Ruský útok na Ukrajinu v roce 2022 donutil miliony lidí opustit své domovy a hledat útočiště v zemích EU. V reakci na ruskou invazi proto Rada EU aktivovala režim dočasné ochrany, jenž měl přispět k úspěšnému zvládnutí uprchlické krize. Tuzemská právní úprava, která je dle Soudního dvora EU a Nejvyššího správního soudu v rozporu s unijním právem, však některým uprchlíkům z Ukrajiny získání dočasné ochrany zcela znemožňuje.
Dočasná ochrana v kontextu války na Ukrajině
Krátce poté, co Ruská federace v únoru 2022 zahájila invazi na Ukrajinu, přijala Rada EU (Rada) prováděcí rozhodnutí [1], kterým došlo na úrovni Evropské unie k aktivaci mechanismu dočasné ochrany. Ten je primárně zakotven ve směrnici Rady [2] z roku 2001 a jeho smyslem je poskytnout okamžitou a kolektivní ochranu osobám, které byly nuceny opustit svou zemi původu a nemohou se do ní vrátit.
Na vnitrostátní úrovni je prováděcím předpisem směrnice zákon č. 65/2022 Sb. (lex Ukrajina), který jakožto transpoziční předpis upravuje zejména podmínky udělování dočasné ochrany ukrajinským státním příslušníkům a jejich rodinám, případně státním příslušníkům třetích zemí, kteří byli z Ukrajiny v důsledku ruské invaze vysídleni.
Ačkoliv právo na dočasnou ochranu vzniklo těmto osobám „okamžitě“ po přijetí prováděcího rozhodnutí, tak práva, která z této ochrany vyplývají, platí pouze v té zemi EU, ve které byla žadatelům dočasná ochrana udělena. Z daného rozhodnutí Rady nicméně vyplývá, že ukrajinští uprchlíci mají právo zvolit si členský stát, v němž chtějí práv spojených s institutem dočasné ochrany (například práva čerpat příspěvek na živobytí či na přístup ke zdravotní péči) požívat.
Jako problematický se proto může jevit § 5 lex Ukrajina, který vymezuje okolnosti, za kterých je žádost o udělení dočasné ochrany v České republice nepřijatelná. Tak je tomu například tehdy, jestliže je žádost podána cizincem, kterému již byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU, případně pokud o ni v jiném členském státě byť jen požádal. Tento zákon navíc zcela vylučuje soudní přezkum rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany. Stát tak některým uprchlíkům odpírá právo na účinný prostředek nápravy, garantované čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
Předběžné otázky Nejvyššího správního soudu
Své pochybnosti ohledně souladu zmíněných ustanovení lex Ukrajina s právem EU měl i Nejvyšší správní soud (NSS). Proto se na konci listopadu 2023 obrátil na Soudní dvůr EU (SDEU) se dvěma předběžnými otázkami [3]. NSS se tázal jednak na přípustnost ustanovení, jenž vylučuje soudní přezkum, a jednak na ustanovení, podle kterého je žádost o poskytnutí dočasné ochrany nepřijatelná, pokud cizinec požádal o povolení k pobytu v jiném členském státě nebo pokud mu bylo povolení v jiném členském státě již uděleno.
Z odpovědi SDEU [4] na předběžné otázky jednoznačně vyplývá, že ustanovení, které vylučuje soudní přezkum rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany, je v rozporu s unijním právem. Ke stejnému závěru SDEU došel i v případě ustanovení, které vylučuje poskytnutí dočasné ochrany osobě, která požádala v povolení pobytu v jiném členském státě. Otázka, jak postupovat ve vztahu k uprchlíkům, kterým již byla dočasná ochrana v jiném členském státě udělena a kteří o ni nyní žádají v České republice, však zůstala nevyjasněná.
Alarmující přístup Ministerstva vnitra
V návaznosti na rozhodnutí SDEU o předběžné otázce vyšlo na začátku dubna několik rozhodnutí NSS [5], která označují postup Ministerstva vnitra při odmítání žadatelů o dočasnou ochranu za nezákonný. Ministerstvo totiž uprchlíky dle § 5 lex Ukrajina automaticky odmítalo, aniž by jejich žádosti věcně posuzovalo.
