Evropský soud pro lidská práva v červenci letošního roku rozhodl v otázce pozitivního závazku Velké Británie, která měla v roce 2019 důvodné podezření, že do jejích demokratických procesů zasáhlo Rusko. Soud shledal, že britská vláda přijala dostatečná opatření pro ochranu voleb, a neporušila tak právo na svobodné volby. Zároveň státům nastínil, jakým způsobem mají své volby chránit.

Skutkové okolnosti případu

Stěžovateli jsou tři britští poslanci – Ben Bradshaw, Caroline Lucas a Alyn Smith, kteří byli do své funkce zvoleni v prosinci roku 2019. Dříve téhož roku zveřejnily parlamentní výbory dvě zprávy o dezinformacích, fake news a hrozbách pro demokratické volby ze strany Ruska. Ačkoli tyto zprávy vyvolaly obavy o možných vnějších zásazích do voleb, tehdejší předseda vlády Boris Johnson odmítl zahájit v této věci vyšetřování.

Stěžovatelé se proto rozhodli požádat o soudní přezkum rozhodnutí předsedy vlády, avšak neúspěšně. Jejich žádost byla opětovně soudy odmítána s argumentem, že se jedná o otázku státní suverenity a dělby moci, kdy rozhodnutí předsedy vlády je rozhodnutím politickým, do kterého by soudní moc neměla zasahovat. Poslanci se nakonec rozhodli podat stížnost Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP).

Rozsah práva na svobodné volby

Právo na svobodné volby je zakotveno v čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva) jakožto nezbytná součást procesu vzniku a zachovávání základů demokratického právního státu. Čl. 3 obsahuje právo jednotlivců volit a být voleni a ukládá státům povinnost uspořádat svobodné volby, ve kterých bude zaručena svoboda projevu kandidátů.

V předmětné věci ESLP neposuzoval pouze dodržování podmínek při organizaci voleb, ale také porušení práva kandidátů získat z voleb prospěch. Čl. 3 tak mimo volební výsledky chrání i období před samotnými volbami, kdy se také hojně šíří informace a diskutují politické názory.

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva

ESLP se ve svém rozhodnutí nezabýval samotným domnělým zásahem Ruska do britských voleb a vycházel ze skutečnosti, že v době voleb přinejmenším hrozilo riziko takového zásahu. 

ESLP nejprve definoval, že stát nesmí v případech, kdy je konfrontován věrohodnými důkazy o narušení demokratických procesů, zůstat pasivní. Požívá však široký prostor pro uvážení, a může si proto vybrat, jak bude v takových případech postupovat. ESLP tedy musel posoudit, zdali postup britské vlády do tohoto prostoru spadal.

Soud vzal v potaz dvě zprávy parlamentních výborů z roku 2019 a 2020, jejichž vypracování považoval za pečlivé a nezávislé vyšetřování ze strany britské vlády.

Britská vláda v následujících letech navíc představila ještě tři zákony týkající se ochrany integrity voleb – volební zákon, zákon o národní bezpečnosti a o online bezpečnosti. Volební zákon například omezil financování kampaní třetích stran se sídlem v zahraničí a stanovil povinnost označit digitální kampaň názvem entity, která jej propaguje. Zákon o online bezpečnosti stanovil odpovědnost technologických společností a označil dezinformační obsah jako protiprávní.

Přestože dle stěžovatelů britská vláda reagovala opožděně, nejde dle ESLP o tak závažné jednání, které by porušovalo právo na svobodné volby. Opatření britské vlády bylo tedy dostačující a nedošlo k žádnému porušení lidských práv. 

Soudce András Jakab k rozhodnutí připojil zajímavé konkurující stanovisko, podle nějž by pozitivní závazek státu měl být v případě čl. 3 stanoven konkrétněji. Opatření přijaté britskou vládou nevnímá jen jako dobrou praxi, kterou by státy mohly využít jako inspiraci, ale v některých případech jako povinnost stanovenou Úmluvou. Soudce Jakab jako obzvlášť velkou hrozbu vnímá dezinformační šum na sociálních sítích, který v některých případech může porušovat právo na informace zakotvené v čl. 10 Úmluvy.

Jaké rozsudek vyvolal ohlasy?

Bývalí poslanci nad rozsudkem ESLP vyjádřili potěšení, zejména protože se jedná o první rozhodnutí v otázce ochrany demokracie před vnějšími zásahy. Britská vláda ve svém vyjádření k rozsudku zdůraznila také plány zpřísnit zákony týkající se zahraničních darů, které mohou ovlivnit volby.

ESLP sice státům neříká, jak mají v budoucnu přesně postupovat; přesto vysílá státům signál, že by své volby měly co nejvíce chránit, a to třeba tak, jako to udělala Velká Británie. Důležité upozornění před digitálními hrozbami přináší také konkurující stanovisko, které naznačuje další budoucí vývoj judikatury v této otázce.

 

Zdroje

Evropský soud pro lidská práva (2025). Rozsudek ve věci Bradshaw a ostatní proti Velké Británii. Dostupné z https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-244218. 

Sabbagh, D. (2025, červenec). UK does not need to hold inquiry into Russian disinformation, ECHR rules. The Guardian. Získáno z https://www.theguardian.com/law/2025/jul/22/uk-does-not-need-to-hold-inquiry-into-russian-disinformation-echr-rules.