával prostituci, chorvatský soud jej zprostil viny z důvodu, protože mu neprokázal použití síly či nátlaku, což byl hlavní prvek trestného činu, z nějž byl obviněn.

Stížnost proti Chorvatsku ve Štrasburku

Ve své stížnosti S. M. tvrdila, že když úřady nezjistily, že ji T. M. do prostituce nutil psychicky i násilím, měl být odsouzen alespoň za zprostředkování prostituce. Zproštění viny T. M. vnímá stěžovatelka jako nedostatečně efektivní aplikaci mechanismů trestního práva. Ve své stížnosti se odvolávala na články 3 (zákaz mučení), 6 (právo na spravedlivý proces) a 8 (právo na respektování rodinného a soukromého života). Stěžovatelka původně nenamítala porušení článku 4 (zákaz otroctví a nucených prací), ale Soud se rozhodl posuzovat procedurální nedostatky vyšetřování právě s ohledem na tento článek.

Soud posuzoval tři otázky. Zaprvé se zabýval tím, zda v Chorvatsku v době vyšetřování existoval náležitý právní a regulační rámec. Zadruhé, zda byla stěžovatelce poskytnuta náležitá pomoc v souvislosti se svědčením proti T. M., a zatřetí, zda v aplikaci právního rámce v případě stěžovatelky domácí orgány splnily své procedurální povinnosti. 

Co se týče prvního posuzovaného aspektu, Soud zjistil, že v té době existoval příslušný právní rámec na národní úrovni věnovaný obchodování s lidmi a nucené prostituci. Dále došel k závěru, že stěžovatelce byla poskytnuta dostatečná pomoc a podpora. Podle Soudu nicméně chybí důkazy o tom, že by národní orgány důkladně vyšetřovaly všechny okolnosti relevantní ke zhodnocení, zda T. M. nutil stěžovatelku k prostituci násilím. Chorvatský soud nevyslechl všechny svědky, které S. M. uvedla, což mu znemožnilo určit povahu vztahu S.M. a T. M. Stěžovatelku znevýhodnilo i to, že její výpověď se v určitých aspektech neshodovala s výpovědí jediné svědkyně, její kamarádky, ke které přišla poté, co utekla z bytu, kde ji T. M. držel. Podle štrasburského soudu nevzaly místní soudy při rozhodování v úvahu dopad psychologického traumatu na stěžovatelčinu schopnost konzistentně a jasně vypovídat.

Na základě těchto okolností Velký senát rozhodl, že trestní řízení proti T. M. mělo podstatné nedostatky, státní orgány nesplnily své procedurální povinnosti, a proto došlo k porušení článku 4 Úmluvy.

Rozsudek vychází z předpokladu, že článek 4 zahrnuje nejen obchodování s lidmi, ale i nucenou prostituci, aniž by u případu nucené prostituce musely být přítomny další prvky, kterými se obchodování s lidmi vyznačuje. Podle Soudu v případu stěžovatelky byly přítomné určité charakteristiky obchodování s lidmi a nucené prostituce, jako například zneužití moci nad zranitelnou osobou, donucení a oklamání.

Závěrem

Ačkoliv se Soudu díky tomuto rozsudku podařilo do určité míry objasnit rozsah článku 4, další otázky zůstaly otevřené, jako například vztah mezi konceptem obchodování s lidmi a koncepty explicitně uvedenými v článku 4, tedy otroctvím a nucenou prací.

Podle nesouhlasného stanoviska soudkyně Koskelo však Soud překročil svou jurisdikci tím, že hodnotil případ na základě skutečností, o něž stěžovatelka neopírala svou stížnost. Ve své stížnosti S. M. neargumentovala chybami ve vyšetřování nebo nevyslechnutím všech možných svědků, a přesto Soud na základě těchto skutečností rozhodoval. Rozsudek proto vznáší otázku, nakolik Soud dodržuje stejný přístup ke všem stěžovatelům. Stěžovatelé by totiž měli počítat s tím, že Soud nemůže rozhodovat na základě skutečností, které nejsou uvedeny ve stížnosti, což by mělo platit pro všechny stejně.

 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. S. M. proti Chorvatsku, stížnost č. 60561/14, rozsudek Velkého senátu z 25. června 2020. https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22001-203503%22]}.

Evropský soud pro lidská práva. S. M. proti Chorvatsku, stížnost č. 60561/14, rozsudek Senátu z 19. července 2018. https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22001-184665%22]}.

Strasbourg Observers. The Grand Chamber Judgment in S.M. v Croatia: Human Trafficking, Prostitution and the Definitional Scope of Article 4 ECHR. https://strasbourgobservers.com/2020/07/03/the-grand-chamber-judgment-in-s-m-v-croatia-human-trafficking-prostitution-and-the-definitional-scope-of-article-4-echr/.

Fotografie

Money cleavage, autor: mizmareck, 28. prosince 2008, zdroj: Flickr, CC BY-NC 2.0, editace: ořez