„Ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel trestným činem obohatil“. Takto trestní řád vymezuje osobu poškozeného. Nicméně co jeho právo na účinné vyšetřování? Jaký je jeho ústavněprávní rozměr? Jedná se o otázku, ke které se již ÚS dříve vyjádřil a učinil tak opět ve svém čerstvém nálezu. Čím tedy přispěl tentokrát?

Postavení poškozeného v rámci trestního řízení je v porovnání s ostatními stranami o poznání slabší. Nelze jej však vnímat pouze jako toho, kdo se domáhá náhrady škody způsobeném trestným činem (adhezní řízení). Ústavní soud (ÚS) již ve svém nálezu I. ÚS 570/99 vyslovil závěr, že „poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy“, přičemž „je třeba mít na zřeteli, že neztrácí své postavení v trestním řízení tím, že mu byla již škoda plně nahrazena“.

Postavení poškozeného, který je zároveň obětí trestného činu ÚS trefně shrnul v jeho nálezu III ÚS 3439/17 – jedná se o samostatnou stranu se specifickým postavením, jejíž roli nelze redukovat pouze na domáhání se peněžní satisfakce. Dále v nálezu III ÚS 3439/17 uvedl, že smyslem jeho dalších práv (např. činit návrhy na doplnění dokazování) [1] je dosáhnout co nejrychleji „nastolení právní jistoty všech dotčených osob a minimalizaci škodlivých účinků viktimizace, jejíž vznik v oblastech chráněných Listinou zakládá porušení základních práv a svobod obětí“.

ÚS obecně k právu na účinné vyšetřování

Právo na účinné vyšetřování není ani v Listině základních práv a svobod (Listina) a ani v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv (EÚLP) výslovně stanoveno. Jeho vymezení a projevení v praxi je tak zapotřebí hledat zejm. v rámci rozhodovací praxe soudů. V jeho „uvedení“ do české judikatury sehrál klíčovou roli Evropský soud pro lidská práva (ESLP), na který postupně svými úvahami začal navazovat ÚS.

Ústavní soud např. ve svém nálezu I. ÚS 1958/23 zdůraznil, že právo na účinné vyšetřování představuje „požadavek náležité péče, nikoli odpovědnost za výsledek“. Z toho zde ÚS v kontextu majetkové trestné činnosti dovodil, že „objektivní nemožnost dosáhnout výsledku příznivého pro poškozeného by proto neměla být zásadně přičítána k tíži orgánům činným v trestním řízení“.

ÚS však již v dřívějším nálezu II. ÚS 3436/14 i přes své lpění na závěru, že toto právo pouze zaručuje „řádnost postupu daného orgánu“, poukázal na pozitivní závazek státu zajistit ochranu základních práv a svobod, „a to i prostřednictvím efektivního trestního řízení“.

Specifikem práva na účinné vyšetřování je skutečnost, že dle ÚS, se v kontextu práva na život dle čl. 6 Listiny váže i na skutky, které byly spáchány před její účinností, nicméně ne na samotné orgány činné v trestním řízení.[2]. Inspirací pro tento závěr ÚS byly předchozí obdobné závěry ESLP týkající se EÚLP např. ve věci Šilih proti Slovinsku.

Dle ÚS toto právo nenáleží každému, jak konstatoval např. ve svém nálezu III. ÚS 2012/18 na případu sedmileté dívky, kterou napadl pes. Pracoval zde se závěrem ESLP ve věci Nicolae Virgiliu Tănase proti Rumunsku. Tedy, že „tělesné úrazy a fyzické a duševní utrpení, které jednotlivec utrpěl v důsledku nehody, která je pouze výsledkem náhody nebo nedbalosti“ nelze považovat za důsledek špatného zacházení ve smyslu čl. 3 EÚLP. To zde vedlo k vyloučení práva na účinné vyšetřování.

ÚS existenci práva na účinné vyšetřování již dovodil např. v případech porušení práva na život, zákazu mučení, zákazu otroctví a nucené práce, práva na svobodu a osobní bezpečnost, práva na nedotknutelnost osoby a práva na ochranu soukromí. V níže rozebrané věci pak ÚS nahlížel na dané právo z pohledu zákazu krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení.

