Evropský soud pro lidská práva se ve svém říjnovém rozsudku ve věci Helme proti Estonsku č. 3023/22 poprvé vyjádřil k použitelnosti důkazů získaných policistou v utajení v on-line prostředí. ESLP shledal, že policista zůstal ve své roli pasivní, a proto stěžovatel nebyl k páchání trestné činnosti ze strany policisty podněcován.
Okolnosti případu
V roce 2019 zahájila estonská policie trestní řízení na základě několika podnětů, které naznačovaly, že neznámí pachatelé využívali vybrané internetové stránky k sexuálním konverzacím s nezletilými mladšími 14 let. V návaznosti na zahájení trestního řízení povolilo estonské státní zastupitelství použití policisty v utajení pro shromáždění informací na webové stránce www.armastusesaal.org, což v překladu znamená síň lásky.
Policista se na webové stránce vydával za dvanáctiletou dívku jménem Marleen a používal pseudonym „Marleen12”. Stěžovatel následně s Marleen opakovaně navázal konverzaci a nadále v ní pokračoval, a to i navzdory tomu, že mu Marleen jasně sdělila, že jí je teprve 12 let. Stěžovatel do konverzace s Marleen rovněž opakovaně vznášel témata týkající se sexu a dotazoval se jí na její dosavadní sexuální zkušenosti. Uvedl také, že jednou navštívil ženu, která měla velmi malou dceru, mladší než Marleen, a že s ní měl sex. Na základě těchto informací bylo následně proti stěžovateli zahájeno trestní řízení.
Argumentace stěžovatele
Poté, co byl stěžovatel okresním soudem odsouzen za trestný čin svádění dítěte, byl rozsudek potvrzen odvolacím soudem a následně také Nejvyšším soudem Estonska. Následně stěžovatel podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). Ve své stížnosti namítal především porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“), a to hned z několika důvodů.
Stěžovatel tvrdil, že vyšetřování bylo zahájeno pouze na základě obecných informací bez jakékoliv konkrétní znalosti policie o identifikovaných osobách, které měly s nezletilými chatovat. Dále uvedl, že před zahájením tajného vyšetřování a trestního stíhání proti jeho osobě neměl žádný záznam v trestním rejstříku a že nikdy dříve nebyl podezřelý ze spáchání podobného ani žádného jiného trestního činu. Stěžovatel rovněž uvedl, že pseudonym „Marleen12“ byl ze strany policie zvolen záměrně tak, aby podněcoval k trestné činnosti, konkrétně k svádění nezletilých. Podle stěžovatele tak bylo trestní řízení proti jeho osobě zahájeno až poté, co byl k takovémuto chování vyprovokován policistou.
Hlavní otázky, které ESLP zkoumal
K použitelnosti tajných taktik za účelem vyšetřování ESLP uvedl, že samotné použití takovýchto taktik nepředstavuje porušení práva na spravedlivý proces. Takto získané důkazy však nelze v dokazování použít, byly-li získány v důsledku podněcování k trestné činnosti ze strany policisty; takové použití by porušení práva na spravedlivý proces bezpochyby představovalo. Hlavní otázkou, kterou ESLP zkoumal tak bylo, zda se orgány činné v trestním řízení při vyšetřování omezily toliko na vyšetřování trestné činnosti pasivním způsobem, tj. zda policista v utajení stěžovatele nepodněcoval v páchání trestné činnosti. Soud se rovněž snažil ověřit, zda na počátku vyšetřování existovalo důvodné podezření, že se stěžovatel podílel na trestné činnosti nebo že byl k takové činnosti predisponován.
Argumentace ESLP
Ke skutečnosti, že před zahájením trestního řízení proti stěžovateli neexistovalo žádné objektivní podezření, že právě stěžovatel se na trestné činnosti podílel, ESLP uvedl, že v tomto případě nelze ignorovat kontext, v němž k trestnému činu došlo. Odhalení skutečné identity pachatele totiž u některých trestných činů, zejména těch páchaných v digitálním prostředí a za použití pseudonymu, může být v počáteční fázi vyšetřování náročné. Z tohoto důvodu postačuje v takových případech k zahájení policejní operace toliko existence objektivního podezření týkající se definovaného a vymezeného virtuálního prostoru. Podle ESLP pak tato podmínka byla v tomto případě splněna, neboť podezření se týkalo identifikované chatovací místnosti na konkrétní webové stránce. Pro rozhodnutí pak nebylo rozhodující, zda v dané fází objektivní podezření konkrétně vůči stěžovateli existovalo či nikoliv; tato skutečnost souvisí také s povinností států efektivně vyšetřit potenciální trestnou činnost vyplývající z článku 8 Úmluvy. Z tohoto důvodu také za relevantní ESLP považuje skutečnost, že se podezření na páchání trestné činnosti týkalo nezletilých osob. Nezletilé osoby totiž mnohdy nedokáží rozpoznat, že se nachází v pozici oběti, a proto je také nepravděpodobné, že by tyto osoby páchání trestné činnosti hlásily.
ESLP se dále zabýval výběrem a použitím samotného pseudonymu „Marleen12”. Použití takového pseudonymu však podle ESLP nepředstavovalo nezákonné podněcování ze strany policie. Koneckonců to byl právě stěžovatel, kdo se rozhodl, že bude s Marleen komunikovat, a mohl si svobodně vybrat, o jakých tématech budou diskutovat. Stěžovatel nicméně chatové konverzace pravidelně inicioval a vnášel do nich témata explicitně sexuální povahy. Z těchto důvodů soud uzavřel, že policista v utajení neopustil požadovaný pasivní přístup a stěžovatel k trestné činnosti podněcován nebyl.
S ohledem na tyto skutečnosti soud shledal, že použití policisty v utajení v tomto případě nepředstavovalo porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy.
Závěr
Rozsudek ESLP ve věci Helme proti Estonsku je historicky prvním rozsudkem, ve kterém se ESLP zabýval podněcováním ze strany policisty čistě v digitálním prostředí. Soud ve svém odůvodnění jasně vymezil hranice mezi legitimním vyšetřováním prostřednictvím policisty v utajení a nepřípustným podněcováním k trestné činnosti ze strany orgánů činných v trestním řízení. Rozsudek potvrdil, že použití policisty v utajení v on-line prostředí je slučitelné s právem na spravedlivý proces, pokud zůstane jeho role pasivní a nedochází k aktivnímu podněcování k páchání trestné činnosti.
ESLP v tomto rozsudku rovněž poukazuje na citlivé postavení nezletilých osob v digitálním prostředí. Protože se tyto osoby mohou ocitnout v pozici oběti bez vlastního povšimnutí, vyžaduje jejich zranitelnost zvýšenou ochranu.
Zdroje:
Evropský soud pro lidská práva (2025). Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Helme v. Estonsko. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22001-245085%22]}
