Rozhodnutí o tom, do jakého typu věznice bude odsouzený umístěn, není jen otázkou veřejného zájmu či organizace vězeňské správy, nýbrž problematikou se silným ústavněprávním přesahem. V nedávném nálezu se k ní vyjádřil i Ústavní soud, když zrušil rozhodnutí o přeřazení odsouzeného s duševními problémy do věznice s přísnějším režimem.

Trestní represe umožňuje orgánům veřejné moci postihovat nežádoucí a společensky škodlivé chování širokou škálou trestů. Z hlediska zásahu do základních práv odsouzených je zdaleka nejintenzivnějším opatřením trest odnětí svobody, představující prostředek ultima ratio. Vzhledem k intenzitě zásahu do autonomie a práv odsouzených, který je s odnětím svobody nevyhnutelně spjat, je proto třeba zajistit přiměřenost trestu a dostatečnou ochranu jejich základních práv. To platí zejména ve vztahu k osobám ze zranitelných skupin – kupříkladu těch se zdravotním postižením, neboť ty obvykle vyžadují zajištění specializované zdravotní péče či jinou formu zvláštního zacházení. 

V praxi však často může docházet k situacím, kdy jsou tyto osoby v důsledku svého hendikepu při výkonu trestu znevýhodňovány oproti ostatním vězňům, a to takovým způsobem, že je pro ně výkon trestu náročnější a dopadá na ně bez legitimního důvodu intenzivněji. 

Na tuto možnost pamatuje Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, jejímž signatářem je i Česká republika. Úmluva ve vztahu k vězňům s duševním či fyzickým postižením stanovuje, že státy mají povinnost přijmout pro jejich ochranu tzv. přiměřené úpravy, jejichž účelem je zajistit, aby na tyto vězně omezení svobody dopadalo ve stejné míře jako na vězně bez postižení, a aby tak nedocházelo k jejich diskriminaci. 

Přeřazení nemocného vězně před Ústavním soudem

Jak však řešit situaci, kdy duševně nemocný odsouzený opakovaně porušuje vnitřní řád věznice a je hrozbou pro sebe i pro spoluvězně, aniž by byl schopen ovládnout své chování? Za jakých podmínek je přípustné přeložení duševně nemocného vězně do přísnějšího typu věznice a jaké požadavky můžeme v takovéto situaci legitimně klást na rozhodování věznic a soudů?

Odpovědi na tyto otázky nastínil ve svém nedávném nálezu [2] Ústavní soud. Ten se zabýval případem stěžovatele – duševně nemocného odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, který byl po opakovaných incidentech, během nichž kupříkladu kradl spoluvězňům jídlo a léky, polykal šachové figurky či se jinak sebepoškozoval, přeřazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Stěžovatel však s tímto postupem nesouhlasil. Kromě procesních pochybení obecných soudů s odkazem na znalecký posudek namítal, že namísto takto restriktivního opatření by bylo vhodnější, aby s ním byla v rámci věznice s ostrahou, na níž byl doposud umístěn, vedena individuální psychoterapeutická, sociální a pedagogická práce. V ústavní stížnosti rovněž tvrdil, že důvodem pro jeho přeřazení se de facto stal jeho zdravotní stav, přičemž stát nedostál svým pozitivním závazkům zajistit takové podmínky výkonu trestu, které by respektovaly stěžovatelovy specifické nároky. A senát složený z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně mu dal za pravdu.

Proporcionalita přeřazení odsouzeného

Ústavní soud konstatoval, že při přeřazení stěžovatele do věznice s přísnějším režimem nebyl obecnými soudy dodržen požadavek proporcionality zásahu do práva na osobní svobodu. Stěžovatel byl totiž přeřazen, aniž by byly zohledněny méně restriktivní prostředky ochrany spoluvězňů a stěžovatele před ním samotným. 

Z vypracovaného znaleckého posudku nadto vyplynulo, že samotné přeřazení stěžovatele by přitom pravděpodobně vedlo k právě opačnému efektu, než bylo zamýšleno. Přísnější a restriktivnější režim věznice se zvýšenou ostrahou by měl na stěžovatelův duševní stav zřejmě negativní vliv, což obecné soudy opomenuly – a v rozporu se znaleckým posudkem dovozovaly, že ve věznici s přísnějším režimem dojde bez dalšího k intenzivnějšímu psychoterapeutickému působení na stěžovatele.

Znalecký posudek naopak zdůraznil, že pro zlepšení stěžovatelova duševního stavu bylo vhodnější přistoupit právě k psychoterapii. Ta s ním však v rámci věznice, na níž byl stěžovatel umístěn, vůbec realizována nebyla, a namísto toho bylo přistoupeno rovnou k jeho přeložení.

I pokud bychom pominuli nevhodný přístup ke stěžovateli během výkonu trestu, nejzásadnějším nedostatkem postupu Vězeňské služby byla skutečnost, že nebyl vůbec zvažován přesun stěžovatele na jeden ze specializovaných oddílů, které jsou pro osoby s duševními poruchami zřizovány [1]. Právě tyto oddíly jsou přitom klíčové pro efektivní naplňování pozitivních závazků ze strany státu vůči zranitelným vězňům, neboť jim je zde poskytována patřičná individuální péče s ohledem na jejich specifické potřeby. 

 

Poznámky

[1] § 94 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody.

[2] Nález Ústavního soudu ze dne 14. května 2025 sp. zn. III. ÚS 3442/24.

Zdroje

Nález Ústavního soudu ze dne 14. května 2025 sp. zn. III. ÚS 3442/24.

Ústavní soud. (2025, květen). Přeřazení odsouzeného trpícího duševním onemocněním či mentálním postižením do přísnějšího typu věznice [tisková zpráva]. Získáno z https://www.usoud.cz/aktualne/prerazeni-odsouzeneho-trpiciho-dusevnim-onemocnenim-ci-mentalnim-postizenim-do-prisnejsiho-typu-veznice.

Fotografie

Problematiku přeřazení do přísnější věznice řešil i ÚS. Budova Ústavního soudu v Joštově ulici v Brně, autor: Kirk, 28. březen 2009, zdroj: Wikimedia Commons, CC BY 2.5.