V březnu tohoto roku byl vydán další v sérii rozsudků reagujících na krizi právního státu v Polsku. O souladu novel justice přijatých politickou stranou PiS s mezinárodním právem se tentokrát rozhodovalo ve Štrasburku. Velká komora Evropského soudu pro lidská práva v případu Grzęda v. Poland rozhodla, že Polská republika nepřiměřeně zasáhla do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

Stěžovatel Jan Grzęda je soudce Polského Nejvyššího správního soudu a v období 2016 – 2018 byl zároveň členem Národní rady soudnictví (Krajowa Rada Sądownictwa). Do funkce byl řádně zvolen v roce 2016, dle tehdejší platní právní úpravy měl tuto funkci zastávat 4 roky. Nestalo se tak, jeho mandát byl totiž předčasně zrušen.

Mnohými kritizovaná rozsáhlá reforma soudnictví vládnoucí stranou Prawo i Sprawiedliwość (PiS) se dotkla také Národní rady soudnictví (NRS). Pozměňovací zákon z roku 2017 stanovil, že soudcovští členové NRS již nebudou voleni soudci, ale Sejmem (dolní komorou polského parlamentu)[1] a že funkční období soudcovských členů volených na základě předchozích ustanovení bude pokračovat až do dne předcházejícího začátku funkční období jejích nových členů.

Tím pádem, když Sejm dne 6. března 2018 zvolil 15 soudců za nové členy NSR, funkční období stěžovatele bylo ukončeno ex lege bez jakéhokoli předchozího oficiálního oznámení. ESLP potvrdil, že tím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, přičemž bral v potaz význam NSR jako orgánu dohlížejícího na nezávislost soudnictví nutnou pro existenci právního státu.

Stěžovatel argumentoval porušením jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 6 a práva na účinné ochranné prostředky dle čl. 13. Soud se v poměrně rozsáhlém 151stránkovém rozsudku zabýval zejména přípustností stížnosti a komplexní otázce možnosti aplikace čl. 6 na stěžovatelův případ. Ve věci samé pak již jen konstatoval nepřiměřenost kroků vlády a rozhodl o porušení čl. 6 téměř jednohlasně (16 hlasů proti 1). Jediným proti byl polský soudce Krzysztof Wojtyczek, 

Přípustnost aplikace „soukromoprávní větve“ článku 6 

ESLP se prvně musel vypořádat s novou otázkou přípustnosti aplikace „soukromoprávní větve“ článku 6 Úmluvy na situaci stěžovatele, který přišel o svůj mandát člena NRS, ale stále aktivně slouží ve funkci soudce. Aby mohl být čl. 6 aplikován musela být nejdříve potvrzena existence práva na setrvání v mandátu v domácím řádě a posléze prokázána jeho soukromoprávní povaha.

Soud konstatoval, že došlo ke skutečnému sporu o právo sloužit celé čtyři roky jako člen NRS, kterého se stěžovatel mohl domáhat na základě důvodu podle vnitrostátního práva. Vyplývá to zejména ze znění čl. 187 odst. 3 polské ústavy, v době, když byl stěžovatel jmenován. Dané ustanovení stanovuje právo na čtyřleté funkční období volených členů NRS, s výjimkou taxativně vyjmenovaných zákonných výjimek týkajících se objektivní neschopnosti členů funkci vykonávat.

Argumentace polské vlády, podle které byl pozměňovací zákon přijat jako nevyhnutelná odpověď na nález Ústavního soudu z 20. června 2017, nebyla ESLP akceptována. Zmíněný nález sice stanovil, že funkční období všech členů NRS není individuální ale společné povahy, a tedy že má končit ke stejnému datu. Legitimita tohoto rozsudku však již byla ESLP zpochybněna z důvodů obsazení soudu členy se zpochybnitelným mandátem (viz. Xero Flor w Polsce sp. z o.o proti Polsku).

Ukončení mandátu stěžovatele ex-lege tudíž dle ESLP není s to retroaktivně anulovat právo stěžovatele na čtyřleté funkční období, vyplývající z domácí ústavní úpravy v období jeho zvolení do funkce. 

Soukromoprávní povaha práva na výkon mandátu člena NSR                                     

Navzdory existenci práva na čtyřleté funkční období by ESLP mohl vyloučit aplikaci čl. 6.  Kdyby byly splněny dvě kumulativní podmínky stanoveny v případu Vilho Eskelinen a další proti Finsku, ESLP by nemohl považovat dané právo za soukromoprávní. Domněnka o použitelnosti článku na státní zaměstnance ve veřejné funkci může být vyvrácena, když členský stát vyloučí přístup k soudu dané kategorii zaměstnanců a k takovému postupu má objektivní důvody v zájmu státu.

