Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva může vést k obnově řízení i před Ústavním soudem. Případ A. B., oběti sexuálního násilí, která neuspěla u českých orgánů, ukazuje, jak zásah mezinárodního soudu otevřel cestu k přehodnocení ústavní stížnosti. Ústavní soud následně uznal závažnost pochybení orgánů činných v trestním řízení a řízení znovu otevřel.

Obnova řízení před Ústavním soudem

Mimořádný opravný prostředek, kterým je obnova řízení, lze použít i před Ústavním soudem. Jedná se o případy, kdy Ústavní soud rozhodne ve věci a následně mezinárodní soud toto rozhodnutí přezkoumá a shledá, že v daném případu bylo porušeno základní lidské právo nebo svoboda. Účastník řízení, v jehož prospěch mezinárodní soud rozhodl, může podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem. Tuto podmínku aktivní legitimace v minulosti ÚS vyložil restriktivně v případu Heglas proti ČR (Pl. ÚS 11/07). Za aktivního legitimovaného považuje jen a pouze konkrétního účastníka řízení před ÚS, který zároveň podal stížnost k ESLP a v jehož prospěch soud rozhodl. Návrh dle rozhodnutí ÚS nemůže podat osoba, proti které bylo sice řízení společně vedeno, ale tato osoba stížnost nepodala.

Spolu s návrhem na obnovu je možné podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, důsledkem kterého došlo k porušení lidského práva či základní svobody. Obnovit řízení není možné, pokud následky porušení již netrvají, došlo k nápravě a spravedlivému zadostiučinění. Ústavní soud však návrh neodmítne, pokud se jedná o věc ve veřejném zájmu a tento zájem podstatně převyšuje zájem navrhovatele. 

Věc A. B., která se stala obětí sexuálního jednání

Během studia na střední škole se osoba A. B. [1] stala obětí sexuálního jednání ze strany kněze, který ji osahával, když jí bylo pouhých sedmnáct let. Když později začala A. B. studovat na teologické fakultě v Praze, poznala vyučujícího, rovněž kněze, který se stal vedoucím její diplomové práce. Po čase si vyučující získal její důvěru, a tak se mu A. B. svěřila s traumatickými vzpomínkami na osahávání z dob studia na střední. Vyučující se nabídl s pomocí, přičemž se později ukázalo, že tato pomoc měla spočívat v obnažování a dotýkání se těla A. B. Vyučující dotyčnou opakovaně navštívil pod záminkou duchovního rozhovoru a vyžadoval pohlavní styk, načež se při těchto situacích A. B. cítila paralyzována. Kontakt s vyučujícím se A. B. podařil přerušit až po dokončení studia. Tato zkušenost však vedla k vážným zdravotním potížím včetně posttraumatické stresové poruchy a sekundární deprese. 

Neúspěch v řízení před OČTŘ

Proti vyučujícímu knězi bylo zahájeno trestní řízení v jiné věci, než případu A. B. I tehdy mělo ze strany kněze dojít k pohlavnímu zneužívání, ale vzhledem k běhu času se stíhání promlčelo. V rámci tohoto trestního řízení byla vyslechnuta i A. B. Na základě poskytnutých informací orgány činné v trestním řízení (OČTŘ) zahájily v listopadu 2019 další řízení týkající se  právě A. B. V červnu následujícího roku policie případ A. B. odložila s odůvodněním, že jednání podezřelého sice vykazuje znaky trestného činu sexuálního nátlaku dle trestního zákoníku, avšak došlo k němu ještě před nabytím účinnosti této právní úpravy. Proto je nutné posuzovat trestnost činu dle starého trestného zákona, kdy k naplnění skutkové podstaty podle tohoto předpisu nedošlo. A. B. se s postupem OČTŘ neztotožnila, považovala  rozhodnutí za předčasné a rozhodla se obrátit na Ústavní soud.

Řízení před Ústavním soudem

A. B.  proti usnesení podala ústavní stížnost s argumentací, že OČTŘ pochybily a zasáhly do jejího práva na nedotknutelnost osoby, zákazu nelidského a ponižujícího zacházení a práva na soukromí. Orgány se podle stěžovatelky nevypořádaly s její argumentací a nedostatečně zjistily skutkový stav. Státní zastupitelství i přezkumné státní zastupitelství se jejím případem zabývalo pouze formálně a zcela akceptovalo závěry policie. Stěžovatelka shledala postup OČTŘ nedostatečným a také nepřezkoumatelným. 

Ústavní soud návrh A. B. v květnu 2021 odmítl jako zjevně neopodstatněný. Ve svém odůvodnění uvedl, že nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Soud zdůraznil, že není další instancí obecné justice a nezabývá se přehodnocováním skutkových zjištění, pokud nedojde k závažnému pochybení. OČTŘ podle něj postupovaly v souladu s tehdy platným zákonem a jejich závěry neshledal svévolnými. 

