Na konci října Ústavní soud zamítl ústavní stížnost podanou spolkem Klimatická žaloba a dalšími osobami.  Přestože Ústavní soud nezpochybnil existenci klimatické krize a zároveň zdůraznil, že tímto nálezem neuzavírá prostor pro budoucí klimatické litigace, vyvolalo jeho rozhodnutí řadu kritických ohlasů.

Žaloba byla podána již v roce 2021 spolkem Klimatická žaloba společně s několika jednotlivci z řad zemědělců, lesních hospodářů a dalších osob, které tvrdily specifické dotčení svých základních práv a z toho plynoucí aktivní legitimaci k podání žaloby. Ve svém návrhu se zásahovou žalobou domáhali, aby soudy vyslovily nezákonnost zásahu ze strany ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy (žalovaná ministerstva). Dle jejich názoru tato ministerstva porušila své povinnosti tím, že nepřijala konkrétní mitigační opatření [1] směřující ke snížení emisí skleníkových plynů a zasáhla tak do stěžovateli vymezených ústavně zaručených základních práv [2]. Současně stěžovatelé navrhli, aby soud žalovaným ministerstvům zakázal pokračovat v porušování jejich práv na příznivé životní prostředí.Jelikož se svou žalobou před správními soudy neuspěli, využili ochrany prostřednictvím ústavní stížnosti u Ústavního soudu (ÚS), jež nyní rozhodl nálezem.

Souvislost s rozhodnutím ESLP ve věci Verein KlimaSeniorinen Schweiz proti Švýcarsku

ÚS své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že správní soudy nepochybily, když zásahové žalobě nevyhověly, jelikož žalovaná ministerstva nebyla původcem zásahu do základních práv. Dospěl k tomu, že žalovaná ministerstva nemohla být původcem tvrzeného zásahu do základních práv, neboť v České republice dosud neexistuje zákonná úprava, která by konkrétně prováděla právo na příznivé životní prostředí a z níž by ministerstvům vyplývala povinnost přijímat konkrétní mitigační opatření ke snižování emisí skleníkových plynů. Ministerstva současně nejsou nadána pravomocí takovou právní úpravu vytvářet.

Evropský soud pro lidská práva (ESLP) se zabýval obdobnými otázkami ve svém rozhodnutí ve věci Verein KlimaSeniorinnen Schweiz proti Švýcarsku [3]. Mimo jiné konstatoval, že Švýcarsko právo na soukromý a rodinný život [4] porušilo, jelikož nepřijalo dostatečná právní a administrativní opatření proti změnám klimatu. Zároveň zdůraznil povinnost Švýcarska zavést účinná klimatická opatření a uložil mu, aby své cíle a postupy znovu posoudilo a odpovídajícím způsobem upravilo.

Ve svém nálezu se Ústavní soud rozhodnutím ve věci Verein KlimaSeniorinnen Schweiz proti Švýcarsku příliš detailně nezabýval a v podstatě pouze konstatoval, že, zásadní rozdíl mezi případem před ESLP a projednávaným případem před ÚS spočívá v tom, že zatímco ESLP hodnotil splnění povinností státu jako celku v oblasti ochrany klimatu, Ústavní soud se na základě volby procesní strategie stěžovatelů v nálezu zabýval pouze žalovaným zásahem konkrétních ministerstev. 

Budoucnost klimatické litigace a lidskoprávní roviny problematiky

Problematickým aspektem nálezu, do značné míry umocněným zvolenou procesní strategií stěžovatelů, není samotný zamítavý výrok, nýbrž skutečnost, že Ústavní soud se nezabýval širší škálou klíčových otázek, jejichž zodpovězení mohlo do budoucna vymezit strukturovaný a efektivní rámec účinné ochrany práva na příznivé životní prostředí. ÚS měl jedinečnou příležitost osvětlit řadu dosud neobjasněných aspektů klimatické litigace vedené v rovině ochrany základních lidských práv, zejména pak parametrů ochrany práva na příznivé životní prostředí. Tuto možnost však nevyužil v míře, která by přispěla k formování předvídatelného právního rámce pro posuzování zásahů státu, respektive i správních orgánů a možnost lidskoprávní ochrany práv v oblasti klimatické politiky.

Z těchto důvodů se může zdát být tvrzení ÚS o „neuzavření cesty“ pro budoucí klimatické spory poněkud neuspokojivým. Ačkoli soud skutečně formálně ponechal prostor pro další  klimatickou litigaci, neposkytl společnosti žádná konkrétnější vodítka, která by umožnila účinněji hájit jak zájmy klimatické ochrany, tak především své právo na příznivé životní prostředí. Nadále se tak lze této ochrany domáhat formou pokus a omyl, zatímco se globální teplota nadále zvyšuje a míjí rizikové hranice.

Obdobně se k nálezu vyjádřili rovněž řečníci na odborné přednášce, týkající se právě předmětného nálezu, konané na půdě Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde bylo zdůrazněno, že rozhodnutí Ústavního soudu ponechává řadu klíčových aspektů otevřených.

Otázkou však nadále zůstává, zda je soudní litigace vůbec vhodným nástrojem pro řešení klimatické krize a nepředstavuje spíše jakousi okliku vzniklou selháním mechanismů mezinárodních závazků a jejich faktické implementace.

 

 

Poznámky

[1] Mitigační opatření jsou taková opatření, jež omezují příčiny klimatické změny a mají za cíl změnu klimatu zpomalit. Naproti tomu adaptační opatření reagují na konkrétní projevy změny klimatu, jako je například sucho či povodně a ty snaží se dopady těchto projevů minimalizovat. Příkladem mitigačních opatření je využití solární či větrné energie, zatímco příkladem adaptačních opatření je výstavba protipovodňových hrází.

[2] Stěžovatelé tvrdili porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 6, 10, 11, 26, 31, 35 a 36 Listiny základních práv a svobod, dále v Preambuli, čl. 7 a 8 Ústavy České republiky a v čl. 2, 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

[3] Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. dubna 2024 ve věci č. 53600/20 Verein Klimaseniorinnen Schweiz a ostatní proti Švýcarsku.

[4] Čl. 8 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod

Zdroje

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Dostupné z: https://www.echr.coe.int/documents/d/echr/convention_ces

Nález Ústavního soudu ze dne 22. října 2025, sp. zn. Pl. ÚS 6/25. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2025/p-6-25_AN.pdf 

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. dubna 2024 ve věci č. 53600/20 Verein Klimaseniorinnen Schweiz a ostatní proti Švýcarsku. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-233206

Ústavní soud (2025, listopad). Klimatická žaloba před Ústavním soudem neuspěla. Ostatním stěžovatelům se tím však cesta neuzavírá [tisková zpráva]. Získáno z https://www.usoud.cz/aktualne/klimaticka-zaloba-pred-ustavnim-soudem-neuspela-ostatnim-stezovatelum-se-tim-vsak-cesta-neuzavira

Ústavní soud (2025). Otázky a odpovědi k nálezu Ústavního soudu ve věci Klimatické žaloby (nález sp. zn. Pl. Ús. 6/25). Získáno z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2025/Ot%C3%A1zky_a_odpov%C4%9Bdi_klimatick%C3%A1_%C5%BEaloba.pdf 

Fotografie

[1] Ústavní soud ve věci Klimažaloby rozhodoval v plénu, tedy v plném složení všech ústavních soudců. Plénum Ústavního soudu, autor: Lukáš Dolíhal.