V roce 2025 označil časopis TIME vývojáře umělé inteligence (AI) za osobnosti roku. Technologické společnosti investují do dalšího vývoje systémů AI obrovské množství zdrojů. Peníze však nejsou jedinou potřebnou komoditou. Vývoj a provoz AI si žádá také zdroje přírodní. Jejich spotřeba vede k významnější environmentální zátěži,  než by se mohlo na první pohled zdát. Jaká je tedy skutečná cena AI?

Počáteční investice

Společnosti zabývající se výzkumem a nasazením AI, mezi něž se řadí například Nvidia Corporation či OpenAI potřebují obrovské investice na výzkum.[1] Příležitosti spojené s AI přitahují technologické giganty, kteří se stávají  klíčovými investory v tomto rychle se vyvíjejícím odvětví. 

Perspektivu spatřují mimo jiné zejména v oblasti automatizace práce. Podle Andrew Ng, stanfordského vědce zaměřujícího se na informační technologie, má AI potenciál srovnatelný s elektřinou. S tím se pojí očekávané budoucí zisky, které lákají široké spektrum subjektů.

Prozatímní výnosy vykazované společnostmi zaměřenými na vývoj a výzkum AI jsou nicméně naprosto nedostatečné. Magazín The Economist například uvedl, že v roce 2026 společnost OpenAI bude ve ztrátě přibližně 15 miliard dolarů. Přestože je možné počítat s návratností investic nejdříve v roce 2029, akcie společnosti stále nabývají na hodnotě.

Potenciál a vidina budoucích zisků přispívá k ochotě investorů akceptovat počáteční ztráty. Od investic je ovšem často neodradí ani alarmující dopady, které tyto technologie při používání mají na životní prostředí.

Obrovská spotřeba elektřiny a vody

Představit si, jakým způsobem životnímu prostředí škodí zaoceánské lety či například plastové obaly na jedno použití, je poměrně jednoduché. V případě AI se tato představa stává mnohem abstraktnější. Pro vysvětlení toho, v čem spočívají její hlavní dopady, je totiž klíčové pochopení fungování datových center.

Pro provoz AI je totiž potřeba kromě algoritmů a modelů i poměrně robustní infrastruktura ve formě datacenter. Jejich součástí je mimo jiné pokročilý hardware jako několik druhů procesorů (kromě běžných i jednotky  neurálního zpracování -NPU, které svou strukturou simulují síť neuronů v lidském mozku), grafické karty a paměťové jednotky. Udržení technologie v provozu však vytváří stále větší požadavky na spotřebu elektřiny, vody nebo materiálu na výrobu.

Datová centra AI mají násobně větší spotřebu energie než tradiční vyhledávací nástroje.  Zodpovězení jednoduchého dotazu umělou inteligencí si žádá přibližně 10 krát více energie než použití standardních vyhledávačů, jako je například Google. 

I přes snahy technologických společností přejít na zelenou energii, je poptávka stran datacenter stále příliš vysoká. Nejvíce datacenter se nachází v oblastech s rozvinutou energetickou infrastrukturou jako je USA nebo Čína, v nichž je ovšem elektřina vyráběna především z fosilních paliv. Podle predikcí Mezinárodní energetické agentury by například v Irsku mohla energie spotřebovaná datacentry do roku 2026 tvořit až 35 % celkové spotřeby elektřiny.

S provozem datacenter se pojí také spotřeba velkého množství vody, která je nezbytná pro chlazení zařízení. Pro každých 10 až 50 odpovědí v ChatuGPT se přitom spotřebuje zhruba půl litru pitné vody. Podle odhadů Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) by tak využívání AI mohlo brzy globálně vést ke spotřebě vody odpovídající až šestinásobku roční spotřeby vody Dánska. Tato skutečnost je alarmující zejména v situaci, kdy čtvrtina světové populace nemá přístup k čisté vodě.

Mezi další problémy spojené s AI z hlediska životního prostředí se pak řadí například těžba vzácných kovů, které jsou nutné pro konstrukci komplexního hardwaru či produkce velkého množství elektroodpadu. Ten není často správně recyklovaný a mnohdy končí na skládkách v zemích třetího světa.[2]

Kromě výše popsaných přímých vlivů na životní prostředí spojených s provozem AI, může mít negativní vliv na životní prostředí i AI v roli nástroje pro  tvorbu fake news a dezinformací. Ty mohou deformovat veřejnou debatu směrem k méně tolerantním, racionálním a udržitelně naladěným pólům.[3]

AI jako možný ochránce planety

Kromě rizik přináší AI také potenciál v oblasti ochrany životního prostředí. V Německu pomáhá s očistou vody a udržováním kanalizace projekt KIKI, založený na využití AI systémů. Existují také projekty, v rámci kterých umělá inteligence pomáhá s předpovědí a vyhodnocením hrozících přírodních katastrof nebo zlepšení pravidelnosti dodávek zelené energie.

Podle expertky UNEP soustředící se na AI a budoucí technologie, Golestan Radwan, je důležité získat jistotu, že se cena, kterou za používání AI platí životní prostředí, podaří kompenzovat. 

Vyhlídky do budoucna

OSN skrze UNEP přichází s několika doporučeními, která by v budoucnu mohla pomoct zmírnit a kontrolovat negativní vliv AI na planetu. Důraz OSN klade zejména na transparentnost procesu vývoje i aplikace AI. Ať už jde o měření vlivu nebo informování o dopadech, které umělá inteligence má. Tato data by měla být veřejně dostupná. 