Z rozsudků NSS je patrné, že pokud chce uprchlík změnit stát, v němž mu je dočasná ochrana garantována (kupříkladu proto, aby se připojil ke své rodině), mělo by mu to být umožněno. NSS tak z argumentace SDEU dovodil i rozpor posledního nejasného ustanovení s unijním právem. Veřejný ochránce práv však upozorňuje, že Ministerstvo vnitra tato rozhodnutí nerespektuje a nadále postupuje při posuzování žádostí o udělení dočasné ochrany protiprávně.
Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra se totiž žádostmi uprchlíků, kteří si o dočasnou ochranu zažádali v jiném státě, případně jim zde již byla udělena, stále věcně nezabývá. Místo toho na ně i přes jednoznačnou judikaturu NSS nadále hledí, jako by nebyly vůbec podány.
Jak správně poukazuje ombudsman, takovýto postup je v rozporu se zásadami právního státu a nadto také s pravomocnými rozsudky NSS. Ačkoliv je nepochybně třeba respektovat zásadu, že dočasné ochrany lze k určitému okamžiku požívat pouze v jednom členském státě, tento fakt nemůže uprchlíkům bránit ve výkonu jejich práva na změnu státu dočasné ochrany.
Co bude dál?
Jestliže vzbuzoval v minulosti postup Ministerstva vnitra pochybnosti, po sérii rozsudků NSS a SDEU je zřejmé, že ve státě, který respektuje elementární ústavněprávní principy, již nemůže takový postup obstát. O to více zarážející je, že rezort vnitra judikaturu NSS vědomě ignoruje.
I proto chce s ministrem vnitra o celé věci jednat zástupce veřejného ochránce práv Vít Alexander Schorm. Nezbývá než doufat, že výsledek jednání bude ku prospěchu právního státu. V opačném případě v následujících měsících můžeme zřejmě očekávat další smršť politováníhodných sporů ukrajinských uprchlíků se státem. Ty pak pro Českou republiku nebudou ničím jiným než ostudným vyjádřením toho, jak stát hází uprchlíkům, tedy osobám ve slabším a zranitelném postavení, klacky pod nohy.
Poznámky
[1] Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana.
[2] Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími.
[3] Předběžné otázky byly položeny usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2023, čj. 8 Azs 93/2023-37.
[4] Rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 (Krasiliva).
[5] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/2023 – 27, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 – 42, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024 – 42.
Zdroje
Evropská komise. Pomoc pro osoby prchající z Ukrajiny: Vaše práva v EU. Získáno z https://commission.europa.eu/topics/eu-solidarity-ukraine/eu-assistance-ukraine/information-people-fleeing-war-ukraine/fleeing-ukraine-your-rights-eu_cs
Nejvyšší správní soud. (2025, duben). Nejvyšší správní soud se vyjádřil k možnosti občanů Ukrajiny změnit stát poskytující jim dočasnou ochranu [tisková zpráva]. Získáno z https://www.nssoud.cz/aktualne/tiskove-zpravy/detail/nejvyssi-spravni-soud-se-vyjadril-k-moznosti-obcanu-ukrajiny-zmenit-stat-poskytujici-jim-docasnou-ochranu.
Nejvyšší správní soud. Předběžné otázky podané NSS. Získáno z https://www.nssoud.cz/rozhodovaci-cinnost/predbezne-otazky/predbezne-otazky-podane-nss
Rada Evropské unie. (2022, březen). Ukrajina: Rada jednomyslně zavedla dočasnou ochranu osob prchajících před válkou [tisková zpráva]. Získáno z https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2022/03/04/ukraine-council-introduces-temporary-protection-for-persons-fleeing-the-war/.
https://www.nssoud.cz/rozhodovaci-cinnost/predbezne-otazky/predbezne-otazky-podane-nss
Veřejný ochránce práv. (2025, duben). Ministerstvo vnitra ignoruje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nebezpečný precedens, obává se zástupce ombudsmana a žádá schůzku s ministrem [tisková zpráva]. Získáno z https://www.ochrance.cz/aktualne/ministerstvo_vnitra_ignoruje_rozhodnuti_nejvyssiho_spravniho_soudu-_nebezpecny_precedens_obava_se_zastupce_ombudsmana_a_zada_schuzku_s_ministrem/.
Zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace.