Řízení před ESLP

Po neúspěchu před českými orgány se A. B. rozhodla využít svou poslední možnost a obrátila se k Evropskému soudu pro lidská práva. Ve své stížnosti namítala, že Česká republika porušila její právo podle článku 3 a 8 Úmluvy [2]. A to zejména tím, že selhala ve své pozitivní povinnosti poskytnout účinné vyšetřování po oznámení sexuálního násilí. Evropský soud kritizoval příliš restriktivní výklad byť staré právní úpravy, kterého se vnitrostátní soudy dopustily. Stížnost navrhovatelky soud uznal a shledal, že stát porušil svůj pozitivní závazek kriminalizovat a účinně stíhat všechny nekonsensuální sexuální akty. Tuto povinnost má stát nejpozději od roku 2003, kdy ESLP přijal rozsudek ve věci M. C. proti Bulharsku. Soud A. B. přiznal jednak kompenzaci nemajetkové újmy a také náhradu nákladů řízení. 

Obnovené řízení před ÚS

Po vynesení rozsudku ESLP podala A. B. návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem. Ten nejprve přezkoumával, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení o obnově, jak praví ustanovení § 119 an. zákona o Ústavním soudu. Konstatoval, že stěžovatelka byla účastnicí původního řízení a že mezinárodní soud rozhodl v její prospěch. Tím byla naplněna podmínka aktivní legitimace. Ústavní soud dále zkoumal, zda přetrvávají následky porušení práv, nebo zda již došlo k jejich nápravě a zadostiučinění. Soud dospěl k závěru, že porušení nebylo plně kompenzováno, a to ani přiznáním relativně vysoké částky jako odškodnění. Obnova řízení tak byla tedy namístě. 

V řízení o obnově pak Ústavní soud zrušil své původní rozhodnutí a vyslovil, že na základě obnoveného řízení bude původní ústavní stížnost projednána znovu. K rozhodnutí ÚS připojil disent ústavní soudce Tomáš Langášek, který nesouhlasil s obnovou řízení před ÚS. Ústavní soud podle něj rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou ESLP, podle které je obnova v tomto případu nepřípustná. Následky pochybení státu, konkrétně OČTŘ, byly dle něj totiž dostatečně kompenzovány jednak poskytnutím spravedlivého zadostiučinění, ale také splněním pozitivního závazku státu přijmout odpovídající trestní zákon. Nebyla tak naplněna podmínka, která je stanovena § 119a zákona o Ústavním soudu. 

Závěr

Případ A. B. představuje významný příklad provázanosti vnitrostátní a mezinárodní ochrany lidských práv. Ukazuje, že zásah mezinárodního soudního orgánu – v tomto případě Evropského soudu pro lidská práva – může vést k nápravě i na ústavní úrovni prostřednictvím obnovy řízení. Tento mimořádný opravný prostředek se tak stává nástrojem, jak napravit vnitrostátní selhání v ochraně základních práv. Zároveň však případ demonstruje, že cesta k dosažení spravedlnosti bývá pro oběti mimořádně náročná – nejen časově, ale především psychicky. U obětí sexuálního násilí je navíc specifickým problémem citlivost celé věci, která může vést k sekundární viktimizaci a reálnému ztížení přístupu k právní ochraně. Případ A. B. tak ukazuje nejen možnosti právního systému, ale i jeho limity – a potřebu, aby byl vůči obětem sexuálního násilí vstřícnější, citlivější a tak i skutečně účinný.

 

Poznámky

[1] Jedná se o pseudonym. 

[2] Článek 3 stanoví, že nikdo nesmí být mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Článek 8 pak zaručuje právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

Zdroje

§ 119–119b zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 4. září 2007, sp. zn. Pl. ÚS 11/07. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-11-07 

Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. května 2021, sp. zn. I. ÚS 3363/20 #1. Dostupné z: https://www.mezisoudy.cz/databaze-judikatury/detail-rozhodnuti/8e632824-92a8-11ee-b597-2cea7f51f963_i-us-3363-20-1 

Usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 2025, sp. zn. Pl. ÚS 2/25 #2 – Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Z. proti ČR. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=Pl-2-25 

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Dostupné z: https://www.echr.coe.int/documents/d/echr/convention_ces 

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. června 2024 ve věci č. 37782/21 – Z proti České republice. Dostupné z: https://www.mezisoudy.cz/databaze-judikatury/detail-rozhodnuti/3d1823d9-2f61-11ef-96f7-005056b43026_z 

Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 4. prosince 2003 ve věci č. 39272/98 – M. C. proti Bulharsku. Dostupné z: https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-61521