Vláda ČR se v červenci zabývala poslaneckým návrhem na zřízení dětského ombudsmana. K návrhu zákona se kriticky vyjádřil veřejný ochránce práv Stanislav Křeček a doporučil vládě, aby poslanecký návrh odmítla. Přes řadu výhrad však k němu nakonec vláda přijala neutrální stanovisko. Představuje stávající iniciativa nesystémové okleštění funkcí veřejného ochránce práv, jak naznačuje ombudsman, nebo jde naopak o krok správným směrem?

Návrh zákona

Poslanecký návrh na vydání zákona o ochránci práv dětí [1] definuje dětského ombudsmana jako nezávislý a nestranný orgán, který má působit k ochraně a prosazování práv dítěte. Podle předkladatelů jde o lidskoprávní závazek vyplývající z řady mezinárodních lidskoprávních závazků České republiky, zejména z Úmluvy o právech dítěte. Předkladatelé návrh zdůvodňují mimo jiné tím, že „instituce specializující se na dětská práva je důležitá vzhledem k zvláštní zranitelnosti dětí, které nejsou schopny efektivně bránit svá práva.

Mezi pravomoci dětského ombudsmana má patřit zejména monitoring naplňování práv dítěte, což zahrnuje například vyřizování stížností dětí na úřady, návštěvy míst, kde jsou děti omezené na osobní svobodě, prosazování rovného zacházení, sledování vyhoštění dětí-cizinců, sledování naplňování práv dítěte, ale také například vydávání systémových doporučení, vzdělávání a osvěta.

Překryv kompetencí s VOP a NHRI

Z uvedeného vymezení pravomocí dětského ombudsmana je zřejmé, že se v mnohých oblastech zcela překrývají se stávajícími pravomocemi veřejného ochránce práv (VOP) [2] a realizuje též úkoly, které jsou typické pro Národní lidskoprávní instituci (NHRI) zřizovanou podle tzv. Pařížských principů.[3] Z odůvodnění návrhu zákona je zjevné, že předkladatelé instituci dětského ombudsmana do značné míry s NHRI přímo ztotožňují.[4] Nevytváří však NHRI v celé své šíři (jak je chápána Pařížskými principy), ale vztahují ji pouze na ochranu práv dítěte (doslovně předkladatelé hovoří o „lidskoprávní instituci zaměřené na práva dítěte“).

Kritika veřejného ochránce práv

Problematický překryv agend a absence vymezení vzájemných vztahů mezi současným veřejným ochráncem práv a navrhovanou institucí dětského ombudsmana je kritizována samotným ombudsmanem Stanislavem Křečkem. Ten ve svém stanovisku uvádí, že „návrh zákona [...] ve své podstatě navrhuje zřídit kopii instituce veřejného ochránce práv s tím rozdílem, že jeho působnost bude navíc rozšířena i o výkon mandátu národní lidskoprávní instituce pro práva dětí [...].“ Ombudsman dále vyjadřuje obavu, že návrhem dochází k omezení současného mandátu veřejného ochránce práv, který by se do budoucna mohl zabývat pouze věcmi zletilých osob: „[V]edle sebe by tak měl koexistovat veřejný ochránce práv pro dospělé se sídlem v Brně a jeho obdoba pro děti v Praze.

Vztah ke stávajícím monitorovacím mechanismům ombudsmana

S výtkami ombudsmana lze souhlasit do té míry, že bez jasného legislativního rozhraničení působnosti a pravomoci obou ombudsmanů skutečně hrozí nežádoucí překryv agend a z toho plynoucí kompetenční spory. Na druhé straně si však lze představit model, kdy část tradiční ombudsmanské agendy (vyřizování podnětů dětí) přejde na specializovanou instituci a chod stávajícího ombudsmana nemusí být zásadně narušen (samozřejmě, pokud nedojde současně ke snížení rozpočtu Kanceláře ombudsmana a personálnímu odlivu).

Daleko zásadnější se však jeví problém, jak naložit se specifickými monitorovacími mechanismy zřízenými v rámci ombudsmana. Ty totiž, na rozdíl od tradiční ombudsmanské agendy, představují komplikované hlídací psy, které jednoduše přenášet nelze.

Za příklad lze uvést Národní preventivní mechanismus (NPM) [5], který je určen k návštěvám všech míst, kde jsou nebo mohou být osoby omezené na osobní svobodě. Jak by byl zajištěn mandát stávajícího NPM, pokud by ztratil pravomoc navštěvovat dětská zařízení? Byl by mandát NPM nově rozdělen mezi VOP a dětského ombudsmana? Jak by v praxi probíhalo plánování návštěv, zajišťování expertního složení, jednotné hodnocení zjištěného špatného zacházení, vyhodnocování doporučení, apod.? Podobně je na tom i monitorovací orgán pro práva osob se zdravotním postižením, rovněž realizovaný veřejným ochráncem práv [6] či sledování vyhošťování cizinců [7].

