Ochrana lidských práv není jen záležitostí mezinárodních organizací a ústavních soudů. Naopak, čím lokálnější úroveň, tím efektivnější jejich prosazování může být. To je hlavní myšlenkou tzv. lidskoprávních měst. Jak využít toho, že vztah místních orgánů a obyvatelstva nabízí spoustu příležitostí k uplatňování lidskoprávního přístupu v praxi?

Lidskoprávním městem se rozumí taková místní samospráva, která přijala principy lidských práv jako vůdčí pravidla svého fungování. Při svých činnostech směřuje k uvádění lidskoprávních standardů v život, a to především respektováním, naplňováním a podporou lidských práv na lokální úrovni. Města by měla být místem rovných příležitostí a života v bezpečí, míru a důstojných podmínkách.

Důležitým aspektem je tzv. lokalizace lidských práv. Místní správa má totiž ze své podstaty možnost přijmout velmi konkrétní nástroje, které vedou k naplňování lidskoprávních závazků na určitém území. Nezbytným prvkem jsou také participativní metody včetně možnosti občanské společnosti podílet se na utváření legislativy. Úkolem vedení města je pak společně vytvořená pravidla efektivně prosazovat.

Prvním lidskoprávním městem se v roce 1997 stalo argentinské Rosario a od té doby se iniciativa šíří napříč všemi kontinenty. Evropským průkopníkem je rakouské město Graz, které se ke konceptu připojilo v roce 2001. Ačkoli se postupně přidávají i další metropole (např. Madrid, Vídeň, Barcelona, Utrecht, Bordeaux, Lund), zdá se, že v Evropě koncept lidskoprávního města zatím hledá své ukotvení. Přitom přibližně 70 % obyvatel EU žije ve městech, která tak mohou být ideální platformou pro posilování respektu k lidským právům.

Agentura Evropské unie pro základní práva (Fundamental Rights Agency, FRA) proto v říjnu tohoto roku vydala rámcový dokument, který má místním samosprávám pomoci přetvářet obce a města v lidskoprávní, tzv. human rights cities. Stěžejními body této proměny jsou základy, struktura a nástroje. Ač se může zdát, že jde o relativně obecné pojmy, následující odstavce nabízejí konkrétnější představu o tom, jaká může být jejich praktická podoba. 

Prvním krokem je tedy závazek města dodržovat v rámci své činnosti základní práva a svobody. Ten je uváděn v život pomocí struktur – jednotlivých mechanismů a institucí. Skrze různé nástroje pak má docházet k podpoře lidskoprávního přístupu v různých oblastech společenského života a zvyšování povědomí obyvatelstva o lidských právech.

Základem je přijetí odpovědnosti

Činnost úřadů, životní prostředí nebo kultura a sport - místní samosprávy představují úroveň vládnutí, která je jednotlivcům prakticky nejbližší a která má široké spektrum pravomocí v oblastech každodenního života. Města tak jsou významným nositelem odpovědnosti za implementaci lidskoprávních závazků, které se státy zavázaly dodržovat na národní nebo mezinárodní úrovni, právě při samotném kontaktu s občany.

Základním kamenem lidskoprávního města je příslib samosprávy při výkonu svých pravomocí postupovat v souladu s mezinárodními lidskoprávními standardy ve všech oblastech života, které má místní správa pod kontrolou. Na počátku procesu tedy stojí formální přihlášení se k tomuto závazku. Místní samospráva tak prakticky vytvoří právní rámec svého působení v lidskoprávní oblasti.

V praxi takové závazky odkazují na různé univerzální lidskoprávní dokumenty. Lidskoprávní dimenze místní samosprávy ve Vídni se zakládá například na Všeobecné deklaraci lidských práv,  Listině základních práv EU a Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením. Lidskoprávní program švédského města Lund obsahuje mj. odkaz na Úmluvu OSN o právech dítěte. Heidelberg propojuje lidskoprávní závazky s Evropskou chartou pro rovnost žen a mužů ve městech a obcích. Tradičním základem jsou také Cíle OSN pro udržitelný rozvoj a Agenda 2030.[1]

Vytvoření funkčních struktur

Druhý stupeň spočívá již v konkrétních krocích, které připraví půdu pro ochranu lidských práv v praxi. Jedním z nich může být formální deklarace závazku dodržovat lidská práva vedením města. Důležitým bodem je pak zřízení struktur, které mohou prosazování lidských práv usnadnit a zefektivnit. Může jít o zavedení pozice reprezentanta lidských práv v radě města nebo založení kanceláře, která bude koordinovat aktivity v lidskoprávní oblasti a svou činností přispívat ke zvyšování povědomí o lidských právech.

Doporučuje se také vytvoření konzultačního participativního orgánu nebo rady, která bude platformou pro setkávání aktérů, kteří jsou pro utváření místních politik klíčoví. Zde mohou firmy, skupiny mladých, sportovní a kulturní asociace a představitelé občanské společnosti diskutovat o lidskoprávních problémech a usilovat o zapojení, komunikaci a spolupráci se zranitelnými skupinami.

Další prvky struktur mohou představovat antidiskriminační kanceláře nebo instituce ombudsmana, roční monitorovací zprávy nebo mechanismy posilování odpovědnosti samospráv v lidskoprávní oblasti. Praktickou je také podpora partnerství a spolupráce s národními i mezinárodními institucemi.

