V současnosti je veřejností probíráno odmítnutí jmenování Filipa Turka původně navrhovaného na post ministra životního prostředí. V tomto kontextu se nabízí otázka, zda je v diskreci prezidenta návrh odmítnout a pokud ano, tak za jakých podmínek?

Role prezidenta republiky bývá často označována za toliko formální či reprezentativní. Po volbách do Poslanecké sněmovny je však jeho funkce klíčová. Je to totiž prezident, který jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh také ostatní členy vlády. Občas se však stane, že prezident odmítne návrhu premiéra vyhovět. K tomu právě došlo i v případě Filipa Turka.

Jedná se o vyústění déle trvající kauzy, ve které byl Turek nejdříve zvažován jako budoucí ministr zahraničních věcí, poté premiér navrhl Turka právě na resort životního prostředí a aktuálně má být jmenován vládním zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal. Pro rozbor tohoto sporu se nicméně nejdříve zaměříme na základní teoretická východiska.

Ústavní rámec jmenování člena vlády

Východiskem pro jmenovací pravomoci prezidenta ohledně členů vlády je čl. 62 písm. a) ve spojení s čl. 68 odst. 2 a 5 Ústavy. Ta pouze stručně stanoví, že prezident jmenuje na návrh předsedy vlády její ostatní členy a pověřuje je řízením ministerstev. Další podrobnosti ústavní pořádek nestanovuje. Ústava výslovně neobsahuje žádné výjimky, žádné kvalifikační požadavky, ani žádné důvody, pro které by prezident mohl návrh předsedy vlády odmítnout.

Tedy zatímco v případě jmenování předsedy vlády má prezident určitou volnost (není totiž stanovena povinnost jmenovat představitele politické strany s největším ziskem mandátů ve volbách), u ostatních členů vlády tak může konat vždy jen na základě návrhu premiéra.

Pokud již prezident obdržel návrh konkrétního kandidáta, část doktríny připouští, že by mohl odmítnout jeho jmenování pouze ve zcela výjimečných situacích. Typicky se uvádí případy, kdy by navržená osoba vykonávala činnosti neslučitelné s funkcí člena vlády ve smyslu čl. 70 Ústavy. Někteří autoři jdou ještě o krok dál a dovozují, že prezident by mohl odmítnout jmenovat kandidáta, pokud by u něj byly přítomny extrémní morální nedostatky [1].

V aktuální kauze prezident v dopisu adresovaném předsedovi vlády odmítl Filipa Turka jmenovat s uvedením, že „[p]odle názoru ústavní nauky je prezident republiky ve výjimečných odůvodněných případech ústavně zmocněn nevyhovět návrhu předsedy vlády na jmenování člena vlády; jedním z těchto důvodů je ochrana ústavního hodnotového řádu republiky, pokud proti němu navržená osoba vystupuje […]“.

Zdůraznil, že se nejedná o sankci konkrétního kandidáta, ale opatření k zajištění ochrany ústavního pořádku. Uplatní se proto odlišný důkazní standard, přičemž v tomto případě postačí pouhé pochybnosti ohledně respektu kandidáta k demokratickým hodnotám.

Prezident je přesvědčen, že na straně Filipa Turka existuje množství okolností, které ve svém souhrnu představují pochybnosti ohledně jeho loajality vůči demokratickému právnímu státu. Připomenul Turkova vyjádření, ve kterých například projevoval náklonnost k nacistickému Německu, zpochybňoval rovnost žen a mužů či příslušníků různých menšin nebo bagatelizoval nenávistné násilné činy, a to i vůči malým dětem.

Jsem toho názoru, že prezidentův současný postup je v souladu minimálně s částí doktríny, když uvedené výhrady k Filipu Turkovi by se daly shrnout jako extrémní morální nedostatky.

Není to však poprvé, kdy prezident odmítal jmenovat ministerského kandidáta. Poslední významnější kauza se týkala odmítavého postoje tehdejšího prezidenta Zemana k Janu Lipavskému s odůvodněním, že Lipavský má pouze bakalářský titul či že jeho postoje v zahraniční politice jsou rozdílné od prezidentových představ. Prezident Zeman nicméně nakonec kandidáta ministrem zahraničních věcí jmenoval. Přesto je možné zhodnotit, že tyto výtky pohybující se spíše v osobní rovině jsou svým způsobem odlišné od nedostatků vytýkaných Filipu Turkovi.

Kompetenční žaloba

Právě výše uvedené nejasnosti ohledně možnosti odmítnutí navrhovaného kandidáta mohou vyústit v kompetenční spor. Jedná se o návrhové řízení před Ústavním soudem, jehož stranami by v tomto případě byly prezident republiky a předseda vlády [2].

Účelem kompetenční žaloby je vyjasnit, jaké kompetence prezident má, jestli musí konat a kdy musí konat. Ústavní soud již v minulosti řešil spory o kompetence prezidenta republiky. Netýkaly se ovšem obsazení ministerského křesla, ale například jmenování guvernéra České národní banky s ohledem na podmínku kontrasignace [3] či jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu [4].

Premiér Andrej Babiš nicméně tento postup nezvažuje. Aktivní legitimací k podání kompetenční žalobu neúspěšný ministerský kandidát nedisponuje, proto se zřejmě v nejbližší době nedočkáme posouzení jmenovacích kompetencí ze strany Ústavního soudu.

Jedním z důvodů nepodání kompetenční žaloby je zřejmě obava, že by Ústavní soud akceptováním současného postupu mohl posílit pravomoci prezidenta. Současně je upozorňováno, že nepodání žaloby má v podstatě nepřímo stejný výsledek – prezidentova interpretace pravomoci tak fakticky přetrvává.