Konstatoval, že otázku splnění první podmínky není nutné uzavřít, jelikož v každém případě nebyla splněna druhá z kumulativních podmínek. Pouhá skutečnost, že stěžovatel zastává veřejnou funkci, nebyla pro soud sama o sobě rozhodující. Aby vnitrostátní právní předpisy vylučující přístup k soudu měly jakýkoli účinek podle čl. 6 odst. 1 v konkrétním případě, musely by být slučitelné s právním státem.

ESLP usoudil, že rozhodnutí polského ústavního soudu z 20. června 2017 zrušující přístup k soudu, nelze považovat za nezávislé, a tudíž v souladu s podmínkou právního státu. Odkázal se taky na rozhodnutí Reczkowicz proti Polsku, kde konstatoval, že nezávislost soudnictví v Polsku je ohrožena. “Funkce stěžovatele jako člena NRS, orgánu s ústavní odpovědností za ochranu soudcovské nezávislosti, byla ze zákona předčasně ukončena, protože neexistoval jakýkoli soudní dohled nad zákonností tohoto opatření. Tenhle krok,” praví ESLP, “není možné považovat za zájem právního státu. “

Případ stěžovatele jako pomyslná špička ledovce systematické krize právního státu v Polsku

Poté, co ESLP vyjasnil složitou otázku aplikace čl. 6, otázka proporcionality byla vcelku jasná a soud se jí věnoval podstatně méně. Stěžovateli „napomohla“ také vláda Polské republiky, která v otázce proporcionality svého kroku poskytla jen stejnou argumentaci o nepřípustnosti.

Podobně jako Wojciech Sadurski ve své knížce Poland’s Constitutional breakdown, ESLP poukazuje na případ stěžovatele jako jeden z příkladů systematického porušování nezávislosti justice. Stěžovatelův případ se jeví jako zvláště závažný, v celém kontextu problematických reforem provedených polskou vládou, zaměřených na oslabení nezávislosti soudnictví.

Počínaje vážnými nesrovnalostmi při volbě soudců Ústavního soudu v prosinci 2015, pak zejména přestavbou NSR a zřízením nových senátů Nejvyššího soudu a zároveň rozšířením moci ministra spravedlnosti nad soudy a zvýšením jeho role ve věcech soudní kázně. V důsledku toho bylo soudnictví – autonomní složka státní moci – vystaveno zásahům moci výkonné a zákonodárné, a tím bylo podstatně oslabeno.

ESLP tedy usoudil, že neposkytnutím soudního přezkum v tomto případě žalovaný stát narušil samotnou podstatu stěžovatelova práva na přístup k soudu. 

 

Poznámky:

[1]  Strana PiS v koalici Zjednoczona Prawica drží v parlamentu většinu křesel, nicméně nejedná se o ústavní většinu.

Fotografie:

[1]  Jarosław Kaczyński, předseda vládnoucí strany PiS. Jarosław Kaczyński w Kole, autor: Kolanin, 27. duben 2009, zdoj: Wikimedia Commons, CC BY 3.0.

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva. 2007. Rozsudek ve věci Vilho Eskelinen a další proti Finsku, stížnost č. 63235/00. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-80249)

Evropský soud pro lidská práva. 2021. Rozsudek ve věci Reczkowicz proti Polsku, stížnost č. 43447/19. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/fre#{%22itemid%22:[%22001-211127%22]})

Evropský soud pro lidská práva. 2021. Rozsudek ve věci Xero Flor w Polsce sp. z o.o. proti Polsku, stížnost č. 4907/18. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-210065)

Evropský soud pro lidská práva. 2022. Rozsudek ve věci Grzęda proti Polsku, stížnost č. 43572/18. Informační poznámka k judikatuře ESLP. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22002-13601%22]})

Evropský soud pro lidská práva. 2022. Rozsudek ve věci Grzęda proti Polsku, stížnost č. 43572/18. Rozsudek. Štrasburk: Evropský soud pro lidská práva (https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22001-216400%22]})

Sadurski, W. (2019). Poland's Constitutional Breakdown.Oxford: Oxford University Press.

Talmon, S. (2021, Červenec). Relinquishment of jurisdiction contra legem: The European Court of Human Rights’ decision in Grzęda v. Poland. Blog of the European Journal of International Law. Získáno z https://www.ejiltalk.org/relinquishment-of-jurisdiction-contra-legem-the-european-court-of-human-rights-decision-in-grzeda-v-poland/

Tilles, D. (2022, březen). Poland violated rights of judge removed as part of judicial overhaul, finds European court. Notes from Poland. Získáno z https://notesfrompoland.com/2022/03/15/poland-violated-rights-of-judge-removed-as-part-of-government-reforms-finds-european-court/