Čerstvá věc před ÚS a jeho závěr

ÚS se ve svém nedávném nálezu [3] k právu na účinné vyšetřování vyjádřil na případu údajného vyhrožování duchovnímu pravoslavné církve (stěžovatel) v Eparchii [4] v Praze. Během schůzky stěžovatele dva podezřelí nutili k tomu, aby podepsal své převedení na jiné církevní místo. Důvodem mělo být údajně vedené trestní řízení proti stěžovateli na Ukrajině.

Podezřelí během schůzky vyhrožovali stěžovateli jeho předvedením v poutech a následným posláním na Ukrajinu, kde by kopal zákopy. Vedle toho podezřelí zveřejnili článek, který pojednával o údajné trestné činnosti stěžovatele a jeho údajném milostném poměru s matkou představenou.[5] Jeden z podezřelých věnoval těmto tvrzením patřičné místo i v rámci svého kázání.

V civilním řízení byl stěžovatel úspěšný, nicméně to samé již nebylo možné říci o vývoji v rámci trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení (orgány) [6], zjednodušeně řečeno, dospěly do bodu, kdy ohledně výše popsané schůzky uzavřely, že došlo k situaci tvrzení proti tvrzení bez možnosti zrekonstruovat její přesný obsah. Ohledně padělaných listin pak nezjistily bližší informace o jejich původu. Škodlivost článku podle nich již byla „odčiněna cestou civilního řízení“.

Stěžovatelovu poslední stížnost v dané věci pak státní zástupkyně zamítla. V návaznosti na to stěžovatel podal ústavní stížnost. Té ÚS nakonec částečně, ohledně schůzky v eparchii, vyhověl, jelikož shledal, že došlo k porušení stěžovatelova práva na účinné vyšetřování podle čl. 7 odst. 2 Listiny a čl. 3 Úmluvy.

Argumentace ÚS

ÚS zde pracoval se zákazem mučení a špatného zacházení. Nejprve zdůraznil, že takové zacházení nelze ospravedlňovat předchozím jednáním oběti. Nelidské zacházení dle ÚS může spočívat i v psychickém utrpení, přičemž ponižujícím zacházením je pak takové, které např. pokořuje jednotlivce či v něm vyvolává pocity strachu, které jsou schopny zlomit jeho morální a fyzický odpor.

K tomuto ÚS navázal závěrem, že pokud oběť vznese tzv. hajitelné tvrzení o tom, že byla podrobena takovému zacházení, vzniká státu povinnost provést účinné vyšetřování. Hájitelným tvrzením je pak takové tvrzení, které „není nedůvěryhodné a nepravděpodobné, je možné prostorově i časově, je dostatečně konkrétní a v čase neměnné“.

ÚS dále shrnul čtyři náležitosti účinného vyšetřování: i) nezávislost a nestrannost, ii) rychlost, iii) veřejná kontrola a participace poškozeného, iv) důkladnost a dostatečnost. K důkladnosti a dostatečnosti shrnul, že v tomto směru je nutné zajistit důkazy o incidentu, vyvarovat se ukvapeným a nepodloženým domněnkám a „vycházet z důkladné, objektivní a nestranné analýzy všech relevantních skutečností“.

ÚS orgánům vytknul, že se dostatečně nezabývaly otázkou, zdali podezřelým bylo během schůzky v eparchii známo, že dané dokumenty byly falešné. K tomu dle ÚS orgány činné v trestním řízení patřičně nezohlednily výpověď svědka, který měl možnost vnímat hlasitost schůzky z vedlejší místnosti za zavřenými dveřmi a rovněž bezprostředně po schůzce vyslechnout stěžovatele o jejím obsahu. Výpověď stěžovatele tak musela obstát sama proti výpovědím podezřelých.

ÚS nakonec shledal, že stěžovatel vznesl hajitelné tvrzení o tom, že byl vystaven nevhodnému zacházení, z čehož státu vznikla povinnost provést účinné vyšetřování. To však nebylo ve věci naplněno, jelikož orgány činné v trestním řízení nezajistily potřebné důkazy k jejímu objasnění, čímž nedodržely požadavek důkladnosti a dostatečnosti vyšetřování.

Odlišné stanovisko – nesystematičnost?