V teoretické rovině by kromě řízení ve sporech o rozsahu kompetencí přicházela v úvahu i ústavní žaloba v případě velezrady nebo hrubého porušení ústavního pořádku. Tu však podává Senát, ve kterém současná vládní koalice nemá dostatečný počet mandátů na prosazení tohoto postupu. K přijetí návrhu ústavní žaloby Senátem je totiž třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů. S podáním ústavní žaloby musí vyslovit souhlas i Poslanecká sněmovna, a to třípětinovou většinou všech poslanců. [5]

Rovněž lze vyjádřit pochybnosti, že by tato žaloba byla úspěšná. V této souvislosti rozhodně nelze uvažovat o velezradě. Jistou skepsi je třeba uplatnit i ke skutkové podstatě hrubého porušení ústavního pořádku.

I kdyby nejmenování uvedeného kandidáta ministrem bylo skutečně v rozporu s Ústavou, domnívám se, že takové jednání by s největší pravděpodobností nedosáhlo intenzity „hrubého porušení“. Ústavní soud však dosud nedostal příležitost o tomto typu řízení meritorně rozhodnout.

Další možný vývoj

Jak bylo naznačeno výše, v současné kauze kompetenční žaloba nejspíše podána nebude. Uvedený ministerský kandidát nicméně prohlásil, že na prezidenta podá žalobu na ochranu osobnosti vzhledem k uvedenému odůvodnění nepřijetí Turka jako ministra. Toto (civilní) řízení nicméně nemá vliv na vyjasnění jmenovací pravomoci prezidenta.

Dalším zajímavým vývojem situace ohledně zvažovaných funkcí je vznik pozice vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal. Nově vzniklou funkci má zastávat právě Filip Turek. V této souvislosti vyvstává nová otázka týkající se střetu zájmů. V zákoně o střetu zájmů je totiž s funkcí poslance stanovena neslučitelnost s pracovním či služebním poměrem ve středních správních úřadech či na ministerstvech. O této problematice však zase někdy příště.

Závěr

Současný spor, který zřejmě nevyústí v řízení o kompetenční žalobě, svým způsobem představuje potvrzení teoretických úvah části ústavní doktríny, že prezident republiky kromě jeho ceremoniálního postavení může v určitých případech vystoupit i jako aktivní politický hráč. Nepřímo se tak potvrzuje, že ministerské kandidáty prezident může výjimečně odmítnout.

Jestli tento vývoj bude v budoucnu následován jako ústavně souladný, nebo se jedná o určitý exces, ukáže další spolupůsobení prezidenta s vládou, případně meritorní rozhodnutí Ústavního soudu.

 

Poznámky:

[1] Např. Vartazaryan, G. (2024). Překročení jmenovacích pravomocí prezidenta České republiky. Jurisprudence, 2024 (3), s. 24 a tam uvedené zdroje.

[2] Část druhá, hlava druhá, oddíl devátý (§ 120 an.) zákona o Ústavním soudu.

[3] Nález Ústavního soudu ze dne 20. června 2001 sp. zn. Pl. ÚS 14/01.

[4] Nález Ústavního soudu ze dne 12. září 2007 sp. zn. Pl. ÚS 87/06.

[5] Část druhá, hlava druhá, oddíl šestý (§ 97 an.) zákona o Ústavním soudu, také § 136 an. jednacího řádu Senátu a § 70 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny.

Zdroje:

Co může a nemůže Turek jako zmocněnec? Určuje to vláda, smlouvu ale nedostane (2026, leden 13). Česká justice. Získáno z https://www.ceska-justice.cz/2026/01/muze-nemuze-turek-jako-zmocnenec/.

Pavel, P. (2026). Dopis předsedovi vlády k návrhu jmenování Filipa Turka. Získáno z: https://www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/aktualni-tiskove-zpravy/prezident-republiky-odeslal-dopis-predsedovi-vlady-k-navrhu-jmenovani-filipa-turka-19012.

Experti: Pokud Babiš nechce podat kompetenční žalobu, moc možností vláda nemá (2026, leden 8). ČTK. Získáno zhttps://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2769387.

Nález Ústavního soudu ze dne 20. června 2001 sp. zn. Pl. ÚS 14/01.

Nález Ústavního soudu ze dne 12. září 2007 sp. zn. Pl. ÚS 87/06.

Pavel nejmenuje Turka členem vlády, Babiš ho nepřesvědčil (2026, leden 7). ČTK. Získáno z https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pavel-nejmenuje-turka-clenem-vlady-babis-ho-nepresvedcil/2767608.

Pavel trvá na svém: Turka NE. Hrad spěje ke kompetenční žalobě, co obnáší? (2025, prosinec 4). Česká justice. Získáno z https://www.ceska-justice.cz/2025/12/pavel-trva-na-svem-turka-ne-speje-ke-kompetencni-zalobe/.

Vartazaryan, G. (2024). Překročení jmenovacích pravomocí prezidenta České republiky. Jurisprudence, 2024 (3), s. 22–25.

Turek má být jako zmocněncem na MŽP na základě pracovní smlouvy či dohody (2026, leden 14). ČTK. Získáno z https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2771973.

Sládeček, V. Čl. 62 (Základní pravomoci). In: Sládeček, V. a kol. (2016). Ústava České republiky. Praha: C. H. Beck.

Zeman řekl čtyři důvody, proč odmítá jmenovat Lipavského. Vadí mu vzdělání či postoj k Visegrádu (2021, prosinec 10). iROZHLAS. Získáno z https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/jan-lipavsky-milos-zeman-ministr-zahranici_2112101228_ako.

Fotografie:

Filip Turek nejspíš jako ministr v Poslanecké sněmovně sedět nebude. Foto 3 zdroj PSP, autor: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.