Na chvostu září se konaly krajské a senátní volby. Volební účast senátních voleb je za poslední dvě dekády dlouhodobě velice nízká, což může poukazovat na nepřílišný zájem o Senát jako instituci. To je přitom škoda, protože Senát není jen pojistkou legislativního procesu, ale také politického systému jako takového. Náznak zájmu mohou představovat volební stížnosti, kterými se zabýval Nejvyšší správní soud.
V září tohoto roku proběhly krajské volby. Společně s nimi se, ostatně jako každé dva roky, volila i třetina senátorů. Senátní volby jsou vystavěny na absolutně většinovém volebním systému, a tedy pro zvolení senátora je nutné dosáhnout více než poloviny hlasů všech hlasujících. Takových čísel se však dotkne pouhý zlomek kandidátů, pročež jsou senátní volby povětšinou dvoukolové. Nedosáhne-li tak v prvním kole žádný kandidát na nadpoloviční většinu hlasů, postupují první dva kandidáti do kola druhého, kde jeden z nich nadpoloviční většinu zpravidla získá.[1]
V prvním kole letos z celkových dvaceti sedmi obvodů skončily volby v dohromady pěti obvodech. Takto zvolenými senátory se stal například P. Fischer, J. Čunek či J. Mráčková Vildumetzová. Ostatní kandidáti si museli týden počkat na druhé kolo. V něm byli zvoleni například Z. Hraba, B. Rychlík, J. Drahoš, S. Balík anebo R. Šlachta.
Volební účast
Senátní volby dlouhodobě provází relativně nízká volební účast. Za období od roku 2006 podle statistik Českého statistického úřadu (ČSÚ) volební účast nepřesáhla 45 % v prvním kole a 30 % v kole druhém; průměrná volební účast je však v témže období pro první kolo 38,5 % a pro kolo druhé pouhých 19,6 %. Za posledních osmnáct let přitom ani v jedněch z deseti senátních volbách volební účast v druhém kole nepřevýšila volební účast v kole prvním. Letošní podprůměrná účast v tomto ohledu nebyla výjimkou. V prvním kole se voleb účastnilo 30,5 % a v druhém kole pouhých 17,5 % oprávněných voličů.
Funkce senátu
Navzdory nezájmu běžného voliče však Senát ČR hraje obrovskou roli při udržování kontinuity nejen legislativního, ale i politického systému ČR. Tomu ostatně odpovídají i volební systémy užité při volbách do Poslanecké sněmovny a do Senátu. Oba volební systémy totiž, současně s časem voleb a relativním počtem obsazovaných mandátů, míří na jiný cíl.
Poměrný volební systém při volbách do najednou volené Poslanecké sněmovny zjevně cílí na průřezové zachycení momentální nálady ve společnosti. Poslanci by měli být – hyperbolou řečeno – horliví mladíci (i proto je zřejmě podmínka pasivního volebního práva [2] nikoli věk čtyřiceti, nýbrž jen dvaceti jedna let), kteří se bijí do prsou za co nejrychlejší změnu právního systému tak, aby odpovídal momentálním společenským požadavkům. Oproti tomu absolutně většinový volební systém užitý ve volbách do po třetinách se obměňujícího senátu zjevně cílí spíše na zachování kontinuity právního i politického myšlení a jeho ukotvení napříč volebními obdobími. Ne náhodou jsou senátoři vždy starší čtyřiceti let; měli by totiž ve svém věku ztělesňovat takové kapacity, které jsou s to racionálně odporovat horlivosti poslanců a které jsou schopni vřele přijímat věcně vyargumentované a promyšlené novinky přicházející společně s dynamikou běžného společenského života.
Úlohou senátora je tedy kontrolovat, zda jsou pohotové počiny poslance souladné s dlouhodobými cíli a politikami České republiky.
Redukce extremismu
Tam však role Senátu zdaleka nekončí. S obměnou po třetinách – a v konečném důsledku i s kontrolou, zda jsou ony počiny poslance v souladu s politikami České republiky – totiž souvisí i volba extremistických politických uskupení. Při obměně Poslanecké sněmovny totiž díky volebnímu systému může dojít k tomu, že většinu dostanou populistická či extremistická uskupení.
Většinový volební systém extremistické kandidáty povětšinou vyřadí. Ve druhém kole totiž zpravidla nezískají většinu. Oproti Poslanecké sněmovně, kde na většinu pohodlně stačí i 40 % hlasů, je totiž nutné získat více než polovinu hlasů všech hlasujících, což je pro extremistické kandidáty z povahy věci podstatně složitější. I kdyby se však extremistům zadařilo, nemají vyhráno. Na obsazení většiny všech mandátů v Senátu by totiž potřebovali přinejmenším dvoje úspěšné volby (tedy by museli svůj úspěch zopakovat po dvou letech). Působení extremistů by tudíž muselo být alespoň z části prověřeno časem, respektive by momentální inklinace voličů k radikálním řešením musela trvat celé roky, aby se promítla do složení Senátu. Oproti tomu v případě voleb do Poslanecké sněmovny by mohlo jít o pouhé měsíce či týdny.