Příkladem dobré praxe je Rada lidských práv města Graz. Její činnost spočívá v monitorování lidskoprávní situace a zpracovávání každoroční zprávy. Ta zahrnuje informace od více než 150 subjektů, včetně firem, městských částí a občanské společnosti. Hraje také významnou roli při posuzování lidskoprávního rozměru volebních kampaní. Graz mimo jiné disponuje také tzv. antidiskriminační kanceláří. Otázky rovnoprávnosti jsou velmi podstatnými i pro Kodaň, kde vedení města ve spolupráci s místními restauracemi, kavárnami a podniky pořádá besedy a workshopy na toto téma.

Opatření, vzdělávání, akční plány a další

Nejkonkrétnější úrovní přetváření běžného města v město lidskoprávní představují dílčí nástroje, které by měly vycházet z jasné identifikace občanů jako nositelů lidských práv. Nezbytným je také důraz na odpovědnost a transparentnost při poskytování služeb.

Speciální oblast představuje problematika rovnosti. Místní samosprávy mají možnost vypracovávat analýzy nerovností, zasadit se o nápravu diskriminace, přijímat různá pozitivní opatření v rámci přístupu ke službám nebo posilovat zapojení znevýhodněných skupin a jedinců na okraji společnosti. Celkově by měl být kladen důraz na podporu různorodosti, vzájemného respektu a pocitu sounáležitosti. Aktuálně se jeví nejpotřebnějším zaměřit se na integraci migrantů, práci s romským obyvatelstvem a ochranu práv dětí.

Pozornost si rovněž zaslouží lidskoprávní vzdělávání a proškolování nejen managementu a administrativních pracovníků města, ale také např. policistů, učitelů a poskytovatelů zdravotních a sociálních služeb. Praktickým je i zpracování lidskoprávního akčního plánu, ideálně založeného na participativním přístupu, nebo zavedení postupu pro monitorování, kontrolu a hodnocení.

Proaktivní prosazování lidských práv a zvyšování povědomí veřejnosti může mít i formu kampaní, udělování ocenění, veřejných debat nebo kulturních nebo sportovních akcí s přívlastkem „lidskoprávní”. Další z řešení představuje mimo jiné také mezistátní spolupráce a vzájemná výměna informací, začlenění otázek lidských práv do programů partnerství měst, výměnné programy pro státní zaměstnance.

Vedení města Bordeaux se ve svých lidskoprávních aktivitách rozhodlo zaměřit na boj proti diskriminaci. V roce 2015 na základě výstupů diskuzí s občanskou veřejností a výsledků výzkumu identifikovalo klíčové oblasti zájmu a následně začalo podnikat praktické kroky. Těmi bylo například přijetí akčního plánu s konkrétními cíli nebo zavedení „nálepky rozmanitosti“ pro podporu rovnosti v zaměstnávání, službách a komunikaci. V roce 2019 uskutečnilo rozsáhlou kampaň proti diskriminaci ve veřejném prostoru a vytvořilo „síť pro přístup k právům pro oběti diskriminace“, která nabízí jak různé informace a tipy, tak možnost konzultace s delegátem ombudsmana.

Příležitost pro Evropu?  

Je pravdou, že mnoho evropských měst rozvíjí množství aktivit v lidskoprávní oblasti bez ukotvení v širším rámci. Nabízí se tedy otázka, zda je vůbec smysluplné myšlenku strukturovaného konceptu lidskoprávního města přenášet do praxe. Její přidanou hodnotu však tvoří jasně deklarovaný důraz na skutečnost, že místní samosprávy mají být ochráncem lidských práv v první linii. Zohledňování lidskoprávních standardů např. při organizaci veřejné dopravy a poskytování sociálních služeb může přispět k větší autenticitě a účinnosti snahy o ochranu lidských práv v Evropě i mimo ni. Tato výzva je navíc velmi aktuální zejména v českém kontextu, neboť žádné z českých měst se k iniciativě lidskoprávních měst zatím nepřipojilo.  

 

Poznámky

[1] Strategie OSN pro období 2015-2030, která cílí na podporu udržitelného rozvoje.

Zdroje

Agentura Evropské unie pro základní práva. Human Rights Cities in the EU. A Framework for Reinforcing Rights Locally. Vídeň: Agentura Evropské unie pro základní práva. (https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/fra-2021-human-rights-cities-in-the-eu_en.pdf).

Who we are. Human Rights Cities Network, 13. listopadu 2021,  (https://humanrightscities.net/who-we-are/).

What we do. Human Rights Cities Network, 13. listopadu 2021, (https://humanrightscities.net/what-we-do/).

Lutte contre les discriminations.  Bordeaux.fr., 26. července 2021,   (https://www.bordeaux.fr/p81908/lutte-contre-les-discriminations#contenu).

Human Rights Cities. Raoul Wallenberg Institute, 13. listopadu 2021, (https://rwi.lu.se/human-right-cities/).

Fotografie

[1] Přibližně 70 % obyvatel EU žije ve městech, autor: Vintagelee, 17. prosince 2020, zdroj: Pixabay, CC0.