Analýza Transparency International ukazuje, že mezi nejčastější lobbisty europoslanců patří nejen firmy jako Apple, Google, Meta či Philip Morris, ale také zástupci autoritářských režimů, například Číny, Ruska či Běloruska. Zpráva zároveň evokuje možné mezery v regulaci lobbingu a vyvolává obavy, čí zájmy skutečně formují politiku EU.
Zpráva Transparency International
Při výročí jednoho roku od chvíle, kdy se v Evropském parlamentu (EP) ujalo svého mandátu 720 nových europoslanců, zveřejnila koncem června bruselská kancelář Transparency International (TI EU) analýzu lobbistických schůzek všech současných členů EP. Při vytváření analýzy vycházela TI EU z údajů veřejně dostupných na webové stránce Integrity Watch EU.
Lobbing je v demokratické společnosti zcela legitimní formou prosazování zájmů. Každý občan má možnost obracet se na politické zástupce a upozorňovat je na otázky a priority, které považuje za důležité. Lucia Vilimovská, expertka na oblast lobbingu, v článku české kanceláře Transparency International (TI ČR) popisuje, že “Lobbing je silný demokratický nástroj, který ale může být snadno zneužit ve prospěch soukromých zájmů mocných. Veřejnost proto musí mít možnost zjistit, kdo, koho, proč a v čí prospěch loboval.“
Analýza TI EU ukazuje, že poslanci EP od začátku současného mandátu zveřejnili více než 30 000 schůzek. To představuje nárůst o 314 % oproti stejnému období v minulém mandátu. Tento obrovský nárůst lze z velké části přičíst změně pravidel EP, která nyní stanoví, že všichni poslanci EP i jejich asistenti musí deklarovat lobbistické schůzky a to jak se zástupci lobbistických organizací, tak i se zástupci třetích zemí.
Dále TI EU zjistila, že 14 z 20 organizací s největším počtem schůzek zastupuje komerční zájmy. V tomto „top 20“ se nacházejí společnosti jako Apple, Google či Meta, ale také například výrobce cigaret Philip Morris. TI EU ve své analýze upozorňuje také na lobbing společností aktivních ve fosilním průmyslu v EP. Zjištění ukazují znepokojivý trend: jen za jediný rok mělo sedm největších fosilních společností (Shell, Eni, TotalEnergies, ExxonMobil, BP, Equinor a Chevron) více než 1 000 schůzek s členy EP. Navíc se alespoň polovina těchto setkání s tvůrci politik zaměřovala na otázky související s klimatem, což vyvolává vážné otázky o tom, čí zájmy jsou při utváření klimatické politiky EU upřednostňovány.
Analýza ukazuje, že někteří europoslanci se pravidelně setkávají se zástupci autoritářských režimů, jako jsou Čína, Rusko či Bělorusko, a to zejména členové politické skupiny Evropa suverénních národů (ESN). Podle TI CZ se kromě členů ESN setkávají se zástupci také takzvaní nezařazení europoslanci, tedy ti, kteří se nepřidali k žádné z frakcí EP. Z českých europoslanců je ve zmíněné frakci Ivan David (SPD), mezi nezařazené pak spadají Kateřina Konečná a Ondřej Dostál (oba za Stačilo!).
Pravidla EU pro lobbing
Evropské právo nepoužívá pojem „lobbista“, ale místo toho se objevuje pojem „zástupce zájmové skupiny“, který je v interinstitucionální dohodě z roku 2021 definován jako „jakákoli fyzická či právnická osoba nebo formální či neformální skupina, sdružení nebo síť, které se zabývají dotčenými činnostmi“. Jinými slovy, za lobbistu může být považována každá osoba, která organizuje akce týkající se legislativy, účastní se konzultací s Komisí nebo píše otevřené dopisy k aktuálním tématům.
Lobbování je v Evropské unii (EU) legální, protože EU má povinnost konzultovat se zúčastněnými stranami při přípravě nebo reformě svých politik. Současně však podléhá určitým omezením a povinnostem v oblasti transparentnosti. Lobbisté tak musí být například pro vstup do EP, zapsáni v Rejstříku transparentnosti. Tento veřejně přístupný registr uvádí, kdo lobbuje, s jakými cíli, s jakým rozpočtem a jaká setkání vede s představiteli institucí.
Podle kodexu chování poslanců EP nesmějí poslanci přijímat peníze, dary přesahující hodnotu 150 eur ani žádné jiné ani obdobné požitky. Zároveň mají povinnost oznamovat svá setkání s lobbisty, aby byla zajištěna plná transparentnost ohledně zájmů, které ovlivňují jejich rozhodování a jednání,
Po ukončení mandátu platí pro poslance šestiměsíční zákaz lobbovat EP a jeho členy. Toto období je však považováno za velmi krátké a bývá kritizováno jako v zásadě bezvýznamné. Pokud poslanci poruší Kodex chování a nerespektují některé z uvedených etických pravidel, mohou čelit různým sankcím od napomenutí přes pozastavení hlasovacích práv až po zákaz vstupu do EP.
Pravidla ČR pro lobbing
V České republice začal v červenci tohoto roku platit zákon o regulaci lobbování. Tento zákon přímo definuje lobbing jako činnost směřující k přímému ovlivňování jednání lobbované osoby při přípravě, projednávání nebo schvalování právních předpisů, opatření obecné povahy, koncepčních dokumentů či při jednání o mezinárodních smlouvách.