Ústavní soudkyně Dita Řepková k výše rozebranému nálezu připojila své odlišné stanovisko. Poukázala na nesystematičnost ÚS v rámci jeho judikatury. Vytkla ÚS jeho nejednotný přístup, ve kterém chybí „jasně stanovený postup hodnocení (ne)účinného vyšetřování podle předem vytyčených kritérií“. Dále poukázala na skutečnost, že v nálezu citovaná judikatury ESLP se vztahuje k situacím, ve kterých byli daní jednotlivci v rámci špatného zacházení „zcela v moci státních orgánů“, nikoliv soukromých subjektů.

 

Poznámky

[1] Oprávnění poškozeného lze nalézt zejm. v § 43 trestního řádu.

[2] K tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 1886/21.

[3] Nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2025, sp. zn. II. ÚS 2468/24. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2025/2-2468-24-III_AN.pdf.

[4] Eparchie je, zjednodušeně řečeno, územní správní jednotka v rámci pravoslavné církve.

[5] O matce představené bylo podezřelými tvrzeno i to, že v rámci aféry měla údajně podstoupit potrat.

[6] V dané věci se jednalo o i) Městské státní zastupitelství v Praze, ii) Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 6, iii) Obvodní ředitelství policie Praha I, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor obecné kriminality, 9. oddělení obecné kriminality. 

 

Zdroje

Cik, S. (2021, duben). Právo poškozeného na účinné vyšetřování ve světle nejnovější judikatury Ústavního soudu. Advokátní Deník. Dostupné z: https://advokatnidenik.cz/2021/04/04/pravo-poskozeneho-na-ucinne-vysetrovani-ve-svetle-nejnovejsi-judikatury-ustavniho-soudu/.

Lichovník, T. (2019, říjen). Náleží každému poškozenému právo na účinné vyšetřování?. epravo. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/nalezi-kazdemu-poskozenemu-pravo-na-ucinne-vysetrovani-110128.html#:~:text=Dne%203.%20z%C3%A1%C5%99%C3%AD%202019%20vydal%20%C3%9Astavn%C3%AD%20soud%20pod,%C3%BA%C4%8Dinn%C3%A9%20vy%C5%A1et%C5%99ov%C3%A1n%C3%AD%20a%20objas%C5%88uje%20jeho%20podm%C3%ADnky%20a%20meze..

Nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2025, sp. zn. II. ÚS 2468/24. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2025/2-2468-24-III_AN.pdf.

Nález Ústavního soudu ze dne 12. června 2001, sp. zn. I. ÚS 570/99. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=33257&pos=1&cnt=1&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 2. dubna 2019, sp. zn. III. ÚS 3439/17. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=106536&pos=1&cnt=1&typ=result.

Nález Ústavního soudu ze dne 3. září 2019, sp. zn. III. ÚS 2012/18. Dostupné z: https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/2019/III._US_2012_18_an.pdf.

Nález Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2024, sp. zn. I. ÚS 1958/23. Dostupné z: https://mezisoudy.cz/databaze-judikatury/detail-rozhodnuti/c177ea39-1e7f-11ef-96f7-005056b43026_i-us-1958-23-1-k-pravu-na-ucinne-vysetrovani-majetkove-trestne-cinnosti.

Nález Ústavního soudu ze dne 19. ledna 2016, sp. zn. 2016 II. ÚS 3436/14. Dostupné z: https://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-3436-14_1.

Nález Ústavního soudu ze dne 26. listopadu 2021, sp. zn. II. ÚS 1886/21. Dostupné z: https://mezisoudy.cz/databaze-judikatury/detail-rozhodnuti/8e96cf26-92a8-11ee-b597-2cea7f51f963_ii-us-1886-21-2-pravo-na-ucinne-vysetrovani-plynouci-z-prava-na-zivot?fqi=%22pr%C3%A1vo%20na%20%C3%BA%C4%8Dinn%C3%A9%20vy%C5%A1et%C5%99ov%C3%A1n%C3%AD%22.

Rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. června 2019 ve věci Nicolae Virgiliu Tănase proti Rumunsku, č. stížnosti 41720/13. Dostupné z: https://eslp.nsoud.cz/vyber/15503/.