Změna klimatu, silné záplavy a nenadálé změny počasí nejsou jen teoretické iluze o oteplování planety v Africe a Asii, ale i změny dotýkající se Evropy. Jsou to ovšem také signály, že je potřeba mobilizovat společnost. K tomu mohou napomoci konference, jako například COP29, která se konala v listopadu minulého roku v ázerbájdžánském Baku. Ta měla za cíl přinést novou finanční dohodu mezi státy na podporu ochrany klimatu. 

Situace před COP29

V posledních letech lze pozorovat změnu  pohledu a vnímání důležitosti konferencí o změně klimatu (COP), které mají za cíl zintenzivnit úsilí řešit globální oteplování.[1] Mezi pravidelnými účastníky na konferenci jsou nejen významní diplomaté, ale i aktivisté, investoři a novináři z celého světa. Ti se schází po dobu dvou týdnů, aby diskutovali nové kroky na následující období. 

Globální emise skleníkových plynů minulý rok dosáhly rekordních 57 gigatun a nezdá se, že by emise v následujících letech byly na cestě k výraznému poklesu. Státy byly tak pomalé v omezování využívání ropy, plynu a uhlí, že se nyní zdá nepravděpodobné, že země budou vůbec schopny omezit globální oteplování na úroveň, na které se dohodly v rámci Pařížské dohody o klimatu v roce 2015.[2]

Pokud státy mají v plánu udržet globální emise pod 2°C, jak předpokládala Pařížská dohoda, musely by  emise do roku 2030 klesnout zhruba o 28 %. Aby se teplota udržela na hodnotě 1,5°C, muselo by množství vypouštěných emisí klesnout asi o 43 %. To by ovšem vyžadovalo velmi rychlou transformaci globálního energetického systému. Přestože využívání obnovitelných zdrojů energie po celém světě rapidně roste, poptávka po elektřině stoupá rychleji. To bohužel vede k nárůstu spotřeby fosilních paliv.

Agenda pro COP29

Během COP28, který se konal v roce 2023 v Dubaji, se státy dohodly na přechodu od fosilních paliv a na první globální inventarizaci s cílem posílit financování využití obnovitelných zdrojů, a to až na trojnásobek. Nicméně stávající geopolitické konflikty, konkrétně válka na Ukrajině či konflikt v pásmu Gazy, mezinárodní spolupráci v oblasti změny klimatu výrazně zkomplikovaly. To je i jeden z důvodů, proč i ekonomicky vyspělejší země nedokázaly udržet své finanční sliby. Očekávaná pomoc chudým zemím odklonit se od ropy, plynu a uhlí v posledních letech proto nepřišla. 

Rozvojové státy měly před COP29 velká očekávání ohledně finanční podpory a konkrétních kroků pro následující rok. Hlavní cíl byl se dohodnout na finální verzi finanční dohody o ochraně klimatu zaměřující se především na země, které se řadí mezi nejzranitelnější v oblasti dopadu klimatických změn. 

Očekávaná finanční dohoda měla být namířena na pomoc rozvojovým zemím, které urgentně potřebují finanční pomoc v podobě milionů dolarů na zmírnění dopadů změny klimatu. Současně měly tyto finanční prostředky sloužit k přizpůsobení se rychle se měnícím klimatickým podmínkám.

Jsou vnitrostátně stanovené příspěvky efektivní? 

Hlavním cílem COP29 bylo dosažení dohody o novém financování ochrany klimatu. V roce 2025 se potom konference zaměří na upevnění a aktualizaci způsobu, jak přispět k ochraně klimatu ve formě tzv. vnitrostátně stanovených příspěvků (Nationally Determined Contributions, NDC).[3] 

Příspěvky mají sloužit k větší rovnosti mezi státy a to tím, že se zohledňují schopnosti a zdroje jednotlivých států individuálně. Globální oteplování je celosvětový problém a každý stát má odlišné zdroje, možnosti a finanční prostředky. Aby byla ochrana klimatu pro státu realizovatelná, není možné aplikovat jeden model na všechny. Forma vnitrostátně stanových příspěvků představuje rovnocenný systém pro všechny státy. Každý stát si tak určí své individuální možnosti a nastaví cíle na v určitém obodbí.

Na první pohled příspěvky reprezentují efektivní a aktivní způsob angažovanosti jednotlivých států, avšak uchovávají v sobě i několik velkých nedostatků. Přestože jsou NDC plně navázány na možnosti států, existuje mezera mezi tím, co je potřeba a co jsou státy schopny plnit. Další problém je zejména závaznost těch příspěvků. Limity emisí nejsou závazné, tudíž může nastat riziko, že některé země, zejména ty chudé, nebudou závazky respektovat. 

Finální výsledek COP29: výhra, či prohra? 

Jak už bylo zmíněno, během COP28 v Dubaji se státy dohodly, že na další konferenci schválí navýšení využívání obnovitelných zdrojů. V Baku se tento cíl uskutečnil a státy ztrojnásobily financování ochrany klimatu ze 100 na 300 miliard dolarů. Tato suma vyvolala mezi účastníky konference různorodé reakce –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ některé uspokojila, jiné naopak velmi zklamala.

Simon Stiell, výkonný tajemník OSN pro změnu klimatu, považuje novou finanční sumu jakou pojistku pro lidstvo uprostřed zhoršujících se dopadů klimatu. Finanční dohoda má podle jeho perspektivy za cíl udržet pokrok v oblasti energetiky. Má zejména podpořit vytvoření nových pracovních míst, silnější růst či využívání levnější a čisté energie. Neopomenul zmínit ani to, že vlády stále musí zrychlit tempo a ocenil globální spolupráci svolanou OSN, bez které by svět směřoval k extrémnímu globálnímu oteplování.

