Ústavní soud se ve svém čerstvém nálezu mohl vyjádřit k ústavně konformnímu výkladu ustanovení § 325 odst. 2 trestního řádu. Na případu stěžovatelky, odsouzené matky novorozeněte, se jak civilní, tak trestní soudy podíleli na porušení jejích základních práv. Jaké meze nelze dle ÚS překročit při aplikaci ustanovení § 325 odst. 2 trestního řádu a koho vedle matky může případné chybování zasáhnout? 

Na Ústavní soud (ÚS) se obrátila stěžovatelka, která neúspěšně žádala o přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Učinila tak, jelikož se jí narodila dcera. Obecné soudy jí však nevyhověly, přičemž nosným důvodem zde bylo, že o ni nepečuje. Dcera bývala toho času v pěstounské péči, nicméně důvodem pro její svěření do pěstounské péče byla stěžovatelčina vazba a pozdější výkon jejího trestu. ÚS nakonec svým nálezem [1] jednak stěžovatelce vyhověl a zároveň tak osvětlil výklad ustanovení § 325 odst. 2 trestního řádu.

Přerušení výkonu trestu v případě těhotenství a péče o dítě

Ustanovení § 325 odst. 2 stanovuje, že k přerušení výkonu trestu odnětí svobody dochází na základě rozhodnutí soudu „na těhotné ženě po dokončení 12. týdne těhotenství a matce pečující o dítě do jednoho roku věku, která byla odsouzena za jiný trestný čin než za zvlášť závažný zločin, a to na dobu jednoho roku po porodu“. Obecně se tak nabízí dva možné scénáře: I) odsouzená porodí před nastoupením výkonu trestu odnětí svobody a II) Odsouzená porodí (či dokončí 12. týden těhotenství) po nastoupení výkonu trestu odnětí svobody.

Jako první příklad lze uvést výše zmíněný a níže rozebraný nález ÚS. Jako druhý příklad lze uvést zprávu o šetření veřejného ochránce práv (VOP) ve věci 1310/2020/VOP/JM. Zde se jednalo o odsouzenou, která nastoupila výkon trestu těhotná. Na interním oddělení věznice nakonec spontánně potratila. VOP shledal, že daná věznice pochybila tím, že „nepostupovala tak, aby se soud o těhotenství stěžovatelky dozvěděl bezodkladně“, což mohlo „představovat i zásah do práva […] na rodinný život“. Kdyby tak učinila, pak by byl soud povinen ihned rozhodnout o přerušení výkonu trestu.

Jádro věci a stěžejní argumenty

Stěžovatelka během vazby (září 2024) porodila dceru. Požádala o to, aby o ni mohla během vazby pečovat a mít ji u sebe. Nebylo jí vyhověno a soud následovně rozhodl o svěření novorozené holčičky do pěstounské péče s odůvodněním, že o ni nemohla pečovat ani stěžovatelka ve vazbě a ani nikdo z její rodiny.[2] V únoru 2025 pak došlo k odsouzení stěžovatelky a byl jí uložen trest odnětí svobody 22 měsíců. 

V dubnu 2025 si stěžovatelka podala žádost o přerušení trestu podle § 325 odst. 2 trestního řádu. Tu odůvodnila tím, že dceři nebyl ještě ani rok, přičemž nesouhlasila s pěstounskou péči a dožadovala se toho, aby dcera byla s ní. Žádost stěžovatelky však příslušný okresní soud [3] zamítl a ani stížnosti směřované ke krajskému soudu [4] nakonec nebylo vyhověno. Proti jejich usnesením pak stěžovatelka podala ústavní stížnost.

Okresní soud žádost zamítl s odůvodněním, že „stěžovatelka není matkou pečující o dítě do jednoho roku věku dítěte ve smyslu § 325 odst. 2 trestního řádu“, přičemž poukázal na to, že byla uživatelkou drog a měla i starší dceru v pěstounské péči její babičky, o kterou rovněž nepečovala. K tomu ještě poukázal na to, že pěstounská péče dceři měla prospívat. 

Krajský soud pak své zamítavé usnesení odůvodnil tím, že prostřednictvím novelizace § 325 odst. 2 trestního řádu došlo ke změně – „Dříve bylo povinností soudu u matky pečující dítěte mladšího jednoho roku přerušit výkon trestu odnětí svobody“.[5] Dle krajského soudu neměl být soud povinen přerušit výkon trestu v případě každé matky, ale pouze v případě takové, která o své dítě pečuje. K tomu zdůraznil, že ani v případě přerušení výkonu trestu by stěžovatelka o dceru bezprostředně pečovat nemohla. Uzavřel, že stěžovatelka fakticky o dceru nepečovala, a proto nebyly naplněny zákonné podmínky.

Stěžovatelčin klíčový argument spočíval ve vzájemném rozporu mezi civilními a trestními rozhodnutí v celé věci. Civilní soudy nejprve umístily její dceru do pěstounské péče vzhledem k její vazbě. Trestní soudy pak zamítly její žádost o přerušení s odkazem na to, že dceru nemá v péči. Nejvíce poškozenou tak měla být sama dcera, jelikož jí dle stěžovatelky tímto postupem soudy upírali její právo na matku.