Při zřizování nové instituce tedy nestačí pouze vymezit její formální pravomoci a vztahy mezi ombudsmany jako takovými, ale též posoudit dopad na efektivitu již zřízených dílčích monitorovacích mechanismů. Návrh zákona lze tedy hodnotit jako velký krok do neznáma, který vyvolává celou řadu otázek a nenabízí bohužel potřebné odpovědi.

Zřízení Národní lidskoprávní instituce

Přes uvedené výhrady je však třeba s předkladateli souhlasit, že v České republice chybí instituce, která by k právům dětí přistupovala systematicky a usilovala o jejich nejširší ochranu a prosazování. Nutno však podotknout, že tento deficit se netýká jen práv dětí, ale též práv menšin, cizinců, žen, apod. Stávající návrh zákona lze tedy vnímat jako další důkaz o tom, jak moc chybí České republice Národní lidskoprávní instituce, která by tento nedostatek zhojila.[8]

NHRI z povahy věci nabízí celou paletu nástrojů, jak systematicky chránit a naplňovat práva dětí, jakož i dalších zranitelných skupin. Není přitom třeba stavět na zelené louce. Jejím mandátem lze pověřit stávající instituci veřejného ochránce práv, která bude za tím účelem rozšířena a vhodně strukturována. Inspiraci lze nalézt například v Gruzii, kde národní lidskoprávní instituce (zbudovaná na půdorysu kanceláře ombudsmana) zřídila oddělení pro práva dětí a specializovanou Radu pro mládež  (Advisory Youth Council). Osobitým způsobem se k této výzvě postavil slovinský ombudsman (též NHRI). Ten vytvořil specializované oddělení zaměřené na poradenství dětem (Child Advocacy), v jehož rámci ombudsman napomáhá k prosazování názorů a přání dětí ve všech věcech a řízeních, které se jich týkají.

Závěr

Domnívám se, že namísto vytváření zcela nové instituce dětského ombudsmana by bylo vhodnější návrh zákona „přetavit“ do podoby návrhu na vytvoření národní lidskoprávní instituce, kterou by byl pověřen stávající veřejný ochránce práv. Myšlenky „dětského ombudsmana“ se však není nutno zříkat zcela. S ohledem na skutečnost, že NHRI má být zbudována na pluralitním základě, je představitelné, aby v rámci kanceláře ombudsmana působilo ombudsmanů více (rakouský model) nebo aby byly touto agendou pověřeni jeho specializovaní zástupci (gruzínský či slovinský model).

 

Poznámky
[1] Návrh poslanců Andreje Babiše, Heleny Válkové, Aleny Gajdůškové, Stanislava Grospiče, Marka Výborného, Heleny Langšádlové, Terezy Hyťhové a dalších na vydání zákona o ochránci práv dětí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o ochránci práv dětí) (sněmovní tisk č. 894).

[2] Jedná se například o vyřizování stížností na úřady, provádění systematických návštěv detenčních míst, prosazování práva na rovné zacházení, dozor nad vyhošťováním cizinců, ochrana osob se zdravotním postižením.

[3] Rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 4. března 1993, A/RES/48/134. Jedná se například o vydávání systémových opatření ke zlepšení ochrany práv dítěte, sledování naplňování práv dětí, či pořádání vzdělávacích a osvětových akcí.

[4] Prakticky celý bod 2 důvodové zprávy („Minimální požadavky na podobu a pravomoci národního lidskoprávního orgánu“) hodnotí mandát NHRI a analyzuje aplikaci Pařížských principů.

[5] Zřízený podle Opčního protokolu k Úmluvě OSN proti mučení.

[6] Monitorovací orgán pro naplňování práv osob se zdravotním postižením zřízený ve smyslu čl. 33 odst. 2 této Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.

[7] Realizované podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008, o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (návratová směrnice).

[8] Česká republika je jednou z posledních zemí Evropy, která NHRI dosud nezřídila.
 

Zdroje

Úřad vlády České republiky, online databáze EKLEP, Sněmovní tisk č. 894 (https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=ALBSBQWQQZ6D&fbclid=IwAR3YS9XT3407RwhldZruP0nT6VFjisJ3EGXOdqaSX3DrrFXir38L2xSYVsw)

Veřejný ochránce práv, Stanovisko ombudsmana k návrhu zákona o dětském ombudsmanovi (https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2020/stanovisko-ombudsmana-k-navrhu-zakona-o-detskem-ombudsmanovi/)

Doubek, P. Building a National Human Rights Institution and a National Preventive Mechanism within the Control Yuan of Taiwan – Research Report (https://drive.google.com/file/d/195OeiYBemcsNQIRvZ5v-oSp1nS2hZIUz/view?fbclid=IwAR13gEvxBzSHmVxzFVbJfn5pSowG2BM5jPkMSlRN5C8Q5mT1MZbOR2zO5Dg)
 

Fotografie

Stanislav Křeček 2019, autor: David Sedlecký, 17. listopadu 2019, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0, editace: ořez.