Evropský soud pro lidská práva v případu A. R. E. proti Řecku rozhodl, že došlo k porušení zákazu mučení, práva na účinné opravné prostředky a práva na svobodu a osobní bezpečnost. Stěžovatelkou je občanka Turecka, která uprchla do Řecka, aby zažádala o mezinárodní ochranu. Řecké úřední orgány ji však navrátily zpět do Turecka, aniž by zvážily rizika, která stěžovatelce hrozila.
Skutkové okolnosti případu
Stěžovatelka A. R. E. podala stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) v březnu roku 2021. Dva roky předtím, v roce 2019, byla totiž tureckými soudy odsouzena k trestu odnětí svobody v délce 6 let a 3 měsíců za údajné členství v hnutí, které se v roce 2016 v Turecku pokusilo o vojenský převrat. Stěžovatelka před výkonem trestu uprchla z Turecka do Řecka přes řeku Evros, která leží na hranici těchto dvou států. Ten stejný den ji zadržela policie v řeckém městě Nea Vyssa, kde poprvé zažádala o azyl.
Politika tzv. pushbacků
Pushback je pojem znamenající urychlený, nezákonný, nucený a někdy násilný odsun uprchlíků a migrantů přes státní hranice, a to bez jakéhokoli posouzení konkrétních okolností, ve kterých se osoba vyskytuje. Děje se tak často v reakci nebo bezprostředně po prvotním překročení hranic.
Řecko je opakovaně za tuto politiku kritizováno a existují četné zprávy významných lidskoprávních organizací, které nezákonné praktiky řeckých orgánů potvrzují. Mezi nimi je například Amnesty International nebo Human Rights Watch, ale před pushbacky varuje také Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (orgán Rady Evropy) a Organizace spojených národů.
Obětí pushbacku se stala také stěžovatelka A. R. E., kterou po zadržení převezla řecká policie na stanici. Na místě jí byly zabaveny boty, peníze a mobilní telefon, a poté byla spolu s několika dalšími lidmi převezena nákladním autem zpět k řece Evros, kde ji řecké orgány donutily se dopravit zpět do Turecka na nafukovacím člunu.
Porušení zákazu mučení a porušení práva na účinné opravné prostředky
ESLP v prvé řadě vyhodnotil, že stěžovatelce v Turecku, kde byla odsouzena za politické názory, opravdu hrozilo nebezpečí špatného zacházení, které zakazuje čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech (Úmluva). Odkazoval mimo jiné i na rozhodnutí ve věci D proti Bulharsku, které se týkalo novináře odsouzeného za účast na tomtéž vojenském převratu v roce 2016. Stěžovatel žádal bulharské úřady o udělení azylu a stejně jako u A. R. E. mu návratem do Turecka hrozilo špatné zacházení, což bulharské úřady nereflektovaly, a dopustily se tak porušení čl. 3 Úmluvy.
Stěžovatelka také argumentovala porušením mezinárodněprávního principu non-refoulement (např. podle čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků), podle kterého uprchlíci nesmějí být navráceni do země, kde jim hrozí pronásledování. Pokud se totiž úřady úplně odmítají věcně zabývat žádostmi o mezinárodní ochranu, nemůžou zajistit ani dodržování tohoto principu.
Zákaz mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu je podle čl. 3 Úmluvy současně absolutním právem, což znamená, že do něj nesmí být v žádném případě zasahováno. Stát nemůže osobu mučit či s ní špatně zacházet ani v situacích, kdy je ohrožena veřejná bezpečnost, nebo v závažných případech jako je zvýšená migrace či boj proti terorismu a organizovanému zločinu.
Řecké úřady se rozhodly stěžovatelku bez dalšího navrátit do Turecka, přestože jí hrozilo špatné zacházení, čímž došlo k porušení čl. 3 Úmluvy. Samotné porušení čl. 3 podle ESLP nutně neznamená automatické porušení čl. 13 Úmluvy, které zakotvuje právo na účinné opravné prostředky. Úřady se však nijak nezabývaly žádostí o azyl a vnitrostátní právo neumožnilo stěžovatelce podat opravný prostředek. ESLP tedy shledal i porušení čl. 13 Úmluvy.
Porušení práva na svobodu a osobní bezpečnost
Stěžovatelka také namítala porušení práva na svobodu a osobní bezpečnost chráněné čl. 5 Úmluvy z důvodu jejího zadržení před navrácením do Turecka. ESLP v této souvislosti uznal, že zadržování uprchlíků a omezení jejich osobní svobody je ustálenou praxí v rámci pushbacků. Stěžovatelka pomocí mobilního zařízení sdílela svou polohu s advokátem, čímž ve své stížnosti před ESLP doložila, že byla nezákonně zadržena. Naopak řecká vláda, kterou tížilo důkazní břemeno, tuto skutečnost nedokázala vyvrátit.
ESLP z prokázaných skutečností proto uznal, že došlo také k porušení čl. 5 Úmluvy, protože zadržení stěžovatelky nebylo zákonné. Také byly porušeny odst. 2 a 4 téhož ustanovení Úmluvy, protože stěžovatelka nebyla neprodleně seznámena s důvody svého zadržení a neměla možnost podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti zbavení svobody.
Závěr
Stěžovatelce byla v řízení v důsledku porušení přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 20 000 EUR. Ačkoli lze toto rozhodnutí považovat za úspěch, pushbacky čítají další tisíce obětí, kterým se nedostane stejného zadostiučinění jako stěžovatelce A. R. E. Rozhodnutí ESLP ani zdaleka neřeší problém na systémové úrovni, a je proto nutné vyvíjet tlak nejen na Řecko, ale také na Evropskou unii, aby od této nezákonné praxe upustila.
Zdroje
Evropský soud pro lidská práva (2025). Rozsudek ve věci A. R. E. proti Řecku. Dostupné z https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-238636.
Evropský soud pro lidská práva (2021). Rozsudek ve věci D proti Bulharsku. Dostupné z https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-211366.
Amnesty International. (2021). Greece: Violence, lies, and pushbacks – Refugees and migrants still denied safety and asylum at Europe’s borders. Dostupné z https://www.amnesty.org/en/documents/eur25/4307/2021/en/.
Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. (2024). Report to the Greek Government on the visit to Greece carried out by the European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman or Degrading Treatment or Punishment (CPT) from 20 November to 1 December 2023. Dostupné z https://rm.coe.int/1680b0e4e1.
Evropský soud pro lidská práva. (2024). Guide on Article 3 of the European Convention on Human Rights. Dostupné z https://ks.echr.coe.int/documents/d/echr-ks/guide_art_3_eng.