Odůvodnění ÚS

ÚS předně zohlednil, že splnění podmínek v rámci vykonávacího trestního řízení, kam přerušení výkonu trestu podle § 325 odst. 2 trestního řádu spadá, mají posuzovat především obecné soudy. Zdůraznil však, že i v těchto otázkách je nezbytné naplňovat garance práva odsouzeného na soudní ochranu ve světle jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Listina). Vedle toho zde poukázal na právo stěžovatelky na ochranu jejího soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a práva na péči o dítě a jeho výchovu dle čl. 32 odst. 4 Listiny.

K samotnému institutu přerušení výkonu trestu v případě pečující matky ÚS shledal, že se jedná o „do jisté míry vážení veřejného zájmu na ochraně společnosti a práva na soukromý a rodinný život (resp. nejlepšího zájmu dítěte) samotným zákonodárcem“. Tento zákonodárcem přijatý konkretizovaný mechanismus tak má dle ÚS zajistit možnost přerušit trest odnětí svobody „za účelem ochrany práva na rodinný život, které má v zákonem stanovených situacích převážit“. 

ÚS uzavřel, že pokud soud rozhoduje podle § 325 odst. 2 trestního řádu o přerušení výkonu trestu a jsou splněny zákonné podmínky, přičemž se jedná o odsouzenou za jiný než zvlášť závažný zločin, pak je přerušení výkonu trestu obligatorním. K otázce, zdali lze odsouzenou považovat za pečující o dítě v případě, že je to svěřeno do pěstounské péče, ÚS zdůraznil, že zde obecně platí, že „po odpadnutí překážky, která brání rodičům v osobní péči, může rodič požadovat dítě zpět do své péče a soud mu vyhoví, pokud je to v souladu se zájmy dítěte“. Překážkou zde bylo právě omezení osobní svobody (trest).

K tvrzenému vzájemnému protiřečení si rozhodnutí civilních a trestních soudů ÚS shrnul, že ryze na základě odkazu na rozhodnutí o svěření dítěte do pěstounské péče nemohou obecné soudy zamítat žádosti o přerušení výkonu trestu. Takový stav nelze považovat za výsledek ústavně konformního výkladu ustanovení § 325 odst. 2 trestního řádu. ÚS v tomto směru obecným soudům vytkl, že řádně neodůvodnily, proč přistoupily k rozšíření zákonných podmínek. K tomu poukázal na vhodnost principu in favorem libertatis neboli ve prospěch svobody.

Pozornosti ÚS neunikl ani rozdílný smysl trestního řízení oproti tomu opatrovnickému. V dané věci trestní soudy dle ÚS „v podstatě nahrazovaly rozhodování opatrovnických soudů“. Např. v případě řízení ve věcech péče soudu o nezletilé by však účastníkem řízení bylo zejména samotné dítě (případně zastoupené orgánem sociálně-právní ochrany dětí), které by také bylo ve středu zájmu. Trestní řízení nicméně směřuje ke zcela jiným cílům, přičemž nedisponuje vhodnými nástroji pro „nahrazování“ role soudů v rámci opatrovnického řízení. 

Trestní soudy by tak dle ÚS neměly svá rozhodnutí o přerušení výkonu trestu zakládat pouze na svých pochybách ohledně rodičovských schopností odsouzených. ÚS ještě zdůraznil, že oddělení dětí od rodičů je třeba chápat coby krajní možnost, přičemž v dané věci obecné soudy svým postupem fakticky zabránily stěžovatelce v získání dcery zpět do své péče, čímž porušily její právo na rodinný život.

 

Poznámky

[1] Nález Ústavního soudu ze dne 13. října 2025, sp. zn. I. ÚS 2405/25.

[2] ÚS následovně z daného vyžádaného rozhodnutí zjistil, že vazba stěžovatelky byla hlavním důvodem pro svěření její dcery do pěstounské péče.

[3] Okresní soud v Havlíčkově Brodě.

[4] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

[5] Důvodová zpráva k z. č. 165/2020 Sb., kterým byl trestní řád novelizován, pak k tomuto uvádí, že „[c]ílem předloženého návrhu zákona je vyloučit, aby u žen, které byly odsouzeny za zvlášť závažný zločin, byl automaticky odkládán z důvodu těhotenství nebo péče o dítě do jednoho roku jeho věku výkon trestu odnětí svobody“.

Zdroje

Nález Ústavního soudu ze dne 13. října 2025, sp. zn. I. ÚS 2405/25. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2025/1-2405-25_AN.pdf.

Sněmovní tisk 657/0. Novela z. – trestní řád – RJ. Návrh zákona včetně důvodové zprávy: Zákon ze dne … 2020, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=166325.

Zpráva o šetření veřejného ochránce práv ve věci postupu věznice po zjištění těhotenství u odsouzené a návštěv rodiny ve věznici ze dne 7. července 2020, sp. zn. 1310/2020/VOP/JM, č. j. KVOP-25301/2020. Dostupné z: https://www.oc hrance.cz/uploads-import/ESO/1310-2020-JM-Z18_final.pdf.

Fotografie

Budova krajského osudu v Hradci Králové focená z levé strany, autor: Jan Bouzek.