Na druhé straně, opoziční hlasy a rozvojové státy jsou výsledkem zklamáni. Závěry COP29 považují za nedostatečné. Navýšení částky o pouhých 300 milionů dolarů není dostačující a představuje risk v podobě zpomalení opatření. Je to přitom právě nyní, kdy ochrana klimatu vyžaduje jejich urychlení. Po dvou týdnech napjatých a polarizovaných jednání země sice země dosáhly dohody o financování ochrany klimatu. Tato dohoda se ovšem podle opozice ani zdaleka neblíží potřebám rozvojových zemí. 

Některé organize, jako například Světový fond na ochranu přírody, byly zklamány s výsledkem způsobu a výše financování. Dohoda měla reprezentovat klíčový krok vpřed, nicméně kvůli nedostatku financí však spíše hrozí selhání a zpomalení celosvětového úsilí o řešení klimatické krize. Hrozí navíc i to, že zranitelné skupiny států a rozvojové země budou vystaveny náporu eskalujících klimatických katastrof. 

Brazilské naděje 

Nejvíce slabá finanční dohoda dopadne na rozvojové země a celosvětovou strategii omezit globální oteplování na 1,5 °C. Navzdory nedostatku finanční zdrojů jsou rozvinuté země vyzývány, aby se neomezovaly na v Baku dohodnuté množství peněz a určené množství finančních zdrojů individuálně navýšily. 

Finální text dohody navíc obsahuje i odstavec řešící plán a cíl navýšení finančních prostředků na 1,3 miliard dolarů pro rozvojové země. Tento odstavec však navýšení nezaručuje a zůstává nadále otázkou, kdy a zda se rozvojové státy této sumy dočkají. Nastupující brazilské předsednictví, které se bude konat v Belému, sebou proto nese velká očekávání.

Navzdory kontroverzím, které jsou spojeny s finální dohodou, je i nadále potřeba apelovat na všechny národní a korporátní představitele, aby bylo na ochranu klimatu vyčleněno dostatek financí. Je nezbytné, aby docházelo ke snižování množství skleníkových plynů a docházelo k modernizaci výroby. Jak tvrdí António Guterres, generální tajemník OSN, „svět musí platit, nebo lidstvo zaplatí cenu. Financování klimatu není charita, je to investice." Státy by se tímto mottem měly řídit i při následující konferenci.

 

Poznámky

[1] Konference OSN o změně klimatu neboli Konference smluvních stran je každoroční setkání zemí, které se dle úmluvy o ochraně klimatického systému Země a omezení globálního oteplování snaží zabránit oteplování planety. 

[2] V rámci Pařížské dohody se světoví lídři z celé Evropské Unie a světa zavázali, že udrží globální oteplování pod 2 °C, nejlépe okolo 1,5 °C, aby se omezila rizika klimatických katastrof. Velký emitent stát Írán neratifikoval Pařížskou dohodu. 

[3] Vnitrostátně stanovené příspěvky, neboli NDC, byly schválené během COP v Paříži umožňují vytvoření plánu dle preferencí a zdrojů konkrétních zemí. 

Zdroje

Harvey, F. (2024. listopad 26). Backroom deals and betrayal: How Cop29’s late $300bn deal left nobody happy. The Guardian. Získáno z https://www.theguardian.com/environment/2024/nov/26/how-late-deal-left-a-sense-of-dissatisfaction-and-betrayal-at-cop29-baku. 

Plumer B. (2024, říjen 24). The U.N.’s Verdict on Climate Progress Over the Past Year: There Was None. The New York Times. Získáno z https://www.nytimes.com/2024/10/24/climate/un-climate-change-global-emissions-report.html.  

Chandrasekhar A., Dunne D., Dwyer O., Evans S., Gabbatiss J., Lempriere M., Song W., Tandon A., Viglione G.,COP29: Key outcomes agreed at the UN climate talks in Baku. Carbon Brief, Clear on Climate. Získáno z https://www.carbonbrief.org/cop29-key-outcomes-agreed-at-the-un-climate-talks-in-baku 

UN Climate Change Conference Baku - November 2024 (2024, listopad 27). United Nations Climate Change. Získáno z https://unfccc.int/cop29.

COP29 Outcome: Weak finance deal is a setback for climate action (2024, listopad 24). WWF. Získáno z https://wwf.panda.org/wwf_news/press_releases/?12844466/COP29-outcome. 

Baku talks heat up: New climate finance deal, urban challenges in COP29 spotlight (2024, listopad 20). United Nations. Získáno z https://news.un.org/en/story/2024/11/1157206.

Pařížská dohoda: Rada postoupila podání vnitrostátně stanovených příspěvků jménem EU a členských států (2020, prosinec 18). Evropská rada. Získáno z https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2020/12/18/paris-agreement-council-transmits-ndc-submission-on-behalf-of-eu-and-member-states/

Betrayal in Baku: Developed countries fail people and planet (2024, listopad 23). Climate Action Network International. Získáno z https://climatenetwork.org/2024/11/23/cop29_betrayal_in_baku/

Fotografie

António Guterres. António Guterres at COP29 in Baku, autor: The Presidential Press and Information Office of Azerbaijan, 12. listopad 2024, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 4.0.