Donedávna totiž velké společnosti jako Meta nebo BLOOM nakládaly s informacemi o energii spotřebované při provozu a vývoji AI a její uhlíkové stopě jako s obchodním tajemstvím. Toto se ale mění i vlivem nové evropské legislativy. Příkladem je  Akt o umělé inteligenci a směrnice o nefinančním reportování.[4] Ty přinášejí mimo jiné právě požadavky na transparentnost a informování ze strany technologických společností.

Dalším krokem má být snaha o zefektivnění technologií a hardwaru, který je pro datová centra nepostradatelný. To by se mělo týkat zejména spotřeby energie a zdrojů, které jsou pro výrobu těchto technologií zatím nezbytné. Tento požadavek se pravděpodobně i momentálně setkává s přáními technologických firem. Zefektivnění celého procesu a jeho zlevnění je klíčové pro to, aby umělá inteligence začala jejím vývojářům a investorům generovat zisk.

OSN dále zdůrazňuje nutnost přejít z energie získávané spalováním fosilních paliv a z nukleárních elektráren na zelenou obnovitelnou energii. To bude ale v praxi velmi problematické. 

Společnosti jako Google a Microsoft v posledních letech investovaly obrovské částky právě do OpenAI. I v důsledku toho se začaly vzdalovat od dříve nastavených cílů v oblasti udržitelnosti. V roce 2023 tak Google ve své zprávě o udržitelnosti vykázal nárůst emisí CO2 spojených se spotřebou elektřiny v jeho datacentrech téměř o třetinu.

Závěrem svého doporučení pak OSN zdůrazňuje potřebu odpovídající regulace AI. Regulace přelomových technologií jako je AI však pro zákonodárce představuje poměrně velkou výzvu. Ta spočívá zejména v dynamickém a rychlém vývoji nových technologií, který budoucí legislativa nemusí plně reflektovat. Státy a mezinárodní organizace tak rozhodně nestojí před jednoduchým úkolem. 

 

Zdroje:

UNEP. (2025). AI has an environmental problem. Here’s what the world can do about that. Získáno z UNEP: https://www.unep.org/news-and-stories/story/ai-has-environmental-problem-heres-what-world-can-do-about 

Green peace. (2025). Environmental Impacts of Artificial Intelligence; Evaluation of current trends and compilation of an overview study for Greenpeace e.V., Hamburg. Získáno z Öko Institut: https://www.oeko.de/fileadmin/oekodoc/Report_KI_ENG.pdf 

Caleigh Wells. (2025). As AI becomes part of everyday life, it brings a hidden climate cost. Získáno z AP News: https://apnews.com/article/ai-data-center-climate-impact-environment-c6218681ffdbad5bf427b47347fddcb9

Josh Cowls, Andreas Tsamados, Mariarosaria Taddeo & Luciano Floridi. (2021). The AI gambit: leveraging artificial intelligence to combat climate change—opportunities, challenges, and recommendations. Získáno z Springer Nature Link: https://link.springer.com/article/10.1007/s00146-021-01294-x

Lena Winter, Theresa Züger. (2025). Blind spot sustainability: Making AI’s environmental impact measurable. Získáno z Institut für Internet und Gesselschaft: https://www.hiig.de/en/making-ais-environmental-impact-measurable/

Irina Kühnlein, Birte Lübbert. (2024). One small part of many – AI for environmental protection. Získáno z Institut für Internet und Gesselschaft: https://www.hiig.de/en/ai-for-environmental-protection/

Danielle Kost. (2025). AI Companies Don’t Have a Profitable Business Model. Does That Matter?. Získáno z Harvard Business Review: https://hbr.org/2025/11/ai-companies-dont-have-a-profitable-business-model-does-that-matter

UNESCO. (2021). Recommendation on the ethics of artificial intelligence. Získáno z UNESCO: https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000380455/PDF/380455eng.pdf.multi

Hannah Smith, Chris Adams. (2024). Thinking about using AI? Here’s what you can and (probably) can’t change about its environmental impact. Získáno z Green Web Foundation: https://www.thegreenwebfoundation.org/publications/report-ai-environmental-impact/#footnotes

 Charlotte Ducuing, Sara Garsia. (2025). A Critical Re-framing of the AI(s) and Sustainability Regulation Debate through the Lens of Law and Technology. Získáno z: https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=5569738

Poznámky

[1] Pro účely tohoto článku umělou inteligencí v souladu s definicí převzatou OSN z encyklopedie Britannica rozumíme „schopnost počítače nebo počítačem řízeného robota vykonávat úkoly běžně spojované s inteligentními bytostmi“.

[2] Jedním z nejtoxičtějších míst na světě je skládka Agbogbloshie v Ghaně.

[3]  Rizikům, která AI přináší v této oblasti se podrobně věnuje dokument Artificial Intelligence Threats to Climate Change sestavený neziskovými organizacemi jako jsou Friends of the Earth a Greenpeace.

[4] Směrnice 2022/2464 o nefinančním reportování ze 14.12. 2022.

Fotografie

AI je velmi náročné na přírodní zdroje. Prales - Taiwan, autor: Pavel Doubek