Zákon také určuje, kdo se považuje za lobbistu. Je to osoba, která tuto činnost vykonává pravidelně a je zapsána v registru lobbování. Tento registr je veřejně dostupný a uvádí detailní informace o lobbistech, jejich totožnosti, zastupovaných klientech, tématech i oblastech zájmu. Úředníci i široká veřejnost tak mají možnost otevřeně sledovat, kdo na koho působí a s jakým záměrem.
Zákon rovněž přesně určuje, které osoby mohou být objektem lobbingu, a vymezuje dvacet kategorií zahrnujících všechny nejvyšší politické představitele až po vysoké úředníky s rozhodovací pravomocí.
Podle zákona mají lobbisté řadu povinností. Při každém jednání s lobbovanou osobou se musí jasně představit jako lobbisté, uvést, koho zastupují, a na požádání to také písemně potvrdit. Dále jsou povinni dvakrát ročně předkládat do registru tzv. prohlášení lobbisty, v nichž uvádějí všechny uskutečněné kontakty včetně informací o tom, s kým jednali, kdy se schůzka konala a jaká témata byla projednávána. Taková evidence umožňuje následnou kontrolu a ověření zákonnosti a etiky těchto kontaktů.
Zákon, podobně jako etický kodex EU, požaduje transparentnost darů poskytovaných veřejným činitelům, přičemž všechny, které přesáhnou stanovenou hodnotu, musí být zveřejněny, aby se zabránilo skryté korupci vydávané za zdvořilostní gesto.
Porušení povinností stanovených zákonem bude postihováno sankcemi, například pokutami, dočasnými či trvalými zákazy činnosti nebo jinými disciplinárními opatřeními, přičemž za dohled nad jejich dodržováním bude odpovědné Ministerstvo vnitra spolu s dalšími příslušnými správními orgány, které získají široké kontrolní pravomoci včetně možnosti provádět inspekce a vymáhat plnění povinností.
Mezery v EU předpisech a slabé prosazování pravidel o lobování
Porovnání evropského a českého modelu ukazuje, že ačkoli oba systémy sledují společný cíl, tedy zajistit transparentnost a zamezit nepřiměřenému vlivu soukromých zájmů na tvorbu politik, liší se v míře regulace a vymahatelnosti pravidel.
Pokud jde o pravidla EU, evropská regulace lobbingu je často kritizována jako nedostatečná. Ačkoli je registrace povinná pro vstup do Evropského parlamentu, nelze ji vynutit u všech lobbistů působících mimo jeho fyzické prostory. Konference pořádané think-tanky nebo politickými skupinami tak mohou poskytovat příležitosti k lobbování, které zůstávají neregulované. Navíc, přestože schůzky s třetími stranami musí být v zásadě zveřejňovány, poslanci Evropského parlamentu mohou mít i vedlejší zaměstnání (a více než čtvrtina je skutečně má), například jako právníci či konzultanti, což může vést ke střetům zájmů.
Současný systém EU funguje na principu samoregulace, kdy sami poslanci dohlížejí na dodržování pravidel. To ovšem vede k politické neochotě zavádět přísnější kontrolní mechanismy. Pravidla sice existují, ale jejich prosazování je slabé. S téměř 14 000 registrovanými lobbistickými organizacemi a rostoucí veřejnou kontrolou čelí EU stále většímu tlaku na posílení svého etického rámce.
Ve srovnání s tím na pohled představuje český zákon o regulaci lobbování konkrétnější a lépe vymahatelný rámec. Zatímco v EU je registrace a zveřejňování schůzek povinné především pro poslance a jejich asistenty, v ČR mají povinnost evidovat kontakty samotní lobbisté. Dvakrát ročně musí předkládat tzv. prohlášení lobbisty, v nichž uvádějí, s kým jednali a jaká témata projednávali. Dohled je svěřen Ministerstvu vnitra a dalším kontrolním orgánům, což dává českému modelu formálně silnější vynutitelnost. Avšak ani český zákon není bez chyb. Kvůli několika pozměňovacím návrhům byl původní záměr výrazně oslaben. Vyjmutí asistentů poslanců a senátorů ze seznamu lobbovaných umožňuje obcházení pravidel a snižuje transparentnost, protože i bez formální pravomoci mají na zákonodárce často velký vliv a fungují jako prostředníci.
Zdroje:
Armangau, R. (2025, březen). What rules apply to lobbying the European Parliament? Euronews. Dostupné z: https://www.euronews.com/my-europe/2025/03/17/what-rules-apply-to-lobbying-the-european-parliament?utm_source=chatgpt.com.
Evropský parlament. (2025). KODEX CHOVÁNÍ POSLANCŮ EVROPSKÉHO PARLAMENTU TÝKAJÍCÍ SE INTEGRITY A TRANSPARENTNOSTI. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/pdf/meps/Code_of_Conduct_CS.pdf.
INTERINSTITUCIONÁLNÍ DOHODA ze dne 20. května 2021 mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí o povinném rejstříku transparentnosti (OJ L 207, 11.6.2021, pp. 1–17)
What are the lobbying rules for MEPs? [příspěvek na blogu] (2025, březen, 19). The Good Lobby. Dostupné z: https://thegoodlobby.eu/what-are-the-lobbying-rules-for-meps/?utm_source=chatgpt.com.
Transparency International CZ. (2025). Co říkají data za poslední rok o lobbistických schůzkách europoslanců včetně těch českých? Projděte si naši analýzu. Dostupné z: https://www.transparency.cz/co-rikaji-data-za-posledni-rok-o-lobbistickych-schuzkach-europoslancu-vcetne-tech-ceskych-projdete-si-nasi-analyzu/.
Transparency International EU. (2025). MEPs and their lobby meetings, one year in: new rules, more meetings, more cause for concern? Dostupné z: https://transparency.eu/new-mep-meetings/.