Role Senátu je tedy i do jisté míry konzervovat politická přesvědčení v čase tak, aby ústavní pořádek a politický systém České republiky odolal různým extremistickým či revolučním tendencím.
Volební stížnosti
Pomyslným ukazatelem, že senátní volby nejsou voličům lhostejné, mohou být volební stížnosti. Tento rok jich bylo podáno celkem šest. Pravomoc rozhodovat o návrhu na neplatnost voleb, hlasování či volby kandidáta, náleží podle zákona Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Návrh může podat jak volič, tak politická strana, které se volba či hlasování týká.
Stížnosti se týkaly senátora Čunka za KDU-ČSL (Vsetín), senátora Víchy za SOC-DEM a ANO (Karviná) a senátora Kroce za STAN (Rokycany), rovněž jako volebních pletich, při kterých podle navrhovatele „osobám, které mají jiný názor, byly pod lichými záminkami odebírány doklady, které by jim umožnily účastnit se voleb.“ NSS shledal, že se ve dvou případech jednalo o návrhy předčasné, v dalších dvou že se jednalo o návrhy opožděné, a konečně poslední dva trpěly neodstraněnými vadami.[3] Všechny návrhy proto odmítl.
Poznámky
[1] Nedosáhne-li žádný senátor na nadpoloviční většinu ani ve druhém kole, respektive dosáhnou-li dva kandidáti rovnosti hlasů, rozhoduje se o jejich zvolení losem.
[2] Tedy práva být volen.
[3] Návrh je předčasný, pokud je podán dříve než v den následující po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí ve Sbírce zákonů. Lhůta pro podání návrhu je deset dní od vyhlášení.
Zdroje
Český statistický úřad. (2024). Volby do Senátu. Dostupné z: https://csu.gov.cz/volby-do-senatu?pocet=10&start=0&1_pocet=10&1_start=0&podskupiny=224&vlastnostiVystupu=04,12,22&razeni=-datumVydani&1_podskupiny=224&1_vlastnostiVystupu=18&1_razeni=-datumVydani#data-a-casove-rady___zakladni-udaje-o-volbach-do-senatu-parlamentu-cr-od-roku-2018.
Český statistický úřad. (2024). Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 20.09. – 21.09.2024. Dostupné z: https://www.volby.cz/app/senat/20240920/cs/home.
Dostálová, S. (2024, říjen). Informace ke stížnostem na volby do Senátu. [tisková zpráva]. Získáno z: https://www.nssoud.cz/aktualne/tiskove-zpravy/detail/informace-ke-stiznostem-na-volby-do-senatu.
(2024, říjen). Volební senát Nejvyššího správního soudu uzavřel volební agendu týkající se zářijových voleb do Senátu. [tisková zpráva]. Získáno z: https://www.nssoud.cz/aktualne/tiskove-zpravy/detail/volebni-senat-nejvyssiho-spravniho-soudu-uzavrel-volebni-agendu-tykajici-se-zarijovych-voleb-do-senatu.
Dostálová, S. (2024, říjen). Skončila lhůta pro podávání stížností na senátní volby (souhrnná informace). [tisková zpráva]. Získáno z: https://www.nssoud.cz/aktualne/tiskove-zpravy/detail/skoncila-lhuta-pro-podavani-stiznosti-na-senatni-volby-souhrnna-informace.
Dostálová, S. (2024, září). Pravomoc Nejvyššího správního soudu v přezkumu voleb do Senátu. [tisková zpráva]. Získáno z: https://www.nssoud.cz/aktualne/tiskove-zpravy/detail/pravomoc-nejvyssiho-spravniho-soudu-v-prezkumu-voleb-do-senatu-3.
Senát Parlamentu České republiky. (2024). Volby do Senátu v roce 2024. Dostupné z: https://www.senat.cz/senat/volby/v2024.php?ke_dni=17.7.2024&O=14.
Usnesení Nejvyššího správní soudu č. j. Vol 22/2024 – 5 ze dne 30. 9. 2024.
Usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 24/2024 – 5 ze dne 3. 10. 2024.
Usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 25/2024 – 3 ze dne 9. 10. 2024.
Výzva Nejvyššího správního soudu č. j. Vol 27/2024 – 32 ze dne 9. 10. 